Viola: Porovnání verzí
rv značky: ruční vrácení zpět revertováno |
m Překlep a řádné odsazení odstavce namísto speciálního pseudoznaku. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| (Není zobrazeno 12 mezilehlých verzí od 12 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 13: | Řádek 13: | ||
| velikost rozsahu = 140px |
| velikost rozsahu = 140px |
||
| poznámka = |
| poznámka = |
||
| příbuzné nástroje = [[housle]], [[violoncello]] |
| příbuzné nástroje = [[housle]], [[violoncello]] vzdáleněji i kontrabas |
||
}} |
}} |
||
'''Viola''' (zastarale nebo zřídka ''bráč''<ref>http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=br%C3%A1%C4%8D&sti=EMPTY&where=hesla&hsubstr=no, 22. 3. 2016.</ref>) je strunný smyčcový hudební nástroj se čtyřmi [[struna]]mi laděnými v čistých [[kvinta (hudba)|kvintách]]: c, g, d¹, a¹. V [[orchestr]]u a smyčcových souborech slouží jako střední altový hlas, přičemž vyšší hlasy hrají [[housle]] a nižší [[violoncello|violoncella]] a [[kontrabas]]y, v lidové hudbě se používá coby harmonický nástroj a hrají se na ni dvojzvuky (u maďarských třístrunných viol s plochou kobylkou i trojzvuky). |
'''Viola''' (zastarale nebo zřídka ''bráč''<ref>http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=br%C3%A1%C4%8D&sti=EMPTY&where=hesla&hsubstr=no, 22. 3. 2016.</ref>) je strunný smyčcový hudební nástroj se čtyřmi [[struna]]mi laděnými v čistých [[kvinta (hudba)|kvintách]]: c, g, d¹, a¹. V [[orchestr]]u a smyčcových souborech slouží jako střední altový hlas, přičemž vyšší hlasy hrají [[housle]] a nižší [[violoncello|violoncella]] a [[kontrabas]]y, v lidové hudbě se používá coby harmonický nástroj a hrají se na ni dvojzvuky (u maďarských třístrunných viol s plochou kobylkou i trojzvuky). |
||
| Řádek 20: | Řádek 20: | ||
Viola má velmi podobnou stavbu jako housle, je jen o málo větší a její stavba není tolik unifikovaná (jednotlivé violy se od sebe více liší). Její struny jsou laděné o kvintu níže než houslové. Zvuk violy je plný a poněkud temný a melancholický. Na nejvyšší struně a svým tónem částečně připomíná housle, chybí jí ale jejich světlost a brilantnost, zvukem tedy spíše připomíná hoboj. Naopak hrou na nejnižší struně c (zvláště ve forte) vydává viola divoký, téměř výhrůžný zvuk, čehož se často využívá například ve filmové hudbě nebo operách. Vlastnosti barvy tónu violy mají souvislost s její velikostí. Jelikož je laděna o kvintu níže než housle (čili poměr příslušných frekvencí violových a houslových strun je 2:3), aby měla stejný zvuk jako housle, musela by být o stejný poměr větší – při délce trupu houslí 36 cm by tedy musela mít trup o délce cca 54 cm. Protože je viola menší, než by z akustického hlediska měla být, vyšší harmonické frekvence jsou u ní utlumeny, což je důvodem pro jiné tónové charakteristiky, než mají housle. |
Viola má velmi podobnou stavbu jako housle, je jen o málo větší a její stavba není tolik unifikovaná (jednotlivé violy se od sebe více liší). Její struny jsou laděné o kvintu níže než houslové. Zvuk violy je plný a poněkud temný a melancholický. Na nejvyšší struně a svým tónem částečně připomíná housle, chybí jí ale jejich světlost a brilantnost, zvukem tedy spíše připomíná hoboj. Naopak hrou na nejnižší struně c (zvláště ve forte) vydává viola divoký, téměř výhrůžný zvuk, čehož se často využívá například ve filmové hudbě nebo operách. Vlastnosti barvy tónu violy mají souvislost s její velikostí. Jelikož je laděna o kvintu níže než housle (čili poměr příslušných frekvencí violových a houslových strun je 2:3), aby měla stejný zvuk jako housle, musela by být o stejný poměr větší – při délce trupu houslí 36 cm by tedy musela mít trup o délce cca 54 cm. Protože je viola menší, než by z akustického hlediska měla být, vyšší harmonické frekvence jsou u ní utlumeny, což je důvodem pro jiné tónové charakteristiky, než mají housle. |
||
Trup violy měří nejčastěji |
Trup violy měří nejčastěji 40–42 cm, protože člověk průměrné velikosti by měl potíže hrát na větší nástroj (například jen s obtížemi by dosáhl na začátek hmatníku). Vyrábějí se i menší varianty viol, které ale mají nižší kvalitu zvuku. Violový smyčec je o něco těžší než houslový. Smyčcové techniky jsou v podstatě totožné s houslovými, ale pro rozezvučení strun je zapotřebí větší energie. |
||
Viola je notována ve violovém klíči; zápis v houslovém klíči by měl za následek mnoho pomocných linek a tím i menší přehlednost. Houslový klíč se obvykle používá jen pro zápis těch pasáží, kde viola hraje delší dobu vysoké tóny. |
Viola je notována ve violovém klíči; zápis v houslovém klíči by měl za následek mnoho pomocných linek a tím i menší přehlednost. Houslový klíč se obvykle používá jen pro zápis těch pasáží, kde viola hraje delší dobu vysoké tóny. |
||
== Speciální typy viol == |
== Speciální typy viol == |
||
* kvinton – pětistrunná viola s laděním C |
* kvinton – pětistrunná viola s laděním C – G – D´– A´– E´´ |
||
* [[elektrická viola]] |
* [[elektrická viola]] |
||
*třístrunná maďarská viola s plochou kobylkou pro hraní trojzvuků |
* třístrunná maďarská viola s plochou kobylkou pro hraní trojzvuků |
||
== Využití v hudbě == |
== Využití v hudbě == |
||
[[Soubor:Violin-Viola.jpg|vpravo|náhled|Viola (vpravo) je jen o málo větší než housle]] |
[[Soubor:Violin-Viola.jpg|vpravo|náhled|Viola (vpravo) je jen o málo větší než housle]] |
||
=== Sólová hra === |
=== Sólová hra === |
||
K nejdůležitějším violovým koncertům patří: |
K nejdůležitějším violovým koncertům patří: |
||
| Řádek 55: | Řádek 57: | ||
=== Orchestr === |
=== Orchestr === |
||
V symfonických orchestrech sedí nejčastěji 12 violistů. Viola má často v orchestru důležitou, ale pouze doplňující funkci – její part se omezuje na vyplňování harmonie mezi druhými houslemi a violoncellem. Přesto existuje několik výjimek, kdy skladatelé přidělili viole samostatnou melodii; nejvýznamnější pasáže pro violu se nacházejí v orchestrálních dílech [[Anton Bruckner|Antona Brucknera]] (4. symfonie), [[Gustav Mahler|Gustava Mahlera]] (Adagio v 10. symfonii) a v symfonické |
V symfonických orchestrech sedí nejčastěji 12 violistů. Viola má často v orchestru důležitou, ale pouze doplňující funkci – její part se omezuje na vyplňování harmonie mezi druhými houslemi a violoncellem. Přesto existuje několik výjimek, kdy skladatelé přidělili viole samostatnou melodii; nejvýznamnější pasáže pro violu se nacházejí v orchestrálních dílech [[Anton Bruckner|Antona Brucknera]] (4. symfonie), [[Gustav Mahler|Gustava Mahlera]] (Adagio v 10. symfonii) a v symfonické básni [[Richard Strauss|Richarda Strausse]] ''Don Quijote''. |
||
=== Zvuková ukázka === |
=== Zvuková ukázka === |
||
{{Poslech |
|||
{{Multiposlech začátek}} |
|||
| soubor = Viola-walshimprov.ogg |
|||
| titulek = Viola |
|||
| popis = Krátká ukázka rozsahu a kvality zvuku violy |
|||
| soubor2 = Viola.ogg |
|||
{{Multiposlech položka|název souboru=Viola.ogg|titulek=Viola|popis=Jiná ukázka}} |
|||
| titulek2 = Viola |
|||
{{Multiposlech konec}} |
|||
| popis2 = Jiná ukázka |
|||
}} |
|||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
=== Reference === |
=== Reference === |
||
<references /> |
<references /> |
||
=== Související články === |
|||
* [[Seznam violistů]] |
|||
=== Externí odkazy === |
=== Externí odkazy === |
||
| Řádek 75: | Řádek 78: | ||
* {{Wikicitáty|téma=viola}} |
* {{Wikicitáty|téma=viola}} |
||
| ⚫ | |||
{{Autoritní data}} |
{{Autoritní data}} |
||
| ⚫ | |||
[[Kategorie:Smyčcové nástroje]] |
[[Kategorie:Smyčcové nástroje]] |
||
Aktuální verze z 17. 8. 2024, 17:29
| Viola | |
|---|---|
 | |
| italsky viola německy Bratsche, Viola anglicky viola francouzsky alto | |
| Klasifikace | |
| Tónový rozsah | |
 | |
| Příbuzné nástroje | |
housle, violoncello vzdáleněji i kontrabas |
Viola (zastarale nebo zřídka bráč[1]) je strunný smyčcový hudební nástroj se čtyřmi strunami laděnými v čistých kvintách: c, g, d¹, a¹. V orchestru a smyčcových souborech slouží jako střední altový hlas, přičemž vyšší hlasy hrají housle a nižší violoncella a kontrabasy, v lidové hudbě se používá coby harmonický nástroj a hrají se na ni dvojzvuky (u maďarských třístrunných viol s plochou kobylkou i trojzvuky).
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Viola má velmi podobnou stavbu jako housle, je jen o málo větší a její stavba není tolik unifikovaná (jednotlivé violy se od sebe více liší). Její struny jsou laděné o kvintu níže než houslové. Zvuk violy je plný a poněkud temný a melancholický. Na nejvyšší struně a svým tónem částečně připomíná housle, chybí jí ale jejich světlost a brilantnost, zvukem tedy spíše připomíná hoboj. Naopak hrou na nejnižší struně c (zvláště ve forte) vydává viola divoký, téměř výhrůžný zvuk, čehož se často využívá například ve filmové hudbě nebo operách. Vlastnosti barvy tónu violy mají souvislost s její velikostí. Jelikož je laděna o kvintu níže než housle (čili poměr příslušných frekvencí violových a houslových strun je 2:3), aby měla stejný zvuk jako housle, musela by být o stejný poměr větší – při délce trupu houslí 36 cm by tedy musela mít trup o délce cca 54 cm. Protože je viola menší, než by z akustického hlediska měla být, vyšší harmonické frekvence jsou u ní utlumeny, což je důvodem pro jiné tónové charakteristiky, než mají housle.
Trup violy měří nejčastěji 40–42 cm, protože člověk průměrné velikosti by měl potíže hrát na větší nástroj (například jen s obtížemi by dosáhl na začátek hmatníku). Vyrábějí se i menší varianty viol, které ale mají nižší kvalitu zvuku. Violový smyčec je o něco těžší než houslový. Smyčcové techniky jsou v podstatě totožné s houslovými, ale pro rozezvučení strun je zapotřebí větší energie.
Viola je notována ve violovém klíči; zápis v houslovém klíči by měl za následek mnoho pomocných linek a tím i menší přehlednost. Houslový klíč se obvykle používá jen pro zápis těch pasáží, kde viola hraje delší dobu vysoké tóny.
Speciální typy viol
[editovat | editovat zdroj]- kvinton – pětistrunná viola s laděním C – G – D´– A´– E´´
- elektrická viola
- třístrunná maďarská viola s plochou kobylkou pro hraní trojzvuků
Využití v hudbě
[editovat | editovat zdroj]
Sólová hra
[editovat | editovat zdroj]K nejdůležitějším violovým koncertům patří:
- Johann Sebastian Bach: 6. Braniborský koncert B dur BWV 1051
- Georg Philipp Telemann: Violový koncert G dur
- Karel Stamic: Violový koncert č. 1 D dur
- Wolfgang Amadeus Mozart: Sinfonia concertante KV 364 (housle a viola)
- Niccolò Paganini: Sonata per La Gran' Viola ed Orchestra
- Hector Berlioz: Harold en Italie, Symphonie mit konzertanter Viola (1834)
- William Walton: Koncert pro violu a orchestr
- Paul Hindemith: Der Schwanendreher
- Paul Hindemith: Kammermusik Nr.5
- Béla Bartók: Koncert pro violu a orchestr
- Alfred Schnittke: Koncert pro violu a orchestr
- Toru Takemitsu: Koncert pro violu a orchestr
- Richard Strauss: „Don Quijote“, op. 35 (violoncello a viola)
- Carl Friedrich Zelter: Koncert pro violu a orchestr Es dur
Komorní hudba
[editovat | editovat zdroj]Viola je nedílnou součástí každého smyčcového kvartetu i kvintetu (spolu s houslemi a violoncellem, popř. také kontrabasem). Existují také skladby pro neobvyklejší obsazení, např.:
- Claude Debussy: Sonáta pro flétnu, violu a harfu
- Wolfgang Amadeus Mozart: Trio pro klarinet, violu a klavír
- Ludwig van Beethoven: Serenáda pro flétnu, housle a violu
Orchestr
[editovat | editovat zdroj]V symfonických orchestrech sedí nejčastěji 12 violistů. Viola má často v orchestru důležitou, ale pouze doplňující funkci – její part se omezuje na vyplňování harmonie mezi druhými houslemi a violoncellem. Přesto existuje několik výjimek, kdy skladatelé přidělili viole samostatnou melodii; nejvýznamnější pasáže pro violu se nacházejí v orchestrálních dílech Antona Brucknera (4. symfonie), Gustava Mahlera (Adagio v 10. symfonii) a v symfonické básni Richarda Strausse Don Quijote.
Zvuková ukázka
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu viola na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo viola ve Wikislovníku
Téma viola ve Wikicitátech
