Divné století

Divné století (1996) je sedmé album Jaromíra Nohavici. Je to jeho první album, které nahrál s řadou hostů a s kapelovými aranžemi. Ty z větší části vytvořil Vít Sázavský, některé jsou dílem Karla Plíhala a Radka Pastrňáka. Je to také první album, kde nahrál některé písně s heligonkou (Danse macabre, Až to se mnu sekne).

Autorem všech písní je Jaromír Nohavica, kromě Až to se mnu sekne, kterou složil spolu s Pavlem Dobešem.

Po vydání desky Nohavica vyjel na turné s Kapelou, záznam z koncertu vyšel v roce 1998 na CD Koncert. Z Kapely pak vznikla skupina Neřež.

Písničky z alba s klavírním výtahem vyšly ve zpěvníku Divné století, který v roce 2000 vydalo nakladatelství G + W.

1. Divocí koně – 3:25
2. Těšínská – 3:04
3. Stodoly – 2:34
4. Petěrburg – 3:06
5. Planu – 3:40
6. Sarajevo – 2:42
7. Novorozeně – 2:30
8. Danse macabre – 3:38
9. Zatanči – 1:49
10. Potulní kejklíři – 4:03
11. Starý muž – 2:17
12. Ještě mi scházíš – 2:08
13. Litanie u konce století – 3:54
14. Před dveřmi – 3:39
15. Podzemní prameny – 2:12
16. Až to se mnu sekne – 3:20

V původním širším výběru písní byly také Ženy, které pak Jaromír Nohavica nazpíval na první desku skupiny Neřež (Neřež, 1998) a v upravené (zkrácené) verzi i na Babylon (2003). Při práci ve studiu uvažovali i o zařazení Jdou po mně jdou^[1], která však vyšla až na CD Koncert (1998).

• Jaromír Nohavica – zpěv (1–16), akustická kytara (2–4, 6, 9, 10, 12, 15), sedmistrunná akustická kytara MN (1, 6, 11), Heligonka (8, 16)
• hosté:
  • Vít Sázavský – sbor (1, 3, 4, 6, 13), housle (2), velký buben (8), akustická kytara (9), tleskání (9), zvony (13), kroky (13), lahev (15); aranžmá (1–3, 5–9, 12, 13, 16)
  • Karel Plíhal – mandolína (4, 10), akustická kytara sólo (4), akustické kytary (9); aranžmá (4, 10, 15)
  • Radek Pastrňák – elektrická kytara (11, 14), sbor (11); aranžmá (11, 14)
  • Jana Feriová – sbor (1, 6, 8, 13)
  • Petr Freund – klávesové nástroje (4, 10), sbor (4)
  • Miroslav Klus – sbor (4, 13)
  • Jaromír Nohavica st. – housle sólo (2)
  • Milan Nytra – klávesové nástroje (11, 14), harmonium (7)
  • Pavel Plánka – bicí (2, 8, 11, 14), congas (1), triangl (2), maracas (2), xaxixi (5), vodní klacek (5), bongo (6), pandeiro (9), tamburína (9), Frame Drum (10), Udu drum (15)
  • Pavel Polášek – šalmaj (2), hoboj (6)
  • Ája Suková – sbor (1, 6, 8, 13)
  • Miroslav Surka – křdlovka (3), trubka (5)
  • Petr Vavřík – basová kytara (2, 5, 11, 14)
  • Zdeněk Vřešťál – sbor (1, 3, 4, 6)

Album je obecně považováno za nejlepší Nohavicovo album (někdy spolu s Mikymauzoleem). Získalo Anděla v kategorii „album roku“. V anketě časopis Rock a pop o „desku desek deváté dekády“ se v novinářské anketě umístilo na pátém, v čtenářské pak na druhém místě.

Album vyšlo v reedici v roce 1998 v rámci 3× Jarek Nohavica a v roce 2007 v podobném Boxu 4 CD.

Česká televize natočila v roce 1996 v brněnském studiu 28minutový film Divné století, který obsahuje klipy většiny písniček z alba prokládané mluvenými vstupy Jaromíra Nohavici. V klipech, které jsou pojaté jako hospodské hraní v první polovině 20. století, účinkují všichni, kteří nahrávali album, kromě Miroslava Kluse. Film režíroval Vojtěch Fatka.

1. Těšínská
2. Stodoly
3. Petěrburg
4. Sarajevo
5. Novorozeně
6. Zatanči
7. Starý muž
8. Podzemní prameny
9. Až to se mnu sekne

• Dílo Divné století ve Wikicitátech
• Informace o albu na oficiálním webu Jaromíra Nohavici