GEOGRAFIE - SBORNfK CESKE GEOGRAFICKE SPOLECNOSTI ROK 1997. CiSLO 2. ROCNfK 102 BOHUMfR JANSKY BAJKAL - vYvOJ RIFTOvE ZONY B. Jan s ky: Baikal- the rift zone development. - Geografie-Shomik CGS, 102,2, pp. 89 - 97 (1997). - The article characterizes the formation and development of the Baikal Lake Basin, situated in the south of Eastern Siberia. Attention is also paid to processes oftectonic development of the Baikal region which have influenced the deepening of the Baikal Basin. The author studies in the same time erosional-denudational processes influencing the lake basin formation. KEY WORDS: Baikal- rift zone -lake basin - tectonic movements - faults - volcanic activity - deepening and silting of the lake - the deepest lake in the world - cryptodepression. Uvod V roce 1981 absolvoval autor cIanku pulrocni studijni pobyt V Limnologickern institutu Akademie ved SSSR v Listvjance a na Irkutske statni univerzite. Behem nej byl zapojen do yYzkumneho tYrou, ktery se zabjval jakosti vod v oblastech jezernich pfftoku a studoval hydrologickou bilanci jezera. V nasledujicich letech byly poznatky 0 jezere rozsireny do podoby monografie (Jansky 1989). Nazory na vznikjezerni panve Pravdepodobne prvni odborny nazor na vznik jezerni panve vyslovili Pallas P. S. (1776) a Georgi 1. G. (1776), ucastnici tzv. "Druhe kamcatske odborne expedice" jiz na sklonku 18. stoleti. Jezero podle nich vzniklo mohutnyro poklesem pn katastrofalnim zemetreseni. Sto let po nich zavrhl tuto teorii znamy bajkalsky badatel 1. D. Cerskij (1886), pncemz vyslovil myslenku o vrasnem puvodu Pribajkalska. Vrasno-zlomovj puvod jezera podporili v posledni dobe i Pavlovskij a Florensov (in: Lut 1978). Vyznamny rusky geolog Obrucev V. A. (in: Galazij 1987) predpokIadal, ze na lizemi dnesniho jezera existoval v tercieru horskj masiv, ktery byl pozdeji intenzivne rozIaman. Bajkalska panev vznikla pote stupiiovitYro poklesem bloku zemske kury podel souboru paralelnich zlomu. Obrucevovy zavery byly sice moderni vedou zpresneny a dale rozvinuty, avsak zakladni koncepce tektonickeho vjvoje Bajkalu se prijima v pIn em rozsahu i dnes. Bajkalsky rift Nove vedecke teorie oznacuji depresijezera za centralni a zaroveii nejstarsi cast bajkalske riftove zony. Ta je vsak sirsi a podstatne hlubsi nez dnesni, vodou vyplnena jezerni panev. Okrajove hlavni zlomy pronikaji celou zemskou 89 kurou a zasahuji az do svrchnmo zemskeho plaste, tedy do hloubek 30 az 40km. Jihozapadni vetev bajkalske riftove zony tvofi soustava depresi na stfednim a dolnim toku feky Irkut, z nicM nejznamejsi je Tunkinska dolina. Nejdale k jihu zasahuje zmineny rift na lizemi severnmo Mongolska, kde je jeho soucasti kotlina jezera Chovsgol. Na opacnem severnim konci pokracuje rift suchou kotlinou Tokko v jiznim Jakutsku. Delka celeho fetezce tektonickych depresi dosahuje tak kolem 2 500 km. Ranne orogenni etapa geologickeho vYvoje Dnes liZ muzeme s jistotou tvrdit, ze Bajkalske jezero nevzniklo jako nasledek nejake kratkodobe katastroficke udalosti, jak se domnivali ucastnici prvnich vyzkumnych expedic. Procesum formovani riftu pfedchazela velmi dlouha a klidna geologicka epocha. V obdobi svrchni kfidy a na pocatku paleogenu, pro ktere je typicka nizka tektonicka aktivita, pfevladal v jizni casti vYchodni Sibife rovinaty relief s pahorkatinami a vrchovinami. Teple a vlhke klima umoznovalo intenzivni zvetravani hornin. V sirsim regionu dnesnmo Pfibajkalska se tak hromadily mocne pokryvy zvetralin s vysokym obsahem kfemicitanu, ktere vznikaly rozpadem metamorfovanych a vyvfelych hornin. Se zvetralinami kfidov eho a paleocennmo stafi se setkame na povrchu ostrova Olchon a na nekolika mistech Tunkinske doliny. Vetsina geologu a geomorfologU pfedpoklada (napf. Lut 1978), ze nejstarsi cast! jezera je jeho stfedni panev. Vytvofila se pfed 25 az 30 miliony lety v obdobi oligocenu. Na pocatku byla pravdepodobne rozclenena do nekolika mensich depresi, ktere uz t ehdy vyplnovala pomerne melkajezera s hloubkou do sta metru (viz. obr. 1). Zbytky nanosu techto davnych jezer objevili geofyzikove ve znacnych hloubkach pod urovni dnesniho dna jezera. Uz v techto ranych stadiich vzniku pfikopove deprese dochazelo k cetnym sopecnym vY1evum cedicovych lay. Nejstarsi vulkanicke horniny Phbajkalska pochazeji z obdobi oligocenu, i kdyz v Tunkinske doline, ktera je rovnez soucasti riftu, se posledni cinne sopky projevovaly jeste v ranem holocenu, tzn. pocatkem doby kamenne, pfed 8 az 9 tisici lety. Obr. 1 - Pravdepodobna podoba Bajkalskeho jezera v geologicke minulosti . Srafami jsou vyznaceny vodnf plochy. 1 - n a konci sta rsfch tretihor (v oligocenu) bylo vodou vyplneno n ekolik m enSfch kotlin na uzemf dnesnf strednf p anve . 2 koncem mladsfch tretihor (v pliocenu) existovalo jiz spojenf jiznf a stl-ednf panve Bajkalu; na uzemf dnesnfho Maleho m ore a Aka demickeho hl'betu (dnes v hloubkach kol em 300 m pod hladinou) byla sous. 3 - Bajkal v polovine etvrtohor; a si pred pul mili6nem let doslo k poklesUm podel hlubokych zlomu n a sever od ostrova Ol chon a cel a severnf pa nev byla zatopena vodou; p ak n asledovalo i spojenf severnf a stI-ednf panve. 90 NI~j;AGRSK BAJKALSKOJE W · '."" <D c: ".... 'tl " o ;r o ...' ~;rTURKA o 50 km I KULTUK SLUDJANKA Obr. 2 - Bajkalske jezero s vyznacenJ'mi zlomy Na lizemi dnesni jiZni panve vznik1y siroke a pIoche prohyby s jezery, bazinaIni a rozvinutou lieni siti. Z tehdejsi bohate subtropicke vegetace se vytvoiily uhelne sloje v oblasti dnesniho Tanchoje, v Tunkinske i Barguzinske doline. UZ v obdohl starsich tretihor existovala reka Selenga. Tato Pra-Selenga pfinasela tedy do jiZni kotliny Bajkalu nejen sve vody, ale po mili6ny let rovnez mnozstvi plavenin. Cela rane orogenni faze geologickeho vYvoje Piibajkalska trvala temer 25 Inili6nu let a byla pnpraYOU nadchazejicich bouflirych udalostL Orogeneze Pfibajkalska Na konci pliocenu, tedy asi pred dvema Inili6ny let, znaene zesuily endogenni procesy na hranici svrchniho plaste a zemske kilry. Podel hranice s geologicky starym angarskJrn stitem vznikaly hluboke tektonicke poruchy zemske kUry, podle nichz poklesly ceM bloky pevniny. Je pravdepodobne, ze zlomy nebyly zprvu souvisM, ale ze se podel jednotlirych poruch tvorily nejprve duei panve, ktere se postupne spojily. Sledujemeli dnesni zapadni pobrezi Bajkalu, zjistime, ze je pon ekud lomene. Odpovida to navaznosti dileich poruch, ktere postupne vytvoiily gigantickou zlomoYOU linii (obr. 2). 91 ·N a pocatku kvarteru existovalo jiz spojeni jizni a stfedni panve jezera. abe byly vsak oddeleny od nevelke kotliny severni pruhem souse, ktera se prostirala na uzemi dnesnrno MaIeho mofe, ostrova Olchon a tabla se pfes Akademicky hfbet (dnes prab na dne oddelujici stfedni a severni panev jezera) k poloostrovu Svaty nos a k zalivu Davsa na vYchodnim pobfezl. V takove pobobe existoval Bajkal po vetsinu Ctvrtohor. Pred 500 tisici lety doslo v ceIe oblasti Pribajkalska k mohutne aktivizaci tektonickYch pohybu. V jizni easti Bajkalskeho pohon vznikly mohutne poruchy zemske kury. Pruh pevniny, ktery az dosud rozdeloval jezero na dye casti, poklesl do hloubek kolem 300 metru (dnesni prumerne hloubky nad AkademickYm hfbetem). Vedle rychIeho prohlubovani vsech jezernich panvi pokraeovalo i zdvihani okolnich horskych hfbetu, ktere oddelily jezemi kotlinu od sveho okoli. Vlivem tektonickych procesu se pfetvafela i ftcnl sl! v povodi jezera. Zdvihani horskYch hfbetu pfekonavaly feky stale hlubsimi antecedentnimi zafezy do hloubek i nekolik stovek metro. UZ tehdy mohutna Pra-Selenga vytvafela svou deltu. U spofadani neni site vsak neodpovidalo uprostfed pleistocenu dnesnim pomerum. Geomorfologove pfedpokIadaji (napf. Lut 1978), ze voda z Bajkalskeho jezera odtekala tehdy rovnez k severu, avsak nikoliv udolim dnesni Angary, nybd pfes doliny Goloustnoj (dnes pntok Bajkalu) a Manzurky (dnes pntok Leny) do povodi Leny. Na rozvodi mezi obema toky byla objevena stara fieni koryta s nanosy sterkopisku 0 mocnosti aZ 200 m. Rovnez dnesni morfologie suchych snizenin na rozvodi svedei 0 tom, ze mohly byt soucasti nejake stare fieni site. Soueasny odtok z Bajkalskeho jezera prostfednictvim Angary vznikl rovnez jako nasledek tektonickych pohybu.Podle mapy hloubnic v oblasti yYtoku je patme, ze dno zalivu u osady Listvjanka je pokleslym blokem zemske kury, ktery lezi kolem 300 m pod hladinou. Pfedpoklada se, ze misto yYtoku Angary vzniklo asi pfed 250 tisici lety. Zamiseni nebo prohlubovani jezera? Po statisice a mili6ny let pfinasely drave pntoky z rozsahIeho povodi do Bajkalu ohromne masy sterku, pisku a jilu. Vlivem mrazoveho zvetravani, eolicke einnosti i uplatnenim abraze dochazelo k rozrusovani pobfeznich skal a zanaseni jezerni panve. Mnoho materialu se sem dostaivalo i prostfednictvim kamennych proudu. Masu sedimentu rozmnozovaly i nerozlozene easti odumfelych rostlin a zivoeichu, jako napf. skelety endemickych hub ei kfemenne schranky rozsivek. Vrstvy sedimentu jsou tak nejlepsi kronikou podminek zivota za miliony let jeho existence. Pomocl geofyzikalnich metod studia zemske kury byly stanoveny mocnosti nanosu, ktere pokryvaji puvodni dno z krystalickYch homin. I kdyz vrstvy sedimentu nejsou vsude stejne mocne a nekde dokonce chybeji, spodni cast platformnich sedimentu poklesla do hloubek pfes 6 000 m. Vezmeme-li v uvahu jejich celkovou kubaturu, pak stfedni mocnost nanosu pfedstavuje asi 2 000 m (obr. 3). Sedimentace ma zcela odlisnou dynamiku v ru.znych regionech jezera a vYrazne odlisna je jeji rychlost pfi pobfezi a uprostfed panvi. Pri bfezich jsou sedimenty hrubozrnne s vysokYm podilem vetsich ei mensich ulomku hornin. Ty se sem dostaivaji hlavne fekami, sesouvanim bfehu pfi abrazni einnosti 92 U!kanl ostrovy c) .... -.... il , Obr. 3 - P odelny profil kot linou Bajkalu. Krome soucasnych hloubek j ezera jsou naznaceny mi nosy, k tere pokryvaji krystalicky podkla d. J ejich mocnost byla urcen a pomoci vrt u i geofyzikalnimi met oda mi. Svisla osa - hloubka jezera pod hladinou (v metrech); maximaIni hloubka - 1 637 m . i eastYmi kamennymi proudy. Pfi usti Selengy se napr. v dobe jarnich povodni rozsiruji jeji kalne vody do vzdalenosti minimalne 5 km od brehu. Selenga pfinasi za rok do Bajkalu prumerne 2 327 tisic tun suspendovaneho materiaIu, Verchnaja Angara 410, Barguzinl64, Utulik 54 a Sneznaja 41 tisic tun. Jednotlive jezerni panve jsou tak zasobovany odlisnYm objemem splavenin. I kdyz je mnozstvi suspenzi dodavane rekami znaene, presto se predpoklada, ze v zone phboje se vlivem sesuvu, bahennich a kamennych proudu uklada zhruba dvojnasobne mnozstvi sedimentu nez eini pffnos rekami. Kamenne proudy, tzv. seli, vznikaji po privalorych destich, nahlem tani snehu a mohou byt vyvolany i padem lavin. . I kdyz se jezero velmi intenzivne zanasi, presto nema sedimentace rozhodujici ryznam pro dalsi ryvoj jezerni panve. Silneji se uplatnuje einnost tektonicka. Na nekterych mistech dosahuji pohyby podel zlomu prumerne 20 az 30 mm roene, pfieemz daleko ryrazneji se uplanuji rychle pohyby ph silnych zemetfesenich. Utvareni panve doprovazi zemetreseni Proces utvareni jezerni panve Bajkalu dale pokraeuje. SvedCi 0 tom easta zemetreseni, jejichz epicentra Iezi na dne ei blizko brehu jezera. Roene zde seizmografy registruji na 2 000 otresu pudy rUzne sily, pfieemz pffstroje umistene v ru.znych hloubkach jezera jich zaznamenavaji mnohem vice. Na zaklade analyzy historickYch dat je mozno dolozit, ze za sto let probehnou v bajkalske kotline dye az tfi mohutna zemetreseni 0 sile 8 az 10 stupnu Richterovy skaly. Osmeho stupne dosahly otresy v roce 1871 s epicentrem v delte reky Selengy, v roce 1903 jizne od ostrova Olchon, v roce 1931 pfi severorychodnim po- 93 brezi, v roce 1939 u poloostrova Svaty nos a v roce 1996 ph rychodnim pobrezi ostrova Olchon. JeW! 0 stupen silnejsi bylo zemetreseni jihorychodne od Olchonu, ph nemz 29. srpna 1959 poklesla cast dna stredni kotliny 0 10 12 m (Galazij 1987). Dosud nejvetsi pfirodni katastrofa Pribajkalska byla zaznamenana liZ v roce 1862. Nasledkem velmi silneho zemetreseni 0 novorocni noei (podle stareho ruskeho kalendare noc z 11. na 12. ledna) poklesla severne od usti Selengy pod hladinu j ezera Saganska step 0 plose 200 km 2 . Dochovane zpravy z te doby uvadeji (Melchejev, in : Galazij 1987), ze Saganska step byla nejdrive zalita tzv. "malou vodou", ktera vystupovala z cetnych trhlin a vystrikovala ze studni do ryse tfi metru. Nasledne zatopila cele uzemi "velka voda" s mnozstvim ledorych ker z Bajkalu. Pri pozdejsi analyze geofyziku bylo zjisteno, ze cela step poklesla podel trhliny v zemske kUfe 0 deIce pres 20 km. Hlavni otres mel ve 200 km vzdalenem Irkutsku silu 8 stupnu a primo v epicentru byl odhadnut na 10 stupnu. V miste drivejsi stepi, kde stalo pet osad Burjatu, se nyni prostira zaliv Proval, ktery od Bajkalu oddeluje retezec lizkych protahlych ostruvku. Od nekdejsi katastrofy se hloubky zalivu vlivem masy sedimentu, ktere prinasi Selenga, zmensily (od zapadu stoupa od 1 do 4 m). Morfometrie nejhlubsiho jezera na Zemi o zmereni hloubek Bajkalskeho jezera se pokouseli jiz ucastnici prvnich kozackych vyPrav v 17. stoleti, avsak bez uspechu. Dna jezera nedosahl pri jeho preplouvani ani vyslanec cara Alexeje, Nikolaj Spafarij, v roce 1675. Ohr. 4 - Bajkalske jezero - rytok Angary 94 Prvni hodnoverne udaje 0 hloubkach pochazeji az z 60. let 19. stoleti, kdy je v jizni kotline pofidil ryznamny badatel polske narodnosti B. I. Dybowski. Podrobnejsi hydrologicky ryzkum jezera provedla v letech 1896 - 1902 expedice F. K. Drizenka. Z prvni mapy hloubek bylo jiz mozno vycist zakladni crty morfologie jezerni kotliny. N ejvetsi zjistena hloubka cinila tehdy 1 522 metrn. Po dalsich tficeti letech uskutecnil G. J . Verescagin se spolupracovniky z Limnologicke stanice AN SSSR na 400 norych hloubkorych mefeni, pficemz maximalni hloubku stanovil na 1 741 m. Teprve s poliZitim echosondy mohly byt zachyceny i nejmensi tvary jezermho dna a tisicinasobne vzrostla rychlost m efeni. V roce 1959 provedl systematicke mefeni hloubek echolotem B. F. Lut s tymem z Limnologickeho institutu AN SSR v Listvjance. Od te doby platila nova maximalni hloubka Bajkalu 1 620 m . Teprve v roce 1984 byla stanovena posledni a zatim definitivni hloubka jezera 1 637 m vedci z Tichooceanskeho hydrografickeho institutu, kten pfepocetli dfivejsi nepfesne udaje vzhledem k norym poznatkum 0 sifem zvukoveho signalu v podminkach ruzneho tlaku a teploty. Charakteristickym rysem tvaru jezerni panve je jeji nesoumernost. Zapadm sklony bfehu podel Pnmofskeho a Bajkalskeho pohofi spadaji pfikfe do hlubin . Linie bfehove cary je temef pfimocara a jen velmi malo rozClenena do poloostrovu a zalivu. Naproti tomu vychodni pobfezi je vetsinou pIoche a ryrazne rozclenen e do zalivu, zatok a polouzavfenych lagun. Zatimco zapadni bfehy jsou pfevazn e modelovany procesy tektonickymi, vychodni pobfezi rna pfevazne charakter akumulacni. Oblast nejvetsich hloub ekj ezera (pfes 1 600 m ) se nachazi ve stfedni kotline mezi mysy IZimej a Chara-Chusun, asi 8 - 12 km vzdalena od rychodniho bfehu ostrova Olchon . Sklony dna podel celeho rychodniho pobfeZi ostrova jsou neobycejne strme (o d 60 do 80°). Z udaju v tabulce 1 muzeme zjistit, jak veliky podil na plose zaujima hlubokovodni oblast jezera. Pfes 57 % r ozlohy nalezi hloubkam pfes 500 m a temef ctvrtina plochy lezf hloubeji n ez 1 000 m. Dokonce jeste pod hloubkou Obr. 5 - Pohled na Male more Z ostrova Olchon 95 Tab. 1- Rozloha a objem vod v rUznych hloubkoyYch stupnichjezera Houbnice Plochajezera (m) vkm 2 0 100 200 500 700 1000 1000 31500 27600 25230 18110 14200 7780 1950 Objem vod % z celkove plochy vkm 2 100,0 87,6 80,1 57,5 45,1 24,7 6,2 21670 18710 16060 9560 6540 3160 234 % z celkoveho objemu 100,0 86,3 74,1 44,1 30,2 14,6 1,1 Pramen: Jansky 1989 Tab. 2 - Pofadi svetoyYchjezer podle mnozstvi zaddovane vody Nazev (kontinent) Objem (km 3 ) Kaspicke Bajkal Tanganika Hofejsi Njasa-Malawi Michiganske Huronske Viktoriino-Ukerewe Issyk-Kuf Ontarijske (Asie) (Asie) (Mrika) (Severni Amerika) (Mrika) (Severni Amerika) (Severni Amerika) (Mrika) (Asie) (Severni Amerika) 77000 21670 18940 11635 7000 5760 4680 2656 1730 1710 MaximaIni hloubka (m) 945 1637 1435 393 785 281 226 125 702 237 Plocha hladiny (km 2 ) 371 000 31500 32880 82414 28480 58016 59596 68800 6280 19553 Pramen: Jansky 1989 1 500 m se nachazi pres 6 % plochy jezerni panve (tab. 1). Dilci panve jezera Cele N aopak malou rozlohu Charakteristika jezero severni stfedni jiznf maji melkovodni oblasti, zalivy a zatoky. I kdyz se plocha (km2 ) 13310 11300 6890 31500 jejich plocha po napusteni hloubka (m) Irkutske prehrady v roce 527 814 792 688 - stfedni 1958 zvetsila, pfipada na 989 1637 1414 1637 -maximaIni mnozstvi zadrzovane ne jen 8 % z celkove plovody(km3 ) 7020 9200 5450 21670 chy. Nejvetsim zalivem je Barguzinsky s rozlohou Pramen: Jansky 1989 720 km 2 , nasleduji Civirkujsky (291 km 2) a Proval (197 km2 ). Za zaIiv bYva pokladano i Male more o plose 901 km 2 • Objemem zaddovanych vod se jezero Bajkal radi na druhe misto mezi svetovfmi jezery - hned za jezero Kaspicke, ktere rna vsak temer dvanactkrat vetsi rozlohu. Objemem vodnich mas se temer vyrovna vsem peti KanadskYm jezerum a dokonce trinactkrat rozlehlejsimu Baltskemu mori! Mezi vsemi sladkovodnimi jezery vynika Bajkal hlavne velkYm podilem hlubokovodnich oblasti (viz tab. 3) a ryjimecnou stredni hloubkou 688 m. Bajkal je nejhlubsi kryptodepresi na Zemi. PTi urovni hladiny 465 m nad morem zasahuje svYm dnem 1 172 m pod uroven hladiny svetoveho oceanu. Tab. 3 - Zakladnf morfometricke parametry panve Bajkalskeho j ezera 96 Literatura: AFANASJEV, A. H. (1976): Vodnyje resursy i balans basejna ozera Bajkal. Nauka, Novosibirsk, s. 238. CERSKIJ, I. D. (1886): Oteot 0 geologieeskom isledovaniji beregovoj polosy ozera Bajkal. VSORGO, Irkutsk. GALAZIJ, G. I., VOTINCEV, K K (1978): Problemy Bajkala. Nauka, Novosibirsk, s. 3-124. GALAZIJ, G. I. (1987): Bajkal v voprosach i otvjetach. VSKI, Irkutsk, 381 s. JANSKY, B. (1989): Bajkal- perla Sibire. Panorama, Praha, 184 s. LUT, B. F., GALAZIJ, G. I. (1970): Ekzogenyje procesy i dynamika razvitija severozapadnogo sklona Bajkalskoj vpadiny. In: Donyje otlozenija Bajkala. Nauka, Moskva, s. 43-54. LUT, B. F. (1978): Geomorfologija Pribajkalja i vpadiny ozera Bajkal. Nauka,Novosibirsk. PODRAZANSKIJ, A. M. (1982): Vizu dno Bajkala. Gidrometeoizdat, Leningrad, 150 s. Summary BAIKAL - THE RIFT ZONE DEVELOPMENT The author introduces his article by description of his seven scientific trips to the Baikal Lake. During his six-month stay in 1981 he joined a team of hydrologists of the Institute of Limnology, Academy of Sciences of the Soviet Union, in Listvianka, studying the hydrologic balance of the Baikal Lake and the quality of water at mouthings of its most important affiuents. In 1989 he published a monograph on the lake. Due to an urgent need oflandscape planning in the coastal zone of the lake, the Section of Geography, Faculty of Science, Charles University, prepares together with the Institute of Geography, Bern University, Switzerland, a cooperation with the University of Irkutsk and with the management oflocal national parks. The paper analyses hypotheses on the Baikal Lake Basin formation. Attention is paid to characteristics of the Baikal rift zone, to the early orogenetic stage of its geological development, as well as to orogenesis of the Baikal region. The work is based on the comparative analysis of silting processes, and to the lake deepening. As the lake gets always deeper in spite of a considerable thickness of sediments, a detailed attention is paid to characteristics of tectonic movement along faults which are accompanied by earthquakes. In the coastal zone of the lake, up to 2 000 earthquakes are registered every year, so that 3 to 4 mighty earthquakes of 8 to 10-on the Richter scale occur in the Baikal Basin in course of every hundred years. Fig. 1- Presumable shape of the Baikal Lake in geologic past. Water areas are hatched. 1At the end of the Lower Tertiary (in the Oligocene) several lesser basins on the territory of the present-day medium basin were filled by water. 2 - At the end of the Upper Tertiary (in the Pliocene) the southern and the medium Baikal basins were already connected. There was dry land on the territory of the Small Sea and the Academic Ridge (today situated in a depth of 300 m below the water surface). 3 - The Baikal in the middle Quaternary. Some half million years ago, the areas along deep faults northwards from the Olkhon Island got depressed and the whole northern basin was filled by water. Then the northern and the medium basins got connected. Fig. 2 - The Baikal Lake with faults location Fig. 3 - Lengthwise profile of the Baikal Lake Basin. Beside the present depths of the lake there are marked sediments covering the crystalline underlayer. Their thickness has been established by drills and geophysical methods. X axis - depth under the water surface; maximal depth - 1 637 m; a -lake surface; b - Selenga delta; c - Ushkanye Islands; d - Upper Angara delta; e - southern basin; f - medium basin; g - northern basin; h - Academic Ridge; i-young sediments; j - crystalline rock underlayer. Fig. 4 - The Baikal Lake Fig 5. - View to the Small Sea from Olchon Island (Pracoviste autora: katedra fyzicke geografie a geoekologie PNrodovedecke fakulty UK, Albertov 6, 128 43 Praha 2.) Do redakce doslo 14. 4. 1997 Lektorovali Jan Votjpka a Vciclav Pribyl 97