Deinocheirus
 DeinocheirusStratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 66,7 milionu let | |
|---|---|
 Kostra předních končetin deinocheira | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Nadřád | dinosauři (Dinosauria) |
| Řád | plazopánví (Saurischia) |
| Podřád | Theropoda |
| Infrařád | Ornithomimosauria |
| Čeleď | Deinocheiridae |
| Rod | Deinocheirus Osmólska a Roniewicz, 1970 |
| Binomické jméno | |
| Deinocheirus mirificus Osmólska a Roniewicz, 1970 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Deinocheirus („strašná ruka“) byl velký všežravý dinosaurus (teropod) z čeledi Deinocheiridae, který žil v období pozdní křídy (asi před 66,7 milionu let) na území dnešního Mongolska v poušti Gobi (geologické souvrství Nemegt).[1] Jediným zachovaným pozůstatkem tohoto zvláštního teropoda byly po dobu téměř půl století jen jeho obří paže, které měřily kolem 2,5 metru. Paže byly zakončeny mohutnými drápy, dlouhými kolem 30 cm. Záhada tohoto teropoda byla vyřešena až s dalšími objevy na počátku 21. století.[2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Dinosaurus byl objeven polsko-mongolskou expedicí v červenci roku 1965 (objevitelkou byla významná paleobioložka Zofia Kielan-Jaworowska) a původní představa o něm byla jakožto o dravci, který předními končetinami zabíjel a drásal kořist. Jedna nepravděpodobná domněnka v nich spatřuje dokonce prostředek ke šplhání po stromech, tedy formou jakéhosi obřího "lenochoda". Podle jiných odhadů si Deinocheirus pomáhal obřími pařáty při rozhrabování termitišť nebo odlupování kůry stromů. Spíše žil ale v jezerním prostředí a paže mohly sloužit také jako obranná zbraň před útoky velkých tyranosauridních teropodů[3].
Rozměry
[editovat | editovat zdroj]Deinocheirus byl co do velikosti podobný rodu Tyrannosaurus rex. Délka největšího objeveného exempláře činí asi 11 až 12 metrů[4] a hmotnost kolem 6,4 až 7,3 tuny.[5] Do výšky pak tento teropod měřil zhruba 5 metrů, což z něj činí možná nejvyššího známého teropoda vůbec. Menší exempláře však mohly dosahovat délky "pouze" kolem 10 metrů a hmotnosti asi 2000 kg.[6] Deinocheirus byl pravděpodobně blízkým příbuzným menších ornitomimosaurů ("pštrosích dinosaurů"), vzhledem k jeho velikosti však vykazoval odlišný ekologický životní styl.
Při hmotnosti v rozmezí 6 až 7 tun představoval druh Deinocheirus mirificus jednoho z pěti největších v současnosti známých teropodních dinosaurů.[7]
Podle vědecké studie, publikované v září roku 2020, činila hmotnost tohoto dinosaura asi 6533 až 7320 kilogramů.[8]
Osud mršiny deinocheira
[editovat | editovat zdroj]Vědecká studie z roku 2012 odhalila osud původního deinocheira, objeveného polsko-mongolskou expedicí o 47 let dříve. Na břišních žebrech (gastráliích) byly objeveny stopy po zubech velkého teropoda, zřejmě tarbosaura. Deinocheirus nejspíš posloužil jako jeho potrava, ale není jisté, zda jej tarbosaurus i zabil.[9] Tento objev také poskytl i vysvětlení pro nezvyklou podobu nálezu, tedy takřka úplné obě přední končetiny a dále jen několik drobných částí a úlomků. Tato až s nepravděpodobností hraničící selektivnost tak dostala vysvětlení v podobě rozsápání mršiny velkým krmícím se tyranosauridem. Výzkum založený na rozboru chemických izotopů v zubech tarbosaura navíc ukázal, že tito velcí dravci se živili širokou škálou kořisti a nebyli příliš vybíraví. Deinocheirové se tedy jejich kořistí mohli stávat náhodně, ale i poměrně často.[10]
Nové objevy
[editovat | editovat zdroj]V listopadu roku 2013 byl oznámen objev dalších dvou exemplářů (získaných v letech 2006 a 2009), na základě jejichž zkamenělin je nyní znám přibližný tvar těla dinosaura. Jeden exemplář je dokonce větší než holotyp (pažní kost o délce 99,3 cm)[11]. V roce 2014 byl oznámen objev lebky a kostí zadních končetin, zcizených předtím překupníky fosílií. Lebka je zakončena kachním zobákem, podobně jako lebky hadrosauridů.[12]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Tanabe, M.; et al. (2023). Apatite U–Pb dating of dinosaur teeth from the Upper Cretaceous Nemegt Formation in the Gobi Desert, Mongolia: Contribution to depositional age constraints. Island Arc. 32 (1): e12488. doi: https://doi.org/10.1111/iar.12488
- ↑ SOCHA, Vladimír. Deset největších úspěchů dinosauří paleontologie v uplynulém desetiletí. OSEL.cz [online]. 28. prosince 2020. Dostupné online. (česky)
- ↑ https://dinosaurusblog.com/2015/02/24/vyresena-zahada-sestitunove-kachny/
- ↑ Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
- ↑ Roger B. J. Benson, Gene Hunt, Matthew T. Carrano & Nicolás Campione (2017). Cope's rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology. doi: 10.1111/pala.12329 http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/pala.12329/full
- ↑ Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 112 (anglicky)
- ↑ SOCHA, Vladimír. Top 5 obřích dinosauřích zabijáků. OSEL.cz [online]. 20. dubna 2020. Dostupné online. (česky)
- ↑ Campione, N. E.; Evans, D. C. (2020). The accuracy and precision of body mass estimation in non-avian dinosaurs. Biological Reviews. doi: 10.1111/brv.12638
- ↑ https://dinosaurusblog.com/2012/04/30/927147-deinocheirus-strasliva-ruka-z-gobi/
- ↑ http://www.osel.cz/10651-co-prozradily-tarbosauri-zuby.html
- ↑ https://dinosaurusblog.com/2013/11/17/zahada-deinocheira-rozlustena/
- ↑ https://dinosaurusblog.com/2014/07/13/zname-podobu-deinocheira/
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Osmólska, H. and Roniewicz, E. (1970). Deinocheiridae, a new family of theropod dinosaurs. Palaeontologica Polonica. 21: 5-19.
- Makovicky, P.J., Kobayashi, Y., and Currie, P.J. (2004). "Ornithomimosauria." In D.B. Weishampel, P. Dodson and H. Osmólska (eds.), The Dinosauria, Second Edition. University of California Press, Berkeley.
- Kobayashi, Y., and Barsbold, R. (2006). Ornithomimids from the Nemegt Formation of Mongolia. Journal of the Paleontological Society of Korea. 22 (1): 195-207.
- Rozhdestvensky, A. K. (1970). Giant claws of enigmatic Mesozoic reptiles. Paleontological Journal. 1970 (1): 117-125.
- Luo, X.; Liao, C. (2024). Preliminary Study on the Reconstruction and Function of the Hyperelongate Neural Spines in the Dorsal Vertebrae of Deinocheirus mirificus (Theropoda: Ornithomimosauria). Transactions on Social Science, Education and Humanities Research. 13: 15-26. doi: https://doi.org/10.62051/5p1vfv02
Česká literatura
[editovat | editovat zdroj]- SOCHA, Vladimír (2021). Dinosauři – rekordy a zajímavosti. Nakladatelství Kazda, str. 72.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Deinocheirus na Wikimedia Commons
Taxon Deinocheirus ve Wikidruzích
- Informace na webu Gondwana Studios (anglicky)
- Článek na webu DinoMuseum (anglicky)
- SOCHA, Vladimír. Vyřešena záhada šestitunové kachny. OSEL.cz [online]. 24. února 2015. Dostupné online. (česky)
