Fritz Houtermans

Friedrich Georg Houtermans
Narození	22. ledna 1903 Gdaňsk Německá říše Německá říše
Úmrtí	1. března 1966 (ve věku 63 let) Bern Švýcarsko Švýcarsko
Příčina úmrtí	rakovina plic
Alma mater	Univerzita v Göttingenu Technická univerzita Berlín
Povolání	teoretický fyzik, astrofyzik, fyzik, jaderný fyzik a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatelé	Technická univerzita Berlín Bernská univerzita Fyzikálně-technický spolkový ústav
Politická strana	Komunistická strana Německa
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Friedrich Georg „Fritz” Houtermans (22. ledna 1903 Gdaňsk – 1. března 1966 Bern) byl nizozemsko-rakousko-německý atomový a jaderný fyzik. Narodil se v Zoppotu poblíž Gdaňsku v tehdejším Západním Prusku, jeho otec byl nizozemský bankéř. Byl vychován ve Vídni, kde získal i vzdělání a později se přestěhoval do Göttingenu, kde začal v 18 letech studovat. Pod vedením Jamese Francka získal doktorský titul.^[1] Houtermans udělal důležité příspěvky ke geochemii a kosmochemii.

Houtermans začal studovat v roce 1921 na univerzitě v Göttingenu a zde získal v roce 1927 doktorát^[2] pod vedením Jamese Francka. Habilitaci dokončil pod Gustavem Hertzem na Technické univerzitě v Berlíně v roce 1932. Oba jeho vedoucí, Hertz a Franck, sdíleli Nobelovu cenu za fyziku pro rok 1925.^[3][4][5]

Při pobytu v Göttingenu se Houtermans setkal s Enrikem Fermim, Georgem Gamowem, Wernerem Heisenbergem, Wolfgangem Paulim nebo Victorem Weisskopfem. Houtermans a Gamow udělali v roce 1928 průkopnickou práci v oblasti kvantového tunelování. V roce 1929 provedl s Robertem Atkinsonem první výpočet stelární termonukleární reakce.^[6][7] Jejich průkopnické výpočty byly impulsem pro Carla von Weizsäckera a Hanse Betheho, kteří v roce 1939 odvodili správnou teorii generace hvězdné termonukleární energie.^[3][4]

Charlotte Riefenstahlová, která získala doktorát z fyziky na Univerzitě v Göttingen v roce 1927, měla nejprve vztah s Oppenheimerem, ale poté navázala vztah s Houtermansem. Vyučovala v USA, ale v roce 1930 opustila své učitelské místo na Vassar College a vrátila se do Německa. Během konferenci o fyzice v černomořském letovisku Batumi v srpnu 1930 byli Riefenstahlová a Houtermans oddáni. Jejich svědky byli Wolfgang Pauli a Rudolf Peierls.^{[8][9][10][11]} (Tři další zdroje citují rok 1931.^[4][12][13])

Od roku 1932 do roku 1933 Houtermans učil na Technické univerzitě v Berlíně, kde byl asistentem u Hertze. Zde se setkal s Patrickem Blackettem, Maxem von Laue, a Leó Szilárdem.

Houtermans byl komunista,^[14] a byl členem německé komunistické strany od roku 1920.^[15] Poté, co se k moci dostal Adolf Hitler, trvala Charlotte Houtermansová na tom, že opustí Německo. Odešli do Velké Británie a usadili se poblíž Cambridge, kde Houtermans pracoval pro televizní laboratoř EMI.^[16] V roce 1935 Houtermans emigroval do Sovětského svazu na návrh Alexandra Weissberga, který emigroval tamtéž v roce 1931.^[17] Houtermans získal místo na Charkovském fyzikálně-technickém institutu a pracoval tam dva roky spolu s ruským fyzikem Valentinem P. Fominem. V době Velké čistky byl Houtermans v prosinci 1937 zatčen NKVD. Byl mučen a po 11 dnech pak 'doznal'^[18] smyšlenku, že je trockistický spiklenec a německý špion ze strachu o Charlotte. Nicméně, Charlotte již utekla ze Sovětského svazu do Dánska, poté do Anglie a nakonec do USA.^[19] Po uzavření paktu Ribbentrop–Molotov roku 1939 byl Houtermans v květnu 1940 předán Gestapu a vězněn v Berlíně. Díky snaze Maxe von Laue byl Houtermans v srpnu 1940 propuštěn, načež nastoupil na Forschungslaboratorium für Elektronenphysik,^[20] což byla privátní laboratoř Manfreda von Ardenne v Lichterfelde na předměstí Berlína. V roce 1944 získal místo jaderného fyzika ve Physikalisch-Technische Reichsanstalt.^{[3] [4][16][21]}

V době jeho věznění v Sovětském svazu byl jeho spoluvězněm historik z Kyjevské univerzity Konstantin Štěppa. Později společně napsali knihu, "Russian Purge and Extraction of Confession" (Ruské čistky a vynucování doznání).^[22] V knize vystupují pod pseudonymy Beck a Godin, aby chránili mnoho přátel a kolegů žijících v SSSR.^[23]

Na Forschunsinstitut Manfred von Ardenne Houtermans ukázal, že transuranové izotopy jako je neptunium a plutonium, by mohly být použity jako štěpné palivo nahrazující uran. Houtermans poslal ze Švýcarska Eugenu Wignerovi do Metallurgical Laboratory v USA, která byla součástí projektu Manhattan, telegram s varováním: "Pospěšte si. Jsme na stopě."^[24]

Během jeho práce na Physikalisch-Technische Reichsanstalt (PTR) se dostal do vážných potíží v důsledku silného kouření a trpěl zde velkým stresem, protože neměl dost tabáku. Pokoušel se získat tabák z Makedonie, pod záminkou, že by z něj mohl získat těžkou vodu a proto je to důležité pro válečné úsilí. Nicméně dopis padl do rukou úředníka na PTR, který ho vyhodil. Werner Heisenberg a Carl von Weizsäcker se mu snažili pomoci a zařídili mu rozhovor s Walterem Gerlachem, zmocněncem pro německý jaderný výzkum v rámci Říšské rady pro výzkum.^[25][26][27] Výsledkem bylo přestěhování Houtermanse do Göttingen v roce 1945, kde získal místo na Institut für Theoretische Physik a II. Physikalisches Institut der Universität Göttingen.^[28][29]

Od roku 1952 byl Houtermans řádným profesorem fyziky na Univerzitě v Bernu.^[3][16] Během jeho funkčního období založil mezinárodně uznávanou Berner Schule, jejímž cílem bylo použití radioaktivity v astrofyzice, kosmochemii a geologii.^[10]

Houtermans měl velký smysl pro humor. Mnozí jeho kolegové na to poukazovali,^[30][31] a jeden z nich^[28] Haro von Buttlar vydal sebrané příběhy s Houtermansem v knize o více než 40 stranách.^[32] V jednom příběhu vysvětluje, proč bylo sedm velmi talentovaných vědců 20. století, Theodore von Kármán, George de Hevesy, Michael Polanyi, Leó Szilárd, Eugene Wigner, John von Neumann, a Edward Teller, všichni Maďarské národnosti. Podle Houtermanse jsou to Marťané, kteří se bojí, že je prozradí jejich přízvuk, a tak se maskují jako Maďaři, tedy lidé neschopni mluvit žádným jazykem, pouze maďarsky bez přízvuku.^[33]

Houtermans byl čtyřikrát ženatý.^[34] Charlotte byla jeho první a třetí žena ze čtyř manželství. Měli spolu dvě děti, dceru Giovannu (narozenou v Berlíně 1932) a syna Jana (narozeného v Charkově 1935); poprvé byli rozvedeni v roce 1943 v důsledku nového zákona v Německu.^[11][35] V únoru 1944 se Houtermans oženil s Ilse Bartzovou, chemickou inženýrkou s níž pracoval během války a vydal s ní knihu.^[36] Houtermans a Ilse měli tři děti Pietera, Elsu, a Cornelii.^[37] V srpnu 1953 si znovu vzal Charlotte, ale rozvedli se v průběhu několika měsíců. V roce 1955 se oženil s Lore Müller, sestrou jeho nevlastního bratra Hanse. V té době měla Lore čtyři roky starou dceru a s Houtermansem měla syna Hendrika, narozeného v roce 1956.^[38][39]

Houtermans zemřel na rakovinu plic dne 1. března 1966.^[40]

Následující bylo publikováno v Kernphysikalische Forschungsberichte, interní publikaci německého Uranverein. Zprávy v této publikaci byly klasifikovány jako přísně tajné, měly velmi omezené distribuce a autoři si nesměli uchovávat kopie. Zprávy byly zabaveny v rámci Spojenecké Operace Alsos a poslány do Komisi pro atomovou energii Spojených států. V roce 1971 byly zprávy byly odtajněny a vrátily se do Německa. Zprávy jsou k dispozici v Karlsruhe Nuclear Research Centrum a American Institute of Physics.^[41][42]

• Fritz Houtermans Zur Frage der Auslösung von Kern-Kettenreaktionen. G-94.^[43]

• Beck, F. and Godin, W. Russian Purge and the Extraction of Confession (Hurst and Blackett, 1951). Houtermans and Konstantine F. Shteppa^[23]
• Houtermans, F.G., Über ein neues Verfahren zur Durchführung chemischer Altersbestimmungen nach der Blei-Methode (Springer, 1951)
• Houtermans, Fritz, Publikationen von Friedrich Georg Houtermans aus den Jahren 1926–1950 (Zusammengestellt im Physikalischen Institut Universität Bern, 1955)
• Geiss, J. and E. D. Goldberg and F. G. Houtermans, Earth Science and Meteoritics, věnováno F. G. Houtermansovi k 60. narozeninám (North Holland, 1963)
• Amaldi, E., The Adventurous Life of Friedrich Georg Houtermans, Physicist (1903–1966), S. Braccini, A. Ereditato, P. Scampoli Eds. (SpringerBriefs in Physics, 2010)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fritz Houtermans na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Friedrich Georg Houtermans na Wikimedia Commons
• Annotated Bibliography for Fritz Hourtermans from the Alsos Digital Library for Nuclear Issues
• Biography with a list of published works – Wolfram
• Fritz Houtermans – Österreichische Akademie der Wissenschaften
• Konrad Landrock – Friedrich Georg Houtermans (1903–1966) – Ein bedeutender Physiker des 20. Jahrhunderts