František I. Rákóczi: Porovnání verzí

František I. Rákóczi
Narození	24. února 1645; Alba Iulia
Úmrtí	8. července 1676 (ve věku 31 let); Zborov
Pohřben	Košice
Potomci	František II. Rákóczi a Juliana Rákócziová
Otec	Jiří II. Rákóczi
Matka	Žofie Báthoryová
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 18. 5. 2024, 19:34

František I. Rákóczi (maďarsky I. Rákóczi Ferenc, 24. února 1645, Gyulafehérvár/Alba Iulia, Sedmihradsko – 8. července 1676, Zborov) byl uherský šlechtic z významného rodu Rákócziů, kníže Sedmihradska a otec maďarského národního hrdiny a Františka II. Rákócziho.

Život

František I. Rákóczi byl synem sedmihradského knížete Jiřího II. Rákócziho (1621–1660) a jeho manželky Žofie Báthoryové. Rákócziové byli protestanti, a aby se Žofie Báthoryová za Jiřího II. mohla provdat, musela konvertovat. Po jeho smrti se však vrátila ke katolické církvi a podporovala protireformaci. Také František se stal katolíkem a získal si přízeň Habsburků.

Ještě za života svého otce, 18. února 1652, byl František sedmihradskými stavy v Karlovském Bělehradě zvolen sedmihradským knížetem. Kvůli neúspěšnému výpadu do Polska v roce 1657 byl jeho otec Osmany sesazen z trůnu a Rákócziové byli zbaveni moci. Jiří se pokusil vojensky získat zpět sedmihradský trůn, ale zemřel v roce 1660 po bitvě s osmanskou armádou. František byl tak nucen stáhnout se na rodová panství v Uhrách.

1. března 1666 se František oženil s chorvatskou hraběnkou Helenou Zrínskou a zúčastnil se magnátského spiknutí vedeného Františkem Vešelényim. Jedním z vůdců byl také tchán Františka Rákocziho, Petr Zrinský. František se brzy stal jedním z vůdců a v roce 1670 vedl ozbrojené povstání v Tokaji. Povstání bylo rychle potlačeno a František byl zajat na zámku své matky. Všichni vůdci povstání byli popraveni, jen František Rákóczi byl ušetřen, neboť jeho matka Žofie mu díky kontaktům s jezuity dokázala zachránit život. Jak je patrné z dohody s císařem Leopoldem I. z 21. února 1671, zaplatila do císařské pokladny neuvěřitelné výkupné 400 000 zlatých.^[1] František I. se poté stáhl na svůj hrad Zborov na Makovickém panství na území dnešního východního Slovenska a zavázal se, že už nebude politizovat a nebude zastávat veřejné funkce. Zde zemřel 8. července 1676 a byl pohřben v tehdy jezuitském kostele Nejsvětější Trojice v Košicích.^[2]

Manželství a potomstvo

Manželka Františka I. Helena Zrínská (1643–1703)

1. března 1666 se František oženil s chorvatskou hraběnkou Helenou Zrínskou. Z jejich manželství se narodily tři děti:

Jiří (György, *1667, zemřel jako dítě)
Juliana Barbora (Julianna Borbála, září 1672 – 26. května 1717)
František (1676–1735), pozdější vůdce kuruců a povstání proti panovníkovi, maďarský národní hrdina. František II. se narodil tři měsíce před otcovou smrtí a stal se nejobávanějším protihabsburským povstalcem své doby.

Ovdovělá Helena se později znovu provdala za knížete a povstalce Imricha Tökölyho.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franz I. Rákóczi na německé Wikipedii.

↑ Z výkupného nechal císař Leopold I. mezi lety 1671-1684 v Košicích postavit kostel pro řád jezuitů. V kryptě tohoto kostela byly později uloženy ostatky Žofie Báthoryové a jejího syna Františka I. Rákócziho. V roce 1773 papež Klement XIV. (1705–1774) bulou Dominus ac Redemtor rozpustil jezuitský řád a kostel převzal řád premonstrátů. V 19. stol. byla krypta násilně otevřena a hroby vypleněny. Od roku 2012 probíhají snahy o opravu hrobky. Počítá se při tom také s identifikací ostatků Žofie Báthoryové a jejího syna Františka I. pomocí analýzy DNA.
↑ Anton Klipp: Die Rákóczi (siehe Literatur), S. 63 ff.

Literatura

Kálmán Benda: Rákóczi von Felsővadász, Ferenc I., in: Biographisches Lexikon zur Geschichte Südosteuropas. Bd. 4. München 1981, S. 22.
Anton Klipp: Die Rákóczi, in Karpatenjahrbuch 2014, Stuttgart 2013. ISBN 978-80-89264-85-8, S. 63 ff.

Externí odkazy

„Rákócziové a zlatý poklad Košic“ (maďarsky)

[1] Z výkupného nechal císař Leopold I. mezi lety 1671-1684 v Košicích postavit kostel pro řád jezuitů. V kryptě tohoto kostela byly později uloženy ostatky Žofie Báthoryové a jejího syna Františka I. Rákócziho. V roce 1773 papež Klement XIV. (1705–1774) bulou Dominus ac Redemtor rozpustil jezuitský řád a kostel převzal řád premonstrátů. V 19. stol. byla krypta násilně otevřena a hroby vypleněny. Od roku 2012 probíhají snahy o opravu hrobky. Počítá se při tom také s identifikací ostatků Žofie Báthoryové a jejího syna Františka I. pomocí analýzy DNA.

[2] Anton Klipp: Die Rákóczi (siehe Literatur), S. 63 ff.

[1]

[2]

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 ==Život==
-František I. [[Rákócziové|Rákóczi]] byl synem sedmihradského knížete [[Jiří II. Rákóczi|Jiřího II.]] [[Jiří II. Rákóczi|Rákócziho]] (1621–1660) a jeho manželky [[Žofie Báthoryová|Žofie Báthoryové]]. Rákócziové byli [[Protestantismus|protestanti]] a aby se Žofie Báthoryová za Jiřího II. mohla provdat, musela konvertovat. Po jeho smrti se však vrátila ke katolické církvi a podporovala [[Protireformace|protireformaci]]. Také František se stal katolíkem a získal si přízeň [[Habsburkové|Habsburků]].
+František I. [[Rákócziové|Rákóczi]] byl synem sedmihradského knížete [[Jiří II. Rákóczi|Jiřího II.]] [[Jiří II. Rákóczi|Rákócziho]] (1621–1660) a jeho manželky [[Žofie Báthoryová|Žofie Báthoryové]]. Rákócziové byli [[Protestantismus|protestanti]], a aby se Žofie Báthoryová za Jiřího II. mohla provdat, musela konvertovat. Po jeho smrti se však vrátila ke katolické církvi a podporovala [[Protireformace|protireformaci]]. Také František se stal katolíkem a získal si přízeň [[Habsburkové|Habsburků]].
 Ještě za života svého otce, 18. února 1652, byl František sedmihradskými stavy v [[Alba Iulia|Karlovském Bělehradě]] zvolen sedmihradským knížetem. Kvůli neúspěšnému výpadu do Polska v roce 1657 byl jeho otec [[Osmanská říše|Osmany]] sesazen z trůnu a Rákócziové byli zbaveni moci. Jiří se pokusil vojensky získat zpět sedmihradský trůn, ale zemřel v roce 1660 po bitvě s osmanskou armádou. František byl tak nucen stáhnout se na rodová panství v Uhrách.
-. března 1666 se František oženil s [[Chorvatská šlechta|chorvatskou]] hraběnkou [[Helena Zrínská|Helenou Zrínskou]] a zúčastnil se [[Wesselényiho spiknutí|magnátského spiknutí]] vedené [[František Wesselényi|Františkem Vešelényim]]. Jedním z vůdců byl také tchán Františka Rákocziho, [[Petr IV. Zrinský|Petr Zrinský]]. František se brzy stal jedním z vůdců a v roce 1670 vedl ozbrojené povstání v [[Tokaj|Tokaji]]. Povstání bylo rychle potlačeno a František byl zajat na zámku své matky. Všichni vůdci povstání byli popraveni, jen František Rákóczi byl ušetřen, neboť jeho matka Žofie mu díky kontaktům s [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuity]] dokázala zachránit život. Jak je patrné z dohody s císařem [[Leopold I.|Leopoldem I.]] z 21. února 1671, zaplatila do císařské pokladny neuvěřitelné výkupné 400 000 [[Rakousko-uherský zlatý|zlatých]].<ref>Z výkupného nechal císař Leopold I. mezi lety 1671-1684 v Košicích postavit kostel pro [[Tovaryšstvo Ježíšovo|řád jezuitů]]. V kryptě tohoto kostela byli později uloženy ostatky Žofie Báthoryové a jejího syna Františka I. Rákócziho. V roce 1773 papež [[Klement XIV.]] (1705–1774) budlou ''Dominus ac Redemtor'' rozpustil jezuitský řád a kostel převzal [[řád premonstrátů]]. V 19. stol. byla krypta násilně otevřena a hroby vypleněny. Od roku 2012 probíhají snahy o opravyu hrobky. Počítá se při tom také s identifikací ostatků Žofie Báthoryové jejího syna Františka I. pomocí [[Analýza DNA|analýzy DNA]].</ref> František I. se poté stáhl na svůj [[Zborovský hrad|hrad Zborov]] na [[Makovica (panství)|Makovickém panství]] na území dnešního [[RŠÚJ Východné Slovensko|východního Slovenska]] a zavázal se, že už nebude politizovat a nebude nadále zastávat veřejné funkce. Zde zemřel 8. července 1676 a byl pohřben v tehdy [[Kostel Nejsvětější Trojice (Košice)|jezuitském kostele Nejsvětější Trojice]] v [[Košice|Košicích]].<ref>Anton Klipp: ''Die Rákóczi'' (siehe Literatur), S. 63 ff.</ref>
+. března 1666 se František oženil s [[Chorvatská šlechta|chorvatskou]] hraběnkou [[Helena Zrínská|Helenou Zrínskou]] a zúčastnil se [[Wesselényiho spiknutí|magnátského spiknutí]] vedeného [[František Wesselényi|Františkem Vešelényim]]. Jedním z vůdců byl také tchán Františka Rákocziho, [[Petr IV. Zrinský|Petr Zrinský]]. František se brzy stal jedním z vůdců a v roce 1670 vedl ozbrojené povstání v [[Tokaj|Tokaji]]. Povstání bylo rychle potlačeno a František byl zajat na zámku své matky. Všichni vůdci povstání byli popraveni, jen František Rákóczi byl ušetřen, neboť jeho matka Žofie mu díky kontaktům s [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuity]] dokázala zachránit život. Jak je patrné z dohody s císařem [[Leopold I.|Leopoldem I.]] z 21. února 1671, zaplatila do císařské pokladny neuvěřitelné výkupné 400 000 [[Rakousko-uherský zlatý|zlatých]].<ref>Z výkupného nechal císař Leopold I. mezi lety 1671-1684 v Košicích postavit kostel pro [[Tovaryšstvo Ježíšovo|řád jezuitů]]. V kryptě tohoto kostela byly později uloženy ostatky Žofie Báthoryové a jejího syna Františka I. Rákócziho. V roce 1773 papež [[Klement XIV.]] (1705–1774) bulou ''Dominus ac Redemtor'' rozpustil jezuitský řád a kostel převzal [[řád premonstrátů]]. V 19. stol. byla krypta násilně otevřena a hroby vypleněny. Od roku 2012 probíhají snahy o opravu hrobky. Počítá se při tom také s identifikací ostatků Žofie Báthoryové a jejího syna Františka I. pomocí [[Analýza DNA|analýzy DNA]].</ref> František I. se poté stáhl na svůj [[Zborovský hrad|hrad Zborov]] na [[Makovica (panství)|Makovickém panství]] na území dnešního [[RŠÚJ Východné Slovensko|východního Slovenska]] a zavázal se, že už nebude politizovat a nebude zastávat veřejné funkce. Zde zemřel 8. července 1676 a byl pohřben v tehdy [[Kostel Nejsvětější Trojice (Košice)|jezuitském kostele Nejsvětější Trojice]] v [[Košice|Košicích]].<ref>Anton Klipp: ''Die Rákóczi'' (siehe Literatur), S. 63 ff.</ref>
 === Manželství a potomstvo ===
@@ Řádek 13: / Řádek 13: @@
 . března 1666 se František oženil s [[Chorvatská šlechta|chorvatskou]] hraběnkou [[Helena Zrínská|Helenou Zrínskou]]. Z jejich manželství se narodily tři děti:
-* Jiří (György, * 1667, zemřel jako dítě)
+* Jiří (György, *1667, zemřel jako dítě)
 * Juliana Barbora (Julianna Borbála, září 1672 – 26. května 1717)
 * [[František II. Rákóczi|František]] (1676–1735), pozdější [[Kuruci|vůdce kuruců]] a [[Rákócziho povstání|povstání proti panovníkovi]], maďarský národní hrdina. František II. se narodil tři měsíce před otcovou smrtí a stal se nejobávanějším protihabsburským povstalcem své doby.