Nějak se to stalo a já jsem stála před úkolem napsat recept na pravý staročeský cvibak. Pokud to nevíte, cvibak, cvibok nebo dokonce cviboch jsou všechno sudetské názvy pro dvakrát pečené suchary, které jsou pěkně tvrdé, křehké a hlavně trvanlivé.
Poprvé jsem tohle divně znějící slovo zahlédla v půvabné sbírce tradičních receptů zvané Regionální kuchařka od mé autorské kolegyně Petry Pospěchové. Petra se v národopisných zdrojích náramně vyzná a je tak pro mě nekonečný zdroj inspirace. Cvibak jsem nikdy předtím neslyšela ani neviděla, a tak se mi zasekl v hlavě ve škatulce “jednou si o tom určitě zjistím něco víc.“
Pak jsem se zavázala slibem, že recept na cvibak zařadím do svého pravidelného seriálu v magazínu ČD pro Vás, který zdarma svým cestujícícm rozdávají České dráhy. Letos tam probíráme regionální recepty a tohle byla volba pro sudetoněmecký okraj Čech.
Tím se recept přesunul ze škatulky “jednou vyzkoušet” do mnohem menší, zato neodbytnější škatulky “okamžitě vyzkoušet.” Jenomže k vyzkoušení je, jak známo, potřeba aspoň nějaký přibližný návod.
Moje pátrání po autentickém receptu mohlo konečně dostat přednost. Nejdřív jsem se nenápadně zeptala na Facebooku, zda by někdo ze severních Čech nevěděl. Taky jsem se zeptala své báječné tchýně, která odtud taky pochází, zda by nevěděla. Hledat dobové recepty na internetu, jak asi tušíte, není ten správný postup, přestože google jindy dovede odpovědět téměř na cokoli.
Pomohla mi spousta dobrých duší, ale hlavně Zlomax a Vašek. Oba shodně poukázali na Magdalenu Dobromilu a její dobový zápis receptu stejného jména. Hned jsem věděla, že tudy cesta povede, jen bude lemována výsledky několika experimentů. MDR byla totiž poněkud skoupá na slovo i na přesné dávkování, ačkoli to jinak myslela s češtinou i s kuchařským odkazem pro další generace veskrze dobře:
Mandlové suchary (cvíbak)
Vraz 4 celé vejce do hrnku, dej půl libry tlučeného prosátého cukru k nim a míchej to půl hodiny, čtvrt libry mandlí oloupej a pokrájej nahrubo, dej k tomu půl lotu tlučené skořice, půl lotu květu, půl lotu velkých drobnince pokrájených rozinek, 4 loty citronové a 4 loty pomerančové v cukru naložené, též drobně pokrájené kůry, dej to všecko k těm vejcím, pak dej k tomu tolik mouky, abysi z toho mohla podlouhlé, na prst tlusté šištičky válet. Musíš pozorovat, aby se nerozběhly, posyp plech moukou, klaď hezky vzdáleně od sebe a upeč je. Né však tuze zprudka, jak jsou upečeny musíš je hned za tepla pokrájet sice se rozdrobí, pak je zase dej na plech a dožluta upec.
Uznávám, není to tak strašné, v její kuchařce se dají najít i větší vylomeniny. Zejména když se jedná o výtisk prvního až čtvrtého vydání, do kterého ještě nikdo kromě ní nezasahoval a nikdo ho svévolně nedoplňoval svými vlastními recepty.
Jak cvibak ke jménu přišel
Než přejdu k samotnému receptu a než zaútočím na vaše útlocitné vlastenecké smýšlení, abyste cvibak vyzkoušeli a pomohli mu vrátit se k odpolední kávě, musím se zmínit o tom, jak cvibak dostal své jméno.
Protože se jedná o recept z česko-německého pomezí, vliv němčiny se zde sám nabízí. Mezi německými recepty dodnes existuje spousta takových, které jsou nazvané Zwieback. Zwieback čili zweimal backen čili dvakrát pečené. Obdobou (nebo vlastně ještě vzdálenějším původem) jsou italské biscotti a posléze anglické biscuits, které mají naprosto stejnou konstrukci názvu. A my jim u nás v Česku suchopárně říkáme suchary.
Co potřebujete vědět, než se pustíte do pečení
Jelikož se jedná o dost starý recept, má dvě zásadní vlastnosti, bez jejichž znalosti vás nepustím dál.
Za prvé: nevyskytuje se v něm kypřicí prášek. Kde by se tam tehdy vzal, že?
Za druhé: dřív se hodně kořenilo, a tak by i cvibak měl být vcelku chuťově výrazný. Nebojte se, nebudu vás trápit agrasivními chutěmi, přizpůsobila jsem dávkování tomu, jak se od té doby naše vnímání koření posunulo jinam.
Pečení sucharů
Vaječná pěna
Základem těsta na suchary jsou vajíčka utřená s cukrem do světlé, husté, nadýchané pěny. Začíná se tedy velmi podobně jako se zadělává těsto na piškot. Takže se pak jeden nemůže divit, že na Moravě se slovo cvibak či cviboch nebo cvibok používá ve smyslu piškotu na plech. Nejspíš tam to druhé pečení vůbec nedoputovalo.
Vytvoření těsta
Do vaječné pěny se postupně vmíchá mouka a dalších pár surovin jako koření, mandle, rozinky či kandované ovoce, až vznikne neuvěřitelně lepkavé, ani řídké, ani tuhé těsto.
Šišky na plech
Největší kuchařskou výzvou v tomto receptu je transformovat mísu lepidla na šest poměrně pravidelných, na dva prsty tlustých šišek či válečků, které se položí na plech a dají péct. Pokud se to pokusíte udělat bez čtení důležitých podrobností v receptu, nejspíš si ulepíte obě ruce, účes, sebe, pracovní plochu, dřez a cestu do koupelny. Ale když si k ruce vezmete trochu mouky a budete pracovat na posypané ploše rychle a tak trochu ledabyle, jde to v podstatě samo.
Nedokonalosti ve vytvarování šišek se ztratí v průběhu pečení. A ty, které zbydou, se zase ztratí po nakrájení.
Krájení na plátky
Upečené šišky mají jen světlou, nazlátlou barvu a musí se nakrátet zešikma na plátky, dokud jsou po upečení ještě horké. Jakmile je necháte vychladnout, už šišky nenakrájíte bez přílišného drobení a vztekání se. Horkým těstem nůž projede poměrně hladce a beze ztrát.
Druhé pečení
Nakrájené suchary pak už jen znovu položíte na plech a vrátíte ještě na pár minut do trouby. Získají zlatavou barvu i na řezné ploše. Bude fajn, když je v průběhu druhého pečení jednou otočíte nebo promícháte.
Po vychladnutí skladujte cvibak alias suchary v jakékoli uzavřené nádobě. Babičky rozhodně neměly vzduchotěsné, dobře těsnící nádoby. Cvibak si berte s sebou na dlouhé cesty a výpravy, vydrží toho dost.
Anebo si s ním udělejte radost k odpolední kávě nebo ke sklence vína. Suchary se totiž musí do něčeho namáčet, pokud nestojíte o nové zuby.
Upečte si cvibak se mnou
Ještě než přejdu k receptu, vracím se k výzvě, která už tu padla. Upečte si cvibak a zavzpomínejte na naši kulinární historii. Pomozte mi vrátit mu jeho zašlou slávu. Vždyť s cvibakem ušetříte tolik peněz za oplatky nebo kupované sušenky! Budete ho mít opravdu slušnou hromadu a pokud nebudete ujídat při každém průchodu okolo krabice, vydrží vám dlouho. Jestli milujete italské cantucci, pak budete ztraceni i tady, slibuju.
Suroviny
- 4 velká vejce
- 250 g cukru krupice
- špetka soli
- špetka skořice
- 6 ks hřebíčku
- 1/2 lžičky fenyklu
- kůra z 1 citronu
- 100 g loupaných mandlí
- 20 g rozinek
- 250 g hladké mouky
- 250 g polohrubé mouky
- hrst mouky na posypání pracovní plochy
Postup
- V robotu s míchacím nástavcem utřete vejce, sůl a cukr do husté, světlé pěny, trvá to asi 10 minut. Pokud se rozhodnete pro ruční tření vařečkou, počítejte alespoň s půl hodinou míchání. Mandle a rozinky nasekejte nahrubo, koření rozdrťte v hmoždíři a prosijte přes jemný cedníček.
- Do vaječné pěny vmíchejte koření, citronovou kůru a v několika dávkách také mouku. Měli byste dostat velmi hutné, mazlavé těsto. Dva plechy na pečení vyložte pečicím papírem.
- Vál nebo pracovní plochu posypte moukou. Těsto pomyslně rozdělte na šest dílů. Velkou lžící odkrojte první z nich, obalte ho v mouce a potom už, bez přidávání další mouky, rukama rozválejte na váleček silný asi 2 cm a dlouhý jako plech. Netrapte se nepravidelnostmi a přeneste na plech. Jakkoli, jen když se vám to moc nepotrhá.
- Postupně takto zpracujte i zbytek těsta. Oba plechy vložte do trouby vyhřáté na 140 stupňů a zapnutém horkovzušném oběhu (případně na 160 stupňů bez horkovzduchu). Pečte 15 minut, poté plechy prohoďte a dopečte dalších 10 minut.
- Ještě horké, světle zlaté šišky přeneste na vál a nakrájejte ostrým nožem zešikma na plátky silné 1 cm. Znovu je rozložte na plech, řeznou stranou nahoru, a pečte dalších 10 minut. Každý kousek poté obraťte a dopečte ještě 5 minut i po druhé straně do jemné, piškotově zlaté barvy. Nechte vychladnout.
- Podávejte s kávou, s čajem nebo s vínem, abyste si cvibak čili suchary měli do čeho namáčet pro změknutí.
Těším se na vaše zážitky a fotky, jak si tenhle poklad (ve všech slova smyslech) dokážete užít. Do komentářů pod článkem vaše fotky přidávat nejdou, ale použijte třeba Facebook, Twitter nebo Instagram, případně váš blog, pokud nějaký máte, a klidně taky hashtag #cvibak, ať vaše fotky můžou snadno najít i ostatní.
Ahoj Flo,
díky za recept, tentokrát opravdový, né jen fotku. ( ta mně dostala ) Musím k mámě do Rožnova a tak to budu muset vyzkoušet až příští týden. Už se těším, ten recept vypadá líp, jak od MDR a hlavně je od Tebe prověřený. Tak to je tutovka. Teď už to bude jen na mně.
Chceš říct, že jsem bába Tutovka? 🙂
Flo, co si o mně myslíš? To by mně ani nenapadlo. Kam na to chodíš :-))
Ale stejně je to od Tebe TUTOVKA, ne od MDR.
Já jen doufám, že bude čas to udělat.
Ahoj Jani, úžasný, jak ses s tím poprala.
Nádherné fotky, recept pro mě prostě velkou dávkou nostalgie, protože něco podobného, jen s rozinkami, ořechy a kandovaným ovocem pekla babička.Říkala tomu komisárek.Ale to jsem ti tenkrát psala…
Už stěším, až budu mít chvilku a tenhle babičkovský zázrak zkusím.Chci se totiž vrátit za babičkou, do dětství 🙂
Marti, tak snad to bude přesně to, co hledáš, a nostalgie bude dostatečná.
to je sranda, moje máma ten termín používá, ale suchary nepeče, musím se jí zeptat, jak to s tím cvíbekem má (babička byla Němka).
Tak to jsem zvědavá, jak to dopadne, doufám, že mi přijdeš poreferovat.
Ahoj Jani, tak tento recept musím co nejdříve vyzkoušet. Mám několik malých vnuků a jejich maminky jim neustále kupují , pro mne ne moc dobré sušenky a já si myslím, že tohle by jim mělo chutnat. Třeba si po letech také vzpomenou, co jim jejich babička pekla. 🙂
Hezký den…
Lenko, máš pravdu, je tolik maminek, které nevidí ty hrůzy ve složení kupovaných sušenek a oplatků a dávají je dětem až příliš často. Držím ti palce, ať se vnukové brzy začnou dožadovat pouze sušenek od babičky.
I mně to připomnělo dětství, jednak má babička opravdu říkala piškotu cviboch, ale hlavně pekla ze stejných surovin něco obdobného s přídavkem amonia, říkala tomu „chlebíček“, ale nekrájela, nedopékala. Po vychladnutí by se daly šiškami zatloukat hřebíky. To jim vydrželo tak týden a pak začaly měknout, po měsíci byly opravdu jako piškot. Skvělá věc na cesty! Bohužel, recept odešel spolu s babičkou a už nikomu se nepodařilo upéct šišky tak, aby z tvrda postupně měkly – vždy to bylo naopak. Dlouho jsem si namlouvala, že to bylo tím amoniakem, ale v tom ten vtip není. Jestli má někdo v rodině recepturu, která by proces postupného měknutí umožňovala, byla bych za to moc vděčná.
Jani, a nemohlo to být způsobem skladování?
Zdravím,
zrovna plánuji co si připravíme dopředu na dovolenou a měla jsem v hlavě vaše úžasné ovesné sušenky z kuchařky no.1, které mi vždy všichni chválí (tak odkazuji na zdroj :-), také popraskané čokoládové sušenky, ale tyto také vyzkouším. Ta trouba mi bude na dovolené chybět. Jen přemýšlím, jak pro 2letou dcerku…zkusím do bílého či ovocného jogurtu, máte nějaký nápad? Pro mne a manžela určitě kávička mňam…už se vidím tu odpolední siestu 🙂
Míšo, do ovocné šťávy to bude úplně nejlepší. Ale takhle malé děti si rády dají práci i s nenamočeným a nezměklým pečivem.
Ahoj Flo,
miluju italské cantucci, takže určo vyzkouším. Jinak má babička říkala všemu co bylo tvrdé jako kámen…máš to jako cvíbach. Nenapadlo mě se zeptat co tím vlastně myslí a vždy jsem představovala, že to bude něco jako váleček na nudle. Hezká práce….:-)
u nás se všemu, co bylo tvrdé říkalo „tvrdé jako štolverk“ dloho jsem nevěděla co to znamená, ale pak mi někdo věci znalý vysvětlil, že štolverky byly tvrdé cucavé karamelky
Dášo, tak teď už je to jasné. Rčení máš to jako cvíbach se mi tak líbí, že si ho zkusím zapamatovat a občas i upotřebit.
Dobrý den,
já jsem se se slovem cvíbak setkala poprvé v knize Řídících Márinka, kde paní řídící pekla výborné cvíbaky a současně bylo psáno i o suchárkách. Takže bude myšlen pravděpodobně stejný recept, jako výše uvedený nebo velmi podobný.
Hezký den.
Micko, skoro bych dala ruku do rozpálené trouby, že se cvíbakem a suchárky myslelo totéž. Jsi dobrá, že si to pamatuješ, já tu knížku taky kdysi četla, ale v hlavě mi to neuvízlo.
Dobrý den, Flo
komentář jsem psal odpoledne, pravděpodobně jsem to blbě „odklepl“, takže se asi k Vám nedostal. Cvibak, či jak u nás na Valašsku „správně česky“ svíboch pekla maminka /vychovaná ve Vídni/ při zvlášť slavnostních příležitostech. U nás to okrajově připomínáí občas bublanina – tedy recept je okopírován a bude zcela jistě použit – dávno škemrám o něco dobrého ke kávě.
Jo, abych nezapomenul, budu brzo trvat na pravém karlovarském knedlíku, Váš recept jsem si před chvílí v“ ČD pro vás“ přivezl z nádraží.
Přeji hezký víkend, zdar Vašemu porotcování, nemít to tak „z ruky“, zavítal bych.
Vše dobré a na přečtenou! JS
Jaroslave, díky za milé přání a nechť se všechny novinky v kuchyni povedou k vaší spokojenosti, ať už se do jejich realizace pustí kdokoli ve vašem okolí.
ó ano, zpátky do dětství. Moje matka tohle kdysi pekla, ale jen o Vánocích a dávala do toho sekané ořechy a pomerančovou kandovanou kůru , pak to krájela na tenké plátky, bývalo to křupavé, chtělo to mít dobré zuby. Pak mi tohle pečivo nějak zmizelo ze zorného pole až teprve před pár lety se mi dostal do rukou recept na něco podobného, ale pod názvem cikánské třísky. Takže díky, recept ukládám a rozhodně vyzkouším, jestli mi vůně a chuť přivolají iluzi let minulých
ještě bych ráda doplnila, že je také dobré místo mandlí zapracovat celé lískové oříšky, upečením získají tu dobrou praženou chuť a když se pečivo opatrně zubatým nožem potom krájí, je to hezký vzor na řezu
Heleno, no vidíš, i tenhle recept snese kandovanou citrusovou kůru. V původním znění byla, ale pro mě už by to asi bylo moc aromatické, tak jsem zůstala u uvedené kombinace. Rozhodně bych se ji nebála přidat, podle mě jí těsto klidně snese nějakých 100 g, možná i víc.
MOJE MAMKA BYLA TAKY NĚMKA A JAK UŽ BYLO NAPSÁNO TAK VŠEMU CO BYLO TVRDÉ ŘÍKALA CVÍBOCH.KDYŽ SE SEŠLA JEJÍ POČETNÁ RODINA U NÁS TAK SE PEKLY SUCHARY.RECEPT ALE NEŘEKLA ANI JEDNA.POKAŽDÉ ŘEKLA TO MUSÍŠ PĚKNĚ OD OKA.NO A PODAŘILO SE TO.TAKŽE DĚKUJI ZA RECEPT.VYZKOUŠÍM HO A DOVEZU OCHUTNAT SESTŘENKÁM.TO BUDOU HOLKY KOUKAT CO JSEM TO PŘIVEZLA.PÍŠU HOLKY ALE VŠECHNY JAK ŘÍKÁM NEJSME STARÉ ALE VÍC PAMATUJEME.KRÁSNY VEČER PŘEJE JITKA
Jitko, já nevím, jak to děláte, ale pokaždé zaručeně vykouzlíte úsměv na tváři všem, kdo vaše komentáře čtou.
Tak jsem konečně o víkendu vyzkoušela a je to výborné! Moc děkuji, zase jsi mi udělala svět o něco krásnější. Jak je v tom hřebíček a skořice, nemohlo to ani jinak dopadnout :o)
🙂
Povedlo se! Díky! Dostala jsem velikou pochvalu! Díky… 🙂
No výborně, dobrá práce, díky za důvěru.
Já jsem z Brna a moje babička zase cvibochem nazývala buchtu z kynutého těsta( když třeba dělala kynuté buchty plněné povidlím a těsto jí zbylo , upekla ho třeba v malém kastrolku jen tak bez náplně a cviboch byl na světe).
Recept na suchárky je tak lákavý , že ho určitě vyzkouším, bude se hodit jak vnoučatům na křoupání místo jnějakých oplatků a nám na dovolenou určitě taky.
Zdravím Věra
Věro, díky za vzpomínky a těším se, až vyzkoušíš suchárky. Flo.
Florentýnko, díky!!!! poprvé jsem slyšela „cviboch“ od přítele, původem z Hané, že jeho babička to pekla a právě to prý bylo jako piškotové těsto, přesně, jak píšeš… já je zkusím, tyhle suchárkový cvibaky :-)))
Jitko, abys nebyla zklamaná, hanácký cviboch byl něco trochu jiného než ten severočeský. Ale chuť bude dobrá, to se neboj 🙂
tak u nás v Havířově…
babička říkala cvíbak piškotové bublanině
a suchárky děláme na vánoce a to když zůstanou bílky z vánoček,
upečeme lehký bílkový chlebíček, do kterého dáme celé lískové oříšky a po upečení, ještě vlažný krájíme na 4 milimetrové plátky a dosušujeme v troubě.
Mírně zhnědnou,oříšky tam svítí jako velká bílá oka, lehce se zkroutí a krásně křupou, když se naloží na tác s cukrovím tak suchárky zmizí jako první…
jinak děkuji za připomenutí názvů receptů, které pomalu upadají do zapomnění Lída
Lído, díky za milou a krásnou vzpomínku. Flo.
Název receptu mě poněkud zaskočil, když jsem si pak přečetla, o čem je to dále. U nás v rodině (abych netvrdila, že po celé Prajzké) se pod pojmem cvibak rozumí tvarohová buchta (v zásadě je to spousta, spousta pečeného tvarohu s rozinkama a touhle posypkou jako na hlučínských koláčích http://hezkyslezsky.pulary.cz/data/uploads/recepty/hlucinske-kolace-nova.jpg ) . 🙂
Pěkné 🙂
moje babička /nar.1890/ dělala cvíbok ještě jednodušeji. 6 bílků se směsí másla a cukru , mouky a koření upekla v pekáčku a nakrájela na centimetrové placičky. Uložila je do hliněného hrnce s víkem v chladné místnosti – asi měsíc před vánoci. Pak je vyndala, zahřála a obalila v cukru s vanilkou, byla to mňamka !
Och! Zní to božsky. Díky.
Milá Flo, zkoušela jsi je někdy péct z jiné mouky? Mám na mysli špaldovou, pohankovou apod. Ne že bych byla nějaký velký zastánce takových mouk, ale bílé mouky sníme za den až až, tak mně to jen napadlo. Díky za odpověď
Magdo, nezkoušela. Mně do tohoto prastarého receptu prostě bílá mouka sedí nejvíc a navíc doma té bílé mouky za den nesníme skoro nic, takže to takhle neřeším. Ale špaldová mouka tady bude v pohodě, pohanková asi taky, zejména pokud se trochu nabíchá s pšeničnou.
Flo, včera jsem upekla tvoje cantucci. Kde byly celý můj život? Mám strašnou radost, ty s námi budou, myslím, bydlet.
Jana
Jani, tak blahopřeju k novému přírůstku do rodiny :-*
U nás se „cvibach“ říká suché, „dusivé“, piškotové buchtě. Jednou jsme na rodinné oslavě rozebírali původ názvu a s nejoriginálnějším vysvětlením přišel můj muž, který tenhle typ buchty nemá rád, že je to ze slov „zwei bachen“, tedy dva potoky, jako ty potoky slz, které se roní, když tahle suchá buchta nechce klouzat do krku 😀 ale tyhle suchary vypadají dobře, určitě někdy vyzkouším 😉
Haha, taky dobré vysvětlení 🙂
SOUHLASIM S PANI PETROU,PRESNE JAK PISE,SUCHY,TEZKO KLOUZAJICI PISKOT SE NAZYVA CVIBOCH..A TO,CO PECETE VY,ZNAM POD JINYM NAZVEM A TO,ANYZOVE SUCHARKY,KTERE PECU NA VANOCE,A VSEM TEZ CHUTNA..Z KORENI DAVAM JEN MLETY ANYZ..MEJTE SE HEZKY.M.
Zdravím a mám (možná hloupý) dotaz: dalo by se péct jen z hladké mouky?
Milá Flo, co mi to děláte? 🙂 Dnes jsem se odhodlala s jistou dávkou nedůvěry k tomuto receptu. Ihned po zhotovení těsta a letmém oblíznutí metly, se nedůvěra postupně začala vytrácet. Všichni členové rodiny postupně přicházeli, a během pečení se ptali, co že to tady tak krásně voní. Určitě zařazuji mezi stálé recepty. Ta vůně a chuť je dokonalá. Jen mám výtku k té trvanlivosti. Myslím, že do večera určitě nevydrží 🙂 Děkuji 🙂
❤️
Nic děkuju za recept. Cvibachy jako vánoční cukroví pekla má babička. Nikoho z nás nenapadlo říct si o recept. Babička odešla navždy a cvibachy s ní. Víc jak 20 let jsem nemohla žádný recept najít, a to jsem že Sudet. Vrátila jste mě do dětství a zkompletovala vůni Vánoc. Letos budou i s cvibachy.?
Hezký den
To se tak jednou peklo kuřecí stehno s rýži v troubě.. a mě napadlo využít troubu i k něčemu dalšímu..
V knize pí.Kubátové kterou jsem zrovna četl byl recept na Cvíbach. Jednoduché, celkem laciné…
Tři vejce, cukr co váží vejce, lžíce tekutého másla, špetka soli, polohrubá mouka..
A možnosti čím okořenit.. použil jsem jen citronovou kůru.. Tak jsem začal.
A v postupu dva válečky těsta, jeden s kakaem a splést dohromady. Tak že jsem musel těsto zpracovat trochu tužší aby to šlo.. padlo do něj necelého půl kila mouky..
Čtyři pletánky na jeden plech, asi 3..4 cm v průměru. Spoje jsem potřel trochou vody.
No a jak péci suchar jsem se šel podívat k Vám.. málokdy tyhle stánky zklamou.
A tady Cvíbach,.. ale v luxusním provedení. Ten můj je proti němu takový všední, ale i tak, bez koření velmi, velmi dobrý.
Je fantastické s jak málem se dá vytvořit něco tak dobrého
Jen pár dní.. a suchárky nejsou. Řekl jsem si že upeču další a ty už nedám.. Použil jsem starý recept. Jediné koření mletý vanilkový lusk. Konzistence jako u Vás s menším množstvím mouky. Nejsou sice dvoubarevné, ale zato nadýchané jako obláček..
Hodně podobný recept koluje po internetu pod názvem anglický suchar.
Moje babička na Slovácku říkala cvíboch každé buchtě, ne nějakému konkrétnímu druhů.