Eugène Mittelhauser

Eugène Désiré Antoine Mittelhauser
generál Eugène Mittelhauser
Narození	7. srpna 1873 Tourcoing, Francie
Úmrtí	19. prosince 1949 (ve věku 76 let) Paříž, Francie
Vojenská kariéra
Hodnost	divizní generál
Doba služby	1894–1940
Sloužil	Francie Francie Československá republika
Velel	1. brigádě 31. pěší divize západní skupina francouzská vojenská mise v ČSR Hlavní štáb československé branné moci 1. divize 29. divize
Války	první světová válka druhá světová válka
Bitvy	Verdun
multimediální obsah na Commons

Eugène Desiré Antoine Mittelhauser (7. srpen 1873 Tourcoing, Francie – 19. prosinec 1949 Paříž, Francie) byl francouzský generál, zástupce velitele a později velitel Francouzské vojenské mise v Československu, náčelník československého Hlavního štábu branné moci v letech 1921 až 1925.

Narodil se do rodiny obchodníka Valentina Augusta Mittelhaussera a jeho ženy Hortense Josephiny Dehoorneové. Po studiích na lyceu v Lille nastoupil na École spéciale militaire de Saint Cyr. Po absolutoriu šel dobrovolně jako velitel čety k 4. pluku alžírských střelců, s nímž se od října 1894 účastnil vojenských operací v Tunisku proti místním kmenům. Po pětileté službě, která byla započítána jako válečná, byl vyslán na studia na École supérieure de guerre. Po jejím absolvování byl v hodnosti kapitána převelen v lednu 1902 ke štábu Alžírské divize. V jejím rámci podstoupil praxi u vyšších štábů a u všech zbraní. Od srpna 1903 vykonával praxi u velitelství 3. armádního sboru, načež se po roce vrátil do Afriky. Zde velel rotě opět u 4. pluku alžírských střelců, poté se stal operačním důstojníkem u štábu Alžírské divize a nakonec přednostou oddělení štábu 19. armádního sboru. V těchto funkcích se podílel na bojích v Maroku, na pohoří Atlas a na severní Sahaře. V létě 1910 byl vyslán jako člen Francouzské vojenské mise v Mexiku do této země, aby zde cvičil mexické vojáky pro boj s nepravidelnou armádou. Po návratu do Francie byl povýšen na velitele praporu a získal funkci konceptního důstojníka na ministerstvu války. V červnu 1913 se stal velitelem 3. praporu 3. pluku alžírských střelců, nasazeným v Maroku.

S plukem cestoval do Francie, kde po vypuknutí první světové války bojoval na frontě s Německem. Zde byl dvakrát raněn. V květnu 1915 byl povýšen na podplukovníka a byl převelen jako velitel k 60. pěšímu pluku. V září 1915 byl v Champagne těžce raněn a musel se půl roku zotavovat. Po návratu k vojsku v březnu 1916 se stal zástupcem přednosty osobního oddělení generálního štábu. V květnu 1917 byl povýšen na plukovníka, následující měsíc se stal velitelem 1. marocké brigády. S brigádou bojoval u Verdunu (listopad 1917) a v Hangardském lese (duben 1918). V dubnu 1918 byl jmenován velitelem 36. pěší divize a získal hodnost brigádního generála. Po uzavření příměří s Německem v listopadu 1918 převzal velení 20. pěší brigády. Následně přijal nabídku účastnit se Francouzské vojenské mise v Československu, kde se stal zástupcem velitele mise generála Pellého. Po vypuknutí československo-maďarské války byl jmenován velitelem československé Západní armádní skupiny působící na západním a středním Slovensku, přičemž mu byla propůjčena hodnost generála IV. hodnostní třídy. Po porážce Maďarů a jejich stažení za demarkační linii byl v říjnu 1919 jmenován velitelem Zemského vojenského velitelství pro Slovensko. Dne 1. ledna 1921 nahradil generála Pellého v čele mise a také ve funkci náčelníka Hlavního štábu branné moci, kterým zůstal až do konce mise v prosinci 1925.

Za úspěšné splnění mise byl povýšen na divizního generála a převzal velení nad 29. pěší divizí. Od března 1928 velel 18. vojenské oblasti, od ledna 1929 pak 20. vojenské oblasti. V září 1931 se stal členem Vrchní válečné rady, byl zde zástupcem viceprezidenta. Po vstupu Francie do druhé světové války v září 1939 měl být vyslán v čele vojenské mise do Polska, po jeho porážce však byla mise zrušena. V listopadu 1939 sloužil u hlavního velitelství teritoriálních jednotek, v lednu 1940 byl přiřazen do štábu ministerstva války a v květnu 1940 se pak stal vrchním velitelem operační oblasti východního Středomoří, kde spravoval území francouzské Sýrie a Libanonu. Po kapitulaci Francie a vytvoření vichistického režimu rezignoval v polovině července 1940 na svou funkci a odešel do výslužby. Zemřel v Paříži 19. prosince 1949.

• Řád čestné legie, všechny třídy | | | |
• Válečný kříž 1914–1918, uděleno 8x
• československý Řád Bílého lva, velkokříž
• Československý válečný kříž 1914–1918
• belgický Řád koruny, velkodůstojník
• belgický Válečný kříž „Croix de Guerre 1915“^[1]
• britský Řád lázně, rytíř
• ruský Řád svaté Anny, III. třída
• italský Řád italské koruny , velkokříž
• italský válečný kříž „Croce al Merito di Guerra“^[2]
• jugoslávský Řád bílého orla, I. třída
• jugoslávský Řád svatého Sávy, II. třída
• jugoslávský Řád hvězdy Karadjordjevičů^[3], IV. třída
• polský Řád Polonia Restituta, velkodůstojník
• rumunský Řád rumunské hvězdy^[4], velkokříž
• marocký Řád Ouissam Alaouite^[5], II. třída
• tuniský Řád slávy, velkokříž

• FIDLER, Jiří. Na čele armády. Náčelníci Hlavního štábu branné moci 1919 – 1939. Praha: Naše vojsko, 2005. 132 s. ISBN 80-206-0756-0. S. 35–39. 
• Ottova encyklopedie nové doby, heslo Mittelhauser^{[nedostupný zdroj]}

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eugène Mittelhausser na Wikimedia Commons
• Galerie náčelníků Generálního štábu – na stránkách army.cz
• Galerie náčelníků Generálního štábu – na stránkách armada.vojenstvi.cz