Abcházština

Abcházština Аԥсуа бызшәа; Аԥсуа
Mapa rozšíření jazyka
Rozšíření	Abcházie Abcházie Gruzie Gruzie Turecko Turecko
Počet mluvčích	200 000 +
Klasifikace	Severokavkazské jazyky Severozápadokavkazské jazyky
Písmo	Cyrilice
Postavení
Regulátor	není stanoven
Úřední jazyk	Abcházie
Kódy
ISO 639-1	ab
ISO 639-2	abk (B)
ISO 639-3	abk
Ethnologue	abk
Wikipedie
ab.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Abcházština je severozápadní kavkazský jazyk používaný Abcházci v Abcházii, Gruzii a Turecku. Používá jej 70 000–100  000 mluvčích v Abcházii a až několik desítek tisíc v Turecku. Abcházština je úředním jazykem v Abcházii (podle ústavy sporné Republiky Abcházie spolu s ruštinou, podle Gruzie je spolu s gruzínštinou jedním z oficiálních jazyků de facto neexistující gruzínské Autonomní republiky Abcházie). Jazyk má velký počet souhlásek (58) a naopak pouze dvě samohlásky.^[1]

Abcházština je používána především v Abcházii, kde je oficiálním jazykem separatistické Abchazské republiky. Status úředního jazyka jí spolu s gruzínštinou zaručuje i gruzínská ústava z roku 1995. Používána je také velkou abchazskou menšinou v Turecku. Přesný počet tamních mluvčích není znám.

Nejstarší dochované texty v abcházštině pocházejí ze 17. století. Jsou zapsány arabským písmem tureckým cestovatelem Evliyem Celebim. Abcházština byla jako literární jazyk používána pouze zhruba posledních sto let a v průběhu stalinské éry byla na čas jako literární jazyk dokonce zakázána.

Abcházština se obecně dělí do těchto tří nářečí:

• Abžua (Абжьыуа) – je spojen s historickým územím Abžua, dnes zhruba okres Očamčyra. Tento dialekt je používán jako základ spisovné formy abcházsštiny.
• Bzybský dialekt (Бзыԥ) – je spojen s územím okolo řeky Bzyb a s územím okresu Gudauta, hovoří se jím jak v Abcházii, tak v diasporách v Turecku.
• Samurzakanský dialekt – je spojen s východní částí okresu Očamčyra, dnes jsou jeho zbytky roztroušeny v několika obcích okresu Gali.

Do konce 19. století existovalo v Abcházii ještě několik dialektů, jimiž se zde již nehovoří a využívá je jen diaspora v zahraničí.

• Sadzský dialekt – je spojen s územím Sadzen, hovoří jím pouze diaspora v Turecku.
• Gumský dialekt – je spojen s údolím řeky Kodori, okres Gulrypš, hovoří jím pouze diaspora v Turecku a diaspora v Adžárii na jihozápadě Gruzie.
• Pschuský dialekt – je spojen s horskou oblastí u řeky Bzyb, hovoří jím pouze diaspora ve středním Turecku.
• Cebeldsko-Dalský dialekt – je spojen s oblastí středního toku řeky Kodori, okres Gulrypš, hovoří jím pouze diaspora v několika vesnicích ve středním Turecku.

Abcházština používá od roku 1862 přizpůsobenou cyrilici. První abecedou byla cyrilice se 37 znaky, vyvinutá baronem Peterem von Uslar. V roce 1909 byla používána cyrilice o 55 písmenech, mezi lety 1926 a 1928 pak latinka o 72 písmenech vyvinutá gruzínským lingvistou Nikolajem Marrem. Gruzínská abeceda byla uvedena v roce 1938, po Stalinově smrti však snahy o abchazskou nezávislost vedly v roce 1954 ke znovuzavedení současné abecedy, postavené na cyrlici vyvinuté v roce 1892 Dmitrijem Guljou a Konstantinem Machavarianim, jež byla dále upravena v roce 1909 Aleksejem Čočuou.

Tabulka s IPA a přibližnou českou výslovností:

• 
  První abchazská cyrilská abeceda sestavená P. K. Uslarem (1862)
• 
  Abeceda upracená A. Čočuou (1909)
• 
  Latinská abeceda N. J. Marra (1926–1928)
• 
  Latinská abeceda (1928–1938)
• 
  Abeceda užívající gruzínské písmo (1938–1953)

Abcházština je považována za aglutinační jazyk a podobně, jako je tomu u ostatních severozápadních severokavkazských jazyků, má komplexní polysyntetický systém tvoření sloves, která je možné upravit do desítek rozličných forem,^[2] který doprovází velmi jednoduchý systém podstatných jmen a ostatních slovních druhů. Abchazský jazykovědec Vjačeslav Čirikba oznail abcházštinu za „verbocentrický jazyk“, neboť slovesa zaujímají v abchazské morfologii hlavní místo.

Jelikož je abcházština Ergativno-absolutivní jazyk, rozlišuje se u podstatných jmen jen dvě kategorie, resp. pády: Nominativ a Adverbiál (příslovečný).

Abcházština neobsahuje přídavná jména, ta mají obvykle podobu podstatných jmen, avšak někdy je možné narazit na přípony -тә, nebo -тәы (např. аиха = železo; аихатәы = železný).

Abchazská slova, neupravená gramatickými jevy, začínají obvykle předponou А- (např. Аҩыза = přítel; А- člen neurčitý, -ҩыза = kořen slova přítel). Tento neurčitý člen bývá ve slově nahrazován přivlastňovacím zájmenem,^[3] jež má stejný tvar jako prefix osobního zájmena (Сҩыза = můj přítel; С- já). Není však přípustné, aby slovo bylo bez členu.

U sloves, která jsou v infinitivu rovněž psána s předponou А-, dochází k podobnému jevu. (např. Ацара = jít; А- člen neurčitý, -ца = kořen slovesa jít, -ра = koncovka infinitivu) Při použití slovesa ve větě dojde k nahrazení neurčitého členu zájmenem osobním podobně jako v příkladu výše. (Сцоит = já jdu; С- já, -оит = koncovka oznamovací v přítomném čase).

U sloves dochází i k hromadění několika zájmen v jediném slovu, které konkretizují obsah sdělení, například jde o předmět. U některých sloves je nutné tento předmět použít vždy. Ve slově to potom vypadá tak, že prvním v pořadí je předmět a následuje ho osobní zájmeno, jež představuje podmět (např. Абара = vidět; Избоит = Já (to) vidím; И- to, -з- = já, -оит koncovka; Бызбоит = vidím tě (ženě) узбоит = vidím tě (mužovi)).

Seznam osobních zájmen:

Abcházština používá pro vyjadřování čísel dvacítkovou soustavu, ale pouze do sta. Například číslovku 30 vyjadřují uživatelé tohoto jazyka doslova jako dvacet deset. Číslovka 52 pak vyzní jako dvakrát dvacet dvanáct. Pro trojmístná a vyšší čísla se už používá jiná slova, avšak na místě jednotek a desítek se i nadále používá dvacítkové soustavy.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu abcházština na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo abchazština ve Wikislovníku
• Stránka zabývající se abcházštinou
• Korpus abchazského jazyka

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.