Albánské vzdušné síly
| Forcat Ajrore Shqiptare Albánské vzdušné síly | |
|---|---|
 Emblém Albánského letectva | |
| Země |  Albánie |
| Typ | letectvo |
| Velikost | ~22 strojů v aktivní službě[1] (2016) |
| Velitelé | brigádní generál Dhori Spirollari |
| Nadřazené jednotky | Ozbrojené síly Albánie |
| Insignie | |
| Znak |  |
| Vrtulníky | |
| Transportní | AS532 Cougar AgustaWestland AW109 Bell 206 Bell 206 |
| Víceúčelové | EC145 Bo 105 |
Albánské vzdušné síly (albánsky: Forcat Ajrore Shqiptare) je součást albánských ozbrojených sil.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První proudové stíhací letouny získala Albánie ze SSSR v roce 1955, byl to typ MiG-15. Se Sovětským svazem Albánie přerušila diplomatické vazby v roce 1962, což vedlo k tomu, že náhradní díly a ostatní servis pro albánské MiGy začala dodávat Čína.[2]
V roce 1990, kdy v Albánii padl komunistický režim, mělo letectvo 200 proudových letounů, 40 vrtulníků a čtyři letouny Il-14.[2]
Během nepokojů v zemi roku 1997 bylo sedm MiGů zničeno a jejich součásti rozkradeny.[2]
Ve snaze udržet MiGy v letuschopném stavu obdrželo albánské letectvo na začátku 90. let náhradní díly z Bulharska a motory z bývalé NDR. Okolo roku 2004 měla Albánie stále 117 ks letounů J-6C, i když většinou nebyly v provozu, a 12 strojů Chengdu J-7A.
V roce 2006 byla odsouzena k sešrotování více než polovina strojů Z-5 a byl podepsán kontrakt na šest strojů Bolkow 105 během tří let.[3] Letectvo si poté vystačilo se 4 stroji Y-5, 7 B206, 3 B205 a 6 MBB Bo 105.[3]
V roce 2009 země vstoupila do NATO a v současné době neprovozuje žádný ze starých sovětských letounů.
V roce 2016 bylo 40 vyřazených letounů připraveno na budoucí aukce. Mezi stroje určené k prodeji patří vojenské cvičné letouny Jak-18 a čtyři typy vojenských proudových letadel - MiG-15, MiG-17, MiG-19 a MiG-21 - k tomu čtyři transportní vrtulníky Mi-4. Vláda prohlásila, že byl zájem ze strany sběratelů a muzeí, a že prodá dalších 100 tryskáčů v případě, když bude aukce úspěšná. Prostředky získané z prodeje chce použít k další modernizaci letectva.[2]
Vybavení
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ (anglicky) World Air Forces 2016 Flightglobal, part of Reed Business Information Ltd. Craig Hoyle, London. Data Compiled by Mark Kwiatkowski, Sandra Lewis-Rice, John Maloney & Marc-Antony Payne, Flightglobal Fleets Analyzer, London. Data analysis by Antoine Fafard, Flightglobal Insight, London.
- ↑ a b c d SEMINI, Llazar. Albania, once Europe's most isolated country under a 50-year Communist regime, is selling dozens of obsolete Eastern Bloc military jets [online]. U.S. News & World Report, 6 March 2016 [cit. 2016-06-09]. Dostupné online.
- ↑ a b LOFTING, Chris; COUPLAND, John. Albania 2006 [online]. British Aviation Enthusiasts Society [cit. 2017-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-28.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Albánské vzdušné síly na Wikimedia Commons
- Oficiální stránka Albánských vzdušných sil
