Ottawa Senators

Název	Ottawa Senators
Stát	Kanada Kanada
Město	Ottawa
Založen	1992
Soutěž	NHL (Severní divize)
Klubové barvy	červená, černá, bílá a zlatá
Stadion
Název	Canadian Tire Centre, Ottawa
Kapacita	19 153 diváků
Vedení
Vlastník	Eugene Melnyk[1]
Předseda	Eugene Melnyk
Generální manažer	Pierre Dorion
Realizační tým
Trenér	D. J. Smith
Kapitán	Brady Tkachuk
Oficiální webové stránky
Aktuální soupiska

Přehled medailí
Stanley Cup
	2006/2007	Ottawa Senators

Ottawa Senators (francouzsky Sénateurs d'Ottawa), je profesionální kanadský klub ledního hokeje, který sídlí v Ottawě v provincii Ontario. Do NHL vstoupil v ročníku 1992/93 a hraje v Atlantické divizi v rámci Východní konference. Své domácí zápasy odehrává v hale Canadian Tire Centre s kapacitou 19 153 diváků. Klubové barvy jsou červená, černá, bílá a zlatá.

Předchůdcem týmu Ottawa Senators byl úspěšný klub Ottawa Silver Seven, který byl čtyřnásobným vítězem Stanley Cupu. Kraloval v letech 1903–1906. Tým od roku 1908 hrál Eastern Canada Hockey Association, která byla profesionální soutěží. Klub změnil svoje jméno, aby se lépe reprezentoval, a jelikož byla Ottawa sídlem kanadské vlády a parlamentu, tak se podle toho přejmenovali na Senators (česky Senátoři). Ještě před vznikem NHL Senátoři v roce 1911 vyhráli Stanley Cup.

V prvním ročníku NHL skončili třetí, ale poté nastala jejich zlatá éra. V letech 1920, 1921 a 1923 získali Stanley Cup (čili ligové prvenství). Navíc se stali prvním družstvem, které dokázalo titul obhájit. V jejich týmu zářily hvězdy (viz odstavec nejlepší hráči). Manažerem byl Tommy Gorman, trenérem byl Pete Green. Senators získali Stanley Cup ještě jednou, a to v roce 1927, ve kterém získali posedmé v historii Prince Of Wales Trophy, což je trofej pro nejlepší družstvo Východní konference. Ročník 1926–1927 byl pro Ottawu také posledním úspěšným.

Po úspěšném období následoval propad, při kterém se Ottawa v sezóně 1930–1931 propadla až na deváté místo v celé soutěži. Tým příští sezónu celou vynechal. V ročníku 1932–1933 se vrátil a skončil opět devátý. Tentokrát ovšem bylo deváté místo i tím posledním, protože v roce 1931 odstoupila ze soutěže Philadelphie. Stejně se Senators umístili i v následující sezóně a klub se odstěhoval do St. Louis. Byl to smutný konec slavného týmu.

V roce 1991 se splnil sen všech hokejových fanoušků v Ottawě. Rozhodlo se totiž, že od sezóny 1992–1993 bude mít Ottawa opět svůj tým v NHL. Klub dostal jméno podle svých slavných předchůdců – Ottawa Senators. Tyto dva týmy mají ovšem společné jen jméno.

Ve své první sezóně, jak už to u nováčků většinou bývá, skončili Senátoři poslední. Vydolovali pouze 24 bodů. Kvůli tomu dostal výpověď první generální manažer týmu Mel Bridgmen. Poslední místo ale mělo i jednu výhodu. Tou výhodou bylo právo první volby v draftu 1993. Ottawa z něho draftovala Alexandra Daigleho. Tato volba se ale moc nevyplatila. Daigle se rozjel až v posledním odehraném ročníku (sezóna 2003–2004), ale už v barvách Minnesoty Wild. V sezóně 1995–1996 se rozhořel spor mezi tehdejším generálním manažerem Randy Sextonem a ruským hokejistou Alexejem Jašinem. Spor se neuvěřitelně protáhl, Jašin odmítal nastoupit a znechucením z týmu odešlo několik hvězd. Nový manažer Pierre Gauthier s Jašinem nakonec novou smlouvu podepsal.

Gauthier nakonec udělal dobře, že s Jašinem smlouvu uzavřel, protože se kolem něj začalo budovat družstvo Senátorů. V roce 1997 se klub poprvé po svém návratu dostal do play-off, kde vypadl hned v prvním kole s Buffalem Sabres, o rok později ale Ottawa senzačně vyřadila New Jersey Devils. Ale v další sezóně to byl opět krach v prvním kole a opět s Buffalem Sabres. Jašin se v této sérii téměř neprosadil a korunu tomu nasadil tím, že započal další spor o plat. Klubu se bez něj překvapivě dobře dařilo, umístili se na šestém místě ve Východní konferenci a v prvním kole play-off narazili na Toronto Maple Leafs, se kterým prohráli 4:2 na zápasy.

V září 2000 se vrátil Jašin. Klubu se základní část sezóny povedla na jedničku, získali 109 bodů a umístili se na druhém místě ve Východní konferenci. Ale v prvním kole v play-off si uřízli pěknou ostudu, když narazili na Toronto a prohráli s ním 0:4 na zápasy. Jašin se opět neprosadil.

Možná proto byl vyměněn do New York Islanders. Do ročníku 2001–2002 nastoupili Senátoři mizerně, nakonec však zabrali a probojovali se do play-off. Tam v prvním kole konečně uspěli a smetli NY Islanders, poté porazili Philadelphii, ale ve finále konference narazili na New Jersey Devils, kterému podlehli po sedmizápasovém dramatu. V následující sezóně se také dostali do play-off, ve kterém na ně narazilo „milované“ Toronto. Toronto nakonec vyhrálo 4:3 na zápasy.

V polovině sezóny 2002–2003 Senators zbankrotovali, přesto sezónu dokončili. A dokonce vyhráli základní část se ziskem 113 bodů a poprvé tak získali President's Trophy. V play-off došli do finále konference, kde podlehli New Jersey Devils 3:4 na zápasy.

Před sezónou 2003–2004 Senators koupil milionář Eugene Melnyk. Základní část dokončili na 5. místě v konferenci. Ale v play-off se znovu neúspěšně střetli s Toronto Maple Leafs, které zvítězilo 4:3 na zápasy. Po 9 sezónách v Ottawě klub opustil kouč Jacques Martin, který Senators dovedl do vyřazovacích bojů 8× v řadě. Na jeho místo byl dosazen Bryan Murray, který předtím působil jako generální manažer v týmu Mighty Ducks of Anaheim.

Do sezóny 2004–2005 klub vstoupil s novým trenérem. Z klubu odešel gólman Patrick Lalime a Radek Bonk, který v klubu odehrál skoro 700 zápasů. Jako náhrada za Lalima byl podepsán Dominik Hašek. Sezóna se nakonec neodehrála kvůli neschopnosti majitelů klubů a NHLPA se dohodnout na nové kolektivní smlouvě.

Těsně před začátkem sezóny 2005–2006 byl vyměněn Marián Hossa, za kterého přišel z Atlanty Dany Heatley. Senators vstoupili do sezóny znamenitě a vyhráli 19 z prvních 22 zápasů. Nakonec si zapsali 52 výher a 113 bodů a skončili celkově 2. Kvůli zranění Haška na OH v Turíně vstoupili do play-off s náhradním gólmanem Rayem Emerym. Ten se stal prvním nováčkem, který vyhrál sérii play-off od roku 2000, když Ottawa smetla Tampu Bay 4:1 na zápasy. Buffalo Sabres v dalším kole už, ale bylo nad síly Senátorů, když Sabres vyhráli všechny 3 prodloužení v sérii a celkově vyhráli 4:1. Dany Heatley i Daniel Alfredsson si shodně zapsali 103 bodů.

Sezónu 2006–2007 dokončili Senators s bodovým ziskem 105 bodů a počtvrté za sebou přesáhli 100 bodovou hranici. Dany Heatley vytvořil rekord Ottawy vstřelením 50 gólů i ziskem 105 bodů a skončil celkově 4. v produktivitě. V play-off Senátoři zničili Pittsburgh Penguins, New Jersey Devils i Buffalo Sabres shodně 4:1 a poprvé v novodobé historii se dostali do finále Stanley Cupu. V něm se střetli s týmem Anaheim Ducks, který vyhrál oba zápasy v Ottawě (3:2 a 1:0). Senators sice venku jednou vyhráli, ale ani potřetí doma nedokázali uspět a Ducks po výhře 4:1 na zápasy získali Stanley Cup.

V červnu 2007 rezignoval generální manažer John Muckler a byl nahrazen dosavadním koučem Bryanem Murrayem. Koučem se stal dosavadní asistent John Paddock. Ottawa měla skvělý začátek sezóny a na All-Stars zápas bylo nominováno 6 hráčů, nejvíce ze všech klubů. Po špatných výkonech v lednu a únoru 2008 byl propuštěn kouč Paddock, nahradil ho asistent Ron Low. Senators se těsně do play-off dostali ze 7. místa v konferenci a střetli se stejně jako minulý rok s Pittsburghem. Nepříliš povedenou sezónu dokončila ostudná prohra 0:4 v sérii. Senators se probojovali do play-off podesáté v řadě.

V následující sezóně dostal důvěru na pozici trenéra Craig Hartsburg, který podepsal tříletou smlouvu. Ze smlouvy byl vykoupen Ray Emery. Po 11 sezónách v klubu také odešel obránce Wade Redden, ten podepsal 6letou smlouvu s Jezdci z New Yorku díky níž si přišel na 39 milionů $. Tato smlouva byla označena za jednu z nejhorších všech dob, protože Redden se nedokázal přiblížit svým výkonům z dřívějších let. Odešel také slovenský bek Andrej Meszároš do Tampy Bay, výměnou Ottawa získala Filipa Kubu, Alexandre Picarda a 1. kolo draftu. Meszároš podepsal 6letou smlouvu na 24 milionů $, ale ani on se nedostal do ottawské formy. Naopak Kuba zaznamenal nejlepší sezónu své kariéry. Smlouvu podepsali také Jarkko Ruutu a Jason Smith. Sezóna byla zahájena ve Stockholmu ve Švédsku, Ottawa ve dvou zápasech proti Pittsburghu získala 3 body. V únoru 2009 byl vyhozen Hartsburg, nahradil ho Cory Clouston kouč Binghamtonu Senators, týmu AHL. I přes zlepšené výkony i 9 vyhraných zápasů v řadě se Senators po 11 letech neprobojovali do play-off. Díky svým výkonům si Clouston vysloužil dvouletou smlouvu.

Hlavním cílem pro sezónu 2009–2010 byl hlavní cíl návrat do play-off. Před začátkem sezóny veřejně oznámil žádost o výměnu Dany Heatley, který nebyl spokojen s časem stráveným nad ledem a jeho rolí v týmu pod koučem Cloustonem. Heatley byl vyměněn do San Jose Sharks. Ze San Jose přišli Milan Michálek a Jonathan Cheechoo, někdejší nejlepší střelec NHL. Ottawa se po jednoleté pauze znovu vrátila do playoff, hlavně díky sérii 11 vítězných utkání v řadě (rekord týmu) a nakonec skončila 5. v konferenci. V 1. kole playoff se potřetí ve 4 letech utkala s Pittsburghem. Nedokázala ale vyhrát ani jedno ze tří domácích utkání a v sérii prohrála 2:4.

Na začátku sezóny Ottawa podepsala tříletý kontrakt se zkušeným ruským obráncem Sergejem Gončarem. 22. října kapitán Daniel Alfredsson dosáhl na metu 1 000 bodů v NHL a o 4 dny později Gončar sehrál své tisící utkání v NHL. Hranici 1 000 bodů pokořil v listopadu i Alexej Kovaljov, kromě těchto individuálních úspěchů se ale Senátorům nedařilo. Na konci ledna se Ottawa propadla na poslední místo konference, vlastník týmu Eugene Melnyk prohlásil, že neodvolá ani trenéra Cloustona ani generálního manažera Murrayho, ale bude muset v následujících měsících učinit "těžká rozhodnutí". "Těžká rozhodnutí" byly výměny dlouholetých hráčů Mika Fishera do Nashvillu Predators a Chrise Kellyho do Bostonu Bruins. Z týmu také odešli hráči, kterým na konci sezóny končila smlouva - Alexej Kovaljov a Jarkko Ruutu. Změna přišla také na postu brankáře. Brian Elliott se stěhoval do Colorada za Craiga Andersona, který později podepsal novou čtyřletou smlouvu. Senátoři nakonec skončili 13. v konferenci a po sezóně nebyla prodloužena smlouva trenéru Cloustonovi, naopak tříletého prodloužení se dočkal GM Brian Murray. Novým trenérem se stal Paul MacLean bývalý asistent trenéra Detroitu Red Wings, pro Ottawu to také znamenalo celkovou 6. volbu ve Vstupním draftu NHL 2011 (nejvyšší od roku 2001), tato volba byla použita na švédského útočníka Miku Zibanejada.

Významný časopis The Hockey News před sezónou předpověděl Ottawě poslední místo ve Východní konferenci. Tým v přestavbě opravdu mnoho hokejových odborníků nepřesvědčil a tak s postupem do playoff nepočítal téměř nikdo. Senátoři také prohráli 5 z úvodních 6 zápasů, ale na tento začátek navázali 6 vítěznými zápasy v řadě. V listopadu odešel z týmu obránce David Runblad společně s 2. kolem draftu 2012 a z Phoenixu přišel nazpět centr Kyle Turris i tento krok pomohl Ottawě ke zlepšeným výkonům. V lednu Ottawa poprvé hostila Zápas hvězd NHL, kam se probojovali čtyři domácí hráči - Daniel Alfredsson, Milan Michálek, Jason Spezza a Erik Karlsson. 1. dubna si Ottawa definitivně zajistila postup do playoff. Poté, co jeden den vedla Severovýchodní divizi, nakonec skončila 8. v konferenci a v 1. kole se utkala s New Yorkem Rangers. Znovu Ottawě nikdo nevěřil, ale série se natáhla do 7 zápasů, kdy nakonec Rangers v rozhodujícím zápase Ottawu udolali na domácím ledě 2:1. Výtečnou sezónu Ottawa korunovala na předávání ocenění v Las Vegas. Trenér Paul MacLean skončil třetí v hlasování o nejlepšího trenéra sezóny, Daniel Alfredsson skončil třetí v hlasování o Bill Masterton Memorial Trophy a získal King Clancy Memorial Trophy, ale největšího vyznamenání se dočkal 22letý obránce Erik Karlsson. Ten v sezóně zaznamenal 78 bodů, skončil celkově 11. v kanadském bodování a druhého nejlepšího obránce porazil o 25 bodů. Za tento výkon si vysloužil James Norris Memorial Trophy pro nejlepšího obránce sezóny.

• Vítěz základní části (1×)
  • 2002/03
• Vítěz konference Prince z Walesu (východní konference) (1×)
  • 2006/07
• Vítěz severovýchodní divize (4×)
  • 1998/99, 2000/01, 2002/03, 2005/06

Zdroj: ^[2]

Individuální trofeje	Rok a hráč
Art Ross Trophy	nikdo
Calder Memorial Trophy	1995/1996 • Daniel Alfredsson
Conn Smythe Trophy	nikdo
Roger Crozier Saving Grace Award	2012/2013 • Craig Anderson
Hart Memorial Trophy	1923/1924 • Frank Nighbor
William M. Jennings Trophy	nikdo
King Clancy Memorial Trophy	2011/2012 • Daniel Alfredsson
Lady Byng Memorial Trophy	1924/1925, 1925/1926 • Frank Nighbor
Bill Masterton Memorial Trophy	2016/2017 • Craig Anderson 2019/2020 • Bobby Ryan
Mark Messier Leadership Award	2012/2013 • Daniel Alfredsson
James Norris Memorial Trophy	2011/2012, 2014/2015 • Erik Karlsson
Ted Lindsay Award	nikdo
NHL Plus/Minus Award	2005/2006 • Wade Redden
Maurice Richard Trophy	nikdo
Frank J. Selke Trophy	nikdo
Vezina Trophy	nikdo
NHL Foundation Player Award	nikdo
Jack Adams Award	1998/1999 • Jacques Martin 2012/2013 • Paul MacLean

Zdroj na NHL.com

Je zde použita šablona {{Col-begin}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Ročník 1992/1993 1993/1994 1994/1995 1995/1996 1996/1997 1997/1998 1998/1999 1999/2000 2000/2001 2001/2002 2002/2003 2003/2004 2004/2005 2005/2006 2006/2007 2007/2008 2008/2009 2009/2010 2010/2011 2011/2012 2012/2013 2013/2014 2014/2015 2015/2016 2016/2017 2017/2018 2018/2019 2019/2020 2020/2021 2021/2022 2022/2023 2023/2024

Góly Sylvain Turgeon 25 Alexej Jašin 30 Alexej Jašin 21 Daniel Alfredsson 26 Alexej Jašin 35 Alexej Jašin 33 Alexej Jašin 44 Shawn McEachern a Marián Hossa 29 Alexej Jašin 40 Daniel Alfredsson 37 Marián Hossa 45 Marián Hossa 36 stávka Dany Heatley 50 Dany Heatley 50 Dany Heatley 41 Dany Heatley 39 Mike Fisher 25 Jason Spezza 21 Milan Michálek 35 Kyle Turris 12 Kyle Turris 26 Mike Hoffman 27 Mike Hoffman 29 Kyle Turris 27 Matt Duchene a Ryan Dzingel 23 Brady Tkachuk 22 Anthony Duclair 23 Connor Brown 21 Josh Norris 35 Tim Stützle 39 Brady Tkachuk 37

Asistence Norm Maciver 46 Alexej Jašin 49 Alexej Jašin 23 Daniel Alfredsson 35 Daniel Alfredsson 47 Alexej Jašin 39 Alexej Jašin 50 Daniel Alfredsson 38 Alexej Jašin 48 Radek Bonk 45 Daniel Alfredsson 51 Daniel Alfredsson 48 stávka Jason Spezza 71 Daniel Alfredsson 58 Jason Spezza 58 Daniel Alfredsson 50 Daniel Alfredsson 51 Jason Spezza 36 Erik Karlsson 59 Sergej Gončar 24 Erik Karlsson 54 Erik Karlsson 45 Erik Karlsson 66 Erik Karlsson 54 Erik Karlsson 53 Thomas Chabot 41 Thomas Chabot 33 Thomas Chabot 25 Brady Tkachuk 37 Tim Stützle 51 Tim Stützle 52

Body Norm Maciver 63 Alexej Jašin 79 Alexej Jašin 44 Daniel Alfredsson 61 Alexej Jašin 75 Alexej Jašin 72 Alexej Jašin 94 Radek Bonk 60 Alexej Jašin 88 Daniel Alfredsson 71 Marián Hossa 80 Marián Hossa 82 stávka Dany Heatley a Daniel Alfredsson 103 Dany Heatley 105 Jason Spezza 92 Daniel Alfredsson 74 Daniel Alfredsson 71 Jason Spezza 57 Jason Spezza 84 Kyle Turris 29 Erik Karlsson 74 Erik Karlsson 66 Erik Karlsson 82 Erik Karlsson 71 Mark Stone a Erik Karlsson 62 Thomas Chabot 55 Brady Tkachuk 44 Brady Tkachuk 36 Brady Tkachuk 67 Tim Stützle 90 Brady Tkachuk 74

Sezóna	Hráči – Češi	Hráči – Slováci	Soupiska	Playoffs
1992/1993	Tomáš Jelínek • Radek Hamr	nikdo	Zde	Ne
1993/1994	Radek Hamr • Vladimír Růžička	Pavol Demitra	Zde	Ne
1994/1995	Martin Straka • Radek Bonk • Stanislav Neckář • Radim Bičánek	Pavol Demitra	Zde	Ne
1995/1996	Jaroslav Modrý • Radek Bonk • Stanislav Neckář • František Musil • Martin Straka	Pavol Demitra	Zde	Ne
1996/1997	Radek Bonk • Stanislav Neckář • František Musil • Radim Bičánek	nikdo	Zde	Zde
1997/1998	Radek Bonk • Stanislav Neckář • Václav Prospal • Radim Bičánek	Marián Hossa • Ivan Čiernik	Zde	Zde
1998/1999	Radek Bonk • Václav Prospal • Stanislav Neckář • Radim Bičánek	Marián Hossa	Zde	Zde
1999/2000	Radek Bonk • Václav Prospal • Karel Rachůnek	Marián Hossa	Zde	Zde
2000/2001	Radek Bonk • Martin Havlát • Karel Rachůnek • Václav Prospal	Marián Hossa • Ivan Čiernik	Zde	Zde
2001/2002	Radek Bonk • Martin Havlát • Karel Rachůnek • Martin Prusek	Marián Hossa • Zdeno Chára • Ivan Čiernik	Zde	Zde
2002/2003	Radek Bonk • Martin Havlát • Karel Rachůnek • Václav Varaďa • Martin Prusek	Marián Hossa • Zdeno Chára	Zde	Zde
2003/2004	Radek Bonk • Martin Havlát • Václav Varaďa • Martin Prusek • Karel Rachůnek	Marián Hossa • Zdeno Chára • Peter Bondra	Zde	Zde
2004/2005	Sezóna zrušena
2005/2006	Dominik Hašek • Martin Havlát • Václav Varaďa • Filip Novák	Andrej Meszároš • Zdeno Chára • Tomáš Malec	Zde	Zde
2006/2007	nikdo	Andrej Meszároš • Tomáš Malec	Zde	Zde
2007/2008	nikdo	Andrej Meszároš	Zde	Zde
2008/2009	Filip Kuba	nikdo	Zde	Ne
2009/2010	Filip Kuba • Milan Michálek	nikdo	Zde	Zde
2010/2011	Filip Kuba • Milan Michálek	Marek Svatoš	Zde	Ne
2011/2012	Filip Kuba • Milan Michálek	nikdo	Zde	Zde
2012/2013	Milan Michálek	nikdo	Zde	Zde
2013/2014	Milan Michálek • Aleš Hemský	nikdo	Zde	Ne
2014/2015	Milan Michálek	nikdo	Zde	Zde
2015/2016	Milan Michálek	nikdo	Zde	Ne
2016/2017	nikdo	nikdo	Zde	Zde
2017/2018	Filip Chlapík	Christián Jaroš • Marián Gáborík	Zde	Ne
2018/2019	Filip Chlapík	Christián Jaroš • Marián Gáborík	Zde	Ne
2019/2020	Filip Chlapík	Christián Jaroš • Marián Gáborík	Zde	Ne
2020/2021	Filip Chlapík	nikdo	Zde	Ne
2021/2022	nikdo	nikdo	Zde	Ne
2022/2023	nikdo	nikdo	Zde	Ne
2023/2024	Dominik Kubalík • Jiří Smejkal	nikdo	Zde	Ne
2024/2025	nikdo	nikdo	Zde
Češi - Zdroj na Eliteprospects.com Slováci - Zdroj na Eliteprospects.com

USA / Kanada (1992–)
Sezóny	Liga	Úroveň	Z	V	VP	R	PP	P	VG	OG	+/-	B	Pozice	Play-off
1992/93	NHL (Adamsova divize)	1	84	10	–	4	–	70	202	395	-193	24	6.	Ne
1993/94	NHL (Severovýchodní divize)	1	84	14	–	9	–	61	201	397	-196	37	7.	Ne
1994/95	NHL (Severovýchodní divize)	1	48	9	–	5	–	34	117	174	-57	23	7.	Ne
1995/96	NHL (Severovýchodní divize)	1	82	18	–	5	–	59	191	291	-100	41	6.	Ne
1996/97	NHL (Severovýchodní divize)	1	82	31	–	15	–	36	226	234	-8	77	3.	Čtvrtfinále VK
1997/98	NHL (Severovýchodní divize)	1	82	34	–	15	–	33	193	200	-7	83	5.	Semifinále VK
1998/99	NHL (Severovýchodní divize)	1	82	44	–	15	–	23	239	179	+60	103	1.	Čtvrtfinále VK
1999/00	NHL (Severovýchodní divize)	1	82	41	–	11	2	28	244	210	+34	95	2.	Čtvrtfinále VK
2000/01	NHL (Severovýchodní divize)	1	82	48	–	9	4	21	274	205	+69	109	1.	Čtvrtfinále VK
2001/02	NHL (Severovýchodní divize)	1	82	39	–	9	7	27	243	208	+35	94	3.	Semifinále VK
2002/03	NHL (Severovýchodní divize)	1	82	52	–	8	1	21	263	182	+81	113	1.	Finále VK
2003/04	NHL (Severovýchodní divize)	1	82	43	–	10	6	23	262	189	+73	102	3.	Čtvrtfinále VK
2004/05	NHL (Severovýchodní divize)	1	Soutěž byla v této sezóně z důvodu chybějící kolektivní smlouvy zrušena.
2005/06	NHL (Severovýchodní divize)	1	82	52	–	–	9	21	314	211	+103	113	1.	Semifinále VK
2006/07	NHL (Severovýchodní divize)	1	82	48	–	–	9	25	288	222	+6	105	2.	Finále SC
2007/08	NHL (Severovýchodní divize)	1	82	43	–	–	8	31	261	247	+14	94	2.	Čtvrtfinále VK
2008/09	NHL (Severovýchodní divize)	1	82	36	–	–	11	35	217	237	-20	83	4.	Ne
2009/10	NHL (Severovýchodní divize)	1	82	44	–	–	6	32	225	238	-13	94	2.	Čtvrtfinále VK
2010/11	NHL (Severovýchodní divize)	1	82	32	–	–	10	40	192	250	-58	74	5.	Ne
2011/12	NHL (Severovýchodní divize)	1	82	41	–	–	10	31	249	240	+9	92	2.	Semifinále VK
2012/13	NHL (Severovýchodní divize)	1	48	25	–	–	6	17	116	104	+12	56	4.	Semifinále VK
2013/14	NHL (Atlantická divize)	1	82	37	–	–	14	31	236	265	-29	88	5.	Ne
2014/15	NHL (Atlantická divize)	1	82	43	–	–	13	26	238	215	+23	99	4.	Čtvrtfinále VK
2015/16	NHL (Atlantická divize)	1	82	38	–	–	9	35	236	247	-11	85	5.	Ne
2016/17	NHL (Atlantická divize)	1	82	34	10	–	10	28	212	214	-2	98	2.	Finále VK
2017/18	NHL (Atlantická divize)	1	82	18	11	–	11	43	221	291	-70	67	7.	Ne
2018/19	NHL (Atlantická divize)	1	82	23	6	–	6	47	242	302	-60	64	8.	Ne
2019/20	NHL (Atlantická divize)	1	71	25		–	12	34	191	243	-52	62	7.	Ne
2020/21	NHL (Severní divize)	1	56	18	5	–	5	28	157	190	-33	51	6.	Ne
2021/22	NHL (Atlantická divize)	1	82	26	7	–	7	42	227	266	-39	73	7.	Ne
2022/23	NHL (Atlantická divize)	1	82	31	8	—	8	35	261	271	-10	86	6.	Ne
2023/24	NHL (Atlantická divize)	1	82	25	12	–	4	41	255	281	-26	78	7.	Ne
Zdroj na NHL.com

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ottawa Senators na Wikimedia Commons
• Ottawa Senators na eliteprospects.com
• Oficiální stránky (anglicky)