Bible svatováclavská/Žalmy

¹ BLahoslavený muž, kterýž neodšel v raddě bezbožných, a na cestě hříšníků nestál, a na stolici ^{[1. 1]}morního nakažení neseděl. ^{2 [1. 2]}Ale v zákoně Páně vůle jeho, a v zákoně jeho přemyšlovati bude dnem i nocí. ^{3 [1. 3]}A bude jako dřevo, kteréž štípeno jest podle ^{[1. 4]}zběhu vod, kteréž ovotce své vydávati bude v času svém: A list jeho ^{[1. 5]}nesprchne; a všecky věci, kteréžkoli činiti bude, šťastně se mu povedou. ⁴ Ne tak bezbožní, ne tak; ale jako prach, který metá^{[1. 6]} vítr od tváří země. ⁵ Protož nepovstanou bezbožní v soudu, ani hříšníci v raddě spravedlivých. ⁶ Nebo zná Pán cestu spravedlivých, a cesta bezbožných zahyne.

¹ PRoč ^{[2. 1][2. 2]}zubami hlučeli národové, a lidé daremné věci přemyšlovali. ^{2 [2. 3]}Spolustáli králové země, a knížata sešla se vjedno, proti Pánu, a proti ^{[2. 4]}Pomazanému jeho. ³ Roztrhejme svazky jejich, a zavržme od sebe jho jejich. ⁴ Který přebývá v nebesích posmívati se jim bude; a Pán porouhati se jim bude. ⁵ Tehdáž mluviti budeť ním v hněvě svém, a v prchlivosti své zkormoustí je. ⁶ Já pak ustanoven sem králem od něho nad Sionem horou svatou jeho, ohlašuje přikázání jeho. ^{7 [2. 5]}Pán řekl ke mne: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě. ⁸ Žádej ode mne, a dám tobě národy dědictví tvé, a vládařství tvé, končiny země. ⁹ Zpravovati je budeš v prutu železným, a jako nádobu hrnčíře ^{[2. 6]}roztlučeš je. ^{10 [2. 7]}A nyní, králové, srozumějte; vyučujte se, kteří soudíte zemi. ¹¹ Služte Pánu v bázni a plesejte jemu s třesením. ^{12 [2. 8]}Chopte se kázně aby se někdy nerozhněval Pán, a zhynulibyste z cesty spravedlivé. ¹³ Kdyžby se rozpálil v krátce hněv jeho. Blahoslaveni všickni, kteří doufají v něho.

¹ Žalm Davidu, když utíkal před tváři Absolona syna svého^{[3. 2]}

² PAne proč rozmnoženi jsou kteří ssužují mne? mnozí povstávají proti mne. ³ Mnozí říkají duši mé: neniť spaseni jemu v Bohu jeho. ⁴ Ty pak Pane jsi ^{[3. 3]}jenž přijímáš mne, sláva má, a povýšující hlavy mé. ⁵ Hlasem svým volal sem ku Pánu: a vyslyšel mne z hory svaté své. ⁶ Já sem spal, a tvrdě sem usnul, a povstal sem, nebo Pán přijal mne. ⁷ Nebudu se báti tisíců lidu obklíčujícího mne: povstaniž Pane, spasená mne učiň Bože můj. ⁸ Nebo ty si ^{[3. 4]}zbil všecky ^{[3. 5]}protivící se mně bez příčiny: zuby hříšníkuv setřel si. ⁹ Páněť jest spasení; a nad lidem svým požehnání tvé.

¹ Ku konci v chválospěvích, Žalm Davidu.

² KDyž sem vzýval vyslyšel mne Bůh spravedlnosti mé; v ^{[4. 1]}soužení rozšířil si mi. Smiluj se nade mnou, a vyslyš modlitbu mou. ³ Synové ^{[4. 2]}lidští dokavádž těžkého srdce? i proč milujete marnost, a hledáte lež? ⁴ A věztež že ^{[4. 3]}divného učinil Pán svátého svého: Pán vyslyší mne když volati budu k němu. ^{5 [4. 4]}Hněvejte se, a nechtějte hřešiti: které věci pravíte v srdcích vaších, na ložcích vaších oželte. ⁶ Obětůjte obět spravedlnosti, a doufejte v Pána. Mnozí říkají: Kdo nám ukázal dobré věci? ⁷ Znamenáno jest nad námi světlo obličeje tvého Pane: dal si radost v srdci mém. ^{8 [4. 5]}Z užitku obili, vína, a oleje svého rozmnoženi sou. ⁹ V pokoji v^{[4. 6]} to samé spáti, a odpočívati budou. ¹⁰ Nebo ty pane obvzláštně v náději ustanovil si mne.

¹ Ku konci za tu, kteráž dosahá dědictví, Žalm Davidu.

² SLova má ušima přijmi Pane, porozuměj ^{[5. 1]}volání mému. ³ Pozorůj hlasu modlitby mé, králi můj a Bože můj. ⁴ Nebo k tobě modliti se budu: Pane v jitře vyslyšíš hlas můj. ⁵ Z jitra ^{[5. 2]}státi budu při tobě a uzřím: nebo ne Bůh chtěje nepravost jsi ty, ⁶ Aniž bydliti bude vedle tebe zlostný: aniž ^{[5. 3]}setrvají nespravedliví před očima tvýma. ⁷ Nenáviděl si, všech kteří ^{[5. 4]}činí nepravost: ^{[5. 5]}zahubíš všecky, kteří mluví lež. Muže krví lstivého v ohavnosti bude míti Pán: ⁸ Já pak v množství milostdenství tvého. A vejdu do doumu tvého: klaněti se budu při chrámě svatém tvém v bázni tvé. ⁹ Pane proveď mne v spravedlnosti své: pro nepřátely mé zpravůj před obličejem svým cestu mou. ¹⁰ Neboť není v ústech jejich pravdy: srdce jejich marné jest. ^{11 [5. 6]}Hrob otevřený jest hrdlo jejich, jazyky svými lstivě činili, suď je Bože. Ať odpadnou od myšlení svých, podle množství bezbožností jejich vyžeň je, neboť sou ^{[5. 7]}popouzeli tě Pane. ¹² A ať se radují všickni kteří doufají v tě, na věky plesati budou: a přebývati budeš v nich. A honositi se budou všickni v tobě, kteří milují jméno tvé, ¹³ nebo ty požehnáš spravedlivému. Pane, jako štítem dobré vůle korunoval si nás.

¹ Ku konci v chválospěvích, Žalm Davidu o osmi strunách.

² PAne ne v prchlivosti své tresci mne, ani v hněvu svém kárej mne. ³ Smilůj se nade mnou Pane neboť nemocen jsem: uzdrav mne Pane, nebo ^{[6. 1]}zkormoucený sou kosti mé. ⁴ A duše má ^{[6. 2]}zarmoucená jest velmi: ty pak Pane až dokavád? ⁵ Obrať se Pane, a vytrhni duši mou: spasená mne učiň pro milosrdenství své. ⁶ Nebo není v smrti kdo by pamětliv byl na tebe: v pekle pak kdo tebe ^{[6. 3]}chváliti bude? ⁷ Pracoval sem v úpění svém umyji ^{[6. 4]} jedné každé noci kůže své: slzami svými postel svou smáčeti budu. ^{8 [6. 5]}Zkormoutilo se od prchlivosti oko mé: sstaral sem se mezi všemi nepřátely svými. ^{9 [6. 6]}Odstuptež ode mne všickni kteří činíte nepravost: neboť jest vyslyšel Pán hlas pláče mého. ¹⁰ Vyslyšel Pán prosbu mou, Pán modlitbu mou přijal. ¹¹ Ať se zastydí, a ^{[6. 7]}zkormoutí náramně všickni nepřátelé moji: ať sou zpět obráceni, a zahanbeni velmi rychle.

¹ Žalm Davidu, který zpíval Páná za slova Chuzy syna Jeminova^{[7. 1]}

² PAne Bože můj v toběť sem doufal: spasená mne učiň ze všech sstíhajících mne, a ^{[7. 2]}vysvoboď mne. ³ Aby někdy neuchvátil jako lev duše mé, když není kdo by vykoupil, ani kdo by spasena učinil. ⁴ Pane Bože můj učinil-li sem to, jestli nepravost v rukou mých. ^{5 [7. 3]}Odměnil-li sem se odplacujícím se mne zlými věcmi, ať spadnu slušně od nepřátel mých prázdný. ⁶ Nechť síhá nepřítel duši mou, i ^{[7. 4]}popadne, a pošlapá na zemi život můj, a slávu mou v prach uvede. ⁷ Povstaň Pane v hněvě svém: a vyvýš se v končinách nepřátel mých. A povstaň Pane Bože můj v přikázaní, které si rozkázal. ⁸ A shromáždění lidí obklíčí tě. A protož^{[7. 5]}u výsost navrať se: ⁹ Pán soudí lidí. Soudiž mne Pane podle spravedlnosti mé, a podle nevinnosti mé nade mnou. ¹⁰ Skonáť se nešlechetnost hříšníkuv, a zpravovati budeš sparvedlivého, ^{[7. 6]}jenž zkušuješ srdce a ledví Bože ¹¹ Spravedlivá pomoc má od Pána, který spasené činí přímé srdcem ¹²Bůh soudce spravedlivý, silný, ^{[7. 7]}a trpělivý, zdaliž se hněvá na ^{[7. 8]}každý den? ^{13 [7. 9]}Neobrátíte-li se, meč svůj napřáhne: lučiště své natáhl, a připravil se. ¹⁴ A v něm připravil ^{[7. 10]}nádobí smrti, střely své hořícími učinil. ^{15 [7. 11]}Ej hle! ^{[7. 12]}pracoval ku porodu nespravedlnosti: počal bolest, a porodil nepravost. ¹⁶ Bahnivý důl otevřel, a vykopal jej: a upadl do jámy, kterouž učinil. ¹⁷ Obrátiť se bolest jeho na hlavu jeho: a na vrch hlavy jeho nepravost jeho zstoupí. ^{18 [7. 13]}Chváliti budu Pána podle spravedlnosti jeho: a ^{[7. 14]}prospěvovati jménu Pána nejvyššího.

¹ Ku konci za presy, Žalm Davidu.

² HOspodine Pane náš, jak předivné jest jméno tvé na vší zemí! nebo vyzdvižená jest velebnost tvá nad nebesa. ³ Z úst nemluvňátek a mléko ssájících dokonal si chválu pro nepřátely své, aby zkazil nepřítele i mstitele. ⁴ Nebo zpatřím nebesa tvá, dílo prstuv tvých: měsíc a hvězdy, které si ty založil. ⁵ Co jest člověk že si naň pamětliv? aneb syn člověka, že jej navštěvuješ? ^{6 [8. 1]}Zmenšil si ho málo nětco od anjelů, slávou a ctí korunoval si jej: ⁷ a ustanovil si jej nad ^{[8. 2]}díla rukou svych. ^{8 [8. 3]}Všecky věci ^{[8. 4]}poddal si pod nohy jeho, ovce i voly všecky, nadto i dobytek polní. ⁹ Ptáctvo nebeské, i ryby mořské, které procházejí stezky mořské. ¹⁰ Hospodine Pane náš, jak předivné jest jméno tvé na vší zemi.

¹ Ku konci za tajnosti syna, Žalm Davidu.

² CHváliti ^{[9. 1]} tě budu Pane v celém srdci svém: vypravovati budu všecky divné věci tvé. ³ Radovati a plesati budu v tobě: ^{[9. 2]}prozpěvovati budu jménu tvému Nejvyšší. ⁴ V obrácení nepřítelé mého na zpět: ^{[9. 3]}zemdlí a zahynou od tváři tvé. ⁵ Nebo si učinil soud můj a při mou: posadils se na stolici, kterýž soudíš spravedlnost ^{6 [9. 4]}Káral si národy, a zahynul bezbožný: jmeno jejich vyhladil si na věky, i na věky věkuv. ⁷ Nepřítelé zhynuli mečové do konce: a města jejich zkazil si. Zahynula památka jejich s zvůkem: ⁸ a Pán na věky zůstává. Připravil v soudu trůn svůj. ⁹ A on soudit bude okršlek země v pravosti, souditi bude lidí v spravedlnosti. ¹⁰ A učiněn jest Pán útočiště chudému: spomocník v přihodnostech, v ssoužení. ¹¹ A ať doufají v tebe, kteř znají jméno tvé: nebo si neopustil hledajících tě Pane. ^{12 [9. 5]}Zpívejte Pánu, který přebyvá na Sionu: zvěstůjte mezi národy ^{[9. 6]} činy jeho. ¹³ Nebo vyhledávaje krve jejich rozpomenul se: nezapomněl na křik chudých. ¹⁴ Smilůj se nade mnou Pane: viz ponížení mé z nepřátel mých. ¹⁵ Kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti, abych zvěstoval všecky chvály tvé v branách dcery Sionské. ¹⁶ Veseliti se budu v spasení tvém: uvázli národové v zahynutí, kteréž učinili. V osidle tom, kteréž skryli, polapená jest noha jejich. ¹⁷ Poznán bude Pán soudy čině: v skutcích rukou svých polapen jest hříšník. ¹⁸ Obracení buďte hříšníci do pekla, všickni národové, kteříž se zapomínají na Boha. ¹⁹ Neboť nebude dokonce zapomenutí chudého: trpělivost chudých nezahyneť do konce. ²⁰ Povstaniž Pane, ať se nesílí člověk: ať souzeni sou národové před tváří tvou. ²¹ Ustanoviž Pane vydávatele zákona nad ními: ať by věděli národové, že lidé jsou.

¹ PRoč si Pane odstoupil daleko, pohrdáš v přihodnostech, v soužení? ² Když pejchá bezbožný, zapálen bývá chudý: popadeni bývají v radách, kterýmiž přemyšlují. ³ Nebo chválen bývá hříšník v žádostech duše své: a nešlechetný dobrořečen bývá. ^{4 [10H. 2]}Rozhněval Pána hříšník, podle množství hněvu svého nebude hledati. ⁵ Není Boha před očima jeho: zprzněné sou cesty jeho v každém času. Odjímají se soudové tvoji od tváři jeho: nade všemi nepřátely svými panovati bude. ⁶ Nebo řekl v srdci svém: nebuduť pohnut od pokolení do pokolení, bez zlého. ^{7 [10H. 3]}Jehož ústa zlořečení plná jsou, a hořkosti, i lsti: pod jazykem jeho práce a bolest. ⁸ Sedí v zálohách s bohátcí v ^{[10H. 4]}tajných místech, aby zamordoval nevinného ⁹ Oči jeho na chudého vzhledají: číhá v skrytě, jako lev v jeskyni své. ^{[10H. 5]}Číhá, aby uchvátil chudého: uchvátil chudého když přitahuje ho. ¹⁰ V osidle svém ponížíť ho, nachýlí se, a padne, když panovati bude nad chudými. ¹¹ Nebo řekl v srdci svém: zapomenulť jest Bůh, odvrátil tvář svou, aby neviděl do konce. ¹² Povstaň Pane Bože, povýšená báď ruka tvá: nezapomínej se nad chudými. ¹³ Proč popouzel bezbožník Boha? nebo řekl v srdci svém: Nebueť vyhledávati. ¹⁴ Vidíš, nebo ty práci a bolest ^{[10H. 6]}spatřuješ: abys je odevzdal v ruce své. Tobě ^{[10H. 7]}pozůstaven jest chudý: syrotů ty spomocníkem budeš. ¹⁵ Potři rámě hříšníka i zostného: vyhledáván bude hřích jeho, a nebude nalezen. ¹⁶ Pán kralovati bude na věky, a na věky věkův: vyhynete národové z země jeho. ¹⁷ Žádost chudých vyslyšel jest Pán, připravení srdce jejich slyšelo ucho tvé. ¹⁸ Souditi wirotků a sníženému, aby nepřičinil více veličiti se člověk na zemi.

¹ Ku konci, Žalm Davidu.

² V Pána doufám: kterakž říkáte duši mé: Přestěhůj se na horu jako vrabec? ³ Nebo hle hříšníci natáhli lučiště, připravili střely své v toulu, aby stříleli v temnosti upřímé srdcem. ^{4 [10. 1]}Nebo které věci si ty dokonal, zkazili: spravedlivý pak co jest učinil? ⁵ Pán v chrámě svatém svém, Pán v nebi stolice jeho. Oči jeho na chudého vzhledají: víčka jeho táží se synů lidských. ⁶ Pán táže se spravedlivého i bezbožného: kdo pak miluje nepravost, nenávidí duše své. ⁷ Dštíti bude na hříšníky osidla: oheň, a síra, a duch ^{[10. 2]}bouře částka kalicha jejich. ⁸ Nebo spravedlivý Pán, a spravedlnost miloval: pravost viděl obličej jeho.

¹ Ku konci o osmi strunách, Žalm Davidu.

² SPasena mne učiň Pane, neb se nedostává svatého: nebo zmenšený sou pravdy od synů ^{[11. 1]}lidských. ³ Marné věci mluvili jeden každý k bližnímu svému: rty lstivé v srdci a srdcem mluvili sou. ^{4 [11. 2]}Rozptýliž Pán všeliké rty lstivé, a jazyk velikomluvný. ⁵ Kteříž pravili: Jazyk náš zvelebíme: rty naše od nás jsou, kdo jest Pánem naším? ⁶ Pro bídu nuzných, a lkání chudých, nyníť povstaneu, dí Pán. Postavím v spasení: doufanlivě činiti budu v něm. ^{7 [11. 3][11. 4]}Řeči Páně, řeči čisté: stříbro ohněm zkušené, oddělené od země číštěné sedmnásobně. ⁸ Ty Pane zachováš nás: a ostříhati budeš nás od pokolení tohoto na věky. ^{9 [11. 5]}V okolku bezbožní chodí: podle vyvýšenosti své rozmnožil si syny lidské.

¹ Ku konci Žalm Davidu.

Až dokavád Pane zapomínáš mne dokonce? až dokud odvracuješ tvář svou ode mne? ² Dokudž ^{[12. 1]}skládati budu rady v duši mé, bolest v srdci svém přes den? ³ Až dokavád vyvýšovati se bude nepřítel můj nade mnou? ⁴ Vzhledni a vyslyš mne Pane Bože můj. Osvěť oči mé, abych nikda neusnul v smrti: ⁵ aby někdy neřekl nepřítel můj: Svítězil sem nad ním. Kteří mne ssužují, plesati budou, budu-li hnut: ⁶ Já pak v milosrdenství tvém sem doufal. Plesati bude srdce mé v spasení tvém: zpívati budu Pánu, který mne dobré věci udělil: a prozpěvovati budu jméno Pána nejvýššího.

¹ Ku konci Žalm Davidu

ŘEkl nemoudrý v srdci svém: není Boha Porušení sou, a ohavní učinění sou v ^{[13. 1]}snážnostech svých: není kdo by činil dobré, není až do jednoho. ² Pán z nebe vyhledl na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný, neb hledající Boha. ³ Všickni uchýlili se, spolu neužiteční učinění sou: není kdo by činil dobré, není až do jednoho. Hrob otevřený jest hrdlo jejich: jazyky svými lstivě činili, jed litých haduv pod rty jejich. Jejichžto ústa zlořečeni a hořkosti plná sou: rychlé nohy jejich k vyliti krve. Sevření a neštěstí na cestách jejich, a cesty pokoje nepoznali: není bázně Boží před očima jejich ⁴ Zdaliž nepoznají všickni, kteříž páchají nepravost, kteří zžírají lid můj jako pokrm chleba? ⁵ Pána nevzývali, tam se třásli bázní, kde nebyla bázeň ⁶ Neb Pán v národu spravedlivém jest, radu chuého zahanbili ste: nebo Pán náděje jeho jest. ⁷ Kdo dá z Sionu spasení Izraelovi? když odvrátí Pán ^{[13. 2]}zajetí lidu svého, plesati bude Jákob, a veseliti se bude Izrael.

¹ Žalm Davidu.

Pane kdo bude přebývati v stánku tvém? aneb kdo odpočine na hoře svaté tvé? ² Kdož ^{[14. 1]}vchází bez poškvrny, a činí spravedlnost: Kdož mluví pravdu v srdci svém, ³ kdož nečinil lsti na jazyku svém: Aniž činil bližnímu svému zlého, a pohanění nepřijal proti bližním svým. ⁴ Vnivec přiveden jest před tváři jeho zlostný: bojící se pak Pána oslavuje. Kdož přisahá bližnímu svému, a neoklamává, ⁵ kdož peněz svých nedal na lichvu, a daru nad nevinným nepřijímal. Kdož činí to, nebudeť pohnut na věky.

¹ Nápisu připis, samému Dovidovi.

ZAchovejž mne Pane, neboť sem doufal v tebe. ² Řekl sem Pánu: Bůh můj jsi ty, nebo ^{[15. 1]}dobrých mých věcí nepotřebuješ. ³ Svatým, kteříž jsou v zemi jeho, divné učinil všecky vůle mé v nich. ⁴ Rozmnožily se nemoci jejich: potom přispíšili. Neshromáždímť schůzek jejich z krví: aniž spomním jmén jejich skrze rty své. ⁵ Pán díl dědictví mého, a kalicha mého: ty jsi: kterýž navrátíš mi dědictví mé. ⁶ Provazové padli mi v výborných: nebo dědictví mé výborné jest mi. ⁷ Dobrořečiti budu Pánu, který uděluje mně rozum: a nadto až do noci trestala mne ledví má. ^{8 [15. 2]}Zpatřoval sem Pána před obličejem svým vždycky: neb jest mi na pravici, abych pohnut nebyl. ⁹ Proto veselilo se jest srdce mé, a zplésal jazyk můj: nadto i tělo mé odpočine v náději. ^{10 [15. 3]}Nebo nezanecháš duše mé v pekle: aniž dáš svatému svému viděti porušení. Známé učinil si mi cesty života, doplníš mne radosti s tváří tvou: ^{[15. 4]}rozkoše na pravici tvé až do konce.

¹ Modlitba Davidova.

VYslyš Pane spravedlnost mou: pozorůj prosby mé. Ušima přijmí modlitbu mou, ne ve rtech lstivých. ² Od tváři tvé vyjdiž soud můj: oči tvé nech ať patří na spravedlnosti. ³ Zkusils srdce mého, a navštivils v noci: ohněm si mne zskusil, a není nalezená na mne nepravost. ⁴ Aby nemluvila ústa má skutkuv lichých: pro slova rtů tvých já sem ostříhal cest tvrdých. ^{5 [16. 1]}Dokonej kroky mo v stezkách tvých: aby se nepohnuly šlepěje mé. ⁶ Jáť sem volal nebo vyslyšel si mne Bože: nakloň ucha svého ke mně, a vyslyš slova má. ⁷ Divná učiň milosrdenství svá, jenž spasena činíš doufající v tebe. ⁸ Od protivících se pravici tvé ostříhej mne, jako zřítedlnice oka. Pod stínem křídel svých schraň mne: ⁹ od tváří bezbožných kterí mne ssužovali. Nepřátelé moji duši mou obklíčili, ¹⁰ tuk svůj zavřeli: ústa jejich mluvila pejchu. ¹¹ Zavrhše mne nyní obklíčili mne: oči své ustanovili skloniti k zemi. ¹² Přijali mne jako lev hotový k loupeží: a jako štěně lvové bydlicí v skrejších. ¹³ Povstaň Pane, předejdiž ho, a podvrať ho: vytrhni duši mou od bezbožníka, ¹⁴ meč tvůj od nepřátel ruky tvé. Pane ^{[16. 2]}od malých v počtu z země odděl je v životě jejich: z ^{[16. 3]}skrytých věcí vých naplněno jest břicho jejich. Nasytili se synmi: a propustili ostatky tvé maličkým svým. ¹⁵ Já pak v spravedlnosti ukáží se oblíčeji tvému: nasycen budu když se okáže sláva tvá.

¹ Ku konci služebníku Páně Davidovi, kterýž jest mluvil ku Pánu slova písně této, na den, v kterém ho vytrhl Pán z rukou všech nepřátel svých, a z ruky Saula, a řekl^{[17. 1]}

² MIlovati tě budu Pane sílo má. ³ Pán utvrzení mé, a outočiště mé, a vysvoboditel můj. ^{[17. 2]}Bůh můj spomočník můj, a doufati budu v něho. Obránce můj, a roh spasení meho, a schranitel můj. ⁴ Chválu vzdávaje vzývati budu Pána: a od nepřátel svých vysvobozen budu. ⁵ Obklíčily mne byly bolesti smrti: a proudové nepravosti skormoutili mne. ⁶ Bolesti pekla obklíčily mne: zachvátila mne osidla smrti. ⁷ V ouzkosti své vzýval sem Pána, a k Bohu svému volal sem. I vyslyšel z chrámu svateho svého hlas můj: a volání mé před oblíčejem jeho, wešlo v uši jeho. ⁸ Pohnuta jest, a zatřásla se země: základové hor zbouřeni sou, a pohnuti sou, neb se rozhněval na ně. ⁹ Vystoupil dym v hněvu jeho: a oheň od tváři jeho rozpálil se: uhli rozpálilo se od něho. ¹⁰ Naklonil nebesa a zstoupil: a mrákota pod nohami jeho. ¹¹ A vstoupil na Cherubim, a letěl: letěl na křidlách větruv. ¹² A položil tmy skrejši svou, vůkol něho stánek jeho: temná voda v oblacích povětří. ¹³ Pro blesk před obličejem jeho oblakové pomíjeli, krůpobití i uhlí řeřavé. A zahřměl z nebe Pán, ¹⁴ a Nejvyšší vydal hlas svůj: A spustil střely své, a rozptýlil je: ¹⁵ blýskání rozmnožil a předěsil je. ¹⁶ A ukázaly se studnice voda, a ^{[17. 3]}odkryti sou základové okršlku země. Od žehrání tvého Pane, od dchnutí ducha hněvu tvého. ¹⁷ Poslal z vysosti, a přijal mne: a vyňal mne z vod mnohých. ¹⁸ Vytrhl mne od nepřátel mých nejsilnějších, a od těch kteříž mne nenáviděli: nebo posilnění sou nade mne. ^{19 [17. 4]}Předstihlíť sou mne v den trápení mého: a učiněn jest Pán obránce můj. ²⁰ A vyvedl mne na ^{[17. 5]}širokost spasena mne učinil, nebo jest chtěl mne. ²¹ A odplatí mi Pán podle spravedlnosti mé, a podle čistoty rukou mých nahradíť mi. ²² Nebo sem ostříhal cest Páně, aniž sem bezbožně činil proti Bohu mému. ²³ Nebo všickni soudové jeho před obličejem mým: a spravedlnosti jeho neodehnal sem od sebe. ²⁴ A budu nepoškvrněný s ním: a ^{[17. 6]}vystříhám se od nepravosti své. ²⁵ A odplatí mi Pán podle spravedlnosti mé: a podle čistoty rukou mých před obličejem očí jeho. ²⁶ S svatým svatý budeš, a s mužem nevinným nevinný budeš. ²⁷ A s vyvoleným vyvolený budeš, a s převráceným převrácen budeš. ²⁸ Nebo ty lid ponižený spasíš: a oči pyšných ponížíš. ²⁹ Nebo ty osvěcuješ ^{[17. 7]}svítedlnici mou Pane: Bože můj osvěť temnosti mé. ³⁰ Nebo v tobě vytržen budu od pokušení, a v Bohu mém překročím zeď. ³¹ Bůh můj neposkvrněná cesta jeho: ^{[17. 8]}vymluvnosti Páně ohněm skušené: obránce jest všech doufajících v sebe. ³² Nebo kdo jest Bůh kromě Pána? aneb kdo jest Bůh kromě Boha našeho? ³³ Bůh kterýž přepásal mne silou: a položil nepoškvrněnou cestu mou. ^{34 [17. 9]}Kterýž dokonal nohy mé jako jelenuv, a ^{[17. 10]}nad vysostmi postavuje mne. ³⁵ Kterýž učí ruce mé k boji: a položil si jako lučiště ^{[17. 11]}měděnné ramena má. ³⁶ A dal si mi na obranu spasení svého: a pravice tvá přijala mne: A kázeň tvá napravila mne dokonce: a kázeň tvá onať mne učiti bude. ³⁷ Rozšířil si kroky mé pode mnou: a nejsou zemdlený šlepěje mé ³⁸ Stíhati budu nepřátely své a ^{[17. 12]}postihnu je: a neobrátímť se dokavádž ^{[17. 13]}nezahynou. ³⁹ Rozlomímť je, aniž budou moci státi: padnou pod nohy mé. ⁴⁰ A Přepásal si mne mocí k boji: a ^{[17. 14]}uvrhl si pod paty mé povstávající proti mne pode mne. ^{41 [17. 15]}A nepřátelé mé dal si mi hřbet, a nenávidící mne rozptýlil si. ⁴² Volalíť sou, aniž byl, kdo by spasena učinil; ku Pánu aniž vyslyšel jich. ⁴³ A zdrobím je, jako prach před tváři větru: jako bláto ulic shladímť je. ⁴⁴ Vytrhneš mne ^{[17. 16]}z odporuv lidu: ustanovíš mne za hlavu národum. ⁴⁵ Lid, kteréhož sem nepoznal, sloužil mi: v sluchu ucha uposlechl mne. ⁴⁶ Synové cizí selhali mne, synové cizí zastarali se, a zkulhavěli od stezek svých. ⁴⁷ Živť jest Pán, a požehnaný Bůh můj, a vyvýšen buď Bůh spasení mého. ⁴⁸ Bože kterýž dáváš mně pomsty, a podmaňuješ lidí pode mne, vysvoboditeli můj od nepřátel mých hněvivých. ⁴⁹ A od povstávajících proti mne vyvýšíš mne: od muže nepravého vytrhneš mne. ^{50 [17. 17]}Protož wypravovati budu chvály tvé mezi národy Páně: a jménu tvému prozpěvovati budu. ⁵¹ Zvelebujte spasení krále jeho, a čině milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.

¹ Ku konci, Žalm Davidu.

² NEbesa vypravují slávu Boží, a díla rukou jeho zvěstuje obloha. ³ Den dni poskytuj slovo, a noc noci oznamuje umění. ⁴ Nejsou mluvení, ani řeči, jichžto by hlasové nebyli slyšeni. ^{5 [18. 1]}Po vší zemi vyšel zvůk jejich: a do končin okršlku země slova jejich. ⁶ V slunci postavil stán svůj: ^{[18. 2]}a ono jako ženich vycházejicí z svadebního lůže svého. ⁷ Rozveselilo se jako obr k běhu cesty, od ^{[18. 3]}nejvyššího nebe vyjití jeho: A ^{[18. 4]}běh jeho až do vrchu jeho: aniž jest, kdo by se ukrýl ^{[18. 5]}od horkosti jeho. ⁸ Zákon Páně nepoškvrněný obracující duše: svědectví Páně věrné, moudrost udělující maličkým. ⁹ Spravedlnisti Páně přímé, obveselující srdce: přikázání Páně světle, osvěcujicí oči. ¹⁰ Bázeň páně svatá, trvající na věky věkuv: soudové Páně praví, ospravedlnění sami v sobě. ¹¹ Žádostivější nad zlato i nad kámen drahý mnohý: a sladší nad med i nad stred. ¹² Nebo služebník tvůj ostříhá jich, v ostříhání jich odplata mnohá. ¹³ Provninění kdož ^{[18. 6]}zná? od tajných mých očisť mne: ¹⁴ a od cizích odpusť služebníku svému.Nebudou-liť moji panovati nade mnou, tehdyť nepoškvrněný budu: a očištěn budu od provinění největšího. ¹⁵ I budouť řeči úst mých ^{[18. 7]}žeť se zalíbí: a rozjímání srdce mého před obličejemtvým vždycky. Pane spomocniče můj, a vykupiteli můj.

¹ Ku konci žalm Davidu.

² VYslyšiž tě Pán v den ssoužení: chraniž tebe jméno Bohá Jákobova. ³ Sešliž tobě pomoc z svatyně: a z Sionu braniž tebe. ^{4 [19. 1]}Pomníž na všelikou obět tvou: a ^{[19. 2]}zápalná obět tvá ať jest tučná. ⁵ Dejž tobě podle srdce tvého a všelikou radu tvou potvrď. ⁶ Veseliti se budeme v spasení tvém: a ve jménu Boha našeho zvelebení budeme. ⁷ Naplníž Pán všecky prosby tvé: nyní sem poznal, že spasena učinil Pán ^{[19. 3]}pomazaného sveho. Vyslyšíť ho z nebe svatého sveho: v mocnostech spasení pravice jeho. ⁸ Tito v vozích a tito v koních, my pak ve jménu Pána Boha našeho vzývati budeme. ⁹ Oni ^{[19. 4]}svázaní sou, a padli: my pak vstali sme a pozdvížení sme. ¹⁰ Pane spasená učiň krále: a vyslyš nás v den, v který vzývati budeme tebe.

¹ Ku konci, Žalm Davidu.

² PAne v síle tvé radovati se bude král: a nad spasením tvým ^{[20. 1]}plesati bude náramně. ³ Žádost srdce jeho dal si jemu: a ^{[20. 2]}vůli rtuv jeho neodepřel si mu. ⁴ Neb si předešel jej v požehnáních sladkosti: postavil si na hlavě jeho korunu z kamene drahého. ⁵ Života žádal od tebe: a dal si mu prodlení dnů na věky, a na věky věků. ⁶ Veliká jest sláva jeho v spasení tvém: ^{[20. 3]}slávu a velikou okrasu vložíš na něho. ⁷ Nebo vydáš ho ku požehnání na věky věků: rozveselíš jej v radosti s obličejem svým. ⁸ Neboť král doufá v Pána: a v milosrdenství Nejvyššího nepohneť se. ⁹ Nalezena buď ruka tvá všem nepřátelum tvým: pravice tvá ať nalezne všecky, kteří tě nenávidí. ¹⁰ Položíš je jako pec ohně v čas obličeje svého: Pán v hněvu svém zkormoutí je, a sžíře je oheň. ¹¹ Plémě jejich z země vyhladíš: a símě jejich od synů lidských. ¹² Nebo ^{[20. 4]}uchýlili na tě zlé věci: myslili rady, kterýchž nemohli ^{[20. 5]}ustanoviti. ¹³ Nebo položíš je ^{[20. 6]}hřbet: v ostatcích tvých připravíš tvář jejich. ¹⁴ Vyvýšíš se Pane v moci tvé: zpívati a chváliti budeme moci tvé.

¹ Ku konci za přijetí Jítřní žalm Davidu.

² BOže můj, Bože můj,^{[21. 1]} vzhlédniž na mne: proč si mne opustil? daleko od spasení mého slova provinění mých. ³ Bože můj volati budu přes den a neuslyšíš: i v noci, a ne k nemoudrosti sobě. ⁴ Ty pak v svatém přebýváš, Chválo Izraelova. ⁵ V tebeť doufali otcové naší: doufali, a vysvobodil si je. ⁶ K tobě volali, a ^{[21. 2]}spasení učinění sou: v tebe doufali, a nejsou zahanbeni. ⁷ Já pak červ jsem, a ne člověk: pohanění lidí, a povrhel obce. ^{8 [21. 3]}Všickni vidící mne, posmívali se mi: mluvili rty, a pohýbovali hlavou. ^{9 [21. 4]}Doufal jest v Pána, nech ať jej vytrhne: ať spasena učiní ho, neboť chce jeho. ¹⁰ Neb ty jsi jenžs mne vytrhl z břicha: náděje má od prsů matky mé. ¹¹ Na tebeť jsem ^{[21. 5]}uvržen z života: od břicha matky mé Bůh můj jsi ty, ¹² neodcházejž ode mne. Nebo ^{[21. 6]}ssoužení velmi blízké jest: nebo není, kdo by spomohl. Obklíčila mne telata mnohá: ¹³ býkové tuční oblehli mne. Otevřeli na mně ústa svá, ¹⁴ jakž lev ^{[21. 7]}vydírající a řvoucí. Jako voda vylit sem: ¹⁵ a rozptyleny sou všecky kosti mé. Učiněno jest srdce mé jako vosk rozpouštějící se u prostřed břicha mého. Vyprahlá jako střepina síla má, ¹⁶ a jazyk můj přilnůl dásním mým: a v prach smrti ^{[21. 8]}dovedl si mne. ¹⁷ Nebo obklíčili mne psi mnozi, rada zlostníků oblehla mne. ^{[21. 9][21. 10]}Zbodli ruce mé i nohy mé: ¹⁸ zčetli všecky kosti mé. Oni pak zpytovali a zhlidli mne: ^{19 [21. 11]}rozdělili sobě roucha má, a o ^{[21. 12]}roucho mé metali los. ²⁰ Ale ty Pane nevzdalůjž pomoci tvé ode mne; k ^{[21. 13]}obraně mé vzhledni. ²¹ Vytrhni od meče Bože duši mou: a z ruky psa jedinkou mou. ²² Spas mne z úst lvových, a od rohův jednorožcův ponížení mé. ^{23 [21. 14]}Vypravovati budu ^{[21. 15]}jméno tvé bratřím svým: uprostřed shromáždění chváliti tě budu. ²⁴ Kteří se bojíte Pána chvalte jej: ^{[21. 16]}všecko símě Jakobovo oslavůjte jej. ²⁵ Boj se ho všecko símě Izraelovo: nebť jest nezhrzel, ani opovrhl prosby chudého. Aniž odvrátil tváři své ode mne: a když sem volal k němu vyslyšel mne. ²⁶ U tebe jest chvála má ^{[21. 17]}v církvi veliké: sliby své vyplním před tváři bojících se jeho. ²⁷ Jísti budou chudí, a nasycení budou: a chváliti budou Pána kteříž hledají ho; živa budou srdce jejich na věky věků. ²⁸ Rozpomenou se a obrátí se k Pánu všecky končiny země. A klaněti se budou před obličejem jeho všecky čeledí národů. ²⁹ Nebo Pánovo jest království: a onť panovati bude nad národy. ³⁰ Jedli a klaněli se všickni tuční země: před obličejem jeho padnou všickni, kteříž ^{[21. 18]}sstupují do země. ³¹ A duše má jemu živa bude: a símě mé sloužiti bude jemu. ³² Zvěstován bude Pánu národ budoucí: a zvěstují nebesa spravedlnost jeho lidu kterýž narozen bude, kterýž učinil Pán.

¹ Žalm Davidu.

^{[22. 1]}Pán zpravuje mne, a ničehož mi se nedostávati nebude: ² na místě pastvy, tamť jest mne ^{[22. 2]}postavil. Nad vodou občerstvení ^{[22. 3]}vychoval mne: ³ Duši mou obrátil. Provedl mne po cestách spravedlnosti, pro jméno své. ⁴ Neb i byť bych chodil u prostřed stínu smrti, nebudu se báti zlých věcí: nebo ty se mnou jsi ^{[22. 4]}metla tvá i hůl tvá, tať sou mne potěšila. ⁵ Připravil si před obličejem mým stůl, proti těm, kteříž ^{[22. 5]}ssužují mne. ^{[22. 6]}Omastil si v oleji hlavu mou: a kalich můj opojující jak znamenitý jest. ⁶ A milosrdenství tvé následovati mne bude po všecky dni života mého. A abych přebýval v domě Páně ^{[22. 7]} na dlouhost dnův.

¹ První den po sobotě, Žalm Davidu.

^{[23. 1]}Páněť jest země, i plnost její: okršlek země, i všickni kteříž obyvají na něm. ² Neb on ^{[23. 2]}nad mořmi založil jej: a nad řekami připravil jej. ³ Kdo vstoupí na horu Páně? aneb kdo stane na místě svatém jeho? ⁴ Nevinný rukami a čistého srdce, kterýž nevzal nadarmo duše své, aniž přisáhl ve lsti bližnímu svému. ⁵ Tenť ^{[23. 3]}přijme požehnání od Pána: a milosrdenství od Boha spasitele svého. ^{6 [23. 4]}Toť jest národ hledajících jeho, hledajících tváři Boha Jakobova. ⁷ Pozdvíhněte knížata bran vašich, a vyzdvíhněte se ^{[23. 5]}brány věčné: a vejdeť král slávy. ⁸ Kdož jest to ten král slávy? Pán silný a mocný: Pán mocný v boji. ⁹ Pozdvíhněte knížata bran vašich, a vyzdvíhněte se brány věčné: a vejdeť král slávy. ¹⁰ Kdož jest to ten král slávy? Pán mocnosti onť jest král slávy.

¹ Ku konci, Žalm Davidu.

K Tobě Pane pozdvihl sem duše mé: ² Bože můj v toběť doufám, ^{[24. 1]}nebudu se styděti. ³ Aniž ať mi se neposmívají nepřátelé mojí: neb všickni kteříž ^{[24. 2]}snášejí tě, nebudou zahanbeni. ⁶ Ať zahanbeni sou všickni nepravé věci činící zbytečně. Cesty své Pane ukaž mi: a stezkám svým vyuč mne. ⁵ Zpravůj mne v pravdě své, a uč mne: nebo ty jsi Bůh spasitel můj, a tebe ^{[24. 3]}snášel sem celý den. ⁶ Rozpomeň se na slitování svá Pane, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků. ^{7 [24. 4]}Provinění mladosti mé, a nevědomosti mých nezpomínej. Podle milosrdenství svého pomni na mne ty: pro dobrotu svou Pane. ⁸ Sladký a přímý Pán: protož zákon dá proviňujícím na cestě. ⁹ Zpravovati bude tiché v soudu: učiti bude ^{[24. 5]}tiché cestám svým. ¹⁰ Všecky cesty Páně, milosrdenství, a pravda, vyhledávajícím zákon jeho a svědectví jeho. ¹¹ Pro jméno své Pane milostiv budeš hříchu mému: neboť mnohý jest. ¹² Který jest člověk ješto se bojí Pána? zákon ustanovil jemu na cestě, kterouž zvolil. ¹³ Duše jeho v dobrých věcech přebývati bude: a símě jeho ^{[24. 6]}děditi bude zemi. ^{14 [24. 7]}Utvrzení jest Pán bojícím se ho: a zákon jeho aby oznámen byl jim. ¹⁵ Oči mé vždycky ku Pánu: nebo on vytrhne z ^{[24. 8]}osidla nohy mé. ¹⁶ Popatřiž na mne, a smilůj se nade mnou: neboť jedinký a chudý jsem já. ¹⁷ Ssoužení srdce mého ^{[24. 9]}rozmnožila se: z ^{[24. 10]}potřeb mých vytrhni mne. ¹⁸ Viz ponížení mé, a práci mou: a odpusť všecky hříchy mé. ¹⁹ Popatř na nepřátely mé nebť se rozmnožili, a nenávistí ^{[24. 11]}nepravou nenáviděli mne. ²⁰ Ostříhej duše mé, a vytrhni mne: nezastydímť se, neboť sem doufal v tobě. ²¹ Nevinní a přímí přidrželi se mne: nebť sem ^{[24. 12]}očekával tebe ²² Vysvoboď Bože Izraele, ze všelijakých ouzkosti jeho.

¹ Ku konci Žalm Davidu.

SUď mne Pane, nebo já v nevinnosti mé kráčel sem: a v Pána doufaje ^{[25. 1]}nezemdlímť. ² Zkusiž mne Pane, a pokoušej mne: ^{[25. 2]}pal ledví má i srdce mé. ³ Nebo milosrdenství tvé před očima mýma jest: a zalíbil sem se v pravdě tvé. ⁴ Neseděl sem s radou marnosti: a s nepravé věci činícími nevejduť. ⁵ Nenáviděl sem shromáždění zlostníků: a s bezbožnými seěti nebudu. ⁶ Umyji mezi nevinnými ruce své: a ^{[25. 3]}obklíčím oltář tvůj Pane. ⁷ Abych slyšel hlas chvály, a vypravoval všecky divné věci tvé. ⁸ Pane miloval sem okrasu domu tvého, a místo příbytku slávy tvé. ^{9 [25. 4]}Nezatracůj s bezožnými duše mé, a s mužmi krví života mého. ¹⁰ V jejichž rukou nepravosti jsou: pravice jejich naplněná jest dary. ¹¹ Já pak v nevinnosti své ^{[25. 5]}kráčel sem: vykupiž mne, a smilůj se nade mnou. ¹² Noha má stála v ^{[25. 6]}přímosti: v ^{[25. 7]}shromážděních dobrořečiti bude tobě Pane.

¹ Žalm Davidu prve než pomazán byl.

Pán osvícení mé, a spasení mé, kohož se budu báti? Pán ochránce života mého, před kým se ^{[26. 1]}třásti budu? ² Když se přibližují na mne ^{[26. 2]}škodliví lidé, aby jedli maso mé: kteříž mne ssužují nepřátelé moji, oni sami ^{[26. 3]}zemdleli a padli. ³ Byť se zastavila proti mne ^{[26. 4]}vojska, nebudeť se báti srdce mé. Byť povstala proti mne válka, v tomť já doufati budu. ⁴ Jedné věci sem žádal od Pána, téť vyhledávati budu, abych přebýval v domě Páně po všecky dni života svého: abych viděl ^{[26. 5]}líbost Páně, a navštívil chrám jeho. ⁵ Nebo mne ukryl v stánu svém: v den zlých věci schránil mne v skrejši stánu svého. ⁶ Na skále vyvýšil mne: a nyní: vyvýšil hlavy mé nad nepřátely mými. Obcházel sem, a obětoval sem v stánu jeho oběť hlasitého zpívání: zpívati budu, a chválu vzdám Pánu. ⁷ Vyslyš Pane hlas můj, kterýmž sem volal k tobě: smilůj se nade mnou, a vyslyš mne. ⁸ Tobě řeklo srdce mé, vyhledávala tebe tvář má: tváří tvé Pane vyhledávati budu. ^{9 [26. 6]}Neodvracůj tváři své ode mne: neuchylůj se v hněvu od služebníka svého. Spomocníkem mým buď: neopouštějž mne, aniž zhrzej mnou Bože spasiteli můj. ¹⁰ Nebo otec můj, a matka má opustili mne: ale Pán přijal mne. ¹¹ Zákon ulož mně Pane na cestě své, a uveď mne na stezku přímou pro nepřátely mé. ¹² Nevzdávejž mne v ^{[26. 7]}duše ssužujících mne: nebo povstali proti mne svědkové ^{[26. 8]}nepraví, a selhala jest nepravost sobě. ¹³ Věřím, že uzřím dobré věci Pána v zemi živých. ¹⁴ Očekávej Pána, zmužile čiň: a posilněno buď srdce tvé, a ^{[26. 9]}strp Pána.

^{[116. 1]1} CHvalte Pána všickni národové: chvalte ho všickni lidé. ² Nebo utvrzeno jest nad námi milosrdenství jeho: ^{[116. 2]}a pravda Páně zůstává na věky.

¹ Aleluja.

Zpívejte Pánu píseň novou: chvála jeho ^{[149. 1]}v církvi svatých. ² Ať se veselí Izráel v tom, kterýž učinil ho: a synové Sionští ať plesají v králi svém. ³ Ať chválí jméno jeho ^{[149. 2]}v společném spívání: na bubnu a žaltáři ať chvály zpívají jemu. ⁴ Nebo zalíbilo se Pánu v lidu jeho: a povýší tichých k spasení. ⁵ Plesati budou svatí v slávě: veseliti se budou ^{[149. 3]}na ložcích svých. ⁶ Vyvýšování Boží v hrdle jejich: a mečové na obě strany ostří v rukou jejich. ⁷ K činění pomsty v národech, ^{[149. 4]}domlouvání v lidech. ⁸ K svazování králů jejich v poutech: a šlechticů jejich v rukávích železných. ⁹ Aby učinili v nich soud sepsaný: sláva tato jest všem svatým jeho. Aleluja.

¹ Aleluja.

Chvalte Boha v ^{[150. 1]}svatyni jeho: chvalte jej na ^{[150. 2]}obloze mocnosti jeho. ² Chvalte jej v mocnostech jeho: chvalte jej podle množství velikosti jeho. ³ Chvalte jej v zvůku trouby: chvalte jej na žaltáři, a ^{[150. 3]}harfě. ⁴ Chvalte jej na bubnu, a ^{[150. 4]}v zpolečnem zpívání, chvalte jej na strunách a na varhanech. ⁵ Chvalte jej na cymbálích dobře znějících hlasité: chvalte jej na cymbálích plesání. ⁶ Všeliký duch ať chválí Pána. Aleluja.