K chronologii moravských výšinných lokalit starší doby železné/The chronology of Moravian hilltop sites from Early Iron Age

DOBA POPOLN ICOV ÝC H POLÍ A DOBA H ALŠTATSK Á Zborník príspevkov z XV. medzinárodnej konferencie Doba popolnicových polí a doba halštatská Smolenice 15.–19. október 2018 Vladimír Mitáš – Ondrej Ožďáni (editori) Archaeologica Slovaca Monographiae COMMUNICATIONES Instituti Archaeologici Academiae Scientiarum Slovacae TOMUS XXV NITRAE MMXX ARCHEOLOGICKÝ ÚSTAV SLOVENSKEJ AKADÉMIE VIED DOBA POPOLN ICOV ÝC H POLÍ A DOBA H ALŠTATSK Á Zborník príspevkov z XV. medzinárodnej konferencie Doba popolnicových polí a doba halštatská Smolenice 15.–19. október 2018 Vladimír Mitáš – Ondrej Ožďáni (editori) Publikácia vznikla s finančnou podporou Agentúry na podporu výskumu a vývoja na základe Zmluvy č. APVV�16�0441 a grantu č. VEGA 2/0115/18. NITRA 2020 Vladimír Mitáš – Ondrej Ožďáni (editori) DOBA POPOLNICOV ÝCH POLÍ A DOBA H ALŠTATSK Á Zborník príspevkov z XV. medzinárodnej konferencie Doba popolnicových polí a doba halštatská Smolenice 15.–19. október 2018 Nitra 2020 Archaeologica Slovaca Monographiae Communicationes Tomus XXV Hlavný redaktor Mgr. Branislav Kovár, PhD. Recenzenti PhDr. Juraj Bartík, PhD.; Mgr. Lucia Benediková, PhD.; Mgr. Pavol Bobek, PhD.; Dr. h. c. prof. PhDr. Václav Furmánek, DrSc. Výkonní redaktori PhDr. Vladimír Mitáš, PhD.; PhDr. Ondrej Ožďáni, CSc. Počítačová sadzba Mária Kunová Návrh obálky Mária Kunová; PhDr. Vladimír Mitáš, PhD. Preklady do nemeckého jazyka PhDr. Kristian Elschek, CSc.; PhDr. Susanne Stegmann�Rajtár, CSc. Preklady do anglického jazyka Martin Br�ovják; Paul Mitchell; Milan Rydvan; Mgr. Viera Tejbuso� vá; Mgr. Petr Žaža; autori Preklad z anglického jazyka PhDr. Vladimír Mitáš, PhD. Preklad z poľského jazyka Mgr. Magdalena Adamus, PhD. Vydavateľ Archeologický ústav SAV, Nitra Tlač VEDA, Vydavateľstvo SAV, Bratislava Predná strana obálky Lovosice, okr. Litoměřice; detail hrobu z doby halštatskej; foto Mgr. Marek Půlpán Rozširuje Archeologický ústav SAV Akademická 2, 949 21 Nitra tel.: +421/37/6943 209 e�mail: nraukniz@savba.sk Za znenie, obsah príspevkov a za kvalitu obrazových príloh zodpovedajú autori. Neprešlo jazykovou úpravou. © Archeologický ústav SAV, 2020 ISBN 978–80–8196–036–9 5 OBSA H Vladimír Mitáš – Ondrej Ožďáni XV. medzinárodná konferencia „Doba popolnicových polí a doba halštatská“ ........................................... 7 Jozef Vladár K stému výročiu narodenia archeológa Antona Točíka.................................................................................. 13 Jozef Bátora – Martin Bača Pozoruhodná antropomorfná plastika zo sídliska čakanskej kultúry v Ludaniciach, časť Mýtna Nová Ves ............................................................................................................................................ 21 Pavol Bobek – Kristian Elschek Nálezy bronzových predmetov zo sídliska v Zohore, poloha Piesky............................................................ 35 Jakub Godiš – Ján Haruštiak Unikátny ženský hrob mohylovej kultúry v Šamoríne, časti Šámot ............................................................. 53 Ondřej Chvojka – Martin Kuna – Petr Menšík – Tereza Šálková – Roman Křivánek Březnice u Bechyně (okr. Tábor). Sídelní areál se žlabovitými objekty z mladší doby bronzové ............. 77 Paulina Kowalczyk-Matys Groby zbiorowe z wybranych cmentarzysk grupy górnośląsko�małopolskiej kultury łużyckiej ............ 91 Erika Makarová Nadregionálne kontakty platěnickej kultúry na príklade pohrebiska v Moravičanoch ........................... 105 Vladimír Mitáš – Ján Štubňa Horský krištáľ v archeologických nálezoch z doby popolnicových polí na Slovensku a okolitých teritóriách ......................................................................................................................................... 121 Martin Neumann Sídlisková dynamika v strednom Podunajsku alebo čo nám dokážu povedať otvorené sídliská?......... 133 Marek Novák K chronologii moravských výšinných lokalit starší doby železné .............................................................. 147 Mária Novotná K niektorým aspektom pohrebného rítu včasných a starších popolnicových polí na Slovensku .......... 163 Marek Půlpán Předběžná zpráva o výzkumu hrobu bylanské kultury se čtyřkolovým vozem z Lovosic, okr. Litoměřice, severozápadní Čechy .............................................................................................................. 171 Violetta Reiter – Robert Linke................................................................................................................................ Hidden and forgotten. The metal hoard from the outgoing Bronze Age at Rannersdorf (Lower Austria) ................................................................................................................................................... 181 Susanne Stegmann-Rajtár Nález štítovej puklice z okolia Banskej Bystrice v kultúrno�historickom kontexte staršej doby železnej v Karpatskej kotline ...................................................................................................... 185 6 Martin Trefný – Michal Cihla – Tomáš Polišenský Náhled do výrobních technologií starší doby železné v Čechách: železné předměty s dokladem letování z Prahy�Křeslic a Prahy�Benic ...................................................................................... 201 Ladislav Veliačik – Ondrej Ožďáni Depot zlomkov bronzovej industrie z obce Ladice, okr. Zlaté Moravce ...................................................... 211 David Vích Třetí depot doby bronzové z Jevíčka na Malé Hané ....................................................................................... 233 D O BA P OP OL N ICOV ÝC H P OL Í A D O BA H AL ŠTAT SK Á Zborník príspevkov z XV. medzinárodnej konferencie v Smoleniciach, Nitra 2020, 147–162 K C H RONOLOGI I MOR AVSK ÝC H V ÝŠI N N ÝC H LOK ALI T STA R ŠÍ DOBY ŽELE ZN É M A R E K N O VÁK The chronology of Moravian hilltop sites from Early Iron Age In this article, problematic chronology of Moravian hilltop settlements during Early Iron Age is being tackled with the help of two groups of chronologically more sensitive metallic artefacts, fibulae and arrowheads of the so called eastern type. Their quantity, thanks to the activities of amateur and professional detectorists, has increased significantly during the last few years. Based on their analysis, the existence of certain Moravian hilltop settlements of the Early Iron Age can be dated to the second half of the 7th century BC. The biggest “boom” of the usage of hilltops can be seen especially in phases Ha C2 and Ha D1, based on the fibulae and the arrowheads of the eastern type. In the second half of the 6th century BC, or phase Ha D2, period in which the beginning of hilltop settlements has usually been presumed, a decline in human activities on hilltop sites can be seen, as the evidence of fewer metallic artefacts suggests. Keywords: Moravia, Hallstatt Period, Hilltop settlements, bronze fibulae, Scythian arrowheads, Ha D period ÚVOD Současný koncept existence moravských výšinných sídlišť ve starší době železné stanovuje dobu je� jich vzniku a zániku poměrně jednotně do fáze HD2, kdy se vytrácejí prameny související s nejbohatší vrstvou halštatské společnosti (Dohnal 1988, 19; Golec 2003, 711, 712; 2005, 302, 303, 478; Golec/Čermáková/ Fojtík 2016, 182; Nekvasil 1993, 346, 354; Podborský 1970, 14; 1980, 101). Tato datace vycházíí zejména z typo� logického rozboru keramických tvarů necelé desítky tehdy známých jihomoravských výšinných lokalit publikovaného v 70. letech Vladimírem Podborským (1970; 1972). Nepočetné nověji zpracované keramic� ké soubory se k této dataci většinou přiklánějí (Baarová 2007, 406; Holubová 2008, 366; Novák 2015, 109). Vzhledem ke stále více narůstající oblibě profesionálního i amatérského detektoringu, je však kromě problematicky datovatelné keramiky, možné dnes využít i potenciál chronologicky citlivějších kovových artefaktů, jejichž kvantita z výšinných lokalit postupně narůstá. Cílem tohoto příspěvku je nastínit chro� nologické rozpětí využívání výšinných poloh ve starší době železné založené na analýze zejména dvou nejpočetnějších skupin halštatských metalických artefaktů, které máme z několika z nich k dispozici, a to jsou spony a hroty šípů východního typu. Pro chronologii moravského halštatu vycházím z navrže� né koncepce M. Golce (2007, tab. 11). SPON Y K chronologicky citlivějším nálezům patří bezesporu bronzové a železné spony, neboť se jako nezbyt� ná součást tehdejšího oděvu často vyskytují v hrobové výbavě. Navíc jsou často považovány za doklad interregionálních kontaktů se vzdálenými oblastmi jihovýchodního a severního Přialpí. Spony nebo je� jich fragmenty dosud evidujeme z celkem 12 výšinných lokalit v počtu 26 ks, z nichž pochází i časově shodná halštatská keramika. U dvou lokalit (2 spony) se zatím jedná o ojedinělý nález z výšinné polohy, jejíž roli ve starší době železné není prozatím možné určit. Harfovité spony (Harfenfibeln) Bronzové a železné harfovité spony známe především z ženských hrobových celků z východní části střední Evropy (Slezsko, V Čechy, Morava, JZ Slovensko, Dolní Rakousko, viz Shäfer 2017, obr. 3), objevují se však i v depotech, méně častěji je nacházíme v sídlištním prostředí. Jedním z takových příkladů je exemplář bronzové harfovité spony pocházející z dlouhodobě zkoumané výšinné lokality Tepenec na katastru obce Jívová (tab. I: 1). Spona se skládá z charakteristicky prohnutého lučíku půlkruhovitého 148 M A R E K NOVÁK průřezu zdobeném na okrajích dvojicí rýžek, z odlomeného vinutí a spirálovité růžice, jehla se nedo� chovala. Z lučíku ještě vybíhá zbytek drátěného zachycovače. Ze sídlištního prostředí pochází i další fragment tentokrát železné harfovité spony s částečně zachovalým vinutím a zachycovačem nalezený na katastru Jaroměřic nad Rokytnou (tab. I: 2), zde však není jistý její původ z výšinné polohy Hradisko (Podborský 1972, 37). Vzhledem však k určitému množství keramických nálezů hlásících se ještě do fáze HC2, není její autenticita z této polohy vyloučena, a proto je zařazena mezi ostatní spony. Tradičně se vydělují dva typy harfovitých spon. Starší a větší bronzové spony typu Hadersdorf se v oblasti Dolního Rakouska, jihozápadního Slovenska a jižní Moravy datují již od závěru pozdní doby bronzové, příkla� dem mohou být harfovité spony z depotu uloženém na výšinné lokalitě Stillfried an der March (Hellerschmid/Penz 2004, 173/174). Mladší a menší spony typu Rogendorf jsou známy teprve od stupně HC, což je obecně stěžejní doba výskytu harfovitých spon (Betzler 1974, 90; Schäfer 2017, 280), jež postupně nahrazuji spony loďkovité. Jejich částečné překrývání dokazuje například depot z výšinné lokality Katova skala na katastru obce Sklabinský Podzámok (Pieta/Veliačik 2014, 15). Oblouková spona s jantarem na lučíku (Bogenfibeln mit Bernstein) Do stupně HC můžeme datovat dnes již pouze fragment zachycovače údajně větší bronzové spony s dochovaným kostěným kroužkem a válečkem navlečeným na drátěném lučíku, na němž měl být navlečen cylindrický jantarový korál (tab. I: 3b). Spona byla nalezena v objektu XLV na výšinném sídlišti v Brně�Obřanech (Adámek 1961, 50). Podle kresby F. Adámka (tab. I: 3a) bychom sponu mohli přiřadit k variantě A dle dělení Eles Masi, s klenutým lučíkem, středovým jantarovým korálem a menšími prvky po stranách (Eles Masi 1986, 144). Spony s jantarovým obložením lučíku se hojně objevují v hrobech se� veroitalské oblasti, kde jsou datovány do 2. poloviny 7. a na počátek 6. stol. před Kr. (Eles Masi 1986, 147), stejně jako v oblasti slovinské skupiny Dolenjska (Tecco Hvala 2012, 230). Vzhledem k soudobé keramice z Obřan datace do fáze HC2 odpovídá. Na konec 7. a počátek 6. stol. před Kr. je datován i exemplář ze žárového hrobu z polského Chojna (Gedl 2004, 93–94, tab. 56: 266). V domě 17 na opevněném výšinném sídlišti Molpír u Smolenic byla nalezena podobná spona s jantarovými perlami a kostěnými obloženími společně s nezdobenou loďkovitou sponou, díky čemuž byla datována na počátek fáze HD1 (Novotná 2001, 67, tab. 17: 157). Stejně je datována i oblouková spona s jantarovou perlou na lučíku a s charakteris� ticky profilovanou patkou pocházející ze žárového hrobu v Kuřimi (Říhovský 1993, 85). Loďkovité spony (Kahnfibeln) Nejpočetnější kategorií jsou loďkovité spony, do níž můžeme z moravských výšinných lokalit zařadit hned několik různých typů. Nejhojněji je zastoupen typ Šmarjeta zdobený na lučíku nejčastěji třemi plastickými šikmo přeseká� vanými žebry, který známe z pěti moravských výšinných lokalit (tab. I: 9–13). Původ této spony bývá vzhledem k početným hrobovým nálezům hledán v oblasti Slovinska (Parzinger 1995, obr. 7; Stegmann-Rajtár 2009, obr. 14; Teržan 1990, mapa 16), kde je datován do fáze Stična, s dominanci ve fázi Stična 2, tedy fáze HC2 a počátek HD1 (Dular 2003, 118). Vzhledem k jejich hojnému výskytu severovýchodně od Alp není vyloučen ani jejich středoevropský původ (Felcan 2018, 61). Na domácí provenienci by mohl ukazovat například exemplář plechové spony zdobený třemi příčně přesekávanými žebry a částečně zachovaným vinutím kvadratického průřezu z výšinné lokality lity Brno�Obřany Hradisko (tab. I: 14). Frag� ment spony J. Říhovský původně přiřadil ke štítkovým sponám z období popelnicových polí (Říhovský 1993, 55), avšak vzhledem k její plastické výzdobě, která je charakteristická pro typ Šmarjeta a naopak naprosto netypická pro štítkové spony zdobené hlavně rytou a tepanou výzdobou, se domnívám, že by se mohlo jednat o jakýsi místní polotovar loďkovité spony, kdy byla tři drátěná žebra k plechovému štít� ku přitavena, a ten měl být následně tvarován do charakteristické loďkovitého oblouku. Dle J. Říhovského (1993, 55) má spona pocházet z pohřebiště, avšak ve starší literatuře se uvádí jako nález z plochy hradiska (Kříž 1891, 463, tab. IV: 15), což by podporovalo teorii lokálního výrobku, neboť polotovary se do hrobů většinou nedávaly (Podborský 1973/1974, obr. 4; Říhovský 1993, tab. 14: 145–147; 15: 148, 149), známe je spíše ze sídlištního prostředí, například z Molpíru u Smolenic (Novotná 2001, tab. 23: 279). Teorii domácího původu loďkovitých spon může podpořit i fakt, že se ve střední Evropě koncentrují pouze některé typy loďkovitých spon a zdaleka ne všechny, které známe z oblasti Slovinska. Převažují také menší loďkovité spony, které jsou chronologicky mladší, typické pro fázi Stična 2 (Dular 2003, 130), zatímco starší masiv� nější loďkovité spony z fáze Stična 1 jsou v oblasti severovýchodně od Alp mnohem vzácnější. Domácí K C H RONOLO GI I MOR AVSK ÝC H V ÝŠI N N ÝC H LOK AL I T STA R ŠÍ D O BY ŽELE Z N É 149 původ může naznačovat i plechová loďkovitá spona s lučíkem zdobeným třemi řadami vytepávaných perliček, imitující typ Šmarjeta, s krátkým oboustranným vinutím a drobnou bikónickou patkou vzty� čenou vzhůru (tab. I: 22). Netradiční exemplář představující jakýsi přechodný tvar mezi staršími loďko� vitými sponami a mladšími sponami se zdobenou patkou můžeme datovat někam na přelom fází HD1 a HD2, tedy zhruba k polovině 6. stol. př. Kr. (Novák 2017, 195, 196). Analogická spona má pocházet ze sídliště u Polešovic z trati Nivy.1 Loďkovité spony s lučíkem zdobeným příčnými pásy šikmo rytých mřížek byly nedávno zhodnoce� ny v kontextu souboru spon z výšinné lokality Provodov�Ludkovice Rysov, stejně jako spona s hladkým nezdobeným lučíkem (Novák 2017, 194, 195; tab. I: 4, 7, 8). Tyto spony východohalštatské provenience s často trapezoidním či obloukovitě tvarovaným lučíkem, s vysokou koncentrací v oblasti Slovinska (Teržan 1990, mapa 15) jsou shodně s typem Šmarjeta datovány do fáze Stična 1–2 (Teržan 1990, 102; Tecco Hvala 2012, 217) a kromě kompletní spony z Hradiska u Křepic (tab. I: 5) k nim lze doplnit pouze exemplář z další výšinné polohy v Pulčínských skalách na katastru Francovy Lhoty (tab. I: 6). Nejsevernější výskyt tohoto typu spony je zatím znám z východopolského Lublinského vojvodství (Kłosińska 2014, obr. 1). Dalším typem je loďkovitá spona s příčným středovým žebrem na lučíku, která je dlouhodobě známá z výšinné lokality Olbramovice Leskoun (tab. I: 15). Nově k ní lze přidat exemplář z Malého Chlumu u Krhova s odlomenou jehlou a dlouhým zachycovačem zakončeným drobnou profilovanou patkou, sekundárně ohnutou vzhůru (tab. I: 16). Spona má také na rozdíl od spony z Leskouna při pohledu shora mnohem širší lučík ve tvaru kosočtverce.2 Oba exempláře mají středové žebro zdobené šikmými rýžka� mi. Tento typ spon je znám převážně z širšího území východního Přialpí a Panonie (Teržan 1990, 101, mapa 14). Hojně se vyskytuje také v oblasti severní Itálie, kde se objevuje již v první polovině 7. stol. před Kr. (Eles Masi 1986, 138, tab. 107: 1274, 1275; 108: 1276). Nejbližší analogické exempláře pochází například ze žárového hrobu z katastru Horákova, poloha Velatická hranice (Stegmann-Rajtár 1992, 18, tab. 17: 8), nebo ze Slovenska (souhrnně Vavák 2015, obr. 1; 5: 4–7). Naprosto identická spona k exempláři z Malého Chlumu byla nově objevena v halštatské zemnici v Dambořicích, v trati Spálený (Kos/Přichystal 2018, obr. 6: 7; Lečbych 2017, 237). Stejně jako typ Šmarjeta nebo typ s příčnými pásy na lučíku je i tato spona známa z Hallstattské nekropole (Kromer 1959, tab. 60: 13; 93: 1, 2; 169: 21), kde se občas vyskytuje i společně s výše uvedenými sponami (Kromer 1959, tab. 1: 4). Její datace ve střední Evropě je tedy obdobná a spadá zejména do druhé poloviny 7. s přesahem na počátek 6. stol. před Kr. (Říhovský 1993, 94; Teržan 1990, 101). Určitým vodítkem při dataci může být dlouhý zachycovač a profilovaná patka, která by v případě exem� pláře z Malého Chlumu odkazovala již na počátek 6. stol. před Kr. Loďkovitá spona s postranními výčnělky a s rýžkami zdobenými konci lučíku pocházející ze Starého Hradiska u Protivanova je dosud jediným moravským exemplářem tohoto typu spony (tab. I: 17), jejíž původ můžeme hledat v regionu jihovýchodního Přialpí a zejména severní Itálie v oblasti kultury Este, kde je datována do 7. stol. před Kr. (Eles Masi 1986, 138; Novotná 2001, 82). Menší varianty těchto spon jsou známy i z celků datovaných na přelom 7. a 6. stol. před Kr. (Eles Masi 1986, 139; Tecco Hvala 2012, 224). Z Polské oblasti lužické kultury jsou známy pouze dva exempláře datované na počátek fáze HD1 (Gedl 2004, 99, tab. 58: 286, 287). Více jedinců je známo ze Slovenska (Čambal 2008, obr. 2: 6), jeden kus pochází přímo z Molpíru a je datovaný dle keramiky ještě do fáze HC2 stejně jako analogické spony z depotu z Hurbanova (Novotná 2001, tab. 20: 214–218). Loďkovitou sponu s rombickým lučíkem zdobeným rytými liniemi a motivy mřížek s oboustranným krátkým vinutím a sekundárně vzhůru ohnutým zachycovačem s profilovanou profilovanou patkou z Hradiska u Ja� roměřic nad Rokytnou (tab. I: 21) můžeme datovat do fáze HD1 nebo na počátek fáze HD2 (Říhovský 1993, 99). Z Moravy známe loďkovitou sponu s rombickým lučíkem z Býčí skály, kde je datována k polovině 6. stol. před Kr. (Parzinger 1995, 18). Tento typ je hojně znám i z jihozápadního Polska, kde je na základě dalšího inventáře z hrobů datován do stupně HD (Gedl 2004, 98, tab. 57: 278–285), patrně spíše do první poloviny 6. stol. před Kr. Analogický tvar s jednostranným vinutím známe i z Hallstattu (Kromer 1959, tab. 245: 1). Rombicky tvarovaný lučík je běžný i v oblasti severní Itálie (Gedl 2004, 99). Do stejné skupiny spon bych zařadil i exemplář z výšinné lokality Kněždub Šumárník s rombicky tvarovaným plechovým lučíkem, jehož středová část je zformována do příčného žebra a je zdobena rytou dvojitou klikatkou (tab. I: 20). Na konci lučíku je patrný otvor pro nýt, kterým bylo přiděláno jednostranné vinutí, zachyco� vač se zdá být neprofilovaný (Říhovský 1993, 105). Analogický exemplář pochází z nedalekého žárového 1 2 Za informaci děkuji M. Golcovi. Sponu nalezl L. Bedá� při detektorové prospekci pracovníků Muzea Blanenska (M. Novák) a Muzea regionu Boskovic� ka (Z. Jarůšková) dne 15. 4. 2017. 150 M A R E K NOVÁK hrobu v Uherském Ostrohu (Říhovský 1993, tab. 16: 179). Nejedná se o příliš častý typ spony a jejich datace by odpovídala pravděpodobně fázi HD1. K loďkovitým sponám bychom mohli přiřadit ještě dva fragmenty zachycovačů, bronzový, zdobený rýžkami, pochází ze Starého Hradiska u Protivanova (tab. I: 19) a železný, který byl nalezen při detek� torové prospekci pracovníků Ústavu archeologie a muzeologie v roce 2008 na Starém zámku u Sucho� hrdel.3 Posledně jmenovaný připomíná loďkovitou sponu s rombicky tvarovaným plechovým lučíkem (tab. I: 19). Obloukové spony (Bogenfibeln) Bronzová oblouková spona s nezdobeným lučíkem kruhového průřezu pochází pravděpodobně z vý� šinné lokality Hradisko na katastru Jaroměřic nad Rokytnou (tab. I: 24). Vzhledem k chronologicky cit� livějším prvkům jako je profilovaný zachycovač a krátké samostřílové vinutí, ji lze přiřadit jednoznačně ke sponám stupně HD (Říhovský 1993, 82). S touto datací korespondují i početné bronzové a železné ana� logické exempláře z hrobů v Polsku (Gedl 2004, 95, tab. 56: 267–276). Dle J. Říhovského (1993, 82) můžeme sponu zařadit na základě soudobé keramiky do pozdního halštatu, nicméně není vyloučena ani možnost datace do první poloviny 6. stol. před Kr., neboť z Hradiska u Jaroměřic pochází i keramika fáze HC2 a HD1 a pro fáze HD2 a HD3 nejsou obloukové spony typické, což bylo ostatně prokázáno vertikální stratigrafií na výšinné lokalitě Heuneburg, kde jsou datovány pouze v rámci fáze HD1, ve kterém se vy� skytují společně s hadovitými, loďkovitými a částečně i bubínkovými sponami (Mansfeld 1973, tabela 26). Do stejné fáze je datována i oblouková spona s jednostranným vinutím a profilovanou patkou z Hradce u Němětic (Michálek/Lutovský 2000, 162, tab. 77: 3) nebo obloukové spony se samostřílovým vinutím z Ru� bínu u Podbořan (Sankot 2009, 41, obr. 1: 7, 8). K obloukovým sponám můžeme přiřadit i železný exem� plář z Tepence u Jívové s jednostranným vinutí a odlomeným zachycovačem a jehlou, u kterého je však bližší datace obtížnější (tab. I: 23). Nelze se v tomto případě opřít ani o keramické nálezy, neboť nejsou publikovány. Třetí exemplář obloukové spony s kolínkovitě zahnutým a listovitě rozšířeným plochým lučíkem s trojúhelníkovitým průřezem na jeho okrajích, profilovanou patkou a samostřílovým krátkým vinutím z Hradiska u Křenovic (tab. I: 25) můžeme datovat obdobně jako obloukovou sponu z Jaroměřic nad Rokytnou do fáze HD1 nebo na počátek fáze HD2 (Říhovský 1993, 82, 83), z výšinné polohy Hradisko u Křenovic je totiž známá keramika z obou těchto fází, zatímco u keramiky fáze HD3 není její původ z polohy Hradisko jistý. Bezpečně je doložen v blízké nížinné poloze Koráb, ze které pochází mj. loďko� vitá spona s kolínkovitě tvarovaným lučíkem (Říhovský 1993, tab. 16: 183), jenž bývá někdy nesprávně řa� zena k nálezům z polohy Hradisko (Bambasová 2014, 70, foto 21). Obloukové spony s listovitě rozšířeným plochým lučíkem a krátkým samostřílovým vinutím známe i z nekropole v Hallstattu (Kromer 1959, tab. 16: 4; 68: 18). Spony s ozdobnou patkou (Fuβzierfibeln) Chronologicky nejmladší typ spony západohalštatské provenience s charakteristickou kolmo vzty� čenou kulovitou patkou je znám prozatím pouze z jediné výšinné lokality na Moravě, kterou je Provo� dov�Ludkovice Rysov. Exemplář trojdílné spony s větší kulovitou nezdobenou patkou byl zveřejněn a popsán poměrně nedávno (Novák 2017, 190, 196, 197; tab. I: 27). Jedná se o typ F2 podle typologie G. Mans� felda, datovaný dle vertikální stratigrafie Heuneburgu na přelom fází HD2 a HD3, tedy konec 6. a počá� tek 5. stol. př. Kr. (Mansfeld 1973, 37, 38, tabela 26). Jeho nezdobené analogie najdeme však spíše v Polsku než v západní Evropě (Gedl 2004, tab. 59: 321, 60: 322, 324; Chorąży/Chorąży 2012, obr. 8: 9), přestože z Mo� ravy charakteristické spony se zdobenou patkou západohalštatské provenience známe (Čižmář 2006, obr. 1). Nově byla v pozůstalosti M. Čižmáře objevena další spona s ozdobnou patkou z Rysova, kterou vzhledem k menší kulovité patce a fasetovanému lučíku řadíme k variantě Wicina (tab. I: 26), známé hojně z oblasti lužické a pomořanské kultury v Polsku (Gedl 2004, 110; Chochorowski 2014, obr. 26). Spo� na byla patrně trojdílná se samostřílovým vinutím. Z eponymní lokality pochází celkem 4 exempláře těchto spon, které jsou datovány na konec 6., případně na přelom 6. a 5. stol. před Kr., tedy do fáze HD2, případně HD2/HD3 (Gedl 2004, 106, tab. 59: 315, 316, 318, 320; Chochorowski 2014, 37). Existence obou spon s ozdobnou patkou z Rysova naznačuje možné kontakty s lužickou oblastí ve Slezsku a Velkopolsku, zatímco spony se zdobenou patkou z českých výšinných lokalit jsou jednoznačně západohalštatské pro� 3 Za možnost její publikace děkuji K. Šabatové. K C H RONOLO GI I MOR AVSK ÝC H V ÝŠI N N ÝC H LOK AL I T STA R ŠÍ D O BY ŽELE Z N É 151 venience (Plze� Hradiště, Dolánky Rubín – Michálek 2011, obr. 3: 1, 2; Minice Hradiště – Bursák/Daněček/ Smíšek 2016, 120, obr. 3: 1). Bohužel prozatím není z Rysova známa soudobá keramika, která by potvrzo� vala osídlení lokality i ve druhé polovině 6. stol. před Kr. Dosavadní keramika známá ze sběrů je rám� cově datovatelná do fáze HD1 (Novák 2017, 210). Fragment bronzového samostřílového vinutí pocházející z Hradiska u Křepic je datovatelný do fáze HD2 a naznačuje možné aktivity i ve druhé polovině 6. stol. před Kr. (tab. I: 28). Fragmenty železných spon s dlouhým samostřílovým vinutím jsou známy z katastru Jaroměřic nad Rokytnou v počtu čtyř exemplářů (Podborský 1972, obr. 40: 8, 11–13). Zvláště však spona se zachovalým páskovým lučíkem a přikorodovaným řetízkem připomíná spíše spony středo laténské konstrukce s vnější tětivou a širokým vinutím. A vzhledem k tomu, že z katastru pochází i laténská grafi� grafi� tová keramika včetně fragmentů prokazatelných laténských železných spon s uzlíky na lučíku (Podborský 1972, obr. 40: 15, 16), zařadil bych výše uvedené exempláře rovněž do středo laténského období a niko� liv do pozdního halštatu (Podborský 1972, 9). Podobná situace je známa z Molpíru u Smolenic, z něhož navzdory hustému osídlení z doby halštatské pochází početný soubor 210 fragmentů laténských spon, včetně analogických zlomků dlouhých samostřílových vinutí (52 ks; Farkaš 2004, 88–90, obr. 6–11). H ROT Y ŠÍPŮ V ÝCHODN ÍHO T Y PU Do kategorie hrotů šípů východního typu spadají převážně bronzové exempláře dvoubřitých, trojbři� tých, trojbokých a čtyřbokých hrotů označovaných v literatuře tradičně jako „skýtské“ nebo „skýtského“ typu (Hellmuth 2006; Nekvasil 1993, 367; Říhovský 1996, 140, 141; aj.), neboť bývají spojovány s charakte� ristickou materiální kulturou klasických Skýtů, žijícími ve stepních oblastech severního Přičernomoří (Hellmuth 2014, 2). Jejich výskyt se mapuje na širokém území od střední Evropy až po východní Asii a můžeme je ve střední Evropě pokládat jednoznačně za cizí prvek, který zde nemá své předchůdce. Hroty šípů východního typu jsou známy z celkem 14 moravských výšinných lokalit v počtu 137 exem� plářů.4 Z kvantitativní hlediska se jedná o poměrně reprezentativní soubor vhodný k základní typolo� gicko�chronologické analýze, avšak z kvalitativního hlediska je jeho použití k interpretačním závěrům poněkud problematické. Většina hrotů totiž pochází buď ze starých, dnes již těžko revidovatelných fon� dů, nebo byly získány amatérskými hledači, tudíž postrádají základní polohopisné údaje a potřebný ná� lezový kontext. Pouze několik málo hrotů bylo zaměřeno a vyzvednuto odborníky při terénní prospekci, ještě méně jich pak bylo nalezeno přímo při archeologickém terénním výzkumu, v rámci moravských výšinných lokalit se jedná pouze o tři hroty (tab. II: Bl1, Ch1, R1). Do budoucna je potřeba zaměřit se na získání hrotů právě v rámci archeologického výzkumu a na precizní dokumentací nálezového kontextu, jinak se v otázce interpretace „skýtských“ militarií na výšinných lokalitách nikam neposuneme. Jednotlivé hroty byly označeny kódy skládajícími se z počátečního písmene katastru obce, na kte� rém se výšinná lokalita nachází, a pořadového čísla hrotu, přičemž bylo přihlédnuto k již publikované� mu číslování hrotů dle práce (Bartík a i. 2017, 43–56). Navržený systém tak jednak usnad�uje orientaci v již poměrně početném souboru a jednak umož�uje přidávat postupně další hroty, které budou objeveny. Dosud největší soubor hrotů v počtu 49 ks pochází z výšinné lokality Provodov�Ludkovice Rysov. Bo� hužel většina (tab. II: P1–P46) byla získána amatérskými hledači, pouze tři hroty (tab. II: P47–P49) byly nale� zeny při archeologické prospekci a odborně zdokumentovány5 (Čižmář a i. v přípravě), čímž byl jejich výskyt na lokalitě alespo� částečně potvrzen. Druhý největší soubor (37 ks) představují hroty z katastru Horákova, které byly nedávno v počtu 26 ks (tab. II: H1–H26) publikovány jako nálezy z polohy Horákovský hrad (Bartík a i. 2017, obr. 2: 31–42; 3: 43–56). Autor tohoto příspěvku však při následné revizi a dokumentaci zjistil, že jednak nebyly do soupisu zahrnuty dvoubřité hroty (11 ks, tab. II: H27–H37) a jednak že místo nálezu není přímo v poloze Horákovský hrad, ale v těsné blízkosti hradu v trati s příznačným názvem Mordovny.6 Absence hrotů v poloze Horákovský hrad byla ověřena prospekcí autora příspěvku a M. Golce dne 26. 11. 2016, při které se nepodařilo dohledat ani jeden kus. Další komplikací je fakt, že tento soubor 4 5 6 Do soupisu nebyly zahrnuty trojbřité hroty z katastru Jaroměřic nad Rokytnou, neboť vzhledem k hojně doloženému pozdně halštatskému osídlení katastru, u nich není jistý jejich původ z polohy Hradisko. Hroty byly nalezeny dne 13. 10. 2017 při společné detektorové prospekci pracovníků z ÚAPP v Brně (I. Čižmář)) a v Kro� měříži (M. Popelka, A. Fojtík), z Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně (J. Langová), z Univerzity Palackého v Olomouci (M. Golec, T. Zeman) a Masarykovy univerzity v Brně (M. Novák). Jeden z hrotů nalezl také místní spolupracující hledač M. Nedbálek. Za laskavé svolení jejich publikace děkuji všem výše uvedeným kolegům. Za informaci děkuji D. Válkovi. 152 M A R E K NOVÁK může dle nálezce obsahovat i přimíchané hroty nalezené na Rysově. Člověk, který je předal do Muzea v Ostrožské Lhotě, totiž hroty získal od různých hledačů a nedokáže je dnes sám rozlišit. Jelikož je však jejich vazba k moravským výšinným lokalitám vysoce pravděpodobná, byly do tohoto soupisu přes výše nastíněné nejasnosti rovněž zařazeny. Podobně nešťastný soubor představují starší nálezy hrotů z Kotouče u Štramberka pocházející z různých sbírek, jejichž detailní soupis, včetně dnes již ztracených exemplářů, poskytl nedávno V. Janák (2017). Ve své práci dal dohromady celkem 16 kusů (tab. II: Š1–Š16), pocházejících buď přímo z Kotouče nebo z jeho blízkého okolí, u nichž je k dispozici alespo� jednoduchá kresba.. Kolek� ci tvoří hroty nalezené K. J. Maškou v jeskyni Čertova díra (tab. II: Š1–4, 16; přičemž Š16 je dnes ztracen) a na Kotouči (tab. II: Š14; dnes ztracen) uložené v Moravském zemském muzeu v Brně, dále hrot z Kotouče uložený v Naturhistorisches museu ve Vídni (tab. II: Š5), hroty z Kotouče ze sbírky Š. Hanzelky uložené v Muzeu ve Štramberku (tab. II: Š7, 8, 15; přičemž Š15 je dnes ztracený a není u něj jistý původ přímo z plo� chy Kotouče), dále hrot z Kotouče uložený ve Slezském muzeu v Opavě (tab. II: Š6), hrot lokalizovaný na katastr Štramberka uložený v Moravském zemském muzeu v Brně (tab. II: Š13) a na závěr ztracené hroty ze sbírky H. Beera (tab. II: Š9, 10) a Dr. H�ppa z Kotouče (tab. tab. II: Š11,, 12), přičemž v popisu posledně jmenova� ného se uvádí ještě další dva potencionální „skýtské“ hroty z kosti, u nichž se však nákresy nezachovaly, a proto nebyly do soupisu zařazeny (Janák 2017, 119–124, obr. 1). Prostorově nejlépe lokalizovaný soubor hrotů dosud pochází z Hradiska u Křenovic v počtu 19 ks (tab. II: K1–K19). Starší nálezy ze sbírky J. Slováka (tab. II: K1 a K2) měly být uloženy v Muzeu Kroměřížska a považovaly se za ztracené (Hlava 2003, 124), ale při revizi „skýtských“ nálezů se O. Klápovi podařilo hrot K2 v muzeu v Kroměříži nalézt a potvrdit jeho původ ze sousední tratě Koráb nebo Trávníky, jak uváděl M. Hlava (2003, 124; Klápa 2016, 39). Kolekci osmi hrotů K3–K10 našli na východním svahu Hradiska v roce 2002 J. a M. Kejzlarovi a ve stejném roce předali Muzeu Prostějovska hroty K11–K15 z centrální části Hradiska Z. a D. Smržovi. Poloha hrotů K3–K15 je tedy alespo� přibližně známá. Hroty K16–K19 byly nalezeny v rámci projektu Preventivní archeologie pro Pře� rovsko, jehož garantem byl Z. Schenk, a pouze ke hrotu K17 existují bližší polohopisné souřadnice. I přesto, že je lokalita dlouhodobě zemědělsky obdělávána, jedná se o jedinou výšinnou lokalitu, u které si můžeme udělat alespo� přibližnou představu o rozmístění hrotů. Pro typologickou analýzu hrotů východního typu z moravských výšinných lokalit byl zvolen deskripční systém navržený A. Hellmuth pro hroty z Molpíru u Smolenic (Hellmuth 2006, 24–28, obr. 3) doplněný o další typy hrotů definovaných pro severopontickou oblast (Hellmuth 2010, 7–16). Takto vznik� lá deskripce je aplikovatelná na většinu hrotů pocházejících z výšinných lokalit ve východní části střední Evropy a zárove� je kompatibilní s hroty pocházejícími ze severopontické oblasti. Deskripční systém byl nedávno aplikován na dosud nejpočetnější moravský soubor hrotů východního typu z Rysova (tab. II: P1�P46; Novák 2017, 199–203, obr. 5). Po započítání nově získaných hrotů P47�P49 můžeme říci, že so� ubor obsahoval 22 % dvoubřitých, 49 % trojbřitých a 29 % trojbokých hrotů, přičemž 80 % hrotů mělo poškozenou či odlomenou špičku hrotu. Hroty z Rysova mají své analogie na dalších opevněných vý� šinných lokalitách ve východní části střední Evropy jako je Kamieniec, Strzegom, Wicina, Smolenice, Dédestapolcsány, Celld�m�lk aj. Soubor obsahoval i typy, které dosud na Moravě nebyly identifikovány, například typ II.C s hexagonálním tvarem břitu, jejichž nálezový kontext se v rámci střední Evropy váže výhradně na opevněná výšinná sídliště, podobně jako hroty typu II.E. Zachyceny byly i hroty s asymet� rickým ukončením břitů, skupina I.Y a II.Y, jenž byly v prostoru střední Evropy dosud známy jen z Mol� píru. V souboru byl identifikován také první moravský exemplář opatřený rytými značkami v podobě trojice šikmých rýžek na jednom břitu a vyrytým křížkem na druhém břitu (tab. II: P41), hroty s rytými značkami známe v počtu 5 kusů z Molpíru, ojediněle se objevují i na Ukrajině či v Turecku (Novák 2017, 203). Chronologicky byl soubor z Rysova poměrně jednotně zařazen do I. časového horizontu výskytu hrotů východního typu, který pro moravské nálezy vyčlenil O. Klápa (2017, 71–74). Jeho absolutní datace spadá do poslední čtvrtiny 7. a první poloviny 6. stol. před Kr., v relativní chronologii se jedná o fázi HD1 (Klápa 2017, 71). Rysovské hroty spadají tedy do stejného časového horizontu jako hroty z Molpíru (Hellmuth 2006, 145; Kemenczei 2009, 113; Novák 2017, 205). Typologické rozčlenění všech dosud známých hrotů z moravských výšinných lokalit dle systému A. Hellmuth zobrazuje tabela 1, přičemž do ní není započítaný ztracený hrot z Leskouna u Olbramovic (Ol1) u něhož se neví, zda byl trojbřitý nebo trojboký (Říhovský 1996, 148). Z tabely 1 také vyplývá dosavadní převaha trojbřitých hrotů (43 %), druhým nejpo� četnějším typem jsou trojboké (34 %), dále dvoubřité (21 %) a pouhá dvě procenta představují čtyřboký kostěný hrot ze Štramberka a jeden neurčený hrot z Leskouna. Jelikož většina hrotů z moravských vý� šinných lokalit je typologicky zastoupena v analyzovaném souboru z Rysova, nepovažuji za nutné zde znovu do detailu rozebírat jednotlivé typy a jejich rozšíření v rámci střední Evropy. Zaměřím se pouze na ty skupiny a varianty, které soubor z Rysova neobsahuje. K C H RONOLO GI I MOR AVSK ÝC H V ÝŠI N N ÝC H LOK AL I T STA R ŠÍ D O BY ŽELE Z N É 153 Dvoubřité hroty U dvoubřitých hrotů se jedná o varianty s vnitřní tulejkou I.A.4 a I.B.4, které známe ze Štramberka a z Křenovic (tab. II: Š13, K9). Obě varianty jsou v prostoru střední Evropy poměrně vzácné, jeden exem� plář pochází ze žárového hrobu z Chotína IA, kde je na základě doprovodných nálezů sice datován do závěru 6. stol. před Kr., nicméně jejich výskyt je běžný i v první polovině 6. stol. před Kr. (Kozubová 2013a, 91/92; Kozubová 2013b, tab. 6: 8). Fragment značně poškozeného dvoubřitého hrotu s vnitřní tulejkou známe dále z výšinné lokality Blatnice Rovná (Pieta 2012, obr. 2: 10). Za zmínku stojí ještě dvoubřitý hrot z Horákova (tab. II: H34) s poněkud úzkými břity, k němuž máme analogii například na polské Wicině (Gedl 2014, tab. 5: 300) a dvoubřitý hrot z Křenovic (tab. II: K11), který byl přiřazen ke skupině I.A, ale připomíná svým ostřejším zalomením chronologicky starší skupiny I.I s rombicky tvarovaným břitem z předskýtského období s dominancí v 7. stol. před. Kr. (Hellmuth 2010, 10). Do skupiny I.M můžeme zařadit dříve neurčený dvoubřitý hrot z Rysova s rombickým průřezem a dvěma svislými drážkami (tab. II: P23). Jedná se o poměrně raritní variantu jak ve střední Evropě, tak v severopontické oblasti, zná� mou v jednom exempláři z Molpíru u Smolenic (Hellmuth 2006, tab. 2: 14). Analogie v podobě dvou kusů ze středního Podněstří datované do poloviny 7. stol. před Kr. k ní našla A. Hellmuth (2010, 336). Trojbřité hroty Ze skupiny II.A stojí za zmínku exemplář z Křenovic s vnitřní fasetovanou tulejkou (tab. II: K2), který je v prostoru střední Evropy poměrně ojedinělý, přestože hroty skupiny II.A jsou známy v hojném počtu jak ze střední, tak i východní Evropy (Hellmuth 2010, 339). O. Klápa zařadil tento exemplář do I. časového horizontu (Klápa 2016, 40), s čímž lze souhlasit vzhledem k archaickému mandlovitému tvaru břitu. Hroty s vnitřní tulejkou skupiny II.B (tab. II: K10, Os1) mají poměrně široký chronologický rámec, od druhé poloviny 7. až do první poloviny 5. stol. před Kr., pro jejich přesnější dataci je nutné mít k dispo� zici doprovodné nálezy (Hellmuth 2010, 340; Kozubová 2013a, 90/91). V oblasti střední Evropy jsou hojně zastoupeny především na pohřebištích v Karpatské kotlině a ve Slovinsku (Hellmuth 2010, obr. 265), ale vyskytl se i na Molpíru (Hellmuth 2006, tab. 7: 15), Vyšném Kubínu (Bukowski 1977, tab. XXI: 16), Wicině (Gedl 2014, tab. 7: 439) nebo na výšinné lokalitě Salzburg Hellbrunnerberg (Moosleitner 1979, obr. 12: 15) a Velem Szentvidhegy (Hellmuth 2006, 93). Nově byla v rámci trojbřitých hrotů vyčleněna nepříliš počet� ná skupina hrotů s trojúhelníkovitým tvarem břitu, jejichž středová část vycházející z tulejky se táhne až ke špičce hrotu (tabela 1, skupina II.D�). Tento typ byl shledán na několika výšinných lokalitách na Mo� ravě a nebyl dosud samostatně vyčleněn (tab. II: H10, P27, Š10). Analogické tvary známe z oblasti Čech ze Závisti, z Libkovic (Bartík a i. 2017, obr. 1: 20, 25) nebo z Minic (Trefný/Slabina 2015, obr. 9: 1). Ze Slovenska pochází jeden exemplář z porušeného hrobu v Nových Zámcích (Stegmann-Rajtár 2009, obr. 2: 2). Vzhle� dem k jejich sporadickému výskytu však zůstává jejich datace otevřená. Zatímco z Rysova hroty skupiny II.F prozatím neznáme, z dalších moravských výšinných lokalit jsou doloženy pěti exempláři s vnější tulejkou a v jednom případě s vnitřní tulejkou (tab. II: H25, Ch1, Kř1, Š2, M1, Š6). Potvrzuje se tak, že je tato skupina hrotů s vnější tulejkou ve střední Evropě vázána výhradně na výšinné lokality a jeskyně, zatímco z oblasti středního Podněpří a severního Kavkazu je známa i z časně skýtských hrobů (Hellmuth 2010, 348). Jeden exemplář pochází i z Heuneburgu (Bofinger 2006, obr. 1: 3). Hroty s vnitřní tulejkou sku� piny II.F se výrazně kumulují ve stepních oblastech v bezprostřední blízkosti Černého moře, kde se od druhé poloviny 7. stol. před Kr. objevují v souborech společně s hroty s vnější tulejkou a přetrvávají až do klasického skýtského období (Hellmuth 2010, 86, 298). V prostředí Karpatské kotliny známe tyto hroty hojně například z hrobu 1 na lokalitě Mátraszele, který je datován do časně skýtského období (Kemenczei 2009, 45, tab. 154: 2; 155: 3). Skupina II.H s trojúhelníkovitým tvarem břitu, který je na konci zahrocený, zahrnuje prozatím jeden hrot z Křenovic (tab. II: K13), pro který O. Klápa vyčlenil poměrně široký da� tační rámec spadající od konce 7. do počátku 5. stol. před Kr. (Klápa 2016, 43), jejich chronologickou ne� citlivost potvrdila i A. Hellmuth pro severopontickou oblast, kde se hroty skupiny II.H hojně vyskytují v hrobech od 8. do počátku 6. stol. před Kr. (Hellmuth 2010, 97, 303, obr. 121). Ze střední Evropy prozatím není znám analogický exemplář. Hrot s vnitřní tulejkou a rombicky tvarovaným břitem ze skupiny II.I z Křepic (tab. II: Kř2) se častěji objevuje na nížinných sídlištích (Sedlec, Jaroměřice nad Rokytnou, Koste� lec na Hané, Ostrožská Nová ves, Prosiměřice, Slatinice – Bartík a i. 2017, obr. 1: 48; 3: 68, 81; 4: 122, 128, 135) nebo v hrobech kultury Vekerzug (například Chotín IA, IB – Kozubová 2013b, tab. 35: 8; 109: 62; Szen� tes�Vekerzug – Kemenczei 2009, tab. 65: 6, 7; 70: 5, 6; Tiszavasvári�Csárdapart – Kemenczei 2009, tab. 119: 12, 154 M A R E K NOVÁK 13), i když známe jeden exemplář i z Vyšného Kubína (Bukowski 1977, tab. XXI: 15). Na jeho nejistý původ z Hradiska u Křepic ukázal Z. Bukowski, dle kterého má z katastru Křepic pocházet 5 hrotů, přičemž pouze u ztracených hrotů Kř4 a Kř5 se uvádí jejich původ z opevněného sídliště, zatímco publikované hroty Kř1–3 mají pocházet z otevřeného pozdně lužického sídliště, které však není blíže určené (Bukowski 1977, 78). Nicméně J. Říhovský situuje již všechny tři hroty Kř1–3 na Hradisko u Křepic (Říhovský 1996, 139, 143/144). Nutno však dodat, že jeho kresba hrotu Kř3 (Říhovský 1996, tab. 28: 489) vypadá zcela jinak, než v práci Z. Bukowského (1977, Tab. IX: 14) nebo O. Klápy (2016, tab. 6: 11). Otázkou je, zda se nejedná o jeden ze ztracených hrotů Kř4 nebo Kř5. A. Kozubová datuje hroty s vnitřní tulejkou ze skupiny II.I do krátkého časového úseku druhé poloviny 6. stol. před Kr., tedy do fáze HD2 (Kozubová 2013a, 89), což potvrzuje i O. Klápa (2016, 44). Podle A. Hellmuth (2010, 101) se jedná o perský typ, který není v severopon� tické oblasti příliš častý a rovněž ani v oblasti rozšíření kultury Vekerzug (Kozubová 2013a, 92). Skupina II.M zahrnuje hroty opatřené dvěma svislými drážkami na boku. Můžeme do ní přiřadit jeden exemplář s vnitřní tulejkou (tab. II: S1) ze Starého zámku u Suchohrdel nalezený při detektorové prospekci pracov� níků ÚAM FF MU.7 Jedná se o skupinu hrotů s domovským výskytem na středním a dolním Dněpru, na Krymu a v oblasti Dolní Volhy, kde se začínají vyskytovat od poloviny 7. stol. před Kr. s dominancí od poloviny 6. stol. před Kr. (Hellmuth 2010, 110, 3, tab. 5: 11; 7: 17; 65: 16, 17). Objevují se v hrobech kultury Vekerzug (Chochorowski 2014, obr. 16A: 30–33; Kemenczei 2009, tab. 154: 2; 155: 3). Známý ý exemplář z Mol� píru (Hellmuth 2006, tab. 18: 20) lze v kontextu ostatních hrotů zařadit do první poloviny 6. stol. před Kr. Vzhledem k absenci dalších soudobých sídlištních nálezů z lokality Starý zámek u Suchohrdel zůstává datace hrotu S1 otevřená pro celé 6. stol. před Kr. Trojboké hroty Na rozdíl od početné skupiny trojbokých hrotů (viz tabela 1, skupina III) s širokým časovým i geo� grafickým rozpětím, je skupina trojbokých hrotů s malými „křidélky“ (tabela 1, skupina III�), vyčleněná A. Hellmuth na základě analýzy hrotů z Molpíru, lokalizována především do oblasti středního Pod� něstří a severního Kavkazu, kde jsou charakteristické pro druhou polovinu 7. stol. před Kr. (Hellmuth 2010, 356/357; 2014, obr. 3: k; 4: a, b), O. Klápa klade jejich výskyt do I. časového horizontu, tedy na konec 7. a první polovinu 6. stol. před Kr. (Klápa 2016, 59). Kromě moravských hrotů s vnější tulejkou, máme z Moravy doložen i typ s vnitřní tulejkou III.4�(tab. II: H24, Š8), analogický exemplář pochází i z Molpíru (Hellmuth 2006, tab. 18: 19) nebo z lokality Kamieniec Torún (Gedl 2014, tab. 6: 372). V rámci trojbokých hrotů jsem vyčlenil ještě jednu podskupinu (tabela 1, skupina III��), která zahrnuje hroty, u kterých je tulejky od břitu oddělena výřezy vytvářející zdání tzv. zdvojeného románského okénka. Spodní část hrotu je tedy trojbřitá a horní část trojboká. Zatímco hroty skupiny M mají svislé drážky po celé délce až ke špičce, u hrotů této varianty se tzv. zdvojená románská okénka vyskytují pouze ve spodní polovině hrotu. Analogické exempláře známe kromě Moravy i z hrobů západopodolské skupiny (Burghardt 2015, obr. 1: 2a, 2b; 3: 20, 21; Chochorowski 2014, obr. 14: 17, 21, 22) nebo z jeskyně Ojców (Bukowski 1977, tab. XIV: 2a, 2b). Z Hradiska u Křepic pochází i varianta s vnitřní tulejkou s rombicky tvarovaným břitem (tab. II: Kř3), kterou O. Klápa datuje do II. časového horizontu, tedy do druhé poloviny 6. až ž první polo� viny 5. stol. před Kr. a poukazuje na její podobnost s typem Chotín (Klápa 2016, 61), jejichž doba výskytu spadá do 6. stol. před Kr. s těžištěm v jeho druhé polovině (Kozubová 2013a, 91). Od typu Chotín se však liší přítomností právě tzv. zdvojeného románského okénka, což z něj činí poměrně ojedinělý exemplář v rámci středoevropského prostoru. Z Molpíru je znám velmi podobný kus, jeho tvar břitu při pohledu z boku je však ve tvaru lomeného oblouku, proto byl zařazen do skupiny II.G (Hellmuth 2006, 116, 117; Taf. 16: 5). Nově byly identifikovány dva hroty s vnitřní tulejkou z Blučiny a z Horákova (tab. II: Bl1, H9), které můžeme dle typologie A. Hellmuth zařadit ke skupině III.G, což jsou trojboké hroty zakončené zpětnými háčky rozšířené zejména v oblasti středního Dněpru a dolního Povolží, kde se vyskytují až do 5. a 4. stol. před Kr. (Hellmuth 2010, 133–136, obr. 181). Hroty této skupiny z Moravy nemají ve střední Evropě příliš mnoho paralel, delší exemplář z Blučiny připomíná kratší hroty z Biskupinu (Gedl 2014, tab. 5: 359, 360), menší hrot z Horákova zase exemplář ze Zaczernie (Gedl 2014, tab. 5: 358). Jejich datace je závislá na doprovodných nálezech, které v případě hrotu z Blučiny nejsou k dispozici, hrot byl nalezen ve splachových vrstvách8 a hrot z Horákova můžeme dle ostatních kusů zařadit do I. časového horizontu dle O. Klápy (2017, 71–74). 7 8 Za možnost jeho publikace děkuji K. Šabatové. Za informaci děkuji M. Salašovi. K C H RONOLO GI I MOR AVSK ÝC H V ÝŠI N N ÝC H LOK AL I T STA R ŠÍ D O BY ŽELE Z N É 155 Tabela 1. Typologické zastoupení hrotů východního typu z moravských výšinných lokalit dle deskripčního systému A. Hellmuth (2006; 2010). Bl – Blučina Cézavy; Bo – Boršice u Blatnice Hradišťko; Br – Brusné Křídlo; H – Horákov Horákovský hrad/Mordovny; Ch – Chvalčov Hostýn; K – Křenovice Hradisko; Kř – Křepice Hradisko; M – Malé Hradisko Staré Hradisko; Os – Oslavany Náporky; P – Provodov-Ludkovice Rysov; R – Radslavice Zelená Hora; S – Suchohrdly Starý zámek; Š – Štramberk Kotouč. Čtyřboké hroty Do skupiny IV náleží unikátní kostěný exemplář s krátkou vnější tulejkou, pocházející z Čertovy díry na Kotouči u Štramberka (tab. II: Š16),, jenž správně identifi identifikoval koval O. Klápa, a který ý nemá ve „skýt� ské“ materiální kultuře příliš mnoho paralel. V hrobech západopodolské a ciumbrudské skupiny se sice kostěné čtyřboké hroty v průběhu 7. stol. před Kr. občas objevují, stejně jako v severopontické oblasti, ale nemají vysunutou tulejku (Hellmuth 2010, 358; Chochorowski 2014, obr. 12B: 7–28; Klápa 2016, 74/75). Podob� né kostěné hroty bez tulejky známe například z Wiciny (Bukowski 1977, tab. XXII: 4, 5) nebo z Molpíru (Hellmuth 2006, tab. 19: 1–3). O. Klápa uvádí analogii ke Štramberskému hrotu z kurhanu C v Novoselce� �Grimajlovské (Burghardt 2015, obr. 2: 2g, 2h), z vyobrazení však není patrné, zda se jedná o hroty kostěné či bronzové. ZÁV ĚR Chronologické rozpětí bronzových a železných spon pocházející z areálů výšinných lokalit na Mora� vě bylo jejich analýzou stanoveno od poloviny 7. do konce 6. stol. před Kr., s těžištěm ve fázi HC2 a HD1. Do fáze HD2 lze jistě datovat pouze dvě spony se zdobenou patkou z Rysova. Z bronzové industrie podporují výše uvedenou dataci i ojedinělé nálezy bronzových jehlic s labuťkovitým krčkem a číškovi� tou hlavicí z Brna�Obřan (Adámek 1961, tab. III: 4) a Křenovic (Nekvasil 1962, 147), nebo tutulovitý knoflík z Horákovského hradu (Mírová 2019, tab. 48: 29) nalezený při sondáži P. Kose9, mající své paralely v hro� bových celcích z Hlásnice, Holásek nebo Morašic datovaných do fáze HC2 (Golec 2005, tab. 259). Z analýzy hrotů východního typu z moravských výšinných lokalit vyplývá jednoznačná příslušnost k I. časovému horizontu dle O. Klápy (2017, 71–74), tudíž je můžeme datovat od konce 7. až první polovi� ny 6. stol. před Kr. Jednoznačně převažují chronologicky starší typy s vnější tulejkou (90 %). Ojedinělé varianty s vnitřní tulejkou (9 %) mají většinou poměrně široký časový rámec, vyjma hrotu skupiny II.4.I 9 Za informaci děkuji P. Kosovi. 156 M A R E K NOVÁK (tab. II: Kř2), který je typický pro 2. polovinu 6. stol. před Kr., tudíž jejich existence v souborech s pře� vahou hrotů s vnější tulejkou není z hlediska chronologie nikterak problematická a nevylučuje jejich dataci do první poloviny 6. stol. před Kr. Hroty s vnější tulejkou rovněž nespadají do inventáře kultury Vekerzug, kam bývali všechny „skýtské“ nálezy z Moravy některými autory automaticky chybně řazeny (Golec/Čermáková/Fojtík 2016, 183). Zajímavý je jejich výskyt pouze v oblasti platěnické kultury lužických popelnicových polí, z oblasti horákovské kultury tyto hroty prozatím neznáme (Klápa 2016, 96), podobně to je i s halštatskými depoty, které evidujeme pouze z prostoru platěnické kultury (Golec/Fojtík/Rybářová 2017, 47). Datace hrotů východního typu z moravských výšinných lokalit do fáze HD1 tedy plně koreluje s poznatky získanými analýzou hrotů i z dalších výšinných lokalit ve východní části střední Evropy, odkud pochází časté paralely k moravským nálezům. Na základě typologicko�chronologické analýzy spon a hrotů východního typu je tedy zapotřebí kon� cept pro vznik moravských výšinných lokalit nastíněný v úvodu upravit. Z výšinných sídlišť známe ko� vové předměty bezpečně datovatelné již do druhé poloviny 7. a první poloviny 6. stol. před Kr., tedy do fází HC2 a HD1. Naopak kovových nálezů z druhé poloviny 6. stol. před Kr., tedy z fáze HD2, kam býval tradičně vznik výšinných lokality kladen, je výrazně méně. Morava tedy v tomto ohledu netvoří v rámci SV Přialpí výjimku, výšinné lokality tu nevznikají hromadně až od poloviny 6. stol. před Kr. v důsledku „skýtské“ expanze, jak se doposud předpokládalo, ale postupně začínají vznikat již od druhé poloviny 7. stol. před Kr. podobně jako ve zbývajících částech střední Evropy. Tím vyvstává nová možnost jejich interpretace z hlediska účelu a funkce, která bude řešena v rámci dalšího studia. K C H RONOLO GI I MOR AVSK ÝC H V ÝŠI N N ÝC H LOK AL I T STA R ŠÍ D O BY ŽELE Z N É 157 Tab. I. Bronzové a železné spony z moravských výšinných lokalit. 1, 23 Jívová Tepenec; 2, 11, 21, 24 Jaroměřice nad Rokytnou Hradisko; 3, 14 Brno-Obřany Hradisko; 4, 7, 8, 12, 22, 26, 27, Provodov-Ludkovice Rysov; 5, 28 Křepice Hradisko; 6 Francova Lhota Pulčínské skály; 9 Lechovice u Pavlova Obersko; 10, 16 Krhov Malý Chlum; 13 Velké Opatovice Hradisko; 15 Olbramovice Leskoun; 17, 19 Malé Hradisko Staré Hradisko; 18 Suchohrdly Starý zámek; 20 Kněždub Šumárník; 25 Křenovice Hradisko. 1, 23 – Vránová/ Vrána 2005, obr. 10: 5, 6; 2 – Podborský 1972, obr. 40: 6, upraveno; 3a – Adámek 1961, tab. XXVII: 3; 3b, 5, 11, 14, 15, 17, 19–21, 24, 25, 28 – Říhovský 1993, tab. 8: 79; 14: 129–131, 139, 144; 15: 154, 155, 161; 16: 178; 17: 200, 201; 6 – Čermáková 2014, tab. III: 1; 4, 7, 8, 12, 22, 27 – Novák 2017, tab. 1: 1–6; 10, 13 – Novák 2015, tab. 34: 8, 9. 158 M A R E K NOVÁK Tab. II. Hroty východního typu z moravských výšinných lokalit. Bl1, K1, O1, Š1–Š4, Š13 – Říhovský 1996, tab. 22: 254; 28: 471, 472, 482–484, 493, 497; Br1–Br3, K16–K19 – Bartík a i. 2017, obr. 2: 6–8; 4: 98–101; Ch1, K2, K13, Kř1–Kř3, M1, P1–P3, Š5–Š8, Š14, Š16 – Klápa 2017, obr. 7: 8, 10, 21, 24–26, 31–34, 36; obr. 10: 6–8, 12; K3–K12, K14, K15 – Hlava 2003, obr. 1: 1–10, 12, 13; P4–P46 – Novák 2017, tab. 2; 3; R1 – Holubová 2008, obr. 2; Š9–Š12, Š15 – Janák 2017, obr. 1: 1, 5a, 5b, 6, 8. Zkratky viz tabela 1. K C H RONOLO GI I MOR AVSK ÝC H V ÝŠI N N ÝC H LOK AL I T STA R ŠÍ D O BY ŽELE Z N É 159 LI T ER AT U R A Adámek 1961 F. Adámek: Pravěké hradisko u Obřan. Brno 1961. Baarová 2007 Z. Baarová: Halštatské hradisko Křižanovice–„Zámeček“. Pravěk Nová řada 15/2005, 2007, 395–418. Bambasová 2014 S. Bambasová: Platěnické osídlení lokality Křenovice 2 „Vinice“. Bakalářská prá� ce. Olomouc 2014. Bartík a i. 2017 J. Bartík/E. Čermáková/V. Čisťakova/I. Čižmář/(✝) M. Čižmář/M. Da�hel/P. Fojtík/J. Frolík/M. Golec/M. Kalábek/O. Klápa/P. Knotek/B. Komoróczy/J. Lan� gová/T. Merta/J. Musil/M. Novák/M. Popelka/D. Rožnovský/D. Říčan/R. Sed� láček/Z. Schenk/P. Šín/J. Šmerda/B. Tomešová/D. Válek/D. Vích/V. Vránová/J. Waldhauser/T. Zeman: The Vekerzug and other Eastern Cultures in the Czech Republic. Studia Archaeologica Brunensia 22/1, 2017, 27–68. Betzler 1974 P. Betzler: Die Fibeln in Süddeutschland, Österreich und der Schweiz I. Prähisto� rische Bronzefunde XIV/3. München 1974. Bofinger 2006 J. Bofinger: Kelten – Skythen – Griechen: Zu den dreiflügeligen Pfeilspitzen von der Heuneburg an der Oberen Donau. In: H. P. Wotzka (Hrsg.): Grundlegungen. Beiträge zur europäischen und afrikanischen Archäologie für Manfred K. H. Eggert. Tübingen 2006, 551–562. Bukowski 1977 Z. Bukowski: The Scythian influence in the area of Lusatian culture. Wroclav – Warszawa – Kraków – Gda�sk 1977. Burghardt 2015 M. Burghardt: Weapon and the military of the population of the West Po� dolian group of the Early Scythian culture in the light of sepulchral sour� ces. Materiały i Sprawozdania Rzeszowskiego Ośrodka Archeologicznego 36, 2015, 143–166. Bursák/Daněček/Smíšek 2016 D. Bursák/D. Daněček/K. Smíšek: Nové kovové nálezy z doby halštatské z hradiště u Minic, okr. Mělník. Praehistorica 33/1–2, 2016, 117–129. Čambal 2008 R. Čambal: Osídlenie okresov Bratislava, Senec a Pezinok v dobe halštatskej. Die Besiedlung der Bezirke Bratislava, Senec und Pezinok in Hallstattzeit. In: P. Pospechová/P. Wittgrúber (eds.): Carnuntum Gerulata. Germánske osídlenie pri Dunaji v priestore Bratislavskej brány ako širšie hospodárske a sociálne zázemie Carnunta a Gerulaty. Pezinok 2008, 78–100. Čermáková 2014 E. Čermáková: Pravěk Valašska. Vsetín 2014. Čižmář 2006 M. Čižmář: K jednomu typu pozdně halštatské spony na Moravě. Pravěk Nová řada 14/2004, 2006, 365–372. Čižmář a i. v přípravě I. Čižmář/A. Fojtík/M. Golec/J. Langová/Z. Mírová/M. Novák/M. Popelka: Detektorová prospekce na výšinné lokalitě Rysov u Provodova (okr. Zlín) v roce 2017. V přípravě. Dohnal 1988 V. Dohnal: Opevněná sídliště z doby popelnicových polí na Moravě I.–II. Studie Muzea Kroměřížska. Kroměříž 1988. Dular 2003 J. Dular: Halštatske nekropole Dolenjske. Die hallstattzeitlichen Nekropolen in Dolenjsko. Opera Instituti archaeologici Sloveniae 6. Ljubljana 2003. Eles Masi 1986 P. Eles Masi: Le fibule dell‘Italia settentrionale. Prähistorische Bronzefunde XIV/5. München 1986. Farkaš 2004 Z. Farkaš: Spony z doby laténskej z opevnenej polohy Molpír pri Smoleni� ciach. Zborník Slovenského národného múzea, Archeológia XCVIII, 2004, 67–94. Felcan 2018 M. Felcan: There is no need for a culture? Case studies of Early Iron Age settlements in Small Carpathians. Musaica Archaeologica 2/2018, 2018, 51–72. Gedl 2004 M. Gedl: Die Fibeln in Pölen. Prähistorische Bronzefunde XIV/10. Stuttgart 2004. Gedl 2014 M. Gedl: Die Pfeilspitzen in Pölen. Prähistorische Bronzefunde V/6. Stuttgart 2014. Golec 2003 M. Golec: O konci bohatých horákovských hrobů a datování Býčí skály podle keramiky. Archeologické rozhledy 55, 2003, 695–717. Golec 2005 M. Golec: Horákovská kultura. Disertační práce. Brno 2005. 160 M A R E K NOVÁK Golec 2007 M. Golec: Chronologie horákovské kultury aneb stupně v pohybu. Pravěk Nová řada 15/2005, 2007, 419–446. Golec/Čermáková/Fojtík 2016 M. Golec/E. Čermáková/P. Fojtík: Vekerzugský kmenový svaz na Moravě? Pravěk Nová řada 24, 2016, 175–200. Golec/Fojtík/Rybářová 2018 M. Golec/P. Fojtík/K. Rybářová: Halštatský depot z Podomí – Zajbotu, okr. Vyškov. Pravěk Nová řada 26, 2018, 39–54. Hellerschmid/Penz 2004 I. Hellerschmid/M. Penz: Die befestigte Siedlung Stillfried a.d. March am Übergang von der Bronze� zur Eisenzeit. In: Popelnicová pole a doba halštatská. Příspěvky z VIII. konference, České Budějovice 22.–24. 9. 2004. Archeologické vý� zkumy v jižních Čechách Supplementum 1. České Budějovice 2004, 167–192. Hellmuth 2006 A. Hellmuth: Pfeilspitzen. Untersuchungen zu den sogenannten skythischen Pfeilspitzen aus der befestigten Höhensiedlung von Smolenice-Molpír. Universitätsfor� schungen zur prähistorischen Archäologie 128. Bonn 2006, 15–169. Hellmuth 2010 A. Hellmuth: Bogenschützen des Pontischen Raumes in der Alteren Eisenzeit. Typologische Gliederung, Verbreitung und Chronologie der skythischen Pfeilspitzen. Teil 1 a 2. Universitätsforschungen zur prähistorischen Archäologie 177. Bonn 2010. Hellmuth 2014 A. Hellmuth: Horse, Bow and Arrow – A Comparison between the Scythian Impact on the Mediterranean and on Eastern Middle Europe. Mediterranean review 7/1, 2014, 1–38. Hlava 2003 M. Hlava: Nové halštatské nálezy z hradiska u Křenovic (okr. Přerov). Pravěk Nová řada 12/2002, 2003, 121–132. Holubová 2008 Z. Holubová: Osídlení hradiska Zelená hora v době halštatské. Pravěk Nová řada 17/2007, 2008, 357–382. Chochorowski 2014 J. Chochorowski: Scytowie a Europa Środkowa – historyczna interpretacja archeologicznej rzeczywistości. Materiały i Sprawozdania Rzeszowskiego Ośrodka Archeologicznego 35, 2014, 9–58. Chorąży/Chorąży 2012 Bog. Chorąży/Boż. Chorąży: Uwagi o osadnictwie zachodniego Beskidu między Beczwą a Sołą w młodszej epoce brązu i wczesnej epoce żelaza. In: W. Blajer (red.): Peregrinationes archaeologicae in Asia et Europa. Joanni Chochorowski dedicatae. Kraków 2012, 141–154. Janák 2017 V. Janák: „Skýtská“ militaria z Kotouče u Štramberka a jeho nejbližšího oko� lí. In: Sedem decénií Petra Romsauera. Studia Historica Nitriensia Supplementum 21 – mimoriadne číslo časopisu venované životnému jubileu prof. Petra Romsauera. Nitra 2017, 117–136. Klápa 2016 O. Klápa: „Skýtské“ nálezy na Moravě. Bakalářská práce. Opava 2016. Klápa 2017 O. Klápa: „Scythian“ findings in the Moravia. Acta Archaeologica Carphatica 52, 2017, 65–82. Kłosińska 2014 E. M. Kłosińska: Unikatowa fibula brązowa z terenu Lubelszczyzny. Materiały i Sprawozdania Rzeszowskiego Ośrodka Archeologicznego 35, 2014, 263–267. Kos/Přichystal 2018 P. Kos/M. Přichystal: Doba halštatská. Hallstattzeit. In. K. Geislerová/D. Par� ma a kol.: Výzkumy. Ausgrabungen 2011–2016. Brno 2018, 71–86. Kozubová 2013a A. Kozubová: Pohrebiská vekerzugskej kultúry v Chotíne na juhozápadnom Slovensku. Vyhodnotenie. Bratislava 2013. Kozubová 2013b A. Kozubová: Pohrebiská vekerzugskej kultúry v Chotíne na juhozápadnom Slovensku. Katalóg. Bratislava 2013. Kromer 1959 K. Kromer: Das Gräberfeld von Hallstatt. Firenze 1959. Kříž 1891 M. Kříž: Kůlna a Kostelík. Dvě jeskyně v útvaru devonského vápence na Moravě. Brno 1891. Lečbych 2017 M. Lečbych: Dambořice (okr. Hodonín). Přehled výzkumů 58/1, 2017, 237–238. Mansfeld 1973 G. Mansfeld: Die Fibeln der Heuneburg 1950–1970. Ein Beitrag zur Geschichte der Spätthallstattfibel. Heuneburgstudien II, R�misch�Germanische Forschungen, Band 33. Berlin 1973. Michálek 2011 J. Michálek: K nálezům halštatských spon se zdobenou patkou (Fu�zierfi� �zierfi� beln) v jižních Čechách. Archeologie ve středních Čechách 15, 2011, 313–321. K C H RONOLO GI I MOR AVSK ÝC H V ÝŠI N N ÝC H LOK AL I T STA R ŠÍ D O BY ŽELE Z N É 161 Michálek/Lutovský 2000 J. Michálek/M. Lutovský: Hradec u Němětic. Sídlo halštatské a raně středověké nobility v česko-bavorském kontaktním prostoru 1–3. Strakonice 2000. Mírová 2019 Z. Mírová: Kůň v době bronzové, halštatské a laténské na Moravě. Magisterská diplomová práce. Olomouc 2019. Moosleitner 1979 F. Moosleitner: Ein hallstattzeitlicher „Fürstensitz“ am Hellbrunnerberg bei Salzburg. Germania 57, 1979, 53–74. Nekvasil 1962 J. Nekvasil: Pronikání horákovské kultury do oblasti lužických popelnico� vých polí. Sborník Československé společnosti archeologické 2, 1962, 141–165. Nekvasil 1993 J. Nekvasil: Archeologie moravského halštatu. In: V. Podborský a kol.: Pravěké dějiny Moravy. Vlastivěda moravská, země a lid, nová řada svazek 3. Brno 1993, 337–372. Novák 2015 M. Novák: Opevněné výšinné sídliště na „Malém Chlumu“ u Krhova a jeho zázemí v pozdní době bronzové a době halštatské. Pravěk Supplementum 31. Brno 2015. Novák 2017 M. Novák: Moravský „Molpír“? Halštatské nálezy z opevněného výšinné� ho sídliště Provodov�Ludkovice Rysov (okr. Zlín). Pravěk Nová řada 25, 2017, 185–228. Novotná 2001 M. Novotná: Die Fibeln in der Slowakei. Prähistorische Bronzefunde XIV/11. Stuttgart 2001. Parzinger 1995 H. Parzinger: Archäologische Beiträge die Funde. In: H. Parzinger/J. Nekva� sil/F. E. Barth (Hrsg.): Die Býčí skála-Höhle. Ein hallstattzeitlicher Höhlenopferplatz in Mähren. R�misch�Germanische Forschungen 54. Mainz am Rhein 1995, 16–92. Pieta 2012 K. Pieta: Bronzové náramky s vývalkami z konca doby halštatskej a začiatku doby laténskej na severnom Slovensku. In: R. Kujovský/V. Mitáš (eds.): Václav Furmánek a doba bronzová. Zborník k sedemdesiatym narodeninám. Nitra 2012, 315–324. Pieta/Veliačik 2014 K. Pieta/L. Veliačik: Pozoruhodné depoty zo Sklabinského Podzámku. Studia Archaeologica Brunensia 19, 2014, 5–26. Podborský 1970 V. Podborský: Jihomoravská halštatská sídliště I. Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, řada E 15, 1970, 7–102. Podborský 1972 V. Podborský: Jihomoravská halštatská sídliště II. Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, řada E 17, 1972, 5–54. Podborský 1973/1974 V. Podborský: Loďkovitá spona z Brna�Obřan. Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, řada E 18–19, 1973/1974, 319–320. Podborský 1980 V. Podborský: Dvě nová halštatská pohřebiště na jižní Moravě. Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, řada E 25, 1980, 75–124. Říhovský 1993 J. Říhovský: Die Fibeln in Mähren. Prähistorische Bronzefunde XIV/9. Stutt� gart 1993. Říhovský 1996 J. Říhovský: Die Lanzen-, Speer- und Pfeilspitzen in Mähren. Prähistorische Bronzefunde V/2. Stuttgart 1996. Sankot 2009 P. Sankot: Zum Fundstoff vom Berg Rubín (Nordwestb�hmen) und der Bedeutung des Fundorts in der Hallstattund Frühlatènezeit. K nálezovému fondu z hradiště Rubín a významu lokality v době halštatské a časně latén� ské. Archeologické rozhledy 61, 2009, 31–62. Schäfer 2017 D. Schäfer: Neue Forschungen zu den hallstattzeitlichen Gräbern aus Sal� zburg�Maxglan, Kleßheimer Allee. In: E. Miroššayová/Ch. Pare/S. Steg� mann�Rajtár (Hrsg.): Das nördliche Karpatenbecken in der Hallstattzeit. Wirtschaft, Handel und Kommunikation in früheisenzeitlichen Gesellschaften zwischen Ostalpen und Westpannonien. Budapest 2017, 273–310. Stegmann-Rajtár 1992 S. Stegmann�Rajtár: Grabfunde der älteren Hallstattzeit aus Südmähren. Košice 1992. Stegmann-Rajtár 2009 S. Stegman�Rajtár: Žiarové pohrebisko východohalštatskej a vekerzugskej kultúry v Nových Zámkoch. Príspevok k pohrebiskám doby halštatskej vo východoalpsko�zadunajskej oblasti. Slovenská archeológia 57/1, 2009, 57–116. 162 M A R E K NOVÁK Tecco-Hvala 2012 S. Tecco�Hvala: Magdalenska gora – Družbena struktura in grobni rituali železnodobne skupnosti. Magdalenska gora – Social structure and burial rites of the Iron Age community. Ljubljana 2012. Teržan 1990 B. Teržan: Starejša železna doba na Slovenskem Štajerskem. The Early Iron Age in Slovenian Styria. Ljubljana 1990. Trefný/Slabina 2015 M. Trefný/M. Slabina: K nejdůležitějším aspektům architektury, hmotné kultury a k významu halštatského hradiště v Minicích (Kralupy nad Vlta� vou, okr. Mělník). The key aspects of the architecture, material culture and significance of the Hallstatt period hillfort in Minice (Kralupy nad Vltavou, central Bohemia). Archeologické rozhledy 67, 2015, 45–78. Vavák 2015 J. Vavák: Loďkovitá spona z výšinného sídliska vo Svätom Jure (k otázke výskytu loďkovitých spôn s priečnou lištou). Zborník Slovenského národného múzea, Archeológia Supplementum 9, 2015, 221–228. Vránová/Vrána 2005 V. Vránová/J. Vrána: Jívová – Tepenec. Pravěké hradisko a Karlův hrad. Archeolo� gické památky střední Moravy sv. 9. Olomouc 2005. The chronology of Moravian hilltop sites from Early Iron Age Summary Contemporary concept of the existence of Moravian hilltop settlements during the Early Iron Age puts their emer� gence and disappearance into the Ha D2 phase, where the evidence of the wealthiest layer of the Hallstatt society vanis� hes. This dating concept stems from a rather difficult description of pottery types. The goal of this article is to assess the chronological span of hilltop sites utilization during the Early Iron Age based on an analysis of two most common metallic artefacts from the Hallstatt period, fibulae and arrowheads of the eastern type. The chronological span of bronze and iron fibulae from Moravian hilltop sites has been set, through their analysis, to the second half of the 7th to the end of the 6th century BC, mainly during the Ha C2 and Ha D1, as is evident from the harp fibulae (2 specimens) and boat fibulae (15 specimens). Into the half of the 6th century BC, the boat fibulae can be rarely dated, along with bow fibulae with bothside�spring (4 specimens). Two fibulae foot type from Rysov can be dated to the second half of the 6th century BC with certainty. The majority of arrowheads of the eastern type from Moravian hilltop settlements can be dated to the end of the 7th and the first half of the 6th century BC, and the chronologically older types with outer socket are dominant (90 %). Rare variants of arrowheads with inner socket (9 %) have quite wide chronological occurrence, except for variant II.4.I (Kř2), which is typical for the second half of the 6th century BC. Their emergence in collections with the majority of the arrowheads with the outer socket does not represent a problem from chronological view, and does not exclude their dating to the first half of the 6th century BC. Interesting is also the presence of arrowheads with outer socket only in the Platěnice culture of the Lu� satian Urnfields, as these types are currently completely missing from the Horákov culture, as are Hallstatt period hoards. Metallic objects from Moravian hilltop sites are thus known, and can be dated to the second half of the 7th and first half of the 6th century BC (phases Ha C2 and Ha D1). On the contrary, metallic finds from the second half of the 6th century BC (Ha D2) are in decline, even though this period has been seen as the moment of when the hilltop settlements emerge. Moravia is not an exception from north�eastern Prealps, and do not appear as a reaction to “Scythian” expansion during the second half of the 6th century, but are following the rest of the Central Europe, where they emerge around the second half of the 7th century BC. Translated by Petr Žaža Mgr. Marek Novák Ústav archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Arna Nováka 1/1 CZ – 602 00 Brno 361167@mail.muni.cz a Muzeum Blanenska, p. o. Zámek 1/1 CZ – 678 01 Blansko archeolog@muzeum�blanenska.cz