Editace stránky Československo

Varování: Nejste přihlášen(a). Pokud uložíte jakoukoli editaci, vaše IP adresa bude zveřejněna v historii této stránky. Pokud se přihlásíte nebo si vytvoříte účet, vaše editace budou připsány vašemu uživatelskému jménu a získáte i další výhody.

Editace může být zrušena. Prosím, zkontrolujte porovnání níže, abyste se ujistili, že to chcete provést, a poté pro dokončení zrušení editace níže zobrazené změny zveřejněte.

{{různé významy|redirect=Československá republika|redirect2=Czechoslovakia|tento=zaniklém státu ve střední Evropě|stránka=Československá republika (rozcestník)|stránka2=Czechoslovakia (planetka)}}
{{Infobox - zaniklý stát
| název = Československo Česko-Slovensko
| rok vzniku = [[1918]]
| rok zániku = [[1939]]
| rok vzniku 2 = [[1945]]
| rok zániku 2 = [[1992]]
| více před = ano
| před 1 = Rakousko-Uhersko
| před 1 vlajka = Flags of Austria-Hungary.png
| před 2 = Země Koruny české
| před 2 vlajka = Flag of Bohemia.svg
| před 3 = Prozatímní česko-slovenská vláda
| před 3 vlajka = Flag of Czechoslovak National Council.svg
| před 4 = Huculská republika
| před 4 vlajka = Flag of the Ukranian State.svg
| před 5 = Německé císařství
| před 5 vlajka = Flag of the German Empire.svg
| více po = ano
| po 1 = Česká republika
| po 1 vlajka = Flag of the Czech Republic.svg
| po 2 = Slovenská republika
| po 2 vlajka = Flag of Slovakia.svg
| po 3 = Zakarpatská oblast
| po 3 vlajka = Flag of Transcarpathian Oblast.svg
| vlajka = Flag of the Czech Republic.svg
| článek o vlajce = Československá vlajka
| znak = Middle coat of arms of Czechoslovakia.svg
| článek o znaku = Střední znak republiky Československé
| velikost znaku = 80px
| hymna = Kde domov můj a Nad Tatrou sa blýska
| článek o hymně = Československá hymna
| motto = Pravda vítězí / Pravda víťazí Veritas vincit (1990–1992)
| článek o mottu = Pravda vítězí
| mapa = Czechoslovakia location map.svg
| hlavní město = [[Praha]]
| rozloha = 140 493 km² (<nowiki>1930</nowiki>) 127 900
| rozloha poznámka = (1992)
| nejvyšší bod = [[Gerlachovský štít]]
| nejvyšší bod poznámka = (2 654 [[Nadmořská výška|m n. m.]])
| nejdelší řeka = [[Vltava]]
| nejdelší řeka poznámka = (433 km)
| počet obyvatel = 13 607 385 (1921) 15 700 000
| počet obyvatel poznámka = (1992)
| jazyky = [[jazyk československý]] ([[Státní jazyk|státní]]), po roce 1948 čeština a slovenština, dále [[němčina]], maďarština, [[rusínština]] a polština (jazyky národnostních menšin)
| národnostní složení = Stav roku 1921: 64,37 % [[Čechoslovakismus|Čechoslováci]], resp. 16 % jen Slováci, 22,95 %&nbsp;[[Němci]] 5,47 % Maďaři, 3,39 % [[Rusíni]] 1,33 % [[Židé]], 0,56 % Poláci 0,17 % jiní, 1,75 % cizinci
| státní zřízení = [[parlamentní republika]] (1918–1939, 1945–1948) [[Lidová demokracie|lidově demokratická republika]] (1948–1960) [[socialistická republika]] (1960–1968) [[federace|federativní]] [[socialistická republika]] (1969–1990) [[federace|federativní]] [[parlamentní republika]] (1990–1992)
| náboženství = 46 % [[Římskokatolická církev|římskokatolické]] (1991), 30 % [[Ateismus|bez vyznání]] (1991), 5,3 % [[Protestantismus|evangelické]] (1991), [[Pravoslaví|ortodoxní]], [[Judaismus|judaistické]]
| měna = [[koruna československá]]
| vznik = [[28. říjen|28. října]] [[1918]] – [[vznik Československa]]
| zánik = [[31. prosinec|31. prosince]] [[1992]] – rozdělení [[Česká a Slovenská Federativní Republika|ČSFR]]
}}
'''Československo''' (v některých obdobích '''Česko-Slovensko''') byl [[stát]] ve [[střední Evropa|střední Evropě]], který existoval v letech 1918–1992, s výjimkou období [[Druhá světová válka|druhé světové války]] (1939–1945), kdy však měl svoji [[Prozatímní státní zřízení|exilovou vládu v zahraničí]]. Země zahrnovala území [[Čechy|Čech]], [[Morava|Moravy]], [[České Slezsko|českého Slezska]], [[Slovensko|Slovenska]] a do roku 1939 i [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]].

Československý stát [[Vznik Československa|vznikl 28. října 1918]], kdy vyhlásil nezávislost na [[Rakousko-Uhersko|Rakousku-Uhersku]]. Následné meziválečné období je označováno jako [[první republika]], výraznou politickou osobností této doby byl první československý prezident [[Tomáš Garrigue Masaryk]]. Po [[Mnichovská dohoda|mnichovské dohodě]] v roce 1938 se pohraniční [[Sudety]] staly součástí [[Nacistické Německo|Německa]] a země přišla i o další území ve prospěch [[První vídeňská arbitráž|Maďarska]] a [[Zaolzie|Polska]]. V březnu 1939 vyhlásilo svou nezávislost [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovensko]] a Podkarpatská Rus byla obsazena [[Maďarské království|Maďarskem]]. Na zbytku českých zemí byl vyhlášen [[Protektorát Čechy a Morava]], formálně autonomní část nacistického Německa. Po vypuknutí [[Druhá světová válka|druhé světové války]] sestavil v říjnu 1939 bývalý československý prezident [[Edvard Beneš]] [[Prozatímní státní zřízení|exilovou vládu]], která byla posléze uznána [[Spojenci (druhá světová válka)|spojenci]].

Po druhé světové válce byl československý stát v roce 1945 obnoven v hranicích, které měl před rokem 1938, s výjimkou Podkarpatské Rusi, která se stala součástí [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]. V letech 1948 až 1989 bylo Československo součástí [[Východní blok|východního bloku]] s [[Řízená ekonomika|řízenou ekonomikou]], [[Komunistický režim v Československu|vládla zde komunistická strana]]. Země byla od roku 1949 součástí ekonomické [[Rada vzájemné hospodářské pomoci|Rady vzájemné hospodářské pomoci]] a od roku 1955 vojenské [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]]. Politickou liberalizaci v roce 1968 ([[pražské jaro]]) násilně ukončila v srpnu 1968 [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|invaze vojsk Varšavské smlouvy]] pod vedením [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]. Následovala doba tzv. [[normalizace]], která byla zakončena v listopadu 1989 pokojnou [[sametová revoluce|sametovou revolucí]], jež se uskutečnila v období [[Pád komunismu v Evropě|pádu komunismu ve střední a východní Evropě]]. Po sesazení vlády komunistické strany se Československo stalo demokratickým státem, v čele s prezidentem [[Václav Havel|Václavem Havlem]]. [[Zánik Československa|Zaniklo 31. prosince 1992]] rozdělením na [[suverénní stát]]y, [[Česko]] a [[Slovensko]].

== Název ==
{{Viz též|Pomlčková válka|Spor o užití slova Česko}}

* 1918–1938: '''[[První republika|Československá republika]]''' (zkráceně ČSR), nebo Československo, před formalizací názvu v roce 1920, známé také jako Česko-Slovensko nebo Česko-Slovenský stát.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Czecho-Slovakia or Czechoslovakia, Slovak Studies Program
| periodikum = web.archive.org
| url = http://www.pitt.edu/~votruba/qsonhist/spellczechoslovakia.html
| datum vydání = 2013-10-15
| datum přístupu = 2022-04-12
| url archivu = https://web.archive.org/web/20131015043127/http://www.pitt.edu/~votruba/qsonhist/spellczechoslovakia.html
| datum archivace = 2013-10-15
}}</ref>
* 1938–1939: '''[[Druhá republika|Česko-Slovenská republika]]''' nebo Česko-Slovensko
* 1945–1960: '''[[Třetí Československá republika|Československá republika]]''' (ČSR) nebo Československo
* 1960–1989: '''[[Československá socialistická republika]]''' (ČSSR) nebo Československo
* 1990–1992: '''[[Česká a Slovenská Federativní Republika]]''' (ČSFR) nebo Československo

Oficiální název státu procházel vývojem dle toho, jak se měnilo jeho politické zřízení. Oficiální název v letech 1918 až 1920 byl ''Republika Československá'' (''RČS'') nebo ''Česko-Slovenský stát''. V letech 1920 až 1938 se používal název ''Československá republika'' (''ČSR''). Ještě během dvacátých let se ale běžně objevovalo i označení ''Československý stát''<ref>Např. [[Národní listy]] takto nadepisovaly sekci článků s politickým přehledem z Československa.</ref>. Za [[Druhá republika|druhé republiky]] (1938–1939) byl používán název ''Česko-Slovenská republika'' (pod vlivem sílící ľuďácké autonomie podporované Německem).

[[Soubor:Flag of Bohemia.svg|náhled|upright=0.6|vlevo|Československá vlajka do roku [[1920]]]]
Po válce bylo opět užíváno názvu ''Československá republika'' až do roku [[1960]]. V roce 1960 byl v souladu s ideologii vládnoucí [[Komunistická strana Československa|Komunistické strany Československa]] název státu změněn na ''[[Československá socialistická republika]]'' (''ČSSR''). V preambuli [[Ústava Československé socialistické republiky|ústavy]] se nový název zdůvodňoval vítězstvím [[Socialismus|socialismu]] v zemi, po němž měl následovat přechod ke konečnému stádiu dějin – [[Komunismus|komunismu]]. Spolu s názvem byl změněn také [[Státní znaky Československa|státní znak]].

Po [[Sametová revoluce|pádu režimu]] v roce 1989 byl název státu změněn na ''[[Československá federativní republika]]'' (''ČSFR'') v češtině a ''Česko-slovenská federatívna republika'' (''ČSFR'') ve slovenštině. Po [[pomlčková válka|vleklých sporech]] byl nakonec schválen název (z hlediska pravopisných pravidel nesprávný) ''[[Česká a Slovenská Federativní Republika]]'' (''ČSFR'') v češtině a ''Česká a Slovenská Federatívna Republika'' (''ČSFR'') ve slovenštině, který se používal až do zániku státu 31. prosince 1992.

Zeměpisný název státu zněl ''Česko-Slovensko'' (v letech 1918–1920 a 1938–1939), ''Československo'' (v letech 1920–1938 a 1945–1990) a nakonec v letech 1990–1992 ''Československo'' v češtině a ''Česko-Slovensko'' ve slovenštině. ČSFR měla v letech 1990–1992 dvě zeměpisná jména i při překladech do cizích jazyků: bez spojovníku v překladech z češtiny (např. {{vjazyce|en}} ''Czechoslovakia'', {{vjazyce|fr}} ''Tchécoslovaquie'', {{vjazyce|de}} ''Tschechoslowakei'', atd.) a se spojovníkem v překladech ze slovenštiny (např. {{vjazyce|en}} ''Czecho-Slovakia'', {{vjazyce|fr}} ''Tchéco-Slovaquie'', {{vjazyce|de}} ''Tschecho-Slowakei'', atd.).<ref>např. [http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S027323008371007X?via%3Dihub Health and chemical environment in Czecho-Slovakia, international cooperation context]</ref>

Podle současných Pravidel slovenského pravopisu má být krátký název psán se spojovníkem jako ''Česko-Slovensko'' (adjektivum ''česko-slovenský''),<ref>[http://www.forma.sk/onlines/slex/index.asp?slovo=%E8eskoslovensk%FD československý] a [http://www.forma.sk/onlines/slex/index.asp?slovo=%E8esko-slovensk%FD česko-slovenský] na Elektronickém lexikonu slovenského jazyka</ref> byť je to s dobovými dokumenty v rozporu. Slovník současného slovenského jazyka z roku 2006 udává oba tvary právě v historickém kontextu,<ref>{{Citace elektronického periodika|periodikum = http://slovnik.juls.savba.sk/?w=ceskoslovensko&s=exact&c=Df59&d=kssj4&d=psp&d=sssj&d=sssj2&d=scs&d=sss&d=peciar&d=ma&d=hssjV&d=bernolak&d=obce&d=priezviska&d=un&d=locutio&d=pskcs&d=psken&d=noundb&ie=utf-8&oe=utf-8}}</ref> pojem Československo připouští i internetová jazyková poradna Jazykovedného ústavu Ľudovíta Štúra.<ref>{{Citace elektronického periodika|periodikum = http://jazykovaporadna.sme.sk/q/3725/}}</ref>miluju vanes

== Historie ==
{{Podrobně|Dějiny Československa}}

=== Vznik ===
[[Soubor:Tomáš Garrigue Masaryk 1925.PNG|náhled|upright=0.7|[[Tomáš Garrigue Masaryk]], zakladatel a první prezident]]
[[Soubor:Czech Troops.jpg|náhled|Československé jednotky ve [[Vladivostok]]u (1918)]]{{Podrobně|Vznik Československa}}
[[Vznik Československa]] byl proces, který vedl k ustavení samostatného československého státu na části území [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherské monarchie]], která se po první světové válce rozpadla. Československo bylo vyhlášeno [[28. říjen|28. října]] [[1918]]. Jeho hranice byly vymezeny mírovými smlouvami a z nich vycházejícími rozhodnutími v rámci [[Versailleská smlouva|versailleského mírového systému]].

=== První republika 1918–1938 ===
{{Podrobně|První republika}}
[[Soubor:Edvard Beneš.jpg|náhled|vlevo|upright=0.7|[[Edvard Beneš]]]]
[[Soubor:Milan Rastislav Štefánik.jpg|náhled|upright=0.7|[[Milan Rastislav Štefánik]]]]
Původní koncepci nově vzniklého Československa nastínil na [[Pařížská mírová konference (1919)|mírové konferenci v Paříži]] [[Edvard Beneš]], který předložil státníkům celou řadu memorand. Jedním z takto předložených dokumentů byla [[Nóta o národnostním režimu v Česko-Slovenské republice]], v níž Beneš přislíbil, že nově vzniklá Československá republika ''„zamýšlí vybudovat organizaci státu na přijetí národních práv a zásad uplatňovaných v ústavě Švýcarské republiky“.''<ref>PhDr. Milan Sládek, Němci v Čechách, Pragma 2002, {{ISBN|80-7205-901-7}}, str. 37</ref> Dále bylo v nótě uvedeno například to, že oficiálním jazykem v Československu bude čeština a rovnoprávným jazykem s češtinou bude němčina<ref>PhDr. Milan Sládek, Němci v Čechách, Pragma 2002, {{ISBN|80-7205-901-7}}, str. 38</ref> a že veřejné úřady budou otevřeny všem národnostem obývajícím území republiky. Po [[Vznik Československa|vytvoření Československa]] však převážila myšlenka na jednotný, demokratický, [[centralismus|centralistický]] „[[národní stát]]“ založený na, do značné míry umělé<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = 
| jméno = 
| titul = Národ československý?!
| url = http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1285691-narod-ceskoslovensky
| vydavatel = ceskatelevize.cz
| místo = 
| datum vydání = 4.2.2011
| datum přístupu = 24.10.2016
}}</ref>, ideji [[čechoslovakismus|čechoslovakismu]], příkladem a garantem se stala [[Francie]].

Státotvorným národem byl prohlášen národ [[čechoslovakismus|československý]] a státním jazykem se stal jazyk československý (v podobě [[čeština|češtiny]] a [[slovenština|slovenštiny]]).<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Němci v Československu museli snést postavení menšiny. Jinde se ale měli mnohem hůř
 | periodikum = Česká televize
 | datum_vydání = 27. září 2018
 | url = https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2603174-nemci-v-ceskoslovensku-museli-snest-postaveni-mensiny-jinde-se-ale-meli-mnohem-hur
}}</ref> Češi a Slováci byli vnímáni jako dvě větve jednoho politického národa, který populačně dominoval meziválečnému Československu. Jako samostatný národ byli Slováci po Češích a Němcích až třetí nejpočetnější. Samotní Češi s podílem 54 % tvořili v mnohonárodnostním státě většinu. Na území Československa se hovořilo více než půl tuctem jazyků – [[čeština|česky]], [[němčina|německy]], [[slovenština|slovensky]], [[maďarština|maďarsky]], [[polština|polsky]], [[rusínština|rusínsky]] a dalšími nářečími [[ukrajinština|ukrajinštiny]]. Mezi další jazyky patřily [[jidiš]], [[rómština]], [[rumunština]] a jejich nářečí (zejména v příhraničí s Rumunskem). V článku 86 [[Versailleská smlouva|Versailleské smlouvy]] se Československo zavázalo přijmout v budoucnosti případná opatření, která by vítězné mocnosti udělaly k ochraně menšin na československém území.<ref>Versailleská smlouva, článek 86, [https://cs.wikisource.org/wiki/Versailleská_smlouva#.C4.8Cl.C3.A1nek_86 dostupné online].</ref>

Ústava Československa byla schválena 2. března 1920, jako první ústavní listina nových evropských států. Prvním [[Seznam prezidentů Československa|československým prezidentem]] se stal 14. listopadu 1918 [[Tomáš Garrigue Masaryk]] (opětovně zvolen v květnu v letech 1920, 1927, 1934), po jeho abdikaci 14. prosince v roce 1935 ho vystřídal [[Edvard Beneš]]. Nový stát uzavřel řadu spojeneckých smluv – s [[Království Srbů, Chorvatů a Slovinců|Jugoslávií]] (1920), s [[Rumunsko|Rumunskem]] (1921, paktům mezi Československem, Jugoslávií a Rumunskem se začalo říkat [[Malá dohoda]]), s [[Francie|Francií]] (1924) a se [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]] (1935).<ref name="pacner139">{{Citace monografie
 | příjmení = Pacner
 | jméno = Karel
 | odkaz na autora = Karel Pacner
 | titul = Osudové okamžiky Československa
 | vydavatel = Nakladatelství BRÁNA
 | místo = Praha
 | rok = 2012
 | počet stran = 720
 | strany = 139–146
 | isbn = 978-80-7243-597-5
 | poznámka = Dále jen PACNER, Karel. ''Osudové okamžiky Československa''
}}</ref> Prvorepublikové Československo bylo někdy přezdíváno jako „ostrov demokracie ve střední Evropě“.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Harna
| jméno = Josef
| titul = Krize evropské demokracie a Československo 30. let 20. století
| vydavatel = Historický ústav AV ČR
| místo = Praha
| isbn = 80-7286-104-2
| rok = 2006
| počet_stran = 183
}}</ref>

Do poměrů Československa jako státu s vysokou životní úrovní, projevující se také výstavbou vilových čtvrtí většiny měst nebo [[Velký strahovský stadion|Velkého strahovského stadionu]] (1926) či [[Zimní stadión Štvanice|zimního stadionu na Štvanici]], vážně zasáhla [[velká hospodářská krize|celosvětová hospodářská krize]] první poloviny třicátých let. V roce 1933 bylo v Československu téměř 1&nbsp;000&nbsp;000 [[nezaměstnanost|nezaměstnaných]]. Krizí bylo nejvíce postiženo české pohraničí<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=Němec|jméno=Václav|titul=Hospodářská krize v Československu|url=http://www.dejepis.com/ucebnice/hospodarska-krize-v-ceskoslovensku/|vydavatel=|místo=|datum vydání=|datum přístupu=25.11.2016}}</ref> obývané převážně českými Němci, kde se nacházel především nejpostiženější spotřební průmysl.<ref name="pacner139" /> Nezaměstnanost zde byla několikanásobně vyšší než v českém, více zemědělském vnitrozemí.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=Rákosník|jméno=Jakub|titul=odborný asistent Ústavu hospodářských a sociálních dějin FF UK|url=http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2009/1/dedictvi-financni-krize-z-roku-1929-/|vydavatel=Dějiny a současnost, das@nln.cz|místo=Dykova 15 101 00 Praha 10|datum vydání=2009/1|datum přístupu=}}</ref> Tzv. [[Sudetští Němci]] již od 19. století požadovali vytvoření oddělených jazykových území s vlastní správou, což zakladatelé Československa v reakci na pokus o secesi německojazyčných území při tvorbě nového státu odmítli. Nesplnění Benešova příslibu národnostní organizace státu obdobné švýcarské mělo za důsledek i nedostatek německé spolupráce při tvorbě státu.<ref>HOUŽVIČKA, Václav: Návraty sudetské otázky. Nakladatelství Karolinum, Praha 2005, {{ISBN|80-246-1007-8}}, str. 123.</ref> Vážným zásahem do vývoje situace v ČSR byl nástup [[Adolf Hitler|Adolfa Hitlera]] k moci v sousedním [[Německo|Německu]], který se stal podnětem pro vznik [[Sudetoněmecká strana|Sudetoněmecké strany.]] Ta vyvolávala v českém pohraničí protičeské nálady, v čemž jí pomáhala i přílišná pasivita československé vlády v řešení problémů důsledků hospodářské krize,<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Smrž
| jméno = Michal
| titul = ČESKOSLOVENSKÉ POHRANIČÍ V LETECH 1935-1939
| url = https://otik.uk.zcu.cz/xmlui/bitstream/handle/11025/2893/Bakalarska_prace_-_Michal%20Smrz.pdf?sequence=1Ct02e17oNhA46FNHUD1Sm1A
| vydavatel = 
| místo = 
| datum vydání = 
| datum přístupu = 2011
}}</ref> a kladla československým oficiálním orgánům požadavky dle zadání A. Hitlera. Zcela v souladu s rostoucími vlivy [[nacionalismus|nacionalistických]] hnutí a tendencí té doby začala usilovat o svoji národní identitu také českými učiteli odchovaná mladá slovenská inteligence nevida rozdíl mezi státními úředníky dosazenými Prahou na místa [[Uhersko|uherských]] úředníků (viz [[Hlinkova slovenská ľudová strana]]). Od roku 1937 (po skonu T. G. Masaryka 14. září 1937) se situace začala dramaticky radikalizovat, což vyvrcholilo protičeským [[státní převrat|pučem]] v září 1938.

[[Soubor:RČs. Mapa hor a řek.jpg|náhled|upright=1.0|vlevo|Zeměpisná mapa Československa v letech [[1920]]–[[1938]]]]

{| class="wikitable" width="400"
! colspan=3 | Dobová tabulka národností v RČS k roku 1921<ref>Škorpila F. B.; Zeměpisný atlas pro měšťanské školy; Státní Nakladatelství; druhé rozšířené vydání; schváleno výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dna 3. září 1930, č. j. 120.474-I-30; Čkm. 295.</ref>
|-
! align=left | obyvatelstvo celkem !! align=right colspan="2" | 13 607 385
|-
| width = 50% | [[Čechoslováci]] || width=25% align=right | 8 759 701 || width=25% align=right | 64,37 %
|-
| [[Němci]] || align = right | 3 123 305 || align=right | 22,95 %
|-
| [[Maďaři]] || align = right | 744 621 || align=right | 5,47 %
|-
| [[Rusíni]] || align = right | 461 449 || align=right | 3,39 %
|-
| [[Židé]] || align = right | 180 534 || align=right | 1,33 %
|-
| [[Poláci]] || align = right | 75 852 || align=right | 0,56 %
|-
| jiní || align = right | 23 139 || align=right | 0,17 %
|-
| cizinci || align = right | 238 784 || align=right | 1,75 %
|}

{| class="wikitable" width="400"
! colspan=3 | Dobová tabulka národností v RČS k roku 1930<ref>{{Citace monografie
 | titul = Sčítání lidu v republice Československé ze dne 1. prosince 1930. Díl I. Růst, koncentrace a hustota obyvatelstva, pohlaví, věkové rozvrstvení, rodinný stav, státní příslušnost, národnost, náboženské vyznání
 | vydavatel = Státní úřad statistický
 | místo = Praha
 | rok = 1934
 | strany = 36
 | url = https://dnnt.mzk.cz/view/uuid:1c1cbbc0-6952-11e8-a583-005056827e51?page=uuid:fc880cd0-8925-11e8-ad64-005056825209
}}</ref>
|-
! align=left | obyvatelstvo celkem !! align=right colspan="2" | 14 729 536
|-
| width = 50% | [[Čechoslováci]] || width=25% align=right | 9 688 770 || width=25% align=right | 65,78 %
|-
| [[Němci]] || align = right | 3 231 688 || align=right | 21,94 %
|-
| [[Maďaři]] || align = right | 691 923 || align=right | 4,70 %
|-
| [[Rusíni]] || align = right | 549 169 || align=right | 3,73 %
|-
| [[Židé]] || align = right | 186 642 || align=right | 1,27 %
|-
| [[Poláci]] || align = right | 81 737 || align=right | 0,55 %
|-
| jiní || align = right | 49 636 || align=right | 0,34 %
|-
| cizinci || align = right | 249 971 || align=right | 1,70 %
|}

=== Druhá republika a Protektorát Čechy a Morava, 1938–1945 ===
{{Podrobně|Mnichovská dohoda|Druhá republika|První vídeňská arbitráž|Protektorát Čechy a Morava|Československý odboj (1939–1945)}}
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1972-039-44, Heydrich-Attentat.jpg|náhled|upright=0.9|Vůz říšského protektora [[Reinhard Heydrich|Heydricha]] po atentátu]]
[[Soubor:Czechoslovak Republic (1939).svg|náhled|upright=0.9|[[Druhá republika]] (1938–1939)]]
Když byla československá politická reprezentace přinucena přijmout [[Mnichovská dohoda|Mnichovskou dohodu]] podepsanou 29. září 1938, byl to konec předválečné [[První republika|První republiky]]. Němci osídlené [[Sudety]] byly o den později, 30. září 1938, postoupeny [[Nacistické Německo|Třetí říši]] a východní část československého [[Těšínsko|Těšínska]] (kde se 35 % obyvatel hlásilo k polské a 56 % obyvatel k české národnosti)<ref>Stanisław Zahradnik ve Sborníku referátů z mezinárodní vědecké konference konané 4. října 2001 v Českém Těšíně: Mniejszości narodowe na Śląsku Cieszyńskim dawniej i dziś (2001), str. 44.</ref> Polsku. Následně byla po [[První vídeňská arbitráž|První vídeňské arbitráži]] Maďarsku odstoupena národnostně smíšená území na jihu Slovenska a Podkarpatské Rusi. Z Československa zatím odcházela první vlna [[emigrace]] – nejen lidé politicky angažovaní, ale zejména Židé, kterým [[Adolf Hitler]] otevřeně vyhrožoval likvidací. Mnozí tzv. „rasově nečistí“, kteří zůstali, zejména Židé, [[Romové]], tělesně nebo mentálně hendikepovaní, jakož i političtí oponenti nacistického režimu, později zahynuli v [[koncentrační tábor|koncentračních táborech]] nebo byli nacisty zadrženi a následně zavražděni.

Jako náhradu za ztráty, které Československo utrpělo vlivem uzavření Mnichovské dohody a k překonání hospodářských těžkostí spojených s odstoupením [[Sudety|Sudet]] nacistickému Německu, poskytla [[Spojené království|Velká Británie]] Československu tzv. [[mnichovský úvěr]]<ref name="jméno">Stanislav Motl, Kam zmizel zlatý poklad republiky, Rybka Publisher, 2003, {{ISBN|80-86182-69-X}}, str. 40</ref>. Okleštěné [[Druhá republika|Československo]] však existovalo jen krátce, neboť 14. března 1939 pod tlakem Hitlera Slovensko vyhlásilo samostatnost<ref name="pacner133">PACNER, Karel. ''Osudové okamžiky Československa''. S. 133-139.</ref> a jako [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovenská republika]] se stalo satelitem [[Nacistické Německo|hitlerovského Německa]]. Zbylé území [[České země|českých zemí]] bylo 15. března 1939 obsazeno [[nacismus|nacistickými]] vojsky. O den později byl vyhlášen [[Protektorát Čechy a Morava]].

Dne 17. října 1939 vznikl v [[Paříž]]i Československý národní výbor v čele s [[Edvard Beneš|Edvardem Benešem]], který se stal reprezentantem československé emigrace. Beneš se snažil, aby demokratické státy anulovaly [[Mnichovská dohoda|Mnichovskou dohodu]]. Po pádu [[Francie]] se přesunul do [[Londýn]]a, kde vznikla [[Prozatímní státní zřízení|československá exilová vláda]]. V čele exilové vlády stál prezident, jímž byl [[Edvard Beneš]], předsedou vlády byl [[Jan Šrámek]], dále byla zřízena státní rada, ve funkci parlamentu. Tyto orgány byly již v roce [[1940]] uznány prozatímně, roku [[1942]] hlavními velmocemi definitivně, přičemž byly odvolány podpisy [[Francie]] a [[Spojené království|Velké Británie]] pod [[Mnichovská dohoda|Mnichovskou dohodou]].

Po [[Německá okupace Čech, Moravy a Slezska|německé okupaci Čech, Moravy a Slezska]] vznikla v Polsku z uprchlíků (většinou příslušníků bývalé [[Československá armáda|československé armády]]) [[Legie Čechů a Slováků]], která se zúčastnila po boku [[Polská armáda|polské armády]] bojů s [[Wehrmacht|německou]] a [[Polní armáda „Bernolák“|slovenskou]] armádou během [[Invaze do Polska (1939)|invaze do Polska]]. Po porážce Polska většina vojáků Legie musela přejít na [[Sovětská okupace východního Polska 1939–1941|území, které okupoval SSSR]], skončili pak v [[Sovětský svaz|sovětské]] internaci, kde se stali zárodkem budoucího [[1. československý armádní sbor|1. československého armádního sboru]]. Vznikla též [[1. československá pěší divize ve Francii]] ([[Francouzština|francouzsky]] ''1re division d'infanterie tchécoslovaque en France''), která zasáhla do bojů o Francii. Po skončení bitvy o Francii byly zbytky československých jednotek evakuovány do [[Spojené království|Británie]], kde se staly základem [[1. československá smíšená brigáda|1. československé smíšené brigády]]. V roce 1944 pak vznikla [[Československá samostatná obrněná brigáda]]. V roce 1940 vznikl v [[Palestina|Palestině]] [[Československý pěší prapor 11 – Východní|Československý pěší prapor 11 - Východní]]. V rámci [[Royal Air Force]] pak vznikly [[Československé perutě v RAF|československé perutě]]. Kromě toho českoslovenští vojáci sloužili i v britských a jedné polské peruti.

Další centrum protiněmeckého odboje sídlilo v Moskvě a vedli ho komunisté [[Klement Gottwald]] a [[Rudolf Slánský]]. Po dohodě mezi exilovou vládou a vedením SSSR se na jeho území začaly od podzimu 1941 organizovat řádné československé vojenské jednotky pod vedením [[Ludvík Svoboda|Ludvíka Svobody]] – tomu se tam podařilo zorganizovat největší československou vojenskou jednotku v zahraničí, která působila na frontách druhé světové války nejdéle ze všech jednotek našeho zahraničního vojska.
[[Soubor:Československa 1939 cs.SVG|náhled|Zábor československého území a proněmecký [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovenský štát]]]]
[[Soubor:Emil Hácha 15.jpg|náhled|upright=0.9|[[Emil Hácha]], [[Emanuel Moravec]] a další členové protektorátní vlády v červnu 1942]]

Na domácí půdě se do boje proti nacistické okupaci zapojily tisíce občanů. Nekomunistickou odbojovou činnost koordinovaly například organizace [[Obrana národa]], [[Petiční výbor Věrni zůstaneme]] a [[Politické ústředí]], které v roce 1940 založily [[Ústřední vedení odboje domácího]] (ÚVOD). O rok později vznikl [[Ústřední národní revoluční výbor]] coby orgán společného komunistického a nekomunistického odboje. Nástupem zastupujícího říšského protektora [[Reinhard Heydrich|Reinharda Heydricha]] však došlo k výraznému zostření situace v Protektorátu, velkou část odboje se podařilo nacistům zlikvidovat a začalo být krutě postihováno vše, co by mohlo být považováno za činnost „proti Říši“. Další tisíce lidí byly odesílány do [[Koncentrační tábor|koncentračních táborů]]. V reakci na to se podařilo v rámci [[Operace Anthropoid]] zorganizovat výsadek československých vojáků, kteří dne [[27. květen|27. května]] [[1942]] provedli úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Ten zemřel o osm dní později a stal se tak vůbec nejvýše postaveným nacistickým politikem, který byl během války zabit ve spolupráci se silami protinacistického odboje. Nacisté následně rozpoutali vlnu represí, z nichž nejvýraznějšími bylo vypálení vesnice [[Vyhlazení Lidic|Lidice]] a osady [[Ležáky]] včetně likvidace většiny jejich obyvatel – v důsledku toho však vlády Velké Británie a Francie uznaly [[Mnichovská dohoda|mnichovskou dohodu]] za neplatnou od samého počátku a tím plně legalizovaly jak zahraniční československou vládu, tak jakýkoliv odboj.

Osvobozování československého území od nacismu začalo koncem srpna 1944 v rámci bojů na [[Východní fronta (druhá světová válka)|východní frontě]]. V důsledku rychlého postupu sovětských vojsk se 29. srpna 1944 představitelé [[Wehrmacht]]u rozhodli obsadit území [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovenské republiky]]. Tento krok vyvolal na středním Slovensku [[Slovenské národní povstání|protifašistické povstání]], které mělo za cíl zamezit obsazení slovenského území a pomoci tak postupu [[Sovětský svaz|sovětské]] [[Rudá armáda|Rudé armády]]. V důsledku zdržení sovětské ofenzivy bylo povstání tvrdě potlačeno a celé slovenské území bylo obsazeno německou armádou. Povstalci se tak museli uchýlit k metodám [[partyzán|partyzánského boje]].

[[Přerovské povstání|1. května 1945 vypuklo povstání v Přerově]] a v následujících dnech se rozšířilo v různých formách na desítky dalších míst. 5. května 1945 propuklo [[Pražské povstání|povstání]] také v [[Praha|Praze]] a zachvátilo většinu území Protektorátu ([[Květnové povstání českého lidu]]). Cílem bylo co nejrychlejší osvobození českého území z německé nadvlády a minimalizace dalších válečných škod, zejména v oblasti průmyslu. Praze pomohla [[Ruská osvobozenecká armáda|ROA]] generála [[Andrej Andrejevič Vlasov|Vlasova]], když Americká armáda přítomná od 6. května 1945 v Plzni musela zastavit po překročení demarkační čáry v Rokycanech. Do Prahy v tyto dny dorazil pouze americký průzkumný oddíl. Po krutých bojích v [[Nusle|Nuslích]] a na Pankráci byl v Praze 8. května již v podstatě klid. Následující den 9. května 1945 byla Praha osvobozena vojsky [[Rudá armáda|Rudé armády]], čímž de facto skončila [[druhá světová válka]] v Evropě.

=== Třetí republika 1945–1948 ===
{{Podrobně|Třetí Československá republika}}
[[Soubor:Prague liberation 1945 konev.jpg|náhled|Pražané vítají [[Rudá armáda|Rudou armádu]] 9. května 1945]]
Po skončení války v květnu 1945 bylo Československo obnoveno, ale bez území [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]], které bylo připojeno k sovětské [[Ukrajina|Ukrajině]] v rámci expanze [[Sovětský svaz|SSSR]] na západ. Varianta, že by Československo bylo obnoveno v rámci federace Československa, Rakouska a Polska, byla Edvardem Benešem odmítnuta už v roce 1942.<ref>{{Citace elektronického periodika
 | příjmení = Mánert
 | jméno = Oldřich
 | autor = 
 | odkaz na autora = 
 | spoluautoři = 
 | titul = Stalin zvažoval federaci Rakouska s ČSR. Nakonec Vídni daroval nezávislost
 | periodikum = iDNES.cz
 | odkaz na periodikum = iDNES.cz
 | datum vydání = 2013-10-30 (8:01)
 | datum aktualizace = 
 | datum přístupu = 2013-11-18
 | ročník = 
 | číslo = 
 | strany = 
 | url = http://zpravy.idnes.cz/stalin-chtel-nezavisle-rakousko-federaci-napriklad-s-csr-odmitl-p80-/zahranicni.aspx?c=A131030_073610_zahranicni_ert
 | issn = 
}}</ref>

Na základě dohod z [[Postupimská konference|postupimské konference]] bylo k 1. listopadu 1946 [[Vysídlení Němců z Československa|odsunuto]] nebo vysídleno 2 232 544 obyvatel německé národnosti<ref>{{Citace elektronické monografie
 | url = http://www.fronta.cz/dotaz/pocty-nemcu-odsunutych-z-csr
 | datum přístupu = 2009-06-09
 | titul = Počty Němců odsunutých z ČSR
 | vydavatel = Fronta.cz
}} pozn: počty Němců odsunutých během divokého odsunu během r. 1945 nejsou přesně známy</ref> (v roce 1947 došlo k&nbsp;odsunu dalších 80 000 českých Němců).{{Doplňte zdroj}} Protože postupimská konference zároveň odmítla schválit podobný postup i v případě občanů maďarské národnosti, uzavřela československá vláda s maďarskou vládou dohodu o ''[[Výměna obyvatelstva mezi Československem a Maďarskem|výměně obyvatelstva]]'', při které se jakýkoliv příslušník slovenské menšiny v Maďarsku mohl přestěhovat do ČSR a za něj byl vystěhován do Maďarska jeden příslušník maďarské menšiny na Slovensku. Na základě této dohody bylo přesídleno do Maďarska 90 000 slovenských Maďarů.<ref>{{Citace elektronické monografie
 | url = http://bohumildolezal.lidovky.cz/texty/rs987.html
 | datum přístupu = 2009-06-09
 | titul = Maďarská menšina na Slovensku
 | vydavatel = bohumildolezal.lidovky.cz
 | url archivu = https://web.archive.org/web/20080622030614/http://bohumildolezal.lidovky.cz/texty/rs987.html
 | datum archivace = 2008-06-22
 | nedostupné = ano
}}</ref>

Samostatnost poválečné ČSR byla oslabena.{{Doplňte zdroj}} Již tehdy se v československé politice začala prosazovat závislost na [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]], připravovaná [[Komunistická strana Československa|Komunistickou stranou Československa]] (KSČ) za války v Moskvě. Už v roce 1945 došlo ke znárodnění většiny československého průmyslu na základě Benešových dekretů, které byly později prohlášeny za zákony. Znárodněný majetek se stal [[znárodnění|státním majetkem]] na základě Ústavy z roku 1948.

V květnu 1946 se konaly [[Československé parlamentní volby 1946|první poválečné parlamentní volby]], které vyhrála v českých zemích se ziskem 40 % hlasů [[Komunistická strana Československa]]. Vytěžila nejen maximum z poválečného růstu popularity levice a Sovětského svazu jako vítěze nad [[Nacismus|nacismem]], ale díky slibům další pozemkové reformy získala většinu hlasů venkovského obyvatelstva. Zato na Slovensku jasně zvítězila [[Demokratická strana (Slovensko)|Demokratická strana]] s 62 % hlasů a komunisté jich dostali jen 30 %, ale i přes tento neúspěch získali komunisté společně 38 % hlasů a stali se nejsilnější stranou v zemi. Výsledek voleb se odrazil ve složení vlády. Komunisté si podrželi nejen vlivná místa na ministerstvech vnitra, informací a zemědělství, ale získali i křeslo [[Předseda vlády|předsedy vlády]], do něhož usedl předseda [[Komunistická strana Československa|strany]] Klement Gottwald. Ministrem obrany se stal generál [[Ludvík Svoboda]], dle některých historiků tajný člen KSČ, který navenek vystupoval jako nestraník.<ref>{{Citace elektronické monografie
 | url = http://www.vzcr.cz/Kapitolavkr/49.aspx
 | datum přístupu = 2009-04-06
 | titul = Armádní kontrarozvědka v boji o poválečný charakter státu / 1945 - 1948 /
 | vydavatel = Vojenské zpravodajství ČR
 | url archivu = https://web.archive.org/web/20081025134408/http://www.vzcr.cz/Kapitolavkr/49.aspx
 | datum archivace = 2008-10-25
 | nedostupné = ano
}}</ref>

[[Soubor:Agitace-1947.jpg|náhled|Pro-komunistická agitace, fotografie z&nbsp;roku 1947]]
V únoru 1948 vyvrcholila vládní krize ve spojení s Hradeckým programem [[Komunistická strana Československa|KSČ]]. Program požadoval další [[znárodnění|znárodňování]] a rozparcelování statků nad 50 ha. Komunisté také dále pronikali na významná místa v silových složkách (8 členů vedení [[SNB]] bylo nahrazeno komunisty). Proti členům nekomunistických stran byly ze strany členů KSČ podnikány protiprávní akce na základě křivých udání. Většina nekomunistických ministrů podala 20. února demisi. [[Jan Masaryk]] a Ludvík Svoboda zůstali ve vládě. Pokud odstoupivší předpokládali, že prezident Beneš demisi nepřijme, nebo jmenuje novou [[úřednická vláda|úřednickou vládu]], nestalo se tak. Prezident Beneš 25.&nbsp;února demisi přijal. Komunisté před tím vyvíjeli na prezidenta silný nátlak organizováním [[Demonstrace (protest)|demonstrací]], [[stávka|stávek]] a vyzbrojováním [[Lidové milice|Lidových milicí]]. Byla sestavena nová vláda Národní fronty v čele s Klementem Gottwaldem. Jediný nekomunistický ministr v této vládě [[Jan Masaryk]] zemřel za nevyjasněných okolností.

=== Komunistický režim 1948–1989 ===
{{Podrobně|Komunistický režim v Československu}}
[[Soubor:Spartakiáda - 1960.JPG|náhled|''[[Spartakiáda]]'' v roce 1960]]
[[Soubor:Czechoslovakia cs.png|alt=|náhled|Československo po roce 1969]]
[[Komunismus|Komunistický]] [[státní převrat|převrat]], dovršený [[25. únor]]a [[1948]], vedl k převzetí veškeré moci KSČ a k jednomu z [[Totalitarismus|totalitních]] [[Politický systém|režimů]] bývalé [[zájmová sféra|zájmové sféry]] [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]. Tento den byl jako „[[Únor 1948|Vítězný Únor]]“ následně jako významný den<ref>{{Citace elektronické monografie
 | url = http://www.psp.cz/eknih/1948ns/tisky/t0587_00.htm
 | datum přístupu = 2011-03-25
 | titul = Zákon o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech
 | vydavatel = Parlament České republiky
}}</ref> režimem oslavován až do roku 1989. Už v dubnu 1948 komunisté znárodnili podniky nad 50 zaměstnanců, čímž znárodnění průmyslu dosáhlo 95%<ref>114/1948 Sb. Zákon o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků</ref>. Také rozdělili statky nad 50 ha. Vydali zákon o [[všeobecné zdravotní pojištění|všeobecném zdravotním pojištění]] a provedli reformu [[školství]]. Individuální útlak, propouštění ze zaměstnání, odebírání bydlení a pozemků byl vyvozován i vůči těm, jimž byl nabídnut vstup do KSČ nebo přestup z jiné politické strany, když odmítli, útlak byl rozšiřován i na rodinné příslušníky a potomky (zabránění ve studiu, nedobrovolné nasazování lidí do výroby na základě rozhodnutí stranických orgánů KSČ na Národních výborech, nepřijetí nebo ztráta zaměstnání, odnímání potřebného majetku zejména soukromníkům-živnostníkům), neblahé dopady se v rodinném potomstvu táhly i po roce 1989 (nemožnost rehabilitace, když protiprávní jednání komunistů nemělo oporu v žádném rozsudku, předpojatost v restitučních sporech, když ze soudů po roce 1989 neodešli příslušníci KSČ, nepodložené osočování z nacismu a nepřátelství k socialistickému zřízení apod.) KSČ si takto upevňovala a rozšiřovala moc a likvidovala nedemokraticky jiné politické strany.

9. května 1948 bylo Československo prohlášeno [[lidová demokracie|lidově demokratickou republikou]], na což již nemocný a psychicky deptaný prezident Edvard Beneš reagoval svou abdikací, když předtím odmítl podepsat takzvanou [[Ústava Československé republiky|„Ústavu devátého května“]]. Prezidentem se tak stal komunista Klement Gottwald. Edvard Beneš skonal v Sezimově Ústí 3. září 1948 ve věku 64 let.

V září 1948 byl schválen Zákon o táborech nucené práce, načež byly zřízeny [[Tábor nucené práce|tábory nucené práce]] při uranových dolech ([[Památník Vojna u Příbrami|Vojna u Příbrami]], Rovnost, Svornost, [[Bratrství]] u [[Jáchymov]]a). [[10. říjen|10. října]] byl vyhlášen [[Zákon na ochranu lidově demokratické republiky]]. Byly též zřízeny armádní [[pomocné technické prapory]] pro politicky nespolehlivé jedince jako [[kulak]]y, [[kněz|kněží]], západní letce atd., kteří nesměli sloužit se zbraní. Odhaduje se, že jimi prošlo asi 22 tisíc lidí. Režim plánovitě likvidoval své politické odpůrce, [[náboženství|náboženské]] představitele a nekomunistickou inteligenci, snažil se omezit vyšší vzdělání na politicky spolehlivé jedince.

K velkým změnám došlo také v [[Ekonomika|hospodářství]], které bylo budováno centrálně podle sovětského vzoru. Důraz byl kladen na [[těžký průmysl]] a to hlavně zbrojní. Začala industrializace Slovenska. V roce 1949 byla vyhlášena 1. pětiletka, která znamenala rozvoj těžkého průmyslu na úkor spotřebního, byl také vydán zákon o [[Jednotné zemědělské družstvo|JZD]] a začala násilná [[Kolektivizace v Československu|kolektivizace]].

Po roce 1948 odešla druhá vlna [[emigrace]]. Režim konsolidoval svou moc vykonstruovanými procesy, [[poprava]]mi (vraždami), [[věznění]]m a vládou strachu. Druhá vlna [[znárodnění]] a kolektivizace převedla další majetky do rukou vznikající „[[nová třída|nové třídy]]“.

Prakticky všechny odbojové skupiny, kromě [[Skupina bratří Mašínů|bratří Mašínů]], byly i v náznaku likvidovány. Dne 5. listopadu 1949 byly vykonány rovněž tresty smrti nad představiteli skupin nestraníků Vratislavem Polesným, [[Vratislav Janda|Vratislavem Jandou]], Josefem Charvátem, Emanuelem Čančíkem, Květoslavem Prokešem a Jaroslavem Borkovcem (bratr prvního vyšetřovatele kauzy Jana Masaryka JUDr. Zdeňka Borkovce, jemuž byl případ odejmut a předán StB) odsouzenými v souvislosti s přípravou údajného květnového protikomunistického povstání 1949 a následovaly další justiční vraždy, při nichž byla zneužívána i veřejná média a stranické orgány v podnicích k vyvolávání davové psychózy na podporu rozsudků trestů smrti ve [[Proces se skupinou Milady Horákové|vykonstruovaných politických procesech]], vycházejících z křivých obvinění, čímž si centrální vedení KSČ i jejich příslušníci na Národních výborech všech úrovní i ve Vojenském ústavu upevňovali totalitní moc a šířili strach ze svobodného projevu názoru.

Počátkem března 1953 zemřel sovětský vůdce [[Josif Vissarionovič Stalin]] a nové vedení v [[Sovětský svaz|SSSR]] v čele s Nikitou Sergejevičem [[Nikita Sergejevič Chruščov|Chruščovem]] zanedlouho odsoudilo [[Kult osobnosti|kult Stalinovy osobnosti]]. Ve stejném roce zemřel (bezprostředně po návratu ze [[Smrt a státní pohřeb Josifa Stalina|Stalinova pohřbu]]) i Klement Gottwald a novým prezidentem byl zvolen [[Antonín Zápotocký]]. Uvedl se neblahou [[Československá měnová reforma (1953)|měnovou reformou]] s následnými krvavě potlačovanými nepokoji a protesty, zejména v [[Plzeňské povstání (1953)|Plzni]], kde byla jako odveta za tyto protesty odstraněna i socha T. G. Masaryka. Antonín Zápotocký zemřel v roce 1957, místo něj nastoupil tehdejší první tajemník strany Antonín Novotný. Za něho pokračovaly, ale pomalu již ustávaly popravy z politických důvodů. Posledním takto popraveným byl dle údajů [[ÚDV]] [[Vladivoj Tomek]] dne 17. listopadu 1960, který byl nicméně k trestu smrti odsouzen za více trestných činů, mimo jiné i vraždu. Krátce předtím byl formálně dovršen socialismus a změněn název republiky na ''Československá socialistická republika'' (zkratka ''ČSSR'').
[[Soubor:Ulica Hlavná (Fő utca), háttérben balra a Berchtold-kastély. Fortepan 70041.jpg|náhled|[[Fiľakovo]] na Slovensku v roce 1962]]

Hospodářská krize systému se projevila nutností zrušit 3. pětiletku v roce [[1963]].

Krátké období tání v Sovětském svazu v polovině šedesátých let vedlo i k uvolnění v tehdejší [[Československá socialistická republika|ČSSR]] a k [[Pražské jaro|pražskému jaru]] v roce 1968, kdy se Antonín Novotný vzdal prezidentské i stranické funkce. Prezidentem se stal po krátké době Ludvík Svoboda. Naděje na „[[socialismus s lidskou tváří]]“ byly na rozkaz Moskvy rázně ukončeny [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|invazí]] států [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]], oficiálně nazvanou „bratrská internacionální pomoc“, ve středu 21. srpna 1968. Přes spontánní odpor obyvatelstva tehdejší českoslovenští politici ([[Alexander Dubček]] a většina dalších), po odvlečení do [[Moskva|Moskvy]], ustoupili nátlaku a okupaci schválili.

K 1. lednu 1969 bylo Československo přeměněno na [[federace|federaci]] dvou formálně suverénních národních států, [[Česká socialistická republika|České socialistické republiky]] a [[Slovenská socialistická republika|Slovenské socialistické republiky]], se zachováním souhrnného názvu ''Československá socialistická republika''.

V době po roce 1968, zejména v roce 1969 nastala třetí vlna [[emigrace]] z Československa. Na protest proti pasivitě obyvatelstva při počínající normalizaci obětovali svůj život 16. ledna 1969 [[Jan Palach]] a 25. února 1969 [[Jan Zajíc]]. S nástupem [[Gustáv Husák|Gustáva Husáka]] do čela [[Komunistická strana Československa|KSČ]], který na pokyn z Moskvy vystřídal Alexandra Dubčeka, nastalo definitivně období utužení režimu, [[normalizace]]. Následující dvě desetiletí jsou označována za vládu „šedé zóny“, vládu [[konformismus|konformismu]] a „reálný socialismus“ (lidově tzv. „socialismus s husí kůží“). Ideologicky nepohodlní lidé byli v té době opět odstraňováni z významných míst a stát dál ztrácel schopné lidi. Petiční akce [[Charta 77]] poukazovala na porušování lidských práv v ČSSR, což vyvolalo ostrou reakci ze strany příslušníků KSČ, a k utužování režimu i za pomoci soudů a psychiatrie. První obětí režimního potlačování této (plně v mezích tehdejších zákonů vedené) akce se stal již v březnu 1977 český filozof [[Jan Patočka]], poslední [[Pavel Wonka]], který 26. dubna 1988 za nejasných okolností zemřel ve [[Věznice|vězení]].

Mezi oběti normalizace lze počítat i církevní představitele, kteří zemřeli po výslechu StB či komunistickými církevními tajemníky (např. českobudějovický biskup [[Josef Hlouch]] v roce 1972, či litoměřický biskup kardinál [[Štěpán Trochta]] roku 1974, rok poté, co s kardinálem Tomáškem organizoval velkolepé oslavy tisíciletí založení pražského biskupství).

Policejní represe zahrnující nevybíravé metody získávání spolupracovníků tajné Státní bezpečnosti a zřejmě i policejní vraždy inscenované jako sebevraždy (např. [[Přemysl Coufal]], [[Pavel Švanda (křesťanský aktivista)|Pavel Švanda]]) nebo nehody ([[Luboš Holeček]], spolužák Jana Palacha) byly mírnější a méně časté než v padesátých letech, byly zároveň dobře utajeny a nedávány na odiv jako výstraha v letech padesátých.

[[Soubor:Spartakiáda 1980 (03).tiff|náhled|[[Spartakiáda|Spartakiádní]] průvod po Letenské pláni v roce 1980]]
V sedmdesátých letech rostl [[hrubý domácí produkt]] tempem o 6–11 % každý rok a republika zažila ekonomický boom: dílčí restrukturalizace konce 60. let, levné suroviny ze SSSR a neefektivně a neodborně řízený vývoz do zemí [[Rada vzájemné hospodářské pomoci|RVHP]] i setrvačnost v domácím průmyslu podléhajícímu většinou neodbornému manažerskému řízení absolventy Vysoké školy ekonomické v Praze, kteří byli dosazováni na základě stranického rozhodování KSČ, vedla k chybnému rozhodování, k technickému zaostávání většiny podniků, k zvyšování nákladů na řízení, ke znemožňování rozvoje lehkého průmyslu a aplikaci nových vědeckých poznatků do výroby, ke znemožňování změn v zaměření průmyslu a k potlačování decentralizovaného vědeckého výzkumu s využitím poznatků z praxe, k zaostávání výzkumu vlastních přírodních zdrojů. Nadále probíhala [[industrializace]] [[Slovensko|Slovenska]], dál byl budován převážně [[těžký průmysl]], dálniční síť, [[Metro v Praze|Pražské metro]] a [[Panelový dům|panelová]] sídliště, u nichž nebylo počítáno s možnostmi soukromého podnikání. Rozvoj skončil na začátku 80. let, kdy se v ČSSR se zpožděním projevil [[ropný šok]] – ČSSR totiž platila za dodávky ropy pětileté průměrné tržní světové ceny. Následovala částečná krize hospodářství, vyvolaná centrálním direktivním řízením ekonomiky s mnoha redundantními rozhodovacími úrovněmi (závod – podnik – koncern – [[Výrobně hospodářská jednotka|VHJ]] – resortní ministerstvo a jejich paralelní struktura v KSČ), kdy mnohým podnikům chyběly peníze (zvláště přídělové devizy) na stavební a strojní investice – oproti tomu však byl režimem podporován rozvoj výpočetní techniky v rámci podniků i škol, avšak s velmi omezenými finančními prostředky. Průmysl zůstával málo efektivní a (zejména těžký průmysl) výrazně poškozoval [[životní prostředí]] v [[Severní Čechy|severních Čechách]] a na severní [[Morava|Moravě]]. Relativní životní úroveň obyvatelstva se ve srovnání se [[Západní Evropa|západní Evropou]] dál postupně snižovala. Koncem 80. let proběhla (jen částečně úspěšná) snaha o ekonomickou restrukturalizaci, kdy byly centralizované národní podniky ve dvou vlnách převedeny na formu státních podniků, které podléhaly resortním ministerstvům, kdy však v každém podniku i na ministerstvech i v ústavech a organizacích i v úřadech byla zřízena kádrová oddělení, vedená spolehlivými příslušníky KSČ, kteří rozhodovali o přijetí nových zaměstnanců, sbírali názory a informace o aktivitách nestraníků i ze soukromí, iniciovalo sankce vůči zaměstnancům - nestraníkům nebo řízení před kárnými komisemi a propouštění nestraníků i na základě smyšlených domněnek. Za jejich pomoci byly ze strany vedení KSČ také podávány a schvalovány návrhy na obsazování funkcí ředitelů a náměstků ve všech podnicích, takže se nejednalo o svobodnou volbu vedení zaměstnanci podniku ani ve státních podnicích, pouze o schvalování těch lidí, které si přálo mít v čele vedení KSČ.

V roce 1980 došlo málem k [[Operace Krkonoše|invazi]] [[Československá lidová armáda|Československé lidové armády]] společně s jednotkami [[Německá demokratická republika|Německé demokratické republiky]] a [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] do [[Polská lidová republika|Polska]] za účelem násilného potlačení [[Solidarita (Polsko)|vlny stávek dělníků]].{{Zdroj?}}

Po uvolnění poměrů uvnitř Sovětského svazu a prosazení [[Perestrojka|perestrojky]] v druhé polovině osmdesátých let zůstávala ČSSR jedním z posledních států pod totalitním vedením komunistů. Změnu přinesly až události v [[Listopad 1989|listopadu 1989]], po nepřiměřeném, brutálním zásahu ozbrojených bezpečnostních složek proti studentskému pochodu 17. listopadu 1989. Během několika hodin bylo zorganizováno hnutí (zprvu jen pražských) herců a vysokoškolských studentů, následovalo založení [[Občanské fórum|Občanského fóra]] a řada stávek či demonstrací po celé republice – ať už živelných nebo organizovaných. Sympatie veřejnosti si v té době získal pragmatický předseda komunistické federální vlády [[Ladislav Adamec]], který začal jednat s představiteli OF o jejich požadavcích. Poté, co na veřejném shromáždění na pražské Letné 26. listopadu odsoudil připravovanou generální stávku, však byl vypískán a 3. prosince rezignoval na funkci. 10. prosince byla jmenována [[první vláda Mariána Čalfy]] (tzv. Vláda národního porozumění), následovala abdikace prezidenta [[Gustáv Husák|Gustáva Husáka]] téhož dne, odvolání řady poslanců Federálního shromáždění, kooptace nových poslanců od 28. prosince a zvolení [[Alexander Dubček|Alexandra Dubčeka]] předsedou Federálního shromáždění. Nejviditelnějším symbolem změn byla volba nového prezidenta ČSSR, kterým byl dne 29. prosince 1989 zvolen jednomyslně [[Václav Havel]].

=== Československo (1990–1992) ===
1. března 1990 došlo k přejmenování Slovenské socialistické republiky na [[Slovenská republika (1990–1992)|Slovenskou republiku]] (SR), [[6. březen|6. března]] 1990 pak došlo i k přejmenování České socialistické republiky na [[Česká republika (1990–1992)|Českou republiku]] (ČR). 29. března 1990 následovalo přejmenování Československé socialistické republiky na [[Československá federativní republika|Československou federativní republiku]],<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=znění ústavního zákona o změně názvu Československé socialistické republiky |url=http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1990/sb019-90.pdf |datum přístupu=2011-09-21 |url archivu=https://web.archive.org/web/20110921163226/http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1990/sb019-90.pdf |datum archivace=2011-09-21 |nedostupné=ano }}</ref> [[23. duben|23. dubna]] 1990 však došlo k definitivnímu přejmenování na [[Česká a Slovenská Federativní Republika]].<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Znění ústavního zákona o změně názvu Československé federativní republiky |url=http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1990/sb021-90.pdf |datum přístupu=2011-10-04 |url archivu=https://web.archive.org/web/20111004174718/http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/1990/sb021-90.pdf |datum archivace=2011-10-04 |nedostupné=ano }}</ref> Československo [[zánik Československa|zaniklo]] k 31. prosinci 1992. Od 1. ledna 1993 existují [[Česko|Česká republika]] a [[Slovensko|Slovenská republika]] jako dva samostatné a na sobě zcela nezávislé [[stát]]y.

== Obyvatelstvo ==
{{Podrobně|Obyvatelstvo Československa}}
{{Viz též|Slováci v Československu (1918–1938)|Sudetští Němci|Maďarská menšina na Slovensku}}[[Soubor:Mihály-kapu. Fortepan 16576.jpg|náhled|Bratislava v roce 1973]]
Populace Československa za dobu jeho existence vzrostla ze 13,6&nbsp;milionu v&nbsp;roce 1921 na 15,6&nbsp;milionu v&nbsp;roce 1991. Z&nbsp;etnického hlediska tvořili populaci [[První republika|První republiky]] v roce 1921 z&nbsp;50 % Češi následovaní Slováky s&nbsp;15 %; oficiálně žilo v&nbsp;ČSR 64,37 % Čechoslováků. [[Sudetští Němci|Sudetští]] a [[Karpatští Němci]] se na obyvatelstvu podíleli s&nbsp;23 %, Maďaři zhruba s&nbsp;5,5 % a&nbsp;Rusíni se 3,4 %. Dále žili v&nbsp;Československu etničtí Poláci (0,6 %), Židé (1,3 %), Romové a různí cizí státní příslušníci (1,8 %).

Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] se etnické složení československého obyvatelstva v&nbsp;důsledku vysídlení Němců a&nbsp;části Maďarů a také ztráty [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]] ve prospěch SSSR podstatně změnilo.

[[Přirozený přírůstek]] obyvatelstva dosahoval v&nbsp;roce 1985 2,7 % a 1,7 % v roce 1990, postupně tedy klesal.

=== Náboženství ===
V Československu v době vzniku samostatného státu převládalo [[Římskokatolická církev|římskokatolické]] náboženství, které přestalo být státním náboženstvím. Volání po reformě katolické církve vyústilo v lednu 1920 v založení [[Církev československá husitská|Církve československé]]. Po jejím založení do ní během prvního roku přešlo zhruba 500 000 věřících.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Rok 1920: Chceme vlastní církev. Jak se zrodila Církev československá
| periodikum = Plus
| url = https://plus.rozhlas.cz/rok-1920-chceme-vlastni-cirkev-jak-se-zrodila-cirkev-ceskoslovenska-7614356
| datum vydání = 2018-09-17
| datum přístupu = 2022-04-06
}}</ref> Odchod věřících z katolické církve pokračoval a to nejen přestupem do jiných církví, mimo Československé církve šlo hlavně o [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrskou církev evangelickou]], mnozí však vystoupili z církve úplně. Katolickou církev tak do roku 1921 celkem opustilo 1,4 milionu věřících.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Církevní dějiny – dvacáté století
| periodikum = katolicka-kultura.sweb.cz
| url = http://katolicka-kultura.sweb.cz/cirkevni_dejiny_20_stoleti/cirkevni_dejiny_20_stoleti.html
| datum přístupu = 2022-04-06
| url archivu = https://web.archive.org/web/20211207124750/http://katolicka-kultura.sweb.cz/cirkevni_dejiny_20_stoleti/cirkevni_dejiny_20_stoleti.html
| datum archivace = 2021-12-07
}}</ref> Tento trend byl významnější v Čechách, méně už na Moravě a na Slovensku. S připojením Podkarpatské Rusi k Československu a s návratem československých legií z Ruska se rozšířil vliv [[pravoslaví]]. Odliv věřících převážně od Římskokatolické církve se následně zpomalil a to také díky uzavření smlouvy se [[Svatý stolec|Svatým stolcem]] v roce 1929. Podle sčítání lidu v roce 1950 se k nějaké církvi přihlásilo celkem 93,9 % obyvatel,<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Náboženské vyznání obyvatelstva ČR podle posledních výsledků sčítání lidu
| url = https://www.cirkev.cz/archiv/020717-nabozenske-vyznani-obyvatelstva-cr-podle-poslednich-vysledku-scitani-lidu
| vydavatel = Česká biskupská konference
| datum vydání = 2002-02-17
| datum přístupu = 2022-04-06
}}</ref> v té době však již začal tlak ze strany komunistické strany na potlačení vlivu náboženství. Toho se postupně dařilo dosahovat zrušením výuky náboženství ve školách a omezením svěcení kněží. Prosazován byl [[ateismus]], což se za 40 let podařilo, jelikož se jako věřící krátce před zánikem Československa hlásilo už jen necelých 44 % obyvatel. Po celou dobu existence státu byla nejrozšířenější příslušnost ke katolické církvi, a to přes 80 % z celkového počtu věřících.

=== Vzdělání ===
Vzdělání bylo zdarma na všech úrovních a povinné od 6 do 15 let. Převážná většina populace byla gramotná. Existoval vysoce rozvinutý systém učňovského vzdělávání a učilišť doplňujících všeobecné střední školy a vysoké školy. Výuka probíhala podle školy jak v češtině a slovenštině, tak v jazycích národnostních menšin, hlavně v němčině (do odsunu německého obyvatelstva v letech 1945–1946) a v maďarštině.

=== Zdraví, sociální péče a bydlení ===
Po druhé světové válce byla všem občanům k dispozici bezplatná zdravotní péče. Národní zdravotní plánování zdůrazňovalo preventivní medicínu; továrny a místní zdravotní střediska doplňovaly nemocnice a další lůžková zařízení. V roce 1955 bylo v Československu 204 nemocnic, z toho 64 nemocnic na Slovensku.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Murtingerová
| jméno = Kateřina
| odkaz na korporaci = Univerzita Karlova
| titul = Pražské nemocnice v letech 1948-1968
| url = https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/121029/140085101.pdf?sequence=1&isAllowed=y
| vydavatel = Univerzita Karlova
| místo = Praha
| rok vydání = 2020
| strany = 57
| poznámka = Disertační práce
}}</ref> V šedesátých a sedmdesátých letech došlo k podstatnému zlepšení zdravotní péče na venkově.

== Ekonomika ==
Před druhou světovou válkou byla ekonomika zhruba čtvrtá ve všech průmyslových zemích v Evropě. Stát byl založen na silné ekonomice, výrobě automobilů (Škoda, Tatra), tramvají, letadel (Aero, Avia), lodí, lodních motorů (Škoda / ČKD), kanónů, obuvi ([[Baťa]]), turbín, zbraní ([[Zbrojovka Brno]]). České země byly do r. 1918 průmyslovou dílnou rakousko-uherské říše a vyspělý průmysl zde byl rozvíjen i po vzniku Československa. Slovenské země se více spoléhaly na zemědělství.

Po druhé světové válce byla ekonomika centrálně plánována, s velitelskými vazbami řízenými komunistickou stranou, podobně jako v Sovětském svazu. Velký metalurgický průmysl byl závislý na dovozu železných a neželezných rud.

* Průmysl: V tomto odvětví dominoval těžební průmysl a zpracovatelský průmysl, včetně strojů, chemikálií, zpracování potravin, metalurgie a textilu. Toto odvětví bylo nehospodárné v používání energie, materiálů a pracovních sil a pomalu zdokonalovalo technologie, ale země byla hlavním dodavatelem vysoce kvalitních strojů, nástrojů, elektroniky, letadel, leteckých motorů a zbraní do dalších socialistických zemí.
* Zemědělství: Zemědělství bylo malým odvětvím, ale kolektivizované farmy o velké výměře a relativně účinném způsobu výroby umožnily zemi být relativně soběstačnou v zásobování potravinami. V letech nepříznivého počasí země závisela na dovozu obilí (zejména u krmiv pro hospodářská zvířata). Produkce masa byla omezena nedostatkem krmiva, ale země stále zaznamenávala vysokou spotřebu masa na obyvatele.
* Zahraniční obchod: Vývoz byl v roce 1985 odhadován na 17,8 miliard USD. Vývoz tvořily stroje (55%), pohonné hmoty a materiály (14%) a spotřební zboží (16%). V roce 1985 činil odhadovaný dovoz 17,9 miliard USD, včetně paliv a materiálů (41%), strojů (33%) a zemědělských a lesnických produktů (12%). V roce 1986 bylo asi 80% zahraničního obchodu s ostatními socialistickými zeměmi.
* Směnný kurz: Oficiální nebo komerční, kurz byl 5,4 Kč za 1 USD v roce 1987. Turistický nebo nekomerční, kurz 10,5 Kč za 1 USD. Ani jedna sazba neodrážela kupní sílu. Směnný kurz na černém trhu se pohyboval kolem 30 Kč za 1 USD, což se stalo oficiálním kurzem, jakmile se měna na počátku 90. let stala směnitelnou.
* Fiskální politika: Ve většině případů byl výlučným vlastníkem výrobních prostředků stát. Hlavním zdrojem příjmů byly příjmy od státních podniků, po nichž následovala daň z obratu. Vláda vynakládala značné prostředky na sociální programy, dotace a investice. Rozpočet byl obvykle vyrovnaný nebo zanechal malý přebytek.

== Doprava ==

=== Silniční doprava ===
{{Viz též|Československá státní automobilová doprava}}
První plán vytvořit dálnici vznikl v roce 1935, kdy se i začalo s budováním. Existovaly dva základní plány – prvním byla trasa Plzeň-Košice, druhá pak Cheb – Chrust. V roce 1938 však Československo přišlo o velkou část území a plány musely být přepracovány. V roce 1967 byla zahájena výstavba [[dálnice D1]] – byla dostavěna roku 1980. První její úsek byl otevřen roku 1971.

=== Železniční doprava ===
{{Podrobně|Historie železniční dopravy v Česku}}
Po vzniku Československa muselo být zlepšeno železniční spojení Česka se Slovenskem a s Podkarpatskou Rusí. Železniční tratě v Česku byly orientovány směrem k Vídni, kdežto slovenské a podkarpatskoruské tratě byly orientovány směrem k Budapešti.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Kovář
| jméno = Daniel
| titul = Nový stát, nová železnice: Proměna československé železniční dopravy v počátcích první republiky
| url = https://is.muni.cz/th/aue43/magisterska_diplomova_prace.pdf
| vydavatel = [[Masarykova univerzita]]
| místo = Brno
| rok vydání = 2016
| poznámka = Magisterská diplomová práce
}}</ref> Dne 2. května 1937 byla uvedena do provozu [[Železniční trať Hranice na Moravě – Púchov|železniční trať spojující Horní Lideč a Púchov]], která se nazývá železnice [[Milan Rastislav Štefánik|gen. M. R. Štefánika]] nebo dráha československé vzájemnosti.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = 
| titul = Železnica gen. M. R.Štefánika
| url = http://puchovodedicstvo.sk/historia/304/zeleznica-gen-m-r-stefanika/
| datum vydání = 2012-03-15
| datum přístupu = 2023-03-04
| jazyk = sk-SK
}}</ref>

=== Letecká doprava ===
{{Podrobně|České aerolinie}}
Dne [[6. říjen|6. října]] [[1923]] byly československou vládou založeny [[Československé státní aerolinie]] (ČSA). Jejich domovským letištěm bylo [[Letiště Praha-Kbely]]. 29. října 1923 se uskutečnil první dálkový let z [[Praha|Prahy]] do [[Bratislava|Bratislavy]]. V roce 1924 byla trasa spojení prodloužena až na [[Letiště Košice]].

== Hromadné sdělovací prostředky ==

=== Noviny ===
V době mezi světovými válkami československá demokracie a liberalismus usnadnily podmínky pro vydávání noviny. Nejvýznamnějšími deníky v těchto dobách byly [[Lidové noviny]], [[Národní listy]], Český deník a Československá republika.

=== Rozhlas ===
{{Podrobně|Československý rozhlas}}
Pravidelné [[rozhlas]]ové vysílání společnosti Radiojournal v Československu bylo zahájeno 18. května 1923 ve 20.15 hod. z provizorního studia v blízkosti [[Letiště Praha-Kbely|letiště Kbely u Prahy]]. Československo se tak po Velké Británii a její [[BBC]], která vznikla roku 1922, stalo druhou evropskou zemí, kde začal veřejně a pravidelně rozhlas vysílat.

=== Televize ===
{{Podrobně|Československá televize}}
První přímý televizní přenos v Československu proběhl dne 4. července 1948. Pravidelné veřejné televizní vysílání v Československu začalo dne 1. května [[1953]].

=== Cenzura ===
{{Podrobně|Cenzura v Československu v době komunistického režimu}}
Během komunistické vlády byly hromadné sdělovací prostředky v Československu ovládány komunistickou stranou. Soukromé vlastnictví jakékoli publikace nebo agentury hromadných sdělovacích prostředků bylo obecně zakázáno, ačkoli církve a jiné organizace vydávaly malá periodika a noviny. I přes tento informační monopol v rukou organizací pod kontrolou KSČ byly všechny publikace přezkoumány vládním Úřadem pro tisk a informací.

== Kultura ==
V roce 1920 bylo založeno [[Slovenské národní divadlo]]. [[Československý státní soubor písní a tanců]] (1947–1991) byl složen jak z českých, tak ze slovenských účinkujících.

== Sport ==
{{Viz též|Sokol (spolek)|Československý svaz tělesné výchovy}}
Československý národní fotbalový tým byl na mezinárodní scéně stálým hráčem. Osm vystoupení ve finále mistrovství světa [[FIFA]] skončil na druhém místě v letech 1934 a 1962. Tým vyhrál také mistrovství Evropy ve fotbale v roce 1976, na třetím místě v roce 1980 a vyhrál olympijské zlato v roce 1980.

Fotbalisté [[Pavel Nedvěd]], [[Antonín Panenka]], [[Milan Baroš]], [[Tomáš Rosický]], [[Vladimír Šmicer]] nebo [[Petr Čech]] se narodili v Československu.

Kód Mezinárodního olympijského výboru pro Československo je TCH, který se stále používá v historických seznamech výsledků.

Československý národní hokejový tým získal mnoho medailí z mistrovství světa a olympijských her. [[Peter Šťastný]], [[Jaromír Jágr]], [[Dominik Hašek]], [[Peter Bondra]], [[Petr Klíma]], [[Marián Gáborík]], [[Marián Hossa]], [[Miroslav Šatan]] a [[Pavol Demitra]] pocházejí z Československa.

[[Emil Zátopek]], vítěz čtyř zlatých olympijských medailí v atletice, je považován za jednoho z nejlepších sportovců československé historie.

[[Věra Čáslavská]] byla zlatou olympijskou medailistkou v gymnastice a získala sedm zlatých medailí a čtyři stříbrné medaile. Reprezentovala Československo na třech po sobě jdoucích olympijských hrách.

V Československu se narodilo několik uznávaných profesionálních tenistů, jako jsou Jaroslav Drobný, [[Ivan Lendl]], [[Jan Kodeš]], [[Miloslav Mečíř]], [[Hana Mandlíková]], [[Martina Hingisová]], [[Martina Navrátilová]], [[Jana Novotná]], [[Petra Kvitová]] a [[Daniela Hantuchová]].

== Odkazy ==

=== Literatura ===
* {{Citace periodika
  | příjmení = Jančík
  | jméno = Drahomír
  | odkaz na autora = 
  | titul = Bestrebungen der Tschechoslowakei um eine wirtschaftliche Organisation Mittel- und Südosteuropas 1918–1930
  | periodikum = Prague Papers on the History of International Relations
  | rok = 1998
  | ročník = 2
  | číslo = 2
  | strany = 313–337
  | url = http://usd.ff.cuni.cz/?q=system/files/jancik.pdf
  | isbn = 80-85899-49-3
}}
* {{Citace monografie | příjmení = Kvaček | jméno = Robert | odkaz na autora = Robert Kvaček | titul = Nad Evropou zataženo. Československo a Evropa 1933-1937 | vydavatel = Svoboda | místo = Praha | rok = 1966 | počet stran = 450}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Lukáš
| jméno = Roman
| titul = Rozdělení Československa: Dvacet let poté
| vydavatel = Mladá fronta
| místo = Praha
| rok vydání = 2013
| isbn = 978-80-204-2864-6
}}
* {{Citace monografie | příjmení = Pecka | jméno = Jindřich | odkaz na autora = Jindřich Pecka | spoluautoři = a kol. | titul = Sovětská armáda v Československu 1968-1991. Chronologický přehled | vydavatel = Ústav pro soudobé dějiny AV ČR | místo = Praha | rok = 1996 | počet stran = 231}}
* {{Citace monografie | příjmení = Pecka | jméno = Jindřich | odkaz na autora = | titul = Odsun sovětských vojsk z Československa 1989-1991. Dokumenty | vydavatel = Ústav pro soudobé dějiny AV ČR | místo = Praha | rok = 1996 | počet stran = 351}}
* {{Citace monografie | příjmení = Rychlík | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Rychlík (historik) | titul = Češi a Slováci ve 20. století : spolupráce a konflikty 1914-1992 | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 2012 | počet stran = 688 | isbn = 978-80-7429-133-3}}
* Kipke Rüdiger, Vodička, Karel: ''Rozloučení s Československem'', Český spisovatel, Praha 1993, {{ISBN|80-202-0447-4}}.
* Kipke Rüdiger, Vodička, Karel: ''Abschied von der Tschechoslowakei'', Wissenschaft und Politik, Köln 1993, {{ISBN|3-8046-8803-9}}.
* Vodička, Karel: ''Dělení Československa. Deset let poté...'', Volvox Globator, Praha 2003, {{ISBN|80-7207-479-2}}.
* {{Citace monografie
  | titul = Bojující Československo: 1938-1945
  | url = 
  | vydavatel = Vladimír Žikeš
  | místo = Praha
  | rok = 1945
  | počet stran = 230
}}

=== Reference ===
{{Překlad|en|Czechoslovakia|1082011266}}
<references />

=== Související články ===
* [[Československá armáda]]

=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat|Czechoslovakia}}
* {{Wikicitáty|téma=Československo}}
* {{Wikislovník|heslo=Československo}}
* [http://lcweb2.loc.gov/frd/cs/cstoc.html A Country Study: Czechoslovakia (Former)], Library of Congress, Country Studies
* [http://zamoravu.eu/mno-k-morave/dejiny-moravskeho-hnuti/navrhy-usporadani-csr/ Návrhy uspořádání ČSR], alternativní historické koncepce státoprávního uspořádání Československa

[[Kategorie:Československo| ]]
[[Kategorie:Východní blok]]
[[Kategorie:Geografie střední Evropy]]
[[Kategorie:Vnitrozemské státy]]
[[Kategorie:Zaniklé státy na území Česka]]
[[Kategorie:Zaniklé státy na území Slovenska]]
[[Kategorie:Státy a území vzniklé roku 1918]]
[[Kategorie:Státy a území zaniklé roku 1939]]
[[Kategorie:Státy a území vzniklé roku 1945]]
[[Kategorie:Státy a území zaniklé roku 1992]]
[[Kategorie:Dějiny střední Evropy]]

Shrnutí editace (max. 500 znaků) – stručně popište změny, které jste učinili, resp. důvody, které vás k úpravě vedly. Pokud jste neuvedli zdroje nových informací přímo v článku, uveďte je alespoň zde

Uložením změn souhlasíte s Podmínkami užití a neodvolatelně svůj příspěvek uvolňujete pod licencemi CC BY-SA 4.0 a GFDL. Souhlasíte s tím, že hypertextový odkaz nebo URL je dostatečným uvedením vašeho autorství podle licence Creative Commons.

Storno Pomoc při editování (otevře se v novém okně)

Á á Ä ä Č č Ď ď É é Ě ě Í í Ĺ ĺ Ľ ľ Ň ň Ó ó Ô ô Ŕ ŕ Ř ř Š š Ť ť Ú ú Ů ů Ý ý Ž ž „“ – — … ’ [] [[]] {{}} {{{}}} ~ # | ° ± − × ¹ ² ³ € £ † ¿ ¡ « » & @ •
  •  • <ref></ref> <references /> <noinclude></noinclude> • [[Kategorie:]] • {{DEFAULTSORT:}} • {{Pracuje se}} • --~~~~

Entity Wikidat použité na této stránce

Československo: Název, Odkaz na stránku, Štítek: cs, Některá tvrzení, Popisek: cs

Šablony použité na této stránce:

Šablona:!SP (ukázat zdroj) (rozšířeně polozamčeno)
Šablona:Autoritní data (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:COinS (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:Citace elektronické monografie (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:Citace elektronického periodika (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:Citace monografie (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:Citace periodika (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:Cizojazyčně (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:Commonscat (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:Doplňte zdroj (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:Editovat na Wikidatech (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:ISBN (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:Infobox - zaniklý stát (editovat)
Šablona:IsInt (ukázat zdroj) (rozšířeně polozamčeno)
Šablona:IsIntStrict (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:IsNat (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:IsNatStrict (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:IsNum (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:IsNumStrict (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:IsNumStrict/crossvalidace (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:Kategorie (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:Končí tečkou (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:Navbox/pískoviště/styles.css (ukázat zdroj) (rozšířeně polozamčeno)
Šablona:Nic (ukázat zdroj) (rozšířeně polozamčeno)
Šablona:Pahýl část (ukázat zdroj) (polozamčena)
Šablona:Podrobně (ukázat zdroj) (rozšířeně polozamčeno)
Šablona:Povinný parametr (ukázat zdroj) (rozšířeně polozamčeno)
Šablona:Povinný stacktrace (ukázat zdroj) (rozšířeně polozamčeno)
Šablona:První neprázdný (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:Překlad (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:Překlad/core (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:Překlad/jazyk-wiki (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:Překlad/kategorie (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:Překlad/mixed (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:Překlad/mixed3 (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:Překlad/zda-mixed (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:Překlad/článek (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:Přesměrování (ukázat zdroj) (rozšířeně polozamčeno)
Šablona:Různé významy (ukázat zdroj) (zamčena)
Šablona:Seznam (ukázat zdroj) (rozšířeně polozamčeno)
Šablona:Seznam/link (ukázat zdroj) (rozšířeně polozamčeno)
Šablona:Viz též (ukázat zdroj) (rozšířeně polozamčeno)
Šablona:Vjazyce (ukázat zdroj) (rozšířeně polozamčeno)
Šablona:Vývoj Československa (editovat)
Šablona:Wikicitáty (ukázat zdroj) (rozšířeně polozamčeno)
Šablona:Wikislovník (ukázat zdroj) (rozšířeně polozamčeno)
Šablona:Zdroj? (ukázat zdroj) (rozšířeně polozamčeno)
Modul:Arguments (ukázat zdroj) (zamčena)
Modul:Autoritní data (ukázat zdroj) (zamčena)
Modul:Citace (ukázat zdroj) (zamčena)
Modul:CommonsLink (ukázat zdroj) (zamčena)
Modul:Commonscat (ukázat zdroj) (zamčena)
Modul:Editovat na Wikidatech (ukázat zdroj) (zamčena)
Modul:Error (ukázat zdroj) (zamčena)
Modul:Functions (ukázat zdroj) (zamčena)
Modul:ISBN (ukázat zdroj) (zamčena)
Modul:Language (ukázat zdroj) (zamčena)
Modul:Languages/data (ukázat zdroj) (rozšířeně polozamčeno)
Modul:Navbar (ukázat zdroj) (zamčena)
Modul:Navbox (ukázat zdroj) (zamčena)
Modul:No globals (ukázat zdroj) (zamčena)
Modul:SisterProjectLink (ukázat zdroj) (zamčena)
Modul:String (ukázat zdroj) (zamčena)
Modul:TableTools (ukázat zdroj) (zamčena)
Modul:Wikidata (ukázat zdroj) (zamčena)
Modul:Wikidata/Filterers (ukázat zdroj) (zamčena)
Modul:Wikidata/Formatters (ukázat zdroj) (zamčena)
Modul:Wikidata/Formatters/string (ukázat zdroj) (zamčena)
Modul:Wikidata/i18n (ukázat zdroj) (zamčena)
Modul:Wikidata/lib (ukázat zdroj) (zamčena)
Modul:WikimediaProjects (ukázat zdroj) (zamčena)

Tato stránka je zařazena v 22 skrytých kategoriích:

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Československo“