Louis Brandeis
| Louis Brandeis | |
|---|---|
 Brandeis, cca 1916 | |
| soudce Nejvyššího soudu USA | |
| Ve funkci: 1. června 1916 – 13. února 1939 | |
| Předchůdce | Joseph Rucker Lamar |
| Nástupce | William O. Douglas |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Demokratická strana |
| Narození | 13. listopadu 1856 Louisville, Kentucky, USA |
| Úmrtí | 5. října 1941 (84 let) Washington, D.C., USA |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Choť | Alice Goldmark |
| Alma mater | Harvard Law School |
| Profese | soudce a advokát |
| Náboženství | judaismus |
| Commons | Louis Brandeis |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Louis Dembitz Brandeis (13. listopadu 1856, Louisville, Kentucky – 5. října 1941, Washington) byl americký právník, který v letech 1916 až 1939 zastával funkci soudce Nejvyššího soudu Spojených států amerických. Stal se jedním z nejznámějších a nejvlivnějších soudců amerického Nejvyššího soudu,[1] a zároveň vůbec prvním židovským soudcem tohoto soudu.[2]
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Louisville v Kentucky do židovské rodiny původem z Prahy (příjmení odvozeno od Brandýsa nad Labem, odkud rodina pocházela[3]), kteří do Spojených států emigrovali po potlačení revoluce v roce 1848. Vychován byl v sekulárním duchu. Studoval právo na Harvard Law School, kterou absolvoval jako dvacetiletý, a to s nejvyšším hodnocením, kterého bylo v dějinách školy dosaženo.[2]
Usadil se v Bostonu, kde založil právnickou firmu Warren & Brandeis (ta je dodnes činná pod názvem Nutter McClennen & Fish), a díky svému angažmá v případech se sociální problematickou si vydobyl renomé. Pomohl rozvinout koncept „práva na soukromí“, o němž napsal v roce 1890 článek do odborného časopisu Harvard Law Review. Později vydal knihu s názvem Other People's Money And How the Bankers Use It („Peníze ostatních, a jak je bankéři používají“), v níž navrhl možnosti omezení síly velkých bank a peněžních fondů, což do jisté míry vysvětluje, proč později bojoval proti mocným korporacím, monopolům, veřejné korupci a masovému konzumérství. Byl rovněž aktivní v sionistickém hnutí, které vnímal jednak jako řešení antisemitismu v Evropě a Rusku, ale též jako způsob „oživení židovského ducha“.
Když svou rodinu po finanční stránce zajistil, začal věnovat většinu svého času společenským kauzám a problematice a byl přezdíván „obhájce lidu“. Za své právní služby zásadně odmítal odměnu, a to z toho důvodu, aby měl "volnou ruku" a mohl se zaměřovat i na související širší společenská témata. Časopis The Economist jej označil za „Robina Hooda práva“.[4] Mezi významné příklady jeho raných kauz patří boj s železničními monopoly, ochrana pracovních míst a pracovní právo, asistence při vzniku Federálního rezervního systému atd. Uznání dosáhl mimo jiné i tím, že „u soudu intenzivně využíval extralegální znalecké posudky svědčící v jeho prospěch". Z Brandeis Brief, jak byly expertní výpovědi pojmenovány, se stal přelomový precedens založený na prezentování důkazů založených na historických a sociálních reáliích.“[5]
V roce 1916 byl Brandeis prezidentem Woodrowem Wilsonem nominován do funkce soudce amerického Nejvyššího soudu. Jeho nominace však byla ostře napadána, dle soudce Williama O. Douglase z části proto, že „Brandeis byl militantním bojovníkem za sociální spravedlnost, ať byl jeho protivníkem kdokoli. Byl nebezpečný nejen kvůli své genialitě, počínání a odvaze. Byl nebezpečný, protože byl neúplatný … [a] strach establishmentu byl větší, protože se Brandeis měl stát prvním Židem jmenovaným do Nejvyššího soudu.“[6] Brandeis byl nakonec do funkce potvrzen Senátem při hlasování 1. června 1916 v poměru 47 hlasů pro a 22 proti. Stal se jedním z nejznámějších a nejvlivnějších soudců Nejvyššího soudu.[1]
Od května 1918 byl nápomocen T. G. Masarykovi v Americe při jeho úsilí o samostatnost československého státu a podpoře jeho legionářů, zejména v Rusku.[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis Brandeis na anglické Wikipedii.
- ↑ a b BYRD, Robert C.; WOLFF, Wendy. The Senate, 1789-1989: Addresses on the history of the United States Senate. Svazek 1. Washington: Government Printing Office, 1988. 820 s. Dostupné online. ISBN 0160063914. S. 40. (anglicky)
- ↑ a b VILE, John R. Great American Judges: An Encyclopedia. Svazek 1. Santa Barbara: ABC-CLIO, 2003. 981 s. Dostupné online. ISBN 1-57607-989-9. S. 121–129. (anglicky)
- ↑ Archivovaná kopie. www.ztis.cz [online]. [cit. 2017-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-10.
- ↑ The Economist. 2009-09-24. Sekce „Books and Arts“. ISSN 0013-0613. (anglicky)
- ↑ VLNAS, Martin. Americký hrdina s českými kořeny [online]. Finmag.cz, 2009-06-05 [cit. 2014-05-19]. Dostupné online.
- ↑ TODD, Alden L. Justice on Trial: The Case of Louis D. Brandeis. New York: McGraw-Hill, 1964. 275 s. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str. 24-25, s. 28-29, s. 84, s. 131, s. 151, s. 157, s. 166, s. 169
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Louis Brandeis na Wikimedia Commons
- Brandeis University [cit. 2014-05-19]. Dostupné online. (anglicky)
- Louis D. Brandeis [online]. Jewish Virtual Library [cit. 2014-05-19]. Dostupné online. (anglicky)
- Louis Brandeis [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2014-05-19]. Dostupné online. (anglicky)
- Biographies of the Robes: Louis Dembitz Brandeis [online]. Public Broadcasting Service [cit. 2014-05-19]. Dostupné online. (anglicky)
