Nothing Special   »   [go: up one dir, main page]
Přeskočit na obsah

Aryna Sabalenková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Aryna Sabalenková
Арына Сабаленка
Aryna Sabalenková na US Open 2024
Aryna Sabalenková na US Open 2024
StátBěloruskoBělorusko Bělorusko
Datum narození5. května 1998 (26 let)
Místo narozeníMinsk, Bělorusko[1]
BydlištěMinsk, Bělorusko[1]
Výška182 cm[1]
Profesionál od2015
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek29 071 823 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů416–188
Tituly17 WTA, 1 WTA 125, 5 ITF
Nejvyšší umístění1. místo (11. září 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Openvítězka (2023, 2024)
French Opensemifinále (2023)
Wimbledonsemifinále (2021, 2023)
US Openvítězka (2024)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistryňfinále (2022)
Olympijské hry2. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů90–67
Tituly6 WTA, 1 WTA 125, 1 ITF
Nejvyšší umístění1. místo (22. února 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openvítězka (2021)
French Opensemifinále (2019)
Wimbledončtvrtfinále (2019)
US Openvítězka (2019)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistryňzákladní skupina (2019)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Wimbledon2. kolo (2019)
Týmové soutěže
Fed Cupfinále (2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20241021a21. října 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aryna Sabalenková (bělorusky Арына Сяргееўна Сабаленка, Aryna Sjarhejevna Sabalenka; * 5. května 1998 Minsk) je běloruská profesionální tenistka. Na grandslamu zvítězila ve dvouhře Australian Open 2023 a 2024, stejně jako na US Open 2024. S Elise Mertensovou ovládla deblové soutěže US Open 2019 a Australian Open 2021. Ve finále Turnaje mistryň 2022 podlehla Caroline Garciaové. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála sedmnáct turnajů ve dvouhře a šest ve čtyřhře včetně Sunshine double 2019. V sérii WTA 125 vybojovala jednu singlovou i deblovou trofej. V rámci okruhu ITF získala pět titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.[2]

Od října 2024 je světovou jedničkou ve dvouhře,[3] kterou se poprvé stala v září 2023 jako dvacátá devátá tenistka od vzniku žebříčku WTA v roce 1975.[4] V jediném předchozím období během sezóny 2023 na čele strávila osm týdnů. V roce 2021 byla také světovou jedničkou ve čtyřhře jako čtyřicátá čtvrtá od zavedení klasifikace v roce 1984 a druhá Běloruska po Nataše Zverevové.[5] Na čele deblové části strávila šest týdnů. Jako osmá tenistka tak během kariéry obývala vrchol žebříčků dvouhry i čtyřhry.[6] Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v září 2023 na 1. místě a ve čtyřhře v únoru 2021 rovněž na 1. místě. Trénuje ji Anton Dubrov. Před ním ji vedli Dmitrij Tursunov a Didi Kindlmann.[1]

V běloruském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2016 baráží světové skupiny proti Rusku, v němž za rozhodnutého stavu prohrála s Olgou Govorcovou závěrečnou čtyřhru proti páru Darja Kasatkinová a Jelena Vesninová. Bělorusky přesto zvítězily 3:2 na zápasy. Ve světovém finále 2017 plnila roli jedničky týmu proti Spojeným státům. Američanky si z Minsku odvezly trofej po výhře 3:2 na zápasy. Do roku 2025 v soutěži nastoupila k devíti mezistátním utkáním s bilancí 10–6 ve dvouhře a 1–4 ve čtyřhře.[7]

Během kariéry pětkrát porazila úřadující světovou jedničku. První dvě výhry získala proti Ashleigh Bartyové na Wuhan Open 2019 a Madrid Open 2021, třetí, čtvrtou a pátou zaznamenala nad Igou Świątekovou na Turnaji mistryň 2022, kde se po sestrách Williamsových stala třetí hráčkou ve 21. století, která na jediném turnaji zdolala všechny členky první světové trojky, ve finále Madrid Open 2023 a semifinále Cincinnati Open 2024.[8]

V sezóně 2018 ji Ženská tenisová asociace vyhlásila nováčkem roku.[9]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V rámci hlavních soutěží dvouhry událostí okruhu ITF debutovala v červnu 2014, když na turnaj v rodném Minsku s dotací 10 tisíc dolarů obdržela divokou kartu. V úvodním kole podlehla krajance Palině Dubavecové.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala v září 2015 na antalyjském turnaji s rozpočtem deset tisíc dolarů. Ve finále přehrála Rumunku Daianu Negreanuovou po dvousetovém průběhu. O týden později přidala na témže místě druhou trofej, když v závěrečném duelu přehrála další Rumunku Nicoletu Dascăluovou.[2]

Na washingtonském Citi Open 2017 dohrála ve druhém kole s Němkou Lisickou

Průlom do elitní stovky žebříčku WTA učinila ve vydání ze 16. října 2017, když se posunula ze 102. na 76. místo.[1] V kvalifikaci okruhu WTA Tour debutovala dubnovým Grand Prix SAR La Princesse Lalla Meryem 2016 v marockém Rabatu. Na úvod kvalifikační soutěže zdolala Francouzku Mathilde Johanssonovou, aby ji poté cestu do dvouhry uzavřela porážka od Nizozemky Richèl Hogenkampové.[1] Již o týden dříve nastoupila do čtyřhry baráže světové skupiny Fed Cupu 2016 proti Rusku, z níž odešla po boku Govorcovové poražena. Jednalo se o její první zápas počítaný do okruhu WTA Tour. Premiérové utkání v hlavní soutěži této profesionální túry si pak zahrála na únorovém Dubai Tennis Championships 2017 z kategorie Premier 5 po zvládnuté kvalifikaci. Ve třech setech však na úvod nestačila na Ukrajinku Katerynu Bondarenkovou.[2]

Do semifinále poprvé nahlédla na uzbeckém Tashkent Open 2017, kde ji zastavila druhá nasazená Maďarka Tímea Babosová. Do debutového finále se pak probojovala během říjnového Tianjin Open 2017 v Tchien-ťinu, když zvládla duel s Italkou Sarou Erraniovou vracející se po dvouměsíčním dopingovém trestu.[10] Ve finále ji porazila bývalá světová jednička z Ruska Maria Šarapovová po dvousetovém průběhu. Devatenáctiletá Sabalenková přitom nezužitkovala vedení 4–1 na gamy v prvním a 5–1 na gamy ve druhém setu.[11][1]

Do kvalifikace grandslamu poprvé nahlédla během US Open 2016. Ve druhé fázi podlehla Lucemburčance Mandy Minellaové. Debut v hlavní soutěži pak zaznamenala po překonání kvalifikačního síta v ženském singlu Wimbledonu 2017. První vítězný zápas dosáhla v duelu s Ruskou Irinou Chromačovovou. Následně ji přehrála německá tenistka Carina Witthöftová po třísetovém průběhu.[1]

V minském finále Fed Cupu 2017 proti Spojeným státům byla běloruskou jedničkou. Z pozice 78. hráčky žebříčku v sobotním singlu překvapivě zdolala úřadující vítězku US Open a světovou třináctku Sloane Stephensovou. Za vyrovnaného stavu 1–1 na zápasy otevřela nedělní program porážkou od desáté ženy klasifikace Coco Vandewegheové. Po výhře Bělorusky Sasnovičové rozhodla o vítězkách soutěže až závěrečná čtyřhra, do níž nastoupila s Aljaksandrou Sasnovičovou. Běloruská dvojice však nenašla recept na Američanky Shelby Rogersovou s Vandewegheovou.[12][13]

Na French Open 2019 vypadla ve druhém kole

Na letních severoamerických betonech v roce 2018 porazila během montréalského Rogers Cupu světovou dvojku Caroline Wozniackou. Ve třetím kole ji však zastavila Belgičanka Elise Mertensová. Navazující týden se objevila na Western & Southern Open v Cincinnati, na němž vyřadila Johannu Kontaovou, turnajovou devítku Karolínu Plíškovou, světovou pětku Caroline Garciaovou i čtrnáctou nasazenou Madison Keysovou. Až v semifinále nestačila na první ženu klasifikace Simonu Halepovou. Premiérovou trofej z túry WTA vybojovala jako dvacetiletá na srpnovém Connecticut Open 2018 v New Havenu, kde do finále prošla po výhře nad světovou devítkou Julií Görgesovou. V boji o titul zdolala španělskou tenistku Carlu Suárezovou Navarrovou po dvousetovém průběhu. Zisk 470 bodů ji poprvé posunul do elitní světové dvacítky žebříčku WTA, jejž uzavírala 20. místem.[14] Ve finále Wuhan Open 2018 z kategorie Premier 5 přehrála estonskou tenistku Anett Kontaveitovou po dvousetovém průběhu, když nečelila žádné brejkové hrozbě.[15] Týden po zisku druhé kariérní trofeje vypadla ve čtvrtfinále China Open 2018 s Wang Čchiang a body jí zajistily průnik na 11. příčku klasifikace.

S Belgičankou Elise Mertensovou vyhrály čtyřhru na BNP Paribas Open 2019 a Miami Open 2019. Staly se tak historicky pátou dvojicí, která zvítězila na obou březnových amerických turnajích v jedné sezóně, označovaných za „Sunshine double“. Jako pár odehrály teprve druhý a třetí turnaj.[16] Premiérové grandslamové finále si zahrála v ženské čtyřhře US Open 2019, do níž nastoupila s Mertensovou. Ve finále přehrály bělorusko-australské turnajové osmičky Viktoriji Azarenkovou s Ashleigh Bartyovou po zvládnutých koncovkách obou setů. Třetí deblový titul na okruhu WTA Tour znamenal posun na 6. místo žebříčku WTA ve čtyřhře.[17][18] V sezóně 2019 přidala dvě trofeje z dvouhry, když v obou finále porazila Američanku Alison Riskeovou. Nejdříve na lednovém Shenzhen Open a poté na zářijovém Wuhan Open, kde i druhý start proměnila v titul..[19]

2021: Světová jednička ve čtyřhře a dvojka ve dvouhře

[editovat | editovat zdroj]

Sezónu otevřela na premiérově zařazeném turnaji v Abú Zabí, kde navázala na sérii výher z podzimu předchozího roku. Cestou turnajem ztratila jedinou sadu, kterou jí odebrala ve čtvrtfinále Jelena Rybakinová. Ve finále povolila jenom dvě hry Rusce Veronice Kuděrmetovovou a díky patnácté výhře v řadě získala devátý kariérní titul. Bodový zisk také znamenal premiérový posun na 7. místo žebříčku WTA.[20] Šňůru neporazitelnosti jí ukončila ve druhém kole melbournského Gippsland Trophy Estonka Kaia Kanepiová.

Na Australian Open zaznamenala podruhé v kariéře postup do druhého týdne grandslamu, když navázala na osmifinále z US Open 2018. V boji o čtvrtfinále však nestačila na turnajovou desítku Serenu Williamsovou. Lépe si vedla ve ženské čtyřhře, kde po boku Elise Mertensové získaly finálovou výhrou nad Češkami Krejčíkovou a Siniakovou druhý společný grandslamový triumf,[21] díky čemuž se v následném vydání deblové klasifikace posunula jako 44. hráčka v historii a druhá Běloruska po Nataše Zverevové na 1. místo.[22] Přesto však po turnaji uvedla, že neplánuje ve spolupráci dlouhodobě pokračovat, jelikož se chce soustředit primárně na dvouhru.

Na French Open 2021 dohrála ve třetím kole

Mírný pokles formy představovaly turnaje na Arabském poloostrově. Jako obhájkyně titulu prohrála již v prvním zápase na Qatar Total Open, když nestačila na Garbiñe Muguruzaovou, a na stejnou soupeřku nestačila ve čtvrtfinále o týden později Dubaji. Španělka na obou turnajích dokázala dojít do finále, a dubajský podnik dokonce celý ovládla.

Na květnovém Mutua Madrid Open postoupila přes Elise Mertensovou a Anastasiji Pavljučenkovovou do finále. V něm zdolala australskou světovou jedničku Ashleigh Bartyovou po třísetovém průběhu. V prvním setu, který trval 26 minut, jí nadělila „kanára“. Výhrou jí oplatila dva týdny starou porážku z boje o titul na Porsche Tennis Grand Prix ve Stuttgartu a finále na březnovém Miami Open, čímž získala první antukový titul. Bodový zisk ji premiérově posunul do elitní světové pětky na čtvrté místo.[23][24] Na French Open nepotvrdila roli favoritky, když dohrála již ve třetím kole po prohře od Pavljučenkovové.

Grandslamový průlom přišel v Londýně ve Wimbledonu, kde při absenci Ósakaové a Halepové plnila roli turnajové dvojky. Postupně přehrála Niculescuovou, domácí divokou kartu Boulterovou, kvalifikantku Osoriovou Serranovpu, 18. nasazenou Rybakinovou, když od stavu her 3–3 v rozhodující sadě vyhrála 12 posledních míčů. aby poprvé postoupila do čtvrtfinále grandslamu. V něm na její raketě dohrála i Ons Džabúrová. Postupem do semifinále se stala po Zverevové a Azarenkové třetí Běloruskou v této fázi turnaje.[25] V boji o finále proti Karolíně Plíškové získala sice úvodní set díky prvnímu využitému brejkbolu v zápase po dvojchybě Češky, v dalších setech si už žádnou takovou další šanci nevypracovala a sama jednou v každém setu o podání přišla, což znamenalo první prohru proti Plíškové.[26] Obě hráčky dohromady v zápase zahrály celkem 32 es, což znamenalo nový wimbledonský rekord.[27] Bodový zisk znamenal posun na kariérní maximum 3. místo.

Bělorusko reprezentovala v přeložené tokijské olympiádě, kde zasáhla do ženské dvouhry. Ve druhém kole prohrála s Chorvatkou Donnou Vekićovou, když nezvládla zkrácenou hru rozhodujícího setu.[28]

Jako nejvýše nasazená zasáhla do National Bank Open hraném v Montréalu. Cestou do semifinále jí jediný set odebrala v druhém kole Sloane Stephensová. V semifinále znovu po měsíci nestačila na Plíškovou, tentokrát ve dvou setech.[29] I přes prohru v úvodní zápase na navazujícím Western & Southern Open od Pauly Badosové v tiebreaku třetího setu se posunula po turnaji na druhou příčku světové klasifikace.

2022: Finále na Turnaji mistryň

[editovat | editovat zdroj]

Ročník otevřela porážkami v prvních zápasech na Adelaide International I a Adelaide International II, když v utkáních proti Juvanové zahrála 18 dvojchyb[30] a proti Petersonové dokonce 21.[31] I přes pokračující problémy s podáním postoupila na Australian Open v roli druhé nasazené přes Storm Hunterovou,[32] Wang Sin-jü[33] a Markétu Vondroušovou[34] po druhé za sebou do osmifinále, když všechna tři utkání musela otáčet po prohrané první sadě. V osmifinále nestačila v nočním zápase na Estonku Kaiu Kanepiovou, když o vítězce rozhodla až zkrácená hra třetího setu. V rozhodujícím setu měla šance jít do vedení 5–2 a při servírování na postup za stavu 5–4 měla čtyři mečboly, zápas však musela rozhodnout zkrácená hra do deseti bodů, jež dopadla lépe pro 115. hráčku světa Kanepiovou. Estonka se stala 15. aktivní hráčkou, která dokázala na všech grandslamech dojít alespoň do čtvrtfinále.[35] Prohra ji zároveň vyřadila ze souboje o čelo žebříčku WTA.[36] První čtvrtfinále roku zaznamenala na Qatar Total Open, kde ve čtvrtfinále podlehla Świątekové. Severoamerické turnaje v Indian Wells i Miami pro ni znamenaly vyřazení ve druhém kole, v obou případech po volném losu.

Lépe si vedla na antuce, když ve Stuttgartu po výhrách nad světovou šestkou Kontaveitou a trojkou Badosovou postoupila do prvního finále v roce. V něm stejně jako v o rok dříve nestačila na úřadující světovou jedničku, když ji porazila Iga Świąteková.[37] Jako obhájkyně titulu dohrála v prvním kole v Madridu, když ji vyřadila Amanda Anisimovová ze čtvrté desítky žebříčku, která ji porazila i necelý měsíc předtím na zelené antuce v Charlestonu.[38] Porážky jí následně oplatila o týden později v Římě, kde postoupila mezi poslední čtyřku, mezí níž nestačila potřetí v sezóně na Świątekovou. French Open pro ni skončilo ve třetím kole, když po vyhrané první sadě proti Camile Giorgiové získala ve zbytku utkání jediný game.[39]

Na trávě postoupila do finále v 's-Hertogenboschi. V boji o titul nestačila na Rusku Alexandrovovou.[40] Z berlínského turnaj ji vyřadila již v prvním kole jiná Ruska Kuděrmetovová. Z důvodu napadení Ukrajiny Ruskem v závěru února 2022 nemohla jako reprezentantka Běloruska na základě zákazu All England Clubu startovat ve Wimbledonu 2022.[41]

Servis ve Wimbledonu 2023

Na US Open 2022 se ocitla ve druhém kole na prahu vyřazení. Proti Kaie Kanepiové prohrávala již 2–6 a 1–5 a čelila dvěma mečbolům. I přes horší poměr nevynucených chyb a vítězných úderů Estonku porazila, oplatila jí těsnou porážku z Australian Open a posedmé v kariéře Běloruska vyhrála zápas WTA, v němž čelila mečbolu.[42] V osmifinále, resp. čtvrtfinále na její raketě dohrály dvě bývalé grandslamové finalistky Danielle Collinsová a Karolína Plíšková. V semifinále ji počtvrté v probíhajícím ročníku porazila Świąteková, přestože v rozhodujícím setu vedla tak Polkou již 4–2.[43]

21. října si jako sedmá hráčka zajistila účast na Turnaji mistryň, ten rok hraném v texaském Fort Worth.[44] V základní skupině nestačila sice na Řekyni Marii Sakkariovou, porazila však světovou dvojku Ons Džabúrovou i trojku Jessicu Pegulaovou, čímž si zajistila postup z druhého místa do semifinále. V něm porazila na pátý pokus v probíhající sezóně Świątekovou. Stala se tak se po Steffi Grafové na French Open 1999, Sereně Williamsové na Miami Masters 2002 a Venus Williamsové na Turnaji mistryň 2008 čtvrtou hráčkou, která na jediném turnaji vyřadila světovou jedničku, dvojku i trojku.[8] V boji o titul byla nad její síly Caroline Garciaová. V zápase se hrála jediná shoda a jediný brejkbol využila Garciaová v úvodní hře druhé sady.[45][46]

2023: Vítězství na Australian Open a světová jednička ve dvouhře

[editovat | editovat zdroj]

Sezónu zahájila triumfem Adelaide International, když neztratila ani jednu sadu.Ve finále zdolala českou kvalifikantku Lindu Noskovou.[47] Ve vítězné vlně pokračovala i na první grandslamu sezóny Australian Open, který rozehrála jako pátá nasazená. Na její raketě dohrály postupně Češka Tereza Martincová, Američanka Shelby Rogersová, Belgičanka a bývalá deblová spoluhráčka Elise Mertensová, Švýcarka Belinda Bencicová, Chorvatka Donna Vekićová a polské překvapení turnaje Magda Linetteová, když žádná z nich Sabalenkové nedokázala uzmout ani jeden set. Držela neporazitelnost 20 setů v sezóně, což ve 21. století před ní dokázaly jen Anna Smašnovová v roce 2002 a Agnieszka Radwańská v roce 2013.[48] V debutovém grandslamovém finále se utkala s úřadující wimbledonskou vítězkou Jelenou Rybakinovou reprezentující Kazachstán. Rybakinová ovládla první set a v úvodu toho druhého měla šance na prolomení podání Bělorusky, která obě hrozby zlikvidovala a sama naopak svou podobnou šanci využila. Ve třetím setu přišel rozhodující moment za stavu 3–3, Sabalenková využila šanci na zisk brejku a náskok udržela. Získala svůj premiérový grandslamový triumf.[49][50] Finálový bodový zisk jí zajistil návrat na druhé místo žebříčku WTA, když na první Świątekovou ztrácela přes 4 000 bodů.

První porážku roku zaznamenala na Dubai Tennis Championships, kde nestačila na Barboru Krejčíkovou navzdory vyhrané první sadě poměrem 6–0. Té porážku oplatila v osmifinále BNP Paribas Open v Indian Wells, aby následně porazila světovou šestku a sedmičku Gauffovou a Sakkariovou a postoupila do finále. V něm se v repríze melbournského finále utkala znovu s Rybakinovou, když tentokrát vítězně z utkání odešla Kazaška.[51] Navazující Miami Open pro ni po další osmifinálové výhře nad Krejčíkovou skončil mezi poslední osmičkou na raketě Sorany Cîrsteaové.

Po prohře ve finále US Open se stala poprvé světovou jedničkou ve dvouhře. Do konce sezóny 2023 na čele setrvala 8 týdnů.

Potřetí vřadě postoupila do finále ve stuttgartské hale, když porazila Krejčíkovou, Badosovou a Potapovovou. I na třetí pokus odešla poražena od úřadující světové jedničky a podruhé v řadě od Świątekové.[52] Naopak druhý titul vybojovala na Madrid Open. Během turnaje oplatila porážku z Miami Cîrsteaové, zastavila 16leté překvapení turnaje Mirru Andrejevovou, otočila duel proti Egypťance Majar Šarífové a jen pět her povolila deváté hráčce světa Sakkariové. V boji o titul se po dvou týden opět utkala s Świątekovou, kterou dokázala ve třech setech porazit, čímž zaznamenala čtvrtou kariérní výhru nad nejvýše klasifikovanou hráčkou. Připsala si tak pátý titul v kategorii WTA 1000 a navázala na madridský titul starý dva roky, který taktéž získala po výhře nad úřadující světovou jedničkou.[53] Již v prvním zápase prohrála na navazujícím Rome Masters, když ji vyřadila Sofia Keninová figurující v době utkání v polovině druhé světové stovky.[54] Do French Open přesto vstupovala jako jedna z favoritek na titul a s možností stát se po turnaji novou světovou jedničkou.[55] Beze ztráty setu postupně porazila Ukrajinku Martu Kosťukovou, krajanku Irynu Šymanovičovou, Rusku Kamillu Rachimovovou, Američanku Sloane Stephensovou a v ostře sledovém čtvrtfinále další Ukrajinku Elinu Svitolinovou, čímž se stala první tenistkou od Sereny Williamsové v letech 2014–2017, který zaznamenala semifinálovou účast na třech po sobě jdoucích grandslamových turnajích. V semifinále se utkala s nenasazenou Češkou Karolínou Muchovou. Poté, co Češka získala první setu v tiebreaku a Sabalenkové stejným výsledkem druhý, rozhodlo o postupující až třetí dějství. V něm si Sabalenková vypracovala vedení 5–2 a 40:30 na podání Muchové, mečbol však neproměnila a prohrála následujících pět her. Skončila tak její 12zápasová série neporazitelnosti na turnajích grandslamu. Prohra v kombinaci s postupem Świątekové do finále znamenaly, že Polka udržela i po turnaji pozici na čele žebříčku.[56][57] Během turnaje vynechala několik tiskových konferencích, když jako důvod uvedla, že se necítí bezpečně kvůli stupňujícímu se tlaku novinářů způsobeným opakujícími se otázkami na její postoj invazi Ruska na Ukrajinu a podporu běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka.[58]

Po dvou letech se vrátila do Wimbledonu. Do čtvrtého grandslamového finále v řadě prošla s jediným ztraceným setem, který jí ve druhém kole odebrala Francouzka Varvara Gračovová.[59] Ve čtvrtfinále jako první v probíhající sezóně zdolala na trávě Madison Keysovou. Jako první hráčka od Sereny Williamsové v roce 2016, postoupila do semifinále Australian Open, French Open i Wimbledonu během jediné sezóny.[60] V něm neudržela vedení proti Tunisance Ons Džabúrové, když po prvním vyhraném setu vedla ve druhém dějství již 4–2, aby nakonec prohrála ve třech setech. V případě postupu do finále by si zajistila premiérový posun do čela světové klasifikace.[61][62]

Prohrou Świątekové v osmifinále v US Open získala jistotu posunu na pozici světové jedničky po skončení turnaje. Stala se jí jako druhá Běloruska a celkově 29. hráčka v historii od zavedení žebříčku WTA a teprve jako osmá, která v kariéře figurovala na čele klasifikace dvouhry a čtyřhry.[63] Bez ztráty setu postoupila i na posledním grandslamu sezóny do semifinále. Stala se tak první tenistkou od Sereny Williamsové, které mezi poslední čtyřku postoupila na všech čtyřech grandslamech v roce 2016. V semifinále se utkala s Madison Keysová, proti která ztratila první sadu, ve které jí soupeřka uštědřila kanára. Ve druhém setu prohrávala již 3–5 a soupeřka podávala na vítězství, zápas však dokázala otočit, když druhou i třetí sadu vyhrála ve zkrácených hrách. Stala se teprve třetí hráčkou v otevřené éře a první od Ana Ivanovićové na Australian Open 2008, která otočila semifinálové utkání po prohře prvního setu poměrem 0–6.[64] Ve druhém kariérní finále na grandslamu byla její soupeřkou další Američanka a světová šestka Coco Gauffová. Do utkání vstoupila lépe Sabalenková, která vyhrála první sadu, ale na úvod druhého dějství nevyužila dva brejkboly, postupně začínala více chybovat a nakonec prohrála.[65][66]

Prvním turnajem v roli světové jedničky se pro ni stalo China Open, jejím první turnaj na území Číny od Shenzhen Open 2020 a po vypuknutí pandemie covidu-19. Bez ztráty setu postoupila mezi poslední osmičku, kde ji ve dvou setech vyřadila Jelena Rybakinová.[67] Již 22. září si zajistila účast na Turnaji mistryň, ten rok hraném v mexickém Cancúnu.[68] Na úvod deklasovala Řekyni Marii Sakkariovu, které povolila jednu hru. Následně ale prohrála s Pegulaovou a o jejím postupu rozhodla ale třísetové vítězství v souboji o postup nad Rybakinovou.[69] V semifinále podlehla Świątekové, která si následným titulem zajistila návrat do pozice světové jedničky a zároveň ukončení sezóny na této pozici.[70][71] Sabalenková zůstala v konečném pořadí druhá.

2024: Druhý titul na Australian Open, vítězka US Open a konečná světová jednička

[editovat | editovat zdroj]

Na Australian Open poprvé obhajovala vítězství na grandslamu. Cestou turnajem neztratila jediný set, když jedinou hráčkou, která jí dokázala v jednom setu odebrat více než tři hry, byla v semifinále světová trojka Coco Gauffová. Ve finále se utkala čínskou patnáctou hráčkou žebříčku Čeng Čchin-wen, kterou porazila se ztrátou jenom pěti her. Získala tak svůj druhý grandslamový triumf a na Australian Open obhájila titul jako první tenistka od své krajanky Viktorie Azarenkové v roce 2013.[72][73]

Třetí finále ze čtyř posledních ročníků zaznamenala v Madridu, přestože čtyři z pěti zápasů musela vyhrát ve třech setech. V repríze finále z předchozího roku nestačila na Igu Świątekovou po třísetové bitvě, přestože měla v závěru třetího dějství tři mečboly. O vítězce rozhodl až závěrečná tiebreaku, ve kterém Polka zvítězila až 9–7.[74][75][76] Znovu se utkaly ve finále na navazujícím Rome Masters, když tentokrát vyhrála Świąteková ve dvou setech. Poprvé od Miami Open 2013 a Madrid Open 2013 se první a druhá žena klasifikace střetly ve dvou navazujících finále kategorie WTA 1000 a premiérově tak v jedné sezóně odehrály madridské a římské finále stejné hráčky.[77][78] Na French Open jí žádná soupeřka na cestě do čtvrtfinále nesebrala set. Poprvé od US Open 2012 se všechny úřadující grandslamové šampionky – Świąteková, Vondroušová, Gauffová a právě Sabalenková, probojovaly do čtvrtfinále jediného grandslamu.[79] V něm nestačila na 17letou Mirru Andrejevovou, když byla v utkání limitována zdravotními problémy. Poprvé od French Open 2022 vypadla na grandslamu, do něhož zasáhla, před branami semifinále.[80][81]

V semifinále Cincinnati Open popáté v kariéře porazila světovou jedničku, když tentokrát Świąteké nepovolila ani jeden set.[82] V boji o titul pak přehrála Jessicu Pegulaovou, které ukončila 9zápasovou sérii výher, a získala šestý titul v úrovni WTA 1000. Soutěží prošla bez ztráty setu a bodový zisk ji posunul zpět na druhou příčku před Gauffovou.[83] Do US Open tak vstupovala jako jedna z hlavních adeptek na titul. Jediný set cestou pavoukem ji odebrala ve třetím kole Jekatěrina Alexandrovová. Mezi poslední osmičkou povolila jenom tři hry olympijské šampionce Čeng Čchin-wen, v semifinále Američance debutující v této fázi turnaji Emmě Navarrové, aby se finále po třech týdnech opět porazila Pegulaovou, když lépe zvládla koncovky obou vyrovnaných setů. Stala se tak otevřené éře po Steffi Grafové (1988 a 1989), Monice Selešové (1991 a 1992), Martině Hingisové (1997) a Angelique Kerberové (2016), pátou hráčkou která ovládla Australian Open a US Open v jediném kalendářním roce.[84]

Na vítězné vlně pokračovala na velkých čínských turnajích. V Pekingu prošla bez ztráty setu do čtvrtfinále. V něm však její 15zápasovou neporazitelnost ukončila Karolína Muchová, přestože v rozhodujícím třetím setu vedla již 4–2, než prohrála zbylé čtyři gamy včetně posledních deseti míčů v řadě.[85][86] Následně v roli dvojnásobně obhájkyně titul startovala ve Wu-chanu, který byl do turnajového kalendáře zařazen poprvé od vypuknutí pandemie coviud-19. V semifinále otočila nepříznivě se vyvíjející utkání s Coco Gauffovou, která vedla už o set a brejk, nakonec však i díky 21 dvojchybám Američanky postoupila.[87] Ve finále i ve čtvrtém vzájemném utkání porazila Číňanku Čeng Čchin-wen a při třetím startu na Wuhan Open získala třetí titul, a celkově již pátý na čínské půdě, znamenající rekordní počet turnajových triumfů v Číně v rámci otevřené éry.[88] Bodovou ztrátu na světovou jedničku Świątekovou, absentující na podzimní asijské túře, snížila na pouhých 69 bodů, a zároveň již postupem do čtvrtfinále wu-chanského podniku Polku předstihla v hodnocení sezóny.[89] Do čela žebříčku se pak vrátila v druhé polovině října, když jí k návratu na tuto pozici pomohla bodová penalizace ve formě odečtu nejhoršího výsledku v sezóně u Świątekové za nesplnění šesti odehraných turnajů WTA 500. Na Turnaji mistryň v Rijádu si po dvousetových výhrách nad Čeng Čchin-wen a Jasmine Paoliniovou zajistila postup do semifinále a současně s prohrou Świątekové, že poprvé v kariéře ukončí sezónu na pozici světové jedničky.[90] V poslední zápase základní skupiny její osmizápasovou neporazitelnost proti členkám první světové desítky ukončila vracející se Jelena Rybakinová. V semifinále pak podlehla Coco Gauffové.[91]

Finále na Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Ženská dvouhra: 4 (3–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 2023 Australian Open tvrdý Kazachstán Jelena Rybakinová 4–6, 6–3, 6–4
Finalistka 2023 US Open tvrdý USA Coco Gauffová 6–2, 3–6, 2–6
Vítězka 2024 Australian Open (2) tvrdý Čína Čeng Čchin-wen 6–3, 6–2
Vítězka 2024 US Open tvrdý USA Jessica Pegulaová 7–5, 7–5

Ženská čtyřhra: 2 (2–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 2019 US Open tvrdý Belgie Elise Mertensová Bělorusko Viktoria Azarenková
Austrálie Ashleigh Bartyová 		7–5, 7–5
Vítězka 2021 Australian Open tvrdý Belgie Elise Mertensová Česko Barbora Krejčíková
Česko Kateřina Siniaková 		6–2, 6–3

Finále Turnaje mistryň

[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 2022 Fort Worth, Spojené státy tvrdý (h) Francie Caroline Garciaová 6–7(4–7), 4–6

Finále na okruhu WTA Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (3–1 D; 2–0 Č)
Turnaj mistryň (0–1 D)
WTA Elite Trophy (1–0 D)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (7–2 D; 2–1 Č)
Premier / WTA 500 (4–6 D; 2–0 Č)
International / WTA 250 (2–3 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 31 (17–14)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj kategorie povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 15. října 2017 Tchien-ťin, Čína International tvrdý Rusko Maria Šarapovová 5–7, 6–7(8–10)
Finalistka 2. 14. dubna 2018 Lugano, Švýcarsko International antuka Belgie Elise Mertensová 5–7, 2–6
Finalistka 3. 30. června 2018 Eastbourne, Spojené království Premier tráva Dánsko Caroline Wozniacká 5–7, 6–7(5–7)
Vítězka 1. 26. srpna 2018 New Haven, Spojené státy Premier tvrdý Španělsko Carla Suárez Navarrová 6–1, 6–4
Vítězka 2. 29. září 2018 Wu-chan, Čína Premier 5 tvrdý Estonsko Anett Kontaveitová 6–3, 6–3
Vítězka 3. 5. ledna 2019 Šen-čen, Čína International tvrdý USA Alison Riskeová 4–6, 7–6(7–2), 6–3
Finalistka 4. 4. srpna 2019 San José, Spojené státy Premier tvrdý Čína Čeng Saj-saj 3–6, 6–7(3–7)
Vítězka 4. 28. září 2019 Wu-chan, Čína (2) Premier 5 tvrdý USA Alison Riskeová 6–3, 3–6, 6–1
Vítězka 5. 27. října 2019 Ču-chaj, Čína Elite Trophy tvrdý (h) Nizozemsko Kiki Bertensová 6–4, 6–2
Vítězka 6. 29. února 2020 Dauhá, Katar Premier 5 tvrdý Česko Petra Kvitová 6–3, 6–3
Vítězka 7. 25. října 2020 Ostrava, Česko Premier tvrdý (h) Bělorusko Viktoria Azarenková 6–2, 6–2
Vítězka 8. 15. listopadu 2020 Linec, Rakousko International tvrdý (h) Belgie Elise Mertensová 7–5, 6–2
Vítězka 9. 13. ledna 2021 Abú Zabí, Spojené arabské emiráty WTA 500 tvrdý Rusko Veronika Kuděrmetovová 6–2, 6–2
Finalistka 5. 25. dubna 2021 Stuttgart, Německo WTA 500 antuka (h) Austrálie Ashleigh Bartyová 6–3, 0–6, 3–6
Vítězka 10. 8. května 2021 Madrid, Španělsko WTA 1000 antuka Austrálie Ashleigh Bartyová 6–0, 3–6, 6–4
Finalistka 6. 24. dubna 2022 Stuttgart, Německo WTA 500 antuka (h) Polsko Iga Świąteková 2–6, 2–6
Finalistka 7. 12. června 2022 's-Hertogenbosch, Nizozemsko WTA 250 tráva   Jekatěrina Alexandrovová 5–7, 0–6
Finalistka 8. 7. listopadu 2022 Fort Worth, Spojené státy Turnaj mistryň tvrdý (h) Francie Caroline Garciaová 6–7(4–7), 4–6
Vítězka 11. 8. ledna 2023 Adelaide, Austrálie WTA 500 tvrdý Česko Linda Nosková 6–3, 7–6(7–4)
Vítězka 12. 28. ledna 2023 Australian Open, Melbourne, Austrálie Grand Slam tvrdý Kazachstán Jelena Rybakinová 4–6, 6–3, 6–4
Finalistka 9. 19. března 2023 Indian Wells, Spojené státy WTA 1000 tvrdý Kazachstán Jelena Rybakinová 6–7(11–13), 4–6
Finalistka 10. 23. dubna 2023 Stuttgart, Německo WTA 500 antuka (h) Polsko Iga Świąteková 3–6, 4–6
Vítězka 13. 6. května 2023 Madrid, Španělsko (2) WTA 1000 antuka Polsko Iga Świąteková 6–3, 3–6, 6–3
Finalistka 11. 9. září 2023 US Open, New York, Spojené státy Grand Slam tvrdý USA Coco Gauffová 6–2, 3–6, 2–6
Finalistka 12. 7. ledna 2024 Brisbane, Austrálie WTA 500 tvrdý Kazachstán Jelena Rybakinová 0–6, 3–6
Vítězka 14. 27. ledna 2024 Australian Open, Melbourne, Austrálie (2) Grand Slam tvrdý Čína Čeng Čchin-wen 6–3, 6–2
Finalistka 13. 4. května 2024 Madrid, Španělsko WTA 1000 antuka Polsko Iga Świąteková 5–7, 6–4, 6–7(7–9)
Finalistka 14. 18. května 2024 Řím, Itálie WTA 1000 antuka Polsko Iga Świąteková 2–6, 3–6
Vítězka 15. 19. srpna 2024 Cincinnati, Spojené státy WTA 1000 tvrdý USA Jessica Pegulaová 6–3, 7–5
Vítězka 16. 7. září 2024 US Open, New York, Spojené státy Grand Slam tvrdý USA Jessica Pegulaová 7–5, 7–5
Vítězka 17. 13. října 2024 Wu-chan, Čína (3) WTA 1000 tvrdý Čína Čeng Čchin-wen 6–3, 5–7, 6–3

Čtyřhra: 8 (6–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj kategorie povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 14. dubna 2018 Lugano, Švýcarsko International antuka Bělorusko Věra Lapková Belgie Kirsten Flipkensová
Belgie Elise Mertensová 		1–6, 3–6
Vítězka 1. 17. března 2019 Indian Wells, Spojené státy Premier Mandatory tvrdý Belgie Elise Mertensová Česko Barbora Krejčíková
Česko Kateřina Siniaková 		6–3, 6–2
Vítězka 2. 31. března 2019 Miami, Spojené státy Premier Mandatory tvrdý Belgie Elise Mertensová Austrálie Samantha Stosurová
Čína Čang Šuaj 		7–6(7–5), 6–2
Vítězka 3. 8. září 2019 US Open, New York, Spojené státy Grand Slam tvrdý Belgie Elise Mertensová Bělorusko Viktoria Azarenková
Austrálie Ashleigh Bartyová 		7–5, 7–5
Finalistka 2. 28. září 2019 Wu-chan, Čína Premier 5 tvrdý Belgie Elise Mertensová Čína Tuan Jing-jing
Rusko Veronika Kuděrmetovová 		6–7(3–7), 2–6
Vítězka 4. 25. října 2020 Ostrava, Česko Premier tvrdý (h) Belgie Elise Mertensová Kanada Gabriela Dabrowská
Brazílie Luisa Stefaniová 		6–1, 6–3
Vítězka 5. 19. února 2021 Australian Open, Melborune, Austrálie Grand Slam tvrdý Belgie Elise Mertensová Česko Barbora Krejčíková
Česko Kateřina Siniaková 		6–2, 6–3
Vítězka 6. 20. června 2021 Berlín, Německo WTA 500 tráva Bělorusko Viktoria Azarenková USA Nicole Melicharová
Nizozemsko Demi Schuursová 		4–6, 7–5, [10–4]

Finále série WTA 125

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (1–0 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 26. listopadu 2017 Bombaj, Indie tvrdý Slovinsko Dalila Jakupovićová 6–2, 6–3

Čtyřhra: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 19. listopadu 2017 Tchaj-pej, Tchaj-wan koberec (h) Rusko Veronika Kuděrmetovová Austrálie Monique Adamczaková
Spojené království Naomi Broadyová 		2–6, 7–6 (7–5), [10–6]

Finále na okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 8 (5–3)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 28. září 2015 Antalya, Turecko tvrdý Rumunsko Daiana Negreanuová 6–3 7–5
Vítězka 2. 5. října 2015 Antalya, Turecko tvrdý Rumunsko Nicoleta Dascăluová 6–4 6–7(4–7) 7–5
Finalistka 1. 14. prosince 2015 Nová Bombaj, Indie tvrdý Rakousko Barbara Haasová 6–7(2–7), 6–7(6–8)
Vítězka 3. 21. prosince 2015 Puné, India tvrdý Rusko Viktorija Kamenská 6–3 6–4
Finalistka 2. 21. února 2016 Perth, Austrálie tvrdý Austrálie Arina Rodionovová 1–6 1–6
Vítězka 4. 29. května 2016 Tchien-ťin, Čína tvrdý Srbsko Nina Stojanovićová 5–7, 6–3, 6–1
Vítězka 5. 20. listopadu 2016 Tojota, Japonsko koberec (h) Austrálie Lizette Cabrerová 6–2, 6–4
Finalistka 3. 19. března 2017 Šen-čen, Čína tvrdý Rusko Jekatěrina Alexandrovová 2–6, 5–7

Čtyřhra: 2 (1–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 13. dubna 2015 Heráklion, Řecko tvrdý Srbsko Tamara Čurovićová Indie Šarrmadaa Baluuová
Čínská Tchaj-pej Lee Pei-chi 		6–4, 3–6, [2-10]
Vítězka 1. 3. října 2015 Antalya, Turecko tvrdý Slovensko Vivien Juhászová Turecko Ayla Aksuová
Bosna a Hercegovina Anita Husarićová 		6–1, 6–3

Finále soutěží družstev: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav Č. datum soutěž povrch spoluhráčky finalistky výsledek
Finalistka 1. 11.–12. listopadu 2017 Fed Cup[92]
Minsk, Bělorusko 		tvrdý (h) Bělorusko Aljaksandra Sasnovičová
Bělorusko Věra Lapková
Bělorusko Lidzija Marozavová 		USA Coco Vandewegheová
USA Sloane Stephensová
USA Shelby Rogersová
USA Alison Riskeová 		2–3

Chronologie výsledků na Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Ženská dvouhra

[editovat | editovat zdroj]
Turnaj 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 SR V–P
Australian Open A 2Q 1. kolo 3. kolo 1. kolo 4. kolo 4. kolo Vítěz Vítěz 2 / 7 22–5
French Open A 1Q 1. kolo 2. kolo 3. kolo 3. kolo 3. kolo SF ČF 0 / 7 16–7
Wimbledon A 2. kolo 1. kolo 1. kolo NH SF A SF A 0 / 5 11–5
US Open Q2 Q1 4. kolo 2. kolo 2. kolo SF SF F Vítěz 1 / 7 28–6
výhry–prohry 0–0 1–1 3–4 4–4 3–3 15–4 10–3 23–3 18–1 3 / 26 77–23

Ženská čtyřhra

[editovat | editovat zdroj]
Turnaj 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 SR V–P
Australian Open 1. kolo 3. kolo ČF Vítěz A A A 1 / 4 10–3
French Open A SF 2. kolo A A A A 0 / 2 5–2
Wimbledon 2. kolo ČF NH A A A A 0 / 2 4–2
US Open 3. kolo Vítěz ČF A A A 1 / 3 10–2
výhry–prohry 3–3 15–3 6–3 5–0 0–0 0–0 0–0 2 / 11 29–9
Legenda
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným 		W–L
V–P 		výhry–prohry
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ prohra v (kole) kvalifikace 1k / 1R prohra v daném kole turnaje
QF / ČF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aryna Sabalenka na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h Aryna Sabalenková na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20241014a14. října 2024
  2. ↑ a b c d Aryna Sabalenková na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20241021a21. října 2024
  3. ↑ Aryna Sabalenka reclaims PIF WTA World No.1 singles ranking. Women's Tennis Association [online]. 2024-10-20 [cit. 2024-10-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ GARBER, Greg. After a long wait, Aryna Sabalenka ready to take over No.1 ranking. Women's Tennis Association [online]. 2023-09-04 [cit. 2023-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Sabalenka captures WTA World No.1 doubles ranking [online]. WTA Tennis, 2021-02-21 [cit. 2021-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Aryna Sabalenka to claim WTA World No.1 ranking after US Open. Women's Tennis Association [online]. 2023-09-04 [cit. 2023-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Aryna Sabalenková na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20241021a21. října 2024
  8. ↑ a b Sabalenka upsets Swiatek to reach WTA Finals championship match,. Women's Tennis Association [online]. 2022-, kde se stala 11-07 [cit. 2022-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Krejčíková a Siniaková jsou tenisový pár roku, Halepová nejlepší hráčka. iDNES.cz [online]. 2018-10-19 [cit. 2018-10-25]. Dostupné online. 
  10. ↑ ČTK, iDNES.cz. Erraniová dostala za doping nižší trest. Mám čisté svědomí, vzkázala [online]. iDNES.cz, 2017-08-07 [cit. 2017-08-11]. Dostupné online. 
  11. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Šarapovová poprvé od dopingové aféry slaví, vyhrála turnaj v Tianjinu [online]. Tenisportal.cz, 2017-10-15 [cit. 2017-10-17]. Dostupné online. 
  12. ↑ Američanky vyhrály rozhodující čtyřhru a slaví 18. fedcupový titul [online]. ČT sport, 2017-11-12 [cit. 2017-11-16]. Dostupné online. 
  13. ↑ Petr Pokorný, TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil. Američanky mají 18. fedcupový titul. Hrdinkou byla Vandewegheová [online]. Tenisportal.cz, 2017-11-12 [cit. 2017-11-16]. Dostupné online. 
  14. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Běloruska Sabalenková si v New Havenu došla pro první titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-08-26, rev. 2018-08-26 [cit. 2018-08-27]. Dostupné online. 
  15. ↑ Ondřej Jirásek, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Dvacetiletá Sabalenková ve Wuhanu nedala šanci Kontaveitové a slaví nejcennější titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-09-29 [cit. 2018-09-30]. Dostupné online. 
  16. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Sunshine Double pro Mertensovou a Sabalenkovou. Po Indian Wells ovládly i Miami [online]. TenisPortal.cz, 2019-04-01 [cit. 2019-04-02]. Dostupné online. 
  17. ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Mertensová se Sabalenkovou své premiérové grandslamové finále přetavily v triumf [online]. TenisPortal.cz, 2019-09-08 [cit. 2019-09-11]. Dostupné online. 
  18. ↑ Mertens, Sabalenka capture first Grand Slam title in women's doubles at US Open [online]. WTA Tour, Inc., 2019-09-08 [cit. 2019-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Sabalenková zdolala Riskeovou a ve Wuhanu obhájila loňský triumf [online]. TenisPortal.cz, 2019-09-28 [cit. 2019-09-29]. Dostupné online. 
  20. ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Třetí triumf v řadě, série 15 výher! Sabalenková ovládla i Abú Zabí [online]. TenisPortal.cz, 2021-01-13 [cit. 2021-05-13]. Dostupné online. 
  21. ↑ Mertens, Sabalenka leap to second doubles Slam at Australian Open [online]. WTA Tennis, 2021-02-19 [cit. 2021-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Sabalenka captures WTA World No.1 doubles ranking [online]. WTA Tennis, 2021-02-21 [cit. 2021-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Sabalenkové se povedla finálová odveta proti Bartyové i s kanárem. V Madridu získala 10. titul. TenisPortal.cz [online]. 2021-05-08 [cit. 2021-05-08]. Dostupné online. 
  24. ↑ Sabalenka captures Madrid title in thriller over Barty. Women's Tennis Association [online]. 2021-05-08 [cit. 2021-05-08]. Dostupné online. 
  25. ↑ Sabalenka passes Jabeur test; Pliskova sails past Golubic in Wimbledon semis [online]. WTA Tennis, 2021-07-06 [cit. 2021-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil. Plíšková postoupila do finále Wimbledonu! O první grandslamový titul si zahraje s Bartyovou. TenisPortal.cz [online]. 2021-07-08 [cit. 2021-09-07]. Dostupné online. 
  27. ↑ VIDEO: Plíšková a Sabalenková nastřílely 32 es a vytvořily rekord Wimbledonu. TenisPortal.cz [online]. 2021-07-08 [cit. 2021-09-07]. Dostupné online. 
  28. ↑ MCLEAN, Ross. Upsets galore as Sabalenka, Swiatek and Kvitova all fall in Tokyo [online]. ITF, 2021-07-26 [cit. 2021-09-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Plíšková v Montréalu vyřadila Sabalenkovou a zahraje si o první letošní titul!. TenisPortal.cz [online]. 2021-08-14 [cit. 2021-09-07]. Dostupné online. 
  30. ↑ JIRÁSEK, Ondřej; ZABLOUDIL, Luboš. Bouzková v Adelaide nestačila na Rybakinovou a do čtvrtfinále neprošla. TenisPortal.cz [online]. 2022-01-05 [cit. 2023-06-09]. Dostupné online. 
  31. ↑ JIRÁSEK, Ondřej; ZABLOUDIL, Luboš. Adelaide: Martincová zdolala Jastremskou a má první letošní výhru. Siniaková a Sabalenková opět prohrály. TenisPortal.cz [online]. 2022-01-11 [cit. 2023-06-09]. Dostupné online. 
  32. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Sabalenková spáchala dalších 12 dvojchyb. Souboj se Sandersovou otočila a letos poprvé vyhrála. TenisPortal.cz [online]. 2022-01-18 [cit. 2022-01-18]. Dostupné online. 
  33. ↑ Swiatek cruises, Sabalenka survives; Pavlyuchenkova ends Stosur's singles career. Women's Tennis Association [online]. 2022-01-20 [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. 
  34. ↑ JIRÁSEK, Ondřej; ZABLOUDIL, Luboš. Vondroušová neudržela vedení proti Sabalenkové a osmifinále na Australian Open nezopakovala. TenisPortal.cz [online]. 2022-01-22 [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. 
  35. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Kanepiová vyřadila Sabalenkovou a v 36 letech zkompletovala sbírku grandslamových čtvrtfinále. TenisPortal.cz [online]. 2022-01-24 [cit. 2022-01-24]. Dostupné online. 
  36. ↑ Scenarios for Krejcikova and Sabalenka to reach No.1 at the Australian Open. Women's Tennis Association [online]. 2022-01-16 [cit. 2022-01-17]. Dostupné online. 
  37. ↑ Swiatek defeats Sabalenka in Stuttgart to win fourth straight title. Women's Tennis Association [online]. 2022-04-24 [cit. 2022-04-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ Anisimova dethrones defending champion Sabalenka in Madrid. Women's Tennis Association [online]. 2022-04-28 [cit. 2022-04-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ Swiatek makes French Open 4th round, Badosa retired, Sabalenka stunned - La Prensa Latina Media. La Prensa Latina [online]. 2022-05-28 [cit. 2022-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-28. (anglicky) 
  40. ↑ Alexandrova routs Sabalenka to win 's-Hertogenbosch. Women's Tennis Association [online]. 2022-06-12 [cit. 2022-06-12]. Dostupné online. 
  41. ↑ Joint Statement by the International Governing Bodies of Tennis. Women's Tennis Association [online]. 2022-03-01 [cit. 2022-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-01. (anglicky) 
  42. ↑ Top 10 wrap: Sabalenka saves match points; Martic upsets Badosa at US Open. Women's Tennis Association [online]. 2022-09-02 [cit. 2022-09-02]. Dostupné online. 
  43. ↑ Swiatek pulls off comeback vs. Sabalenka to make US Open final. Women's Tennis Association [online]. 2022-09-09 [cit. 2022-09-09]. Dostupné online. 
  44. ↑ Sabalenka and Kasatkina qualify for 2022 WTA Finals. Women's Tennis Association [online]. [cit. 2023-07-12]. Dostupné online. 
  45. ↑ GARBER, Greg. Garcia caps off comeback season with title at the WTA Finals. Women's Tennis Association [online]. 2022-11-08 [cit. 2022-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Texas dobyla Garciaová. Francie má druhou vítězku Turnaje mistryň. TenisPortal.cz [online]. 2022-11-08 [cit. 2022-11-08]. Dostupné online. 
  47. ↑ Sabalenka stops Noskova, claims 11th career title at Adelaide 1. Women's Tennis Association [online]. 2023-01-08 [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ MACPHERSON, Alex. The 2023 Australian Open by the numbers. Women's Tennis Association [online]. 2023-01-29 [cit. 2023-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ Barty triumphs over Collins, becomes first Australian Open home champion since 1978. Women's Tennis Association [online]. 2023-01-28 [cit. 2023-01-28]. [Sabalenka holds off Rybakina to win Australian Open, first Slam title Dostupné online]. 
  50. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Sabalenková slaví první grandslamový titul. Australian Open má po 10 letech běloruskou šampionku. TenisPortal.cz [online]. [cit. 2023-01-28]. Dostupné online. 
  51. ↑ Rybakina tops Sabalenka to win Indian Wells title. Women's Tennis Association [online]. 2023-03-20 [cit. 2023-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ Swiatek beats Sabalenka to win second straight Stuttgart title. Women's Tennis Association [online]. 2023-04-23 [cit. 2023-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ Sabalenka topples Swiatek to win second Madrid title. Women's Tennis Association [online]. 2023-05-06 [cit. 2023-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ Kenin knocks out Sabalenka in Rome second-round upset. Women's Tennis Association [online]. 2023-05-11 [cit. 2023-06-07]. Dostupné online. 
  55. ↑ Iga Swiatek's No.1 ranking on the line at the French Open. Women's Tennis Association [online]. 2023-05-25 [cit. 2023-05-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Tak to je bomba! Muchová po odvráceném mečbolu skolila Sabalenkovou a je poprvé ve finále grandslamů. TenisPortal.cz [online]. 2023-06-08 [cit. 2023-06-08]. Dostupné online. 
  57. ↑ Muchova topples Sabalenka at French Open; makes first Grand Slam final. Women's Tennis Association [online]. 2023-06-08 [cit. 2023-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Sabalenková v Paříži nechodí na tiskovky. Kvůli otázkám na válku na Ukrajině se necítí bezpečně. TenisPortal.cz [online]. 2023-06-05 [cit. 2023-06-09]. Dostupné online. 
  59. ↑ Sabalenka holds off Gracheva to move on at Wimbledon. Women's Tennis Association [online]. 2023-07-07 [cit. 2023-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. ↑ Sabalenka overpowers Keys to reach Wimbledon semifinals. Women's Tennis Association [online]. 2023-07-12 [cit. 2023-07-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. ↑ Back-to-back: Jabeur beats Sabalenka to return to Wimbledon final. Women's Tennis Association [online]. 2023-07-13 [cit. 2023-07-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Jabeurová bude ve Wimbledonu usilovat o finálový reparát, Sabalenková se světovou jedničkou zatím nestane. TenisPortal.cz [online]. 2023-07-13 [cit. 2023-07-14]. Dostupné online. 
  63. ↑ Aryna Sabalenka to claim WTA World No.1 ranking after US Open. Women's Tennis Association [online]. 2023-09-04 [cit. 2023-09-04]. Dostupné online. 
  64. ↑ Sabalenka outlasts Keys, makes first US Open final. www.wtatennis.com [online]. 2023-09-08 [cit. 2023-09-13]. Dostupné online. 
  65. ↑ Gauff secures first Grand Slam after outlasting Sabalenka at US Open. Women's Tennis Association [online]. [cit. 2023-09-10]. Dostupné online. 
  66. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Gauffová na domácím US Open navázala na famózní přípravu. V pouhých 19 letech je novou grandslamovou vítězkou. TenisPortal.cz [online]. 2023-09-10 [cit. 2023-09-10]. Dostupné online. 
  67. ↑ Rybakina topples Sabalenka to round out Beijing semifinals. Women's Tennis Association [online]. 2023-10-06 [cit. 2024-03-31]. Dostupné online. 
  68. ↑ First qualifiers announced for 2023 WTA Finals in Cancun. www.wtatennis.com [online]. 2023-09-22 [cit. 2023-09-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Sabalenková znovu postoupila ze skupiny, v přímém souboji o semifinále zdolala Rybakinovou. TenisPortal.cz [online]. 2023-11-03 [cit. 2024-03-31]. Dostupné online. 
  70. ↑ Swiatek tops Pegula for WTA Finals title, regains No.1 ranking. Women's Tennis Association [online]. 2023-11-06 [cit. 2023-11-07]. Dostupné online. 
  71. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Šwiateková vyhrála odvetu se Sabalenkovou. V prvním finále Turnaje mistryň bude hrát o post jedničky. TenisPortal.cz [online]. 2023-11-06 [cit. 2024-03-31]. Dostupné online. 
  72. ↑ RONALD, Issy. Aryna Sabalenka defends women’s Australian Open title, defeating Zheng Qinwen in dominant fashion. CNN [online]. 2024-01-27 [cit. 2024-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Sabalenková jako první žena po 11 letech obhájila titul na Australian Open. Set neztratila ani ve finále. TenisPortal.cz [online]. 2024-01-27 [cit. 2024-01-27]. Dostupné online. 
  74. ↑ Swiatek saves three match points to beat Sabalenka for first Madrid title. Women's Tennis Association [online]. 2024-05-04 [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  75. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. V Madridu se tentokrát raduje Šwiateková, v repríze loňského finále přežila mečboly Sabalenkové. TenisPortal.cz [online]. 2024-05-04 [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. 
  76. ↑ Swiatek vs. Sabalenka: Everything you need to know about the Madrid final. Women's Tennis Association [online]. 2024-05-02 [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  77. ↑ Swiatek beats Sabalenka in Rome to win third Rome title. Women's Tennis Association [online]. 2024-05-18 [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  78. ↑ BERKOK, John. Iga Swiatek defeats Aryna Sabalenka to win Rome and complete rare Madrid-Rome sweep. Tennis.com [online]. 2024-05-18 [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  79. ↑ Quarterfinal preview: Jabeur ready for 'a great fight' vs. Gauff. Women's Tennis Association [online]. 2024-06-03 [cit. 2024-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  80. ↑ Andreeva becomes youngest Grand Slam semifinalist in 27 years. Women's Tennis Association [online]. 2024-06-05 [cit. 2024-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  81. ↑ JOHNS, Matthew. Mirra Andreeva becomes youngest major semi-finalist in 27 years. Tennishead [online]. 2024-06-06 [cit. 2024-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  82. ↑ Sabalenka topples Swiatek to make first Cincinnati final; faces Pegula. Women's Tennis Association [online]. [cit. 2024-09-14]. Dostupné online. 
  83. ↑ Sabalenka beats Pegula in Cincinnati to capture sixth WTA 1000 title. Women's Tennis Association [online]. 2024-08-19 [cit. 2024-08-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  84. ↑ Sabalenka overcomes Pegula in US Open final, wins third Grand Slam title. Women's Tennis Association [online]. 2024-09-08 [cit. 2024-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  85. ↑ Muchova snaps Sabalenka's winning streak to reach Beijing semifinals. Women's Tennis Association [online]. 2024-10-04 [cit. 2024-10-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  86. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Muchová ustála i bitvu s 15 zápasů neporaženou Sabalenkovou. Porazila ji potřetí v řadě a je v semifinále. TenisPortal.cz [online]. 2024-10-04 [cit. 2024-10-04]. Dostupné online. 
  87. ↑ Sabalenka snaps Gauff's streak to make third Wuhan final; faces Zheng. Women's Tennis Association [online]. 2024-10-12 [cit. 2024-11-09]. Dostupné online. 
  88. ↑ Top seed Sabalenka holds off Zheng to complete historic Wuhan three-peat. Women's Tennis Association [online]. 2024-10-13 [cit. 2024-10-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  89. ↑ RUBIO, Diego Jiménez. WTA Ranking: Sabalenka moves very close to Swiatek. Puntodebreak.com [online]. 2024-10-13 [cit. 2024-10-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  90. ↑ Aryna Sabalenka and Katerina Siniakova secure WTA Year-End No.1 rankings. Women's Tennis Association [online]. 2024-11-05 [cit. 2024-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  91. ↑ Gauff takes down Sabalenka and is one win away from the WTA Finals crown. Women's Tennis Association [online]. 2024-11-08 [cit. 2024-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  92. ↑ Belarus v United States [online]. ITF [cit. 2017-06-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce Aryna Sabalenková Nástupce

Iga Świąteková
Iga Świąteková 		Světová jednička ve dvouhře
11. 9. 2023 – 5. 11. 2023
21. 10. 2024 –     
Iga Świąteková
úřadující

Sie Šu-wej 		Světová jednička ve čtyřhře
22. 2. 2021 – 4. 4. 2021
Sie Šu-wej

Catherine Bellisová 		WTA – nováček roku
2018
Bianca Andreescuová
Žebříček ATP Žebříček WTA
Mužská dvouhra – 20241111a11. listopadu 2024
Poř. tenista body posun
1. Itálie Jannik Sinner (ITA) 10 330 ▬
2. Německo Alexander Zverev (GER) 7 315 ▬
3. Španělsko Carlos Alcaraz (ESP) 6 810 ▬
4.   Daniil Medveděv 4 830 ▬
5. USA Taylor Fritz (USA) 4 300 ▲ 1
6. Srbsko Novak Djoković (SRB) 3 910 ▼ 1
7. Norsko Casper Ruud (NOR) 3 855 ▬
8.   Andrej Rubljov 3 760 ▲ 1
9. Austrálie Alex de Minaur (AUS) 3 745 ▼ 1
10. Bulharsko Grigor Dimitrov (BUL) 3 350 ▬
Ženská dvouhra – 20241111a11. listopadu 2024
Poř. tenistka body posun
1.   Aryna Sabalenková 9 416 ▬
2. Polsko Iga Świąteková (POL) 8 370 ▬
3. USA Coco Gauffová (USA) 6 530 ▬
4. Itálie Jasmine Paoliniová (ITA) 5 344 ▬
5 Čína Čeng Čchin-wen (CHN) 5 340 ▲ 2
6. Kazachstán Jelena Rybakinová (KAZ) 5 171 ▼ 1
7. USA Jessica Pegulaová (USA) 4 705 ▼ 1
8. USA Emma Navarrová (USA) 3 589 ▬
9.   Darja Kasatkinová 3 368 ▬
10. Česko Barbora Krejčíková (CZE) 3 214 ▲ 3
Mužská čtyřhra – 20241111a11. listopadu 2024
Poř. tenista body posun
1. Salvador Marcelo Arévalo (ESA) 6 710 ▲ 2
Chorvatsko Mate Pavić (CRO) 6 710 ▲ 2
3. Španělsko Marcel Granollers (ESP) 6 500 ▼ 2
Argentina Horacio Zeballos (ARG) 6 500 ▼ 2
5. Austrálie Jordan Thompson (AUS) 6 255 ▬
6. Chorvatsko Nikola Mektić (CRO) 5 820 ▬
7. Itálie Andrea Vavassori (ITA) 5 740 ▲ 1
8. Nizozemsko Wesley Koolhof (NED) 5 730 ▼ 1
9. Itálie Simone Bolelli (ITA) 5 540 ▼ 1
10. Austrálie Max Purcell (AUS) 5 330 ▬
Ženská čtyřhra – 20241111a11. listopadu 2024
Poř. tenistka body posun
1. Česko Kateřina Siniaková (CZE) 9 530 ▬
2. Nový Zéland Erin Routliffeová (NZL) 8 165 ▬
3. Kanada Gabriela Dabrowská (CAN) 6 805 ▲ 2
4. Ukrajina Ljudmyla Kičenoková (UKR) 6 165 ▼ 1
5. USA Taylor Townsendová (USA) 6 108 ▲ 4
6. Lotyšsko Jeļena Ostapenková (LAT) 5 948 ▼ 2
7. Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej (TPE) 5 506 ▼ 1
8. Itálie Sara Erraniová (ITA) 5 456 ▼ 1
9. Belgie Elise Mertensová (BEL) 5 430 ▼ 1
10. Itálie Jasmine Paoliniová (ITA) 5 235 ▬
Australian Open – Vítězky ženské dvouhry v otevřené éře
Rok 1986 - Nehráno se pro přeložení grandslamu z prosince na leden.
Světové jedničky ve dvouhře žebříčku WTA
Chris Evertová (1975/1985 – 260 t.) • Evonne Goolagongová (1976 – 2 t.) • Martina Navrátilová (1978/1987 – 331 t.) • Tracy Austinová (1980 – 22 t.) • Steffi Grafová (1987/1997 – 377 t.) • Monika Selešová (1991/1996 – 178 t.) • Arantxa Sánchezová Vicariová (1995 – 12 t.) • Martina Hingisová (1997/2001 – 209 t.) • Lindsay Davenportová (1998/2006 – 98 t.) • Jennifer Capriatiová (2001/2002 – 17 t.) • Venus Williamsová (2002 – 11 t.) • Serena Williamsová (2002/2017 – 319 t.) • Kim Clijstersová (2003/2011 – 20 t.) • Justine Heninová (2003/2008 – 117 t.) • Amélie Mauresmová (2004/2006 – 39 t.) • Maria Šarapovová (2005/2012 – 21 t.) • Ana Ivanovićová (2008 – 12 t.) • Jelena Jankovićová (2008/2009 – 18 t.) • Dinara Safinová (2009 – 26 t.) • Caroline Wozniacká (2010/2018 – 71 t.) • Viktoria Azarenková (2012/2013 – 51 t.) • Angelique Kerberová (2016/2017 – 34 t.) • Karolína Plíšková (2017 – 8 t.) • Garbiñe Muguruzaová (2017 – 4 t.) • Simona Halepová (2017/2019 – 64 t.) • Naomi Ósakaová (2019 – 25 t.) • Ashleigh Bartyová (2019/2022 – 121 t.) • Iga Świąteková (2022/2024 – 125 t.) • Aryna Sabalenková (2023/2024 – 13 t.)
Žebříček WTA byl zaveden 3. listopadu 1975 • (rok prvně/naposledy jedničkou – počet týdnů (t.)) • současná světová jednička tučně, aktualizováno 18. listopadu 2024
Světové jedničky ve čtyřhře žebříčku WTA
Martina Navrátilová (1984/1990 – 237 t.) • Pam Shriverová (1985/1986 – 48 t.) • Helena Suková (1990/1993 – 68 t.) • Jana Novotná (1990/1999 – 67 t.) • Gigi Fernándezová (1991/1995 – 80 t.) • Nataša Zverevová (1991/1999 – 124 t.) • Larisa Neilandová (1992 – 4 t.) • Arantxa Sánchezová Vicariová (1992/1997 – 111 t.) • Lindsay Davenportová (1997/2000 – 32 t.) • Martina Hingisová (1998/2018 – 90 t.) • Anna Kurnikovová (1999/2000 – 10 t.) • Corina Morariuová (2000 – 7 t.) • Lisa Raymondová (2000/2012 – 138 t.) • Rennae Stubbsová (2000 – 3 t.) • Julie Halardová-Decugisová (2000 – 14 t.) • Ai Sugijamová (2000/2003 – 45 t.) • Paola Suárezová (2002/2004 – 87 t.) • Kim Clijstersová (2003 – 4 t.) • Virginia Ruanová Pascualová (2003/2005 – 65 t.) • Cara Blacková 2005/2010 – 163 t.) • Samantha Stosurová (2006/2007 – 61 t.) • Liezel Huberová (2007/2012 – 200 t.) • Serena Williamsová (2010 – 8 t.) • Venus Williamsová (2010 – 8 t.) • Gisela Dulková (2010/2011 – 24 t.) • Flavia Pennettaová (2011 – 18 t.) • Květa Peschkeová (2011 – 10 t.) • Katarina Srebotniková (2011 – 10 t.) • Sara Erraniová (2012/2015 – 87 t.) • Roberta Vinciová (2012/2015 – 110 t.) • Pcheng Šuaj (2014 – 20 t.) • Sie Šu-wej (2014/2024 – 59 t.) • Sania Mirzaová (2015/2017 – 91 t.) • Bethanie Matteková-Sandsová (2017 – 32 t.) • Lucie Šafářová (2017 – 6 t.) • Latisha Chan (2017/2018 – 34 t.)  • Jekatěrina Makarovová (2018 – 5 t.) • Jelena Vesninová (2018 – 5 t.) • Tímea Babosová (2018 – 13 t.) • Barbora Krejčíková (2018/2021 – 19 t.) • Kateřina Siniaková (2018/2024 – 126 t.) • Kristina Mladenovicová (2019/2021 – 12 t.) • Barbora Strýcová (2019/2020 – 28 t.) • Aryna Sabalenková (2021 – 6 t.) • Elise Mertensová (2021/2024 – 39 t.) • Coco Gauffová (2022/2023 – 7 t.) • Jessica Pegulaová (2023 – 3 t.) • Storm Hunterová (2023/2024 – 12 t.) • Erin Routliffeová (2024 – 8 t.)
Žebříček WTA byl zaveden 4. září 1984 • (rok prvně/naposledy jedničkou – počet týdnů (t.)) • současná světová jednička tučně, aktualizováno 18. listopadu 2024
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Aryna_Sabalenková&oldid=24376490“