Antonín Malovec z Malovic

Antonín baron Malovec z Malovic
Zemský velitel v Chorvatském království (13. armádní sbor v Záhřebu )
Ve funkci: 16. července 1905 – 12. srpna 1905
Předchůdce	Felix hrabě Orsini-Rosenberg
Nástupce	Karel hrabě Auersperg
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní podmaršál (1898), generálmajor (1894)
Narození	15. března 1846 Praha
Úmrtí	12. srpna 1905 (ve věku 59 let) Nisko
Místo pohřbení	Bubenečský hřbitov
Titul	baron
Rodiče	Zdenko von Malowetz
Příbuzní	Ottokar Heinrich von Malowitz (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Antonín svobodný pán Malovec z Malovic a Kosoře (německy Anton Freiherr Malowetz von Malowitz und Kossorz; 15. března 1846 Praha – 12. srpna 1905 Nisko) byl český šlechtic a rakousko-uherský generál. V armádě sloužil od roku 1865, vystřídal různé posádky v celé monarchii, nakonec dosáhl hodnosti polního podmaršála (1898). Krátce před smrtí byl jmenován zemským velitelem v Chorvatsku. Zemřel jako poslední mužský potomek starého českého rodu Malovců z Malovic.^[1]

Pocházel ze starobylého českého rodu Malovců z Malovic, patřil k větvi Malovců z Kosoře povýšené v roce 1684 do stavu svobodných pánů.^[2] Narodil se jako nejstarší ze tří dětí českého a říšského poslance barona Zdeňka Emanuela Malovce (1820–1889) a jeho manželky Marie Oktavie, rozené hraběnky Attemsové (1818–1889).^[3][4] Od mládí sloužil v armádě, v roce 1873 byl již rytmistrem u 7. dragounského pluku^[5] a v roce 1876 byl jmenován c. k. komořím.^[6] V roce 1882 byl povýšen na majora, služebně stále příslušel k 7. pluku, ale byl v té době pobočníkem arcivévody Albrechta.^[7] V roce 1886 získal hodnost podplukovníka a jako plukovník (1889) byl jmenován velitelem 2. pluku hulánů příslušného posádkou v Tarnówě.^[8]

V roce 1894 byl povýšen do hodnosti generálmajora a poté několik let velel 9. jezdecké brigádě v Pardubicích.^[9] V roce 1898 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála^[10] a stal se velitelem jezdecké divize ve Stanislawi, později 6. pěší divize ve Štýrském Hradci. V červenci 1905 byl jmenován velitelem 13. armádního sboru v Záhřebu, respektive zemským velitelem v Chorvatském království, zemřel ale ještě před formálním převzetím funkce.^[11]

Za zásluhy byl nositelem Leopoldova řádu, Řádu železné koruny III. třídy a Vojenského záslužného kříže. Od zahraničních panovníků obdržel španělský Řád Karla III. a srbský Řád Takova.^[12]

Zemřel v Nisku v Haliči následkem pádu z koně ve věku 59 let a byl posledním mužským potomkem rodu Malovců. Spolu s rodiči a bratrem je pohřben na Bubenečském hřbitově v Praze.^[13]

Jeho mladší bratr Otakar (1858–1901) působil ve státních službách a zemřel předčasně jako okresní hejtman v Rumburku.