Středověká fortifikace na vrchu sv. Gotharda u Hořic v Podkrkonoší. Příspěvek k otázce původní podoby vrchnostenského sídla; A medieval fortification on the hill of St. Gotthard near Hořice

Archeologie východních Čech 25 (2023) 120–139 Středověká fortifikace na vrchu sv. Gotharda u Hořic v Podkrkonoší. Příspěvek k otázce původní podoby vrchnostenského sídla A medieval fortification on the hill of St. Gotthard near Hořice v Podkrkonoší. A contribution to the question of the original form of an aristocratic residence Pavel Drnovský Text se věnuje vrcholně středověkému vrchnostenskému sídlu, které se nacházelo v blízkosti kostela sv. Gotharda v Hořicích v Podkrkonoší. Příspěvek se snaží relativizovat představu, že terénní relikty sídla byly významně pozměněny v rámci instalace pomníku Jana Žižky v roce 1873. Nejstarší zobrazení lokality v průběhu 19. století dokládají, že tvrz byla tvořena pravidelným kruhovým pahorkem obklopeným příkopem a valem. Výstavba pomníku naopak ochránila lokalitu, která nyní patří mezi nejlépe zachovalá tvrziště na Jičínsku. Zde získaný archeologický materiál lze zařadit do doby od přelomu 13./14. století až do 1. poloviny 15. století, čímž odpovídá písemným pramenům, ze kterých lze odvodit zánik sídla buď během bojových operací spojených s bitvou u Hořic (1423), nebo nejpozději v rámci scelení všech dílů města Hořic v průběhu 15. století. Tvrz – fortifikace – vrchnostenské sídlo – keramika – středověk The text is devoted to a high medieval aristocratic residence situated near the St. Gotthard Church in Hořice v Podkrkonoší. The contribution aims to relativise the idea that the field remains of this residence were significantly altered during the installation of a monument to Jan Žižka in 1873. The earliest depictions of the site from the 19th century show that the fortified residence consisted of a symmetrical, circular hill surrounded by a moat and a rampart. The construction of the monument, on the other hand, helped to protect the site, which is now one of the best preserved ruined fortified houses in the Jičín region. The archaeological material recovered from there can be dated from the turn of the 13th/14th to the first half of the 15th centuries, which corresponds to the testimony of written sources. It is possible to deduce from them that the residence’s demise happened either during the military events associated with the Battle of Hořice (1423) or, at the latest, as part of the unification of all parts of the town of Hořice in the course of the 15th century. Fortified manor house – fortification – aristocratic residence – pottery – Middle Ages Úvod Relikty středověké fortifikace, která se nachází na výrazném návrší, jež nese název dle zde stojícího kostela sv. Gotharda, posloužily v roce 1873 k instalaci pomníku Jana Žižky z Trocnova (Obr. 1). V obecném povědomí se tak s aktem zbudování památníku pojí předsudek, že původní ráz středověké fortifikace byl zásadně změněn (Svoboda 1998, 199). Lokalita například nebyla ani zmíněna v souhrnných zpracováních vývoje tvrzí v daném regionu Jičínsku (Slavík – Svoboda 1993; Drnovský 2022). Na základě Archeologie východních Čech 25 (2023) 121 Obr. 1: Poloha lokality v rámci Hořic v Podkrkonoší a České republiky (sestavil P. Drnovský, ma­ pový podklad ČÚZK). Fig. 1: Location of the site within the town of Hořice v Podkrkonoší and the Czech Republic (com­ piled by P. Drnovský, base map by ČÚZK). zhodnocení starých zobrazení tvrziště lze však dojít závěru, že rozsah a základní vzhled lokality nebyl stavbou pomníku husitského hejtmana výrazně přetvořen. Přehled dosavadního bádání a výpověď písemných pramenů Prostor návrší sv. Gotharda se dočkal pozornosti již v samotných počátcích české archeo­ logie. Jedná se o území, které bylo osídleno již od mladší doby kamenné. V průběhu 19. století zde bylo postupně v provozu několik povrchových dobývek písku a zeminy. Jejich rozsah lze sledovat na pozemkových mapách 19. století. Právě při odtěžování části návrší docházelo k odkryvu archeologických situací. Základním problémem je jejich prostorové umístění v rámci návrší. Dochované zprávy totiž zpravidla jako polohu nálezu udávají lakonicky právě prostor návrší, a nelze tak blíže od sebe rozeznat jednot­ livé polohy, určit jejich přesnou lokalizaci ani stanovit druh popisovaných komponentů. Takto zde již v roce 1818 prováděl výkopy J. L. Jandera, jenž při hledání domnělé­ ho templářského kláštera objevil blíže nespecifikované ,,alt böhmischer Waffen und Stücke von Rünstungen“ (Sklenář 2011, 75, pol. 181/1). V roce 1860 našel přímo na mís­ tě fortifikace F. Petera Rohoznický „černé popelnaté kotliny s popelnicemi černé barvy 122 Pavel Drnovský – Středověká fortifikace na vrchu sv. Gotharda u Hořic… rozvaleným“ (Sklenář 2010, 12). Petera dále uvádí, že v roce 1839 zde pan Sláma našel při západní straně mnoho kostí, meč, ostruhy a keramické nádoby (Sklenář 2010, 16). Další zprávy pak již zpravidla opět uvádí jako místo nálezu pouze obecně prostor návrší. V hořickém muzeu se tak nachází takto obecně lokalizované menší soubory, které lze obecně zařadit do středohradištního a mladohradištního období (Drnovský 2011, 57). Přímo z prostoru tvrziště s jistotou pochází až menší soubory vzešlé z povrchových sběrů. V roce 1987 zde sběr prováděli J. Kalferst, J. Frolík a D. Kaliszová (Kalferst – Sigl – Vokolek 1989, 10, č. 64).1 Poté v roce 1996 tady sběr uskutečnili D. Vích, M. Ko­ pecký a E. Šneberková (Bláha – Kalferst – Sigl 2004, 24, č. 44).2 Ve stejném roce zde pak sbíral i J. Slavík (Ulrychová 1998, 4, č. 7).3 V roce 2003 tady prováděli prospekci členové Klubu Augusta Sedláčka (Bláha – Kalferst – Sigl 2005, 11, č. 12).4 Posled­ ní evidovaný soubor pochází ze sběrů Pavla a Václava Drnovských (Bláha – Kalferst – Sigl 2008–2009, 7, č. 36).5 Interpretace historických zmínek vážících se k naší lokalitě je značně problematická. Důvodem je komplikovanější historický vývoj držby středověkých Hořic a také skuteč­ nost, že se v okolí naší fortifikace na vrchu Gothardu nachází více středověkých opev­ něných sídel. Prvně jsou Hořice zmíněny již ve čtyřicátých letech 12. století. Do rozme­ zí let 1143–1148 se klade konfirmační listina, ve které pražský biskup Jan (†1139) uděluje donaci řady podkrkonošských sídel, mezi nimi jsou uvedeny i Gorici (CDB I, č. 156, 160). Z blízkých vsí, které biskup rovněž daroval nově založenému klášteru, je možno uvést Černůtky (Cirnoticih), Libonice (Lubonici), Rašín (Rassine) a Třebnouše­ ves (Trebnusi). Dále zapsanou ves Hradiště (Gradisce) je patrně možno ztotožnit s blíz­ kou Ostroměří. Biskupův dar je důležitým svědectvím o poměrně rané nezeměpanské držbě na Královéhradecku. V historické literatuře bývá opomíjena skutečnost, že z Hořic je darována premonstrátům pouze jejich polovina (dimidiam villam). Z tohoto důvodu se s Hořicemi (či pouze dílem Hořic?) setkáváme v polovině 13. století opět jakožto se šlechtickým majetkem.6 Marek z Hořic (Marci de Horizc) je uveden jako jejich držitel v rámci sporu hořického faráře Arnolda (první údaj o přítomnosti sakrální stavby v Ho­ řicích) s řádovými bratry ze sousedního Miletína (CDB V/2, č. 491, 33–35; č. 614, 216–217). Tamní farnost totiž pojala i Markovu ves (dnes zaniklá), na kterou si nároko­ val působnost i hořický farář Arnold. Spor byl vyřešen ve prospěch řádu německých rytířů až v roce 1271 (CDB V/2, č. 642, 646, 266–267, 273–274). Opět se s Hořicemi setkáváme v rámci dochované závěti Jakuše z Hořic (Jakussi de Horzicz) z roku 1365 (RT I, 432). Hořice jsou zde prvně označeny za město (oppido) a dále se dovídáme, že Jakuš svůj díl Hořic věnoval synům Svatomírovi a Hynkovi (Swatomir et Hynko). Kromě Hořic oba bratři získali nedaleké Březovice a Lhotu Březov­ skou (dnes Lhota Svatogothardská). Při této příležitosti jsou prvně uvedena i dvě sídla (municionubus), jedno bychom mohli vztáhnout k Hořicím, druhé pak patrně ke Lhotě. V případě Hořic se snad jedná o naši fortifikaci na vrchu Gothardu. Druhá lokalita je 1 2 3 4 5 6 Uloženo Muzeum HK př. č. 83/88. Uloženo Muzeum HK př. č. 7/01. Uloženo Muzeum Jičín ev. č 1/97. Uloženo Muzeum HK př. č. 91/2005. Uloženo Muzeum HK př. č. 37/2007. Jako majetek strahovského kláštera se Hořice ani další blízké vsi známé z donační listiny neobjevují. Pre­ monstráti tak patrně nejpozději do konce 13. století tyto statky prodali či směnili za jiná sídla. Archeologie východních Čech 25 (2023) 123 snad ztotožnitelná s fortifikací, která se nachází nad vsí Lhotou Svatogothardskou a je označována v literatuře jako hrad Pustohrad (Drnovský2023). August Sedláček (1887, 132) soudí, že Hořice byly v té době v držení čtyř majitelů. Kromě Svatomíra a Hynka jsou ke konci 14. století zmíněni jako držitelé dílů Hořic ještě Jan z Radíkovic (syn Hynka), Přibík Doubek z Třebovětic a Jan z Ostrova (Sedláček 1887, 132). Bohužel neznáme jména držitelů hořických dílů během husitských válek. Nejsme tedy schopni říci, v jakém postavení byl majitel gothardského sídla vůči vojsku Jana Žižky, který zde na návrší zaujal postavení před bitvou u Hořic v dubnu roku 1423 (Čornej 2019, 500–503). Takto nelze určit, zda fortifikace byla v rámci přípravy na bit­ vu vypálena, nebo naopak využita jako strategický bod a jakožto zboží husitského straníka ušetřeno. Až k roku 1454 se váže zápis, že čtvrt dílu Hořic (quarta parte oppidi) daroval ve své závěti Zdeněk Šváb z Chvalkovic a Hustířan své manželce Dorotě (RT II, 227). V testa­ mentu se píše o domech, hospodě a zemědělském dvoře v ceně 200 kop, dále je uveden hořický rychtář Klenický, avšak na Zdeňkově čtvrtině se patrně žádná tvrz v té době nenacházela, neboť není v listině uvedena. Majetková roztříštěnost hořických dílů vzala za své až Jana Rašína z Rýzmburka, který v roce 1491 držel Hořice celé. Bohužel za současného stavu poznání nejsme schopni určit, kolik se na území Hořic nacházelo vrchnostenských sídel, respektive zda měli jednotliví držitelé hořických dílů kromě vlastnického podílu i v rámci Hořic sídlo. S jistotou víme o naší poloze při kos­ tele sv. Gotharda a dále o tvrzi, která se nachází v areálu hořického zámku. Z této zděné tvrze se dochovalo přízemí, které má obdélníkový půdorys o rozměrech 23 × 14 metrů. Stavba kamenného sídla z lomového pískovce je obecně kladena do druhé poloviny 15. sto­ letí (Slavík 1998, 199). Pravděpodobně lze výstavbu této budovy spojit až s Janem Rašínem z Rýzmburka, který držel Hořice celé. Zda však stavbě předcházela v těchto místech starší fáze sídla, nevíme. Stejně tak se nelze s určitostí vyjádřit o sídelním vý­ voji Hořic, respektive o jejich urbanistickém vývoji. Postrádáme totiž zpracovaný přehled všech terénních odkryvů učiněných v rámci historického jádra dnešních Hořic. Za sou­ časného stavu víme, že raně středověké sídlení se koncentruje při návrší sv. Gotharda. Z této polohy máme doloženy keramické nálezy, jejichž datace sahá od střední doby hradištní až po nástup vrcholného středověku (Drnovský 2013, 32–33). Gorici uvedené v rámci donace biskupa Jana tak lze hledat oprávněně právě zde. Z prostoru současných Hořic, které se nachází při úpatí gothardského návrší, totiž prozatím nebyly objeveny/ pu­ blikovány hradištní nálezy. Kdy došlo k traslaci osídlení Hořic, není jasné, stejně tak, zda se jednalo skutečně o transfer sídliště, nebo o dlouhodobý proces paralelní existence dvou Hořic v dobách vlastnictví více šlechtických majitelů a o postupný zánik gothard­ ského sídliště. Podobně nejistí si můžeme být i v otázce hořických kostelů. Tradičně je za starší pokládán právě kostel sv. Gotharda. Vzhledem k patrociniu a návaznosti na okolní hradištní osídlení patrně oprávněně (Boháč 1972; 1973; Drnovský 2013, 32). Samotná stavba současného chrámu však pochází až z 18. století (Cechner 1909, 48). Počátky kostela Narození Panny Marie, jehož současná podoba vychází z rozsáhlé pře­ stavby po roce 1741, v jádru současných Hořic neznáme. Opět si tedy nejsme jistí, kam umístit farní kostel zaznamenaného faráře Arnolda ani sídlo Marka z Hořic. Stejně tak tápeme, zda se zápis z roku 1365 o obou dílech oppida Horzicz a místním ecclesie v tes­ tamentu Jakuše z Hořic váže k poloze na gothardském návrší, nebo do míst současných Hořic. Jak bylo uvedeno výše, postrádáme vyhodnocení archeologických terénních akcí 124 Pavel Drnovský – Středověká fortifikace na vrchu sv. Gotharda u Hořic… z tohoto prostoru. V roce 2014 byla v severní části města v prostoru Maixnerovy ulice odkryta částečná destrukce keramické pece určené přibližně do průběhu 15. století (Vol­ fová 2018). Řada dalších odkryvů vesměs obsahující nálezy ne starší než 13. století zůstávají nepublikovány (cf. Volfová 2018, 31–32). Karel Kuča (1997, 208–209) před­ pokládá lokaci města s protáhlým vřetenovým náměstím již před rokem 1271 (datum bez dalšího vysvětlení je odvozeno od sporu hořického a miletínského faráře). Bez řádného zpracování nečetných výzkumů v rámci tohoto prostoru však nelze tuto domněn­ ku bez výhrad ani přijmout, ani vyvrátit. Popis lokality, otázka jejího původního stavu před rokem 1873 Po stručném nástinu historického vývoje Hořic se nyní vrátíme k naší lokalitě, popisu současného stavu a rovněž jejímu zobrazení před vybudováním pomníku Jana Žižky. Fortifikace se nachází při západní hraně gothardského návrší (Obr. 1, 2). Téměř pravidel­ né kruhové jádro je vymezeno okružním příkopem, které jej obklopuje přibližně ze dvou třetin (Obr. 3, 4). Při západní straně příkop chybí, neboť zde plocha akropole přechází do příkrého západního svahu návrší (Obr. 5:A). Průměr akropole tvrziště činí cca 17,4 me­ trů a příkop je na východní straně široký 10,7 metrů (Obr. 5:B). Výškový rozdíl mezi dnem příkopu a plochou jádra tvrze činí na východní straně 2,7 metru. Při vnější straně příkopu se dále nachází relikt valu, který je patrný zejména při jeho severní a východ­ ní hraně (Obr. 5:C). Val dosahuje při patě šířky přibližně 5 metrů při výšce nepřesahují­ cí 0,6 metru (Obr. 6). K viditelným novodobým narušením patří kromě již zmíněné sochy Jana Žižky umístěné do středu jádra tvrze i trojice pískovcových schodišť, které slouží k překonání příkopu a vstupu k samotnému pomníku. Na úvod řešení vzhledu lokality uveďme, že tvrziště není zakresleno ani na jednom z vojenských mapování. Vojenští kartografové primárně zakreslili sousední kostel sv. Got­ harda a tvrzišti nevěnovali pozornost. Před výstavbou pomníku Jana Žižky ho ignorují i pozemkové mapy 19. století. Tvůrci prvních katastrálních map zakreslili v místech lokality luční porost, který pokrývá celou parcelu č. 2206 (císařské povinné otisky stabil­ ního katastru z roku 1841). V rámci reambulace z roku 1879 (již po instalaci pomníku) je pak do této parcely dokreslen rozsah pahorku (parc. č. 2206/1) a příkopu (2206/2), kteréžto vymezení zůstalo do současných map, byť jsou aktuálně parcely spojené opět pod jedno parcelní číslo 2206/1 (Obr. 7). Důležitý pramen pro zhodnocení povahy zásahu do stavu tvrziště při budování pomníku Jana Žižky představují stará vyobrazení lokality. Nejstarší zobrazení gothardského kostela představuje kresba Huga Václava Seykory z roku 1818, která se dochovala v reprodukč­ ní mědirytině od J. Berky (Obr. 8). Kresba zachycuje kostel od jihozápadu. V pravé části této kresby se nachází část lokality. Zobrazena je téměř celá plošina centrálního pahorku a rozeznatelný je i náznak valu. Na centrálním pahorku nejsou již přítomny žádné zbytky konstrukcí. Cenné jsou další dvě kresby H. V. Seykory, který gothardský kostel zachytil ve svém skicáři ještě později – roku 1822, a to ze dvou pohledů. První kresba je prove­ dena opět od jihozápadu a zachycuje lokalitu obdobně jako dřívější Seykorova kresba (Obr. 9:1). Tentokráte je však pahorek zachycen celý. Druhá kresba byla pořízena od se­ verovýchodu a kromě kostela sv. Gotharda přehledně zobrazuje celou fortifikaci (Obr. 9:2). Archeologie východních Čech 25 (2023) 125 Obr. 2: Vzájemná pozice hlavních lokalit zmiňovaných v textu. 1. fortifikace na vrchu Gothardu, 2. for­ tifikace zvaná Pustohrad nad řekou Bystřicí u Lhoty Svatogothardské, 3. budova tvrze situované dnes v areálu hořického zámku, 4. zvýrazněný rozsah náměstí v historickém jádru města Hořice, 5. kostel sv. Gotharda na stejnojmenném návrší, 6. kostel Narození Panny Marie v centru Hořic. Mapový pod­ klad 3. vojenské mapování – 1 : 25 000, mapový list 3855_4. © Laboratoř geoinformatiky Univerzita J. E. Purkyně – http://www.geolab.cz [cit. 18. 4. 2023]. Fig. 2: Relative positions of the main sites mentioned in the text. 1. fortification on the hill of St. Gotthard, 2. fortification called Pustohrad above the Bystřice River near the village of Lhota Svatogothardská. 3. fortified manor house located within the grounds of today’s Hořice Castle, 4. the extent of the town square within the historical core of the town of Hořice is highlighted, 5. St. Gotthard Church on the hill of the same name, 6. church of the Birth of Virgin Mary in the centre of Hořice. Base map – 3rd Military Survey – 1 : 25 000, map sheet 3855_4. © Laboratory of geoinformatics, Jan Evengelista Purkyně University – http://www.geolab.cz [cited as of 18.4.2023]. Dobře patrný je val, na jehož temeni jsou vzrostlé stromy. Centrální pahorek se vyznačuje pravidelně sešikmenými svahy. Podstatné je to, že Seykorovy kresby z počátku 19. sto­ letí zachycují lokalitu již v takovém stavu, jaký lze pozorovat nyní – pravidelný centrál­ ní pahorek obklopený příkopem a tehdy ještě dobře patrným valem (Obr. 9:3). Tedy, že symetričnost současného pahorku nebyla dílem úpravy lokality před vztyčením pomníku Jana Žižky. Toto potvrzují i další zobrazení lokality před rokem 1873. Prvním je olejo­ malba světce Gotharda, která je signována I. Ráchotou, malířem z Miletína (Obr. 10). Postava sv. Gotharda je umístěna na podstavec, v jehož pozadí je zachyceno návrší s kos­ telem a tvrzištěm. Vzhledem k charakteru stromů rostoucích na lokalitě vznikla tato malba přibližně ve stejné době jako Seykorovy kresby, čemuž odpovídá i styl jejího provedení. Oproti Seykorovým kresbám je malba fortifikace od I. Ráchoty pořízena z mírného nad­ hledu a díky tomu zde malíř zachytil i konvexní útvar, který se nachází při obvodu jádra tvrze. Snad by se mohlo jednat o tehdy ještě pozorovatelný relikt obvodové fortifikace. 126 Pavel Drnovský – Středověká fortifikace na vrchu sv. Gotharda u Hořic… Obr. 3: Lokalita na výškopisném modelu reliéfu (data DMR 5. generace). Doplněn současný půdorys kostela sv. Gotharda (sestavil M. Lanta, upravil P. Drnovský, mapový podklad ČÚZK). Fig. 3: Site on a relief elevation model (5th generation DMR data). The outline of the present­day St. Gotthard Church is added (compiled by M. Lanta, modified by P. Drnovský, base map by ČÚZK). Další zobrazení polohy pochází z roku 1869, kdy se stalo gothardské navrší cílem táboru lidu. V časopise Květy (Maixner 1869) vyšla k této události zpráva, kterou doprovází zobrazení lokality od západu (Obr. 11). Zachyceno je opět pravidelné kruhové jádro tvrziště s pravidelnými svahy přecházejícími do eskarpové části příkopu. Pro úplnost všech kreseb tvrziště před rokem 1873 lze ještě uvést kresby hořického kronikáře a lido­ vého kreslíře Františka Šafránka. Jeho kresba gothardského kopce z poloviny 19. století je sice schematická, avšak zachycuje základní komponenty lokality – pravidelný pahorek, příkop a val (Obr. 12). Archeologie východních Čech 25 (2023) 127 Obr. 4: Příčný profil lokality vytvořený na základě výškopisného modelu reliéfu. Autor M. Lanta, úprava P. Drnovský. Šipky ukazují směr pořízení fotografií na Obr. 5, označení šipek odpovídá označení fotografií (mapový podklad ČÚZK). Fig. 4: Site’s transverse profile created on the basis of a relief elevation model. Authored by M. Lanta, modified by P. Drnovský. The arrows indicate the direction from which the photographs depicted in Fig. 5 were taken, the markings of the arrows corresponds to the markings of the photographs (base map by ČÚZK). → Obr. 5: Fotodokumentace lokality. A. pohled na lokalitu od severu, B. pohled na jádro tvrze od východu, C. pohled průběh příkopu a valu od jihu. Fotografováno v roce 2022, autor Pavel Drnovský. Fig. 5: Photographic documentation of the site. A. site viewed from the north, B. core of the fortified house viewed from the east, C. course of the moat and rampart viewed from the south. Photographs taken in 2022, authored by Pavel Drnovský. 128 Pavel Drnovský – Středověká fortifikace na vrchu sv. Gotharda u Hořic… Archeologie východních Čech 25 (2023) 129 Obr. 6: Lokalita a její okolí v bočním pohledu, autor M. Lanta. Zvýrazněn současný půdorys koste­ la sv. Gotharda (mapový podklad ČÚZK). Fig. 6: Site and its surroundings in a side view, authored by M. Lanta. The outline of the present­day St. Gotthard Church is highlighted (base map by ČÚZK). Obr. 7: Prostor lokality na listu originální mapy stabilního katastru z roku 1841, k reambulaci došlo v roce 1879, kdy byl zanesen půdorys tvrziště/pomníku Jana Žižky (sestavil P. Drnovský, mapový podklad ČÚZK). Fig. 7: Site area on an original map sheet of the Stable Cadastre from 1841. Its reambulation took place in 1879, when the outline of the ruined fortified house/monument to Jan Žižka was added (compiled by P. Drnovský, base map by ČÚZK). 130 Pavel Drnovský – Středověká fortifikace na vrchu sv. Gotharda u Hořic… Obr. 8: Nejstarší zobrazení kostela sv. Gotharda z roku 1818, pohled od jihozápadu. V levé části obrazu je patrný prostor tvrziště. Mědirytina od J. Berky dle kresby H. V. Seykory. Dle O. Tomíč­ kové et al. (2008, 103), upravil. P. Drnovský. Fig. 8: Earliest depiction of the St. Gotthard Church from 1818, viewed from the southeast. The area of the ruined fortified house is visible on the image’s left side. Copper engraving by J. Berka based on a drawing by H. V. Seykora. After O. Tomíčková et al. (2008, 103), modified by P. Drnovský. Archeologie východních Čech 25 (2023) 131 Obr. 9: Kresby H. V. Seykory kostela sv. Gotharda z roku 1822. 1. pohled od jihozápadu, tvrziště je patrné v levé části. 2. pohled od východu, tvrziště je dobře patrné v pravé části kresby. 3. stav loka­ lity v prosinci roku 2022, pohled od východu. Snímek slouží k porovnání stavu vzhledem ke kresbě H. V. Seykory z roku 1822 výše. Kresby 1 a 2 pochází z náčrtníku H. V. Seykory, uloženo v Královské kanonii premonstrátů na Strahově, inventární číslo GS 43448, zdroj: https://esbirky.cz [cit. 18. 4. 2023]. Fotografie 3 (autor Pavel Drnovský). Fig. 9: Drawings by H. V. Seykora depicting the St. Gotthard Church from 1822. 1. view from the southwest, the ruined fortified house is visible in the left part. 2. view from the east. The ruined fortified house is well discernible in the drawing’s upper part. 3. state of the site as of December 2022, view from the east. The image is used to compare the situation in regard to the already mentioned drawing by H. V. Seykora from 1822. Drawings 1 and 2 originate from H. V. Seykora’s sketchbook, deposited in the Strahov Monastery, inventory number GS 43448, source: https://esbirky.cz [cited as of 18.4.2023]. Photograph 3 (taken by Pavel Drnovský). 132 Pavel Drnovský – Středověká fortifikace na vrchu sv. Gotharda u Hořic… Obr. 10: Olejomalba sv. Gotharda signována I. Ráchotou, malířem z Miletína. U nohou světce je zobrazen kostel a přilehlé tvrziště. Obraz uložen v Městském muzeu v Hořicích (foto Pavel Drnovský). Fig. 10: Oil painting of St. Gotthard signed by I. Ráchota, a painter from Miletín. The church and the adjacent ruined fortified house are depicted at the saint’s feet. The painting is deposited in the Municipal Museum of Hořice (photo by Pavel Drnovský). Obr. 11: Kresba táboru lidu na gotthardském návrší v roce 1869. V centrální části kresby tvrziště před instalací pomníku Jana Žižky. Pohled od západu. Zdroj: Maixner 1869, 157, upraveno. Fig. 11: Drawing depicting a public meeting on the hill of St. Gotthard in 1869. In the central part of the drawing, there is the ruined fortified house prior to the installation of a monument to Jan Žižka. View from the west. Source: Maixner 1869, 157, modified. Archeologie východních Čech 25 (2023) 133 Obr. 12: Kresba F. Šafránka kostela a tvrziště z druhé poloviny 19. století, zakresleny jsou četné dobývky zeminy v okolí. Dle O. Tomíčkové et al. (2008, 109), upravil. P. Drnovský. Fig. 12: Drawing by F. Šafránek depicting the church and the ruined fortified house from the second half of the 19th century, numerous earthmoving and excavation works in the surroundings are plotted as well. After O. Tomíčková et al. (2008, 109), modified by P. Drnovský. Nálezový soubor Výše bylo uvedeno, že na lokalitě keramické soubory. Vzhledem k tomu, že se jedná o ne­ stratifikovaný materiál, došlo k jejich vyhodnocení společně. Celkem soubor čítá 122 kera­ mických fragmentů (Obr. 13). Jedná se spíše o drobné úlomky, které vzhledem ke svému počtu a fragmentizaci neumožnují provést rozsáhlejší statické zhodnocení. Na základě sledování technologických vlastností jednotlivých fragmentů byly vyčleněny dvě převažující keramické třídy (Břeň – Kašpar – Vařeka 1995; Vařeka 1998, 124).7 Přibližně 21 % jedinců nebylo skrze fragmentárnost, nečitelnost a nízké početné zastoupení přiřazeno k žádné z keramických tříd. V souboru převládá keramické zboží třídy GO 3001 (67 %). Jedná se o hrnčinu, která byla pálená ve smíšeném prostředí, převážně spíše v oxidační atmo­ sféře, ale dle tmavých stop nikoliv rovnoměrně a po celou dobu (Obr. 13:1–15). Kerami­ ka se vyznačuje vyšším podílem hrubšího křemičitého ostřiva a zrnek nadrcené horniny. Tomu odpovídá její hrubý povrch. Dle několika podsýpaných den se jednalo o zboží obtá­ čené na pomalu rotujícím kruhu. Okrajová ukončení odpovídají hrncům a jsou tvarovány 7 Označovány kódem GO – Gothard. 134 Pavel Drnovský – Středověká fortifikace na vrchu sv. Gotharda u Hořic… do forem nízkých okruží s vnitřním prožlabením pro poklici (tzv. nepravá okruží) a ova­ lených okrajů, rovněž s vnitřním prožlabením. Dokumentovaná výzdoba je tvořena oběžnou rytou šroubovicí, která pokrývala většinu plochy podhrdlí a plecí nádob. S makroskopicky analogickou hrnčinou se lze setkat i na jiných lokalitách Hořicka. Z blízkých opevněných lokalit je možno uvést hrad Pustohrad, ležící 1,2 km východně od naší lokality. Rovněž na Pustohradě představuje tamější keramická třída PU 1001 pře­ vládající keramické zboží (Drnovský 2023, 135–140). Další lokalitou, kde se nachází analogické zboží, je fortifikace u blízké Šárovcovy Lhoty; i zde se jedná o převládající keramickou třídu – SL 3001 (Bláha – Drnovský 2023, 70–78). Přítomna je též na nedale­ kém hradě Mokřici u Lužan na Jičínsku. Zde se jedná o zboží keramické třídy MO 1002 (Drnovský 2021, 279–280). Vzhledem k intenzitě terénních zásahů během dobývání písku a štěrku na gothardském návrší nepřekvapí, že identická keramika pochází i z blíz­ kého okolí naší tvrze (Drnovský 2013, 57). Ostatně vzhledově analogickou hrnčinu známe také ze zaniklých sídlištních poloh širšího Hořicka, například u vsí Benátek, Jeřic, Milovic a Třebovětic (Drnovský 2013, 50, pol. 2, 3; 59, pol. 66; 62, pol. 92, 92, 93; 64–65, pol. 115 a 116). Souhrnně lze toto zboží označit jako vrcholně středověkou hrnčinu, se kterou se setkáváme v kontextech datovaných do doby druhé poloviny 13. století. Přítomna je v nejstarších vrstvách nově vzniklých městských lokací, jakými jsou v blíz­ kém okolí například Jičín (Peroutková Matějková 2008, 91–93) a Turnov (Matějko­ vá 2014, 96–97). Výskyt této keramiky přetrvává i v následujícím 14. století, přičemž bývá postupně nahrazována rozvinutějšími formami vrcholně středověké hrnčířské produkce (Drnovský 2018, 76; Matějková 2014, 96; Wolf 2005, 94–95). Poněkud nepřes­ ně bývá tato keramika označována jako zboží hradištní tradice. Druhá keramická třída, která byla označena jako GO 1002, je zastoupena dvaceti frag­ menty (16 % z celého souboru). Její výpal probíhal převážně v homogenním oxidačním pro­ středí, díky čemuž dosahuje odstínů oranžové a okrové barvy (Obr. 13:16–17). Od předešlé třídy se též odlišuje křemičitým ostřivem, které vystupuje na povrch a vytváří krupičkový charakter. I přes nižší počet typických zástupců lze určit, že ve výzdobě byla využívána apli­ kace vývalkové šroubovice, případně horizontální oběžné rýhy vytvořené jednostopým rydlem. Oproti třídě GO 3001 můžeme nečetné nálezy této keramiky přiřadit již k plně roz­ vinuté vrcholně středověké produkci, s níž se setkáváme na většině severovýchodočeských lokalit s dobou provozu během 14. století a první poloviny 15. století (Drnovský 2018, 77). Pokud shrneme výpovědní hodnotu nálezů pocházejících z prostoru tvrze na vrchu Gothardu, lze posuzovanou kolekci klást přibližně do období poslední třetiny 13. století až do průběhu 14. století s možným přesahem do počátku 15. století. Za důležitou shle­ dáváme absenci fragmentů komorových kachlů a zejména pozdně středověké keramiky. Pozdně keramická produkce na Hořicku, respektive Jičínsku, je tvořena především kvalit­ ně oxidačně pálenou hrčinou. Jedná se o keramiku plně vytáčenou, pro kterou je příznačné oranžové zabarvení. Od předchozí keramické produkce se odlišuje ve formě zpracování, profilovými zakončeními a rovněž formou výzdoby (Drnovský 2018, 77; 2021, 283–284; Matějková 2014, 100; Vařeka 1998; 2002). V rámci lokality lze za současného stavu centrálního pahorku, který je na více místech poškozen erozí, registrovat četné drobné mazanicové úlomky. Část z nich nese stopy po vystavení žáru. V otiscích lze rozpoznat četné otisky organik – stébel.8 8 Soubor mazanice byl odevzdán do Regionálního muzea a galerie v Jičíně. Archeologie východních Čech 25 (2023) 135 Obr. 13: Archeologické nálezy. 1–15. keramická třída GO 3001, 16–17. keramická třída GO 1002 (autor P. Drnovský). Fig. 13: Archaeological finds. 1–15. pottery class GO 3001, 16–17. pottery class GO 1002 (authored by P. Drnovský). Shrnutí a závěr Pokud shrneme všechny výše uvedené informace, můžeme uvést, že na základě rozboru dostupných starých zobrazení je velmi pravděpodobné, že výstavba Žižkova pomníku nijak výrazně nezasáhla do celkového vzhledu tvrziště. Patrně došlo k zarovnání cent­ rální plochy a dále k vybudování tří schodišť. Vrcholně středověké vrchnostenské sídlo mělo pravidelný kruhový tvar. Fortifikace zaujala polohu při hraně návrší, a zčásti tak využila přírodní západní svah. Od zbytku návrší bylo jádro sídla odděleno rovněž pra­ videlným příkopem a valem. 136 Pavel Drnovský – Středověká fortifikace na vrchu sv. Gotharda u Hořic… Obr. 14: Zobrazení dohlednosti z lokality při výšce 3 m nad současným terénem, zachycena oblast v kružnici o poloměru 5 km (sestavil M. Lanta, mapový podklad ČÚZK). Fig. 14: Depiction of visibility from the site at a height of 3m above the current ground level, an area in a circle with a radius of 5km is considered (compiled by M. Lanta, base map by ČÚZK). Svou polohou na výrazném gothardském návrší představuje vrchnostenské sídlo přehled o blízkém i vzdáleném okolí (Obr. 14). Z lokality se naskýtá výhled až k masivu Česko­ moravské vrchoviny na jihu či oblasti Českého ráje na severozápadě. V prostoru návrší existovalo již od střední doby hradištní sídliště. Patrně se zde nacházely i Gorici uvedené v donaci strahovského kláštera. Jestli se tadye nacházelo i sídlo Marka z Hořic v druhé po­ lovině 13. století, již nejsme schopni s jistotou určit. Toto spojení se však nabízí, neboť v prostoru Hořic nemáme doklady sídla zařaditelné do tohoto období. Gothardská tvrz existovala dle nečetných keramických nálezů v časovém horizontu od období poslední třetiny 13. století až do průběhu 14. století s možným přesahem do počátku 15. století. Jistě se zde tedy nacházelo sídlo jednoho z majitelů rozdělených Hořic během 14. století. Vzhledem ke kruhovému půdorysu pahorku lze pravděpodobně očekávat existenci obvodové fortifikace lemující okraj akropole. Vnitřní zástavba mohla být tvořena jednou centrálně umístěnou stavbou, nebo více objekty umístěnými při obvodové fortifikaci. Bez případného výzkumu nelze podobu ani formu vnitřní zástavy lépe poznat. Relikty tvrze u kostela sv. Gotharda nad Hořicemi patří mezi nejlépe zachovalé terén­ ní pozůstatky menšího vrchnostenského sídla na Hořicku, respektive Hradecku a Jičínsku. Od zničení lokalitu paradoxně ochránilo zbudování pomníku Jana Žižky z Trocnova Archeologie východních Čech 25 (2023) 137 v roce 1873. Lokalita tak unikla osudu většiny zemních reliktů tvrzí v severovýchodních Čechách, které hojně definitivně zanikaly právě až v době od druhé poloviny 19. století v souvislosti s urbanizačními proměnami vesnic a transformací zemědělské krajiny. V současné době je však lokalita ohrožena erozními procesy, které narušují západní svahy centrálního pahorku. Adekvátní ochranou by tedy bylo stabilizovat svahy pahorku a zabránit dalšímu rozrušování lokality. Prameny CDB I: Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae I, 905–1197 (Friedrich, G. ed.). Pragae 1904–1907. CDB V/2: Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae V/2 (Šebánek, J. – Duško­ vá, S., edd.). Pragae 1981. RT I: Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae. Pozůstatky desk zemských království českého I (Emler, J. ed.). Praha 1870. RT II: Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae. Pozůstatky desk zemských království českého II (Emler, J. ed.). Praha 1872. Použitá literatura Bláha, R. – Drnovský, P. 2023: Vrcholně středověká fortifikace u Šárovcovy Lhoty (okr. Jičín). Vyhodnocení archeologického výzkumu opevněného sídla z druhé poloviny 13. století. Archeologie východních Čech, 53–88. Bláha, R. – Kalferst, J. – Sigl, J. 2004: Přírůstky archeologické sbírky Hradeckého muzea v letech 2000–2003. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 30, Supplementum, 3–142. Bláha, R. – Kalferst, J. – Sigl, J. 2005: Přírůstky archeologické sbírky hradeckého muzea v roce 2004. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 31, 3–18. Bláha, R. – Kalferst, J. – Sigl, J. 2008–2009: Přírůstky archeologické sbírky MVČ Hradec Králové v roce 2007. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 34, 3–21. Hradec Králové. Boháč, Z. 1972: Patrocinia románských kostelů v Čechách. Historická geografie 8, 31–52. Boháč, Z. 1973: Patrocinia jako jeden z pramenů k dějinám osídlení. Československý časopis historický 71, 369–388. Břeň, D. – Kašpar, V. – Vařeka, P. 1995: K problematice počítačového zpracování středo­ věké keramiky (Databáze KLASIFIK). Archeologické fórum 4, 36–41. Cechner 1909: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Novopackém. Praha. Čornej, P. 2019: Jan Žižka. Život a doba husitského válečníka. Praha. Drnovský, P. 2013: Středověké osídlení na horním toku řeky Bystřice. Hradec Králové – Ústí nad Orlicí. Drnovský, P. 2018: Hmotná kultura šlechtických sídel severovýchodních Čech: Každo­ dennost ve středověku pohledem archeologie. Hradec Králové. Drnovský, P. 2021: Analýza keramických a skleněných nálezů z hradu Mokřice u Jičína. Archeologie východních Čech 20 (2021), 272–295. 138 Pavel Drnovský – Středověká fortifikace na vrchu sv. Gotharda u Hořic… Drnovský P. 2022: High Medieval Fortifications in Villages near Hradec Králové. Ma­ norial Residences of Lower Nobility in East Bohemia. Fasciculi Archaeologiae Historicae 35, 55–69. Drnovský, P. 2023: Vyhodnocení kolekce nálezů z hradu Pustohradu u Hořic v Podkrko­ noší. Příspěvek k problematice doby provozu sídla a jeho sídelním souvislostem. Castellologica Bohemica 20, 126–148 Kalferst, J. – Sigl, J. – Vokolek, V. 1989: Archeologické nálezy získané v letech 1987–1988. Zpravodaj Krajského muzea východních Čech 16, 3–19. Kuča, K. 1997: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 2. díl. H–Kole. Praha. Maixner, K. 1869: Tábor omladiny na vrchu Gothard. Květy 4/20, 157. Matějková, K. 2014: Keramický sortiment turnovských domácností. Možnosti zpraco­ vání keramických souborů z městských stratigrafií. Archaeologia historica 39, 89–117. Peroutková Matějková, K. 2008: Středověký a novověký Jičín ve světle archeologických nálezů a aspekt dobového hrnčířství. Rkp. diplomové magisterské práce, ulož. na Masarykově univerzitě v Brně. Sedláček, A. 1887: Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl 5. Podkrkonoší. Praha. Sklenář, K. 2010: Františka Petery Rohoznického „Seznamy hradů a hrádků v Čechách“ (1865–1867). Castellologia bohemica 12, 9–23. Sklenář K. 2011: Pravěké a raně středověké nálezy v Čechách do roku 1870: pramenná základna romantického období české archeologie. Praha. Slavík, J. 1998: Hořice v Podkrkonoší. In: L. Svoboda et al., Encyklopedie českých tvrzí I (A–I), 199. Praha. Slavík, J. – Svoboda, L. 1993: Nástin vývoje tvrzí na Jičínsku. Z Českého ráje a Podkrko­ noší: vlastivědný sborník 6, 97–116. Svoboda, L., 1998: Hořice. In: L. Svoboda et al., Encyklopedie českých tvrzí I (A–I), 199. Praha. Tomíčková, O. – Bukač, V. – Richtermocová, H. 2008: Hořice odedávna dodneška: putování dějinami města slovem a obrazem. Hořice. Vařeka, P. 1998: Proměny keramické produkce vrcholného a pozdního středověku v Če­ chách. Archeologické rozhledy 50, 123–137. Volfová, K. 2018: Hrnčířská pec s keramickou klenbou nalezená v Hořicích. Katalog nálezů. Jičín. Pavel Drnovský Eine mittelalterliche Fortifikation auf dem St.-Gotthard-Hügel bei Hořice v Podkrkonoší (Horschitz im Riesengebirgsvorland). Ein Beitrag zur Frage der ursprünglichen Gestalt des Herrschaftssitzes Der Text wird dem hochmittelalterlichen Herrschaftssitz gewidmet, der sich nahe der St.­Gotthard­Kirche in Hořice v Podkrkonoší (Horschitz im Riesengebirgsvorland, Bez. Jitschin) befand. Seine Überreste dienten im Jahre 1873 zur Errichtung des Denkmals von Jan Žižka von Trocnov (Abb. 1). Im allgemeinen Bewusstsein gibt es nach der Installa­ tion des Denkmals eine Schlussfolgerung, dass durch diesen Akt das ursprüngliche Gepräge Archeologie východních Čech 25 (2023) 139 der mittelalterlichen Befestigungslage wesentlich verändert wurde. Aufgrund der Analyse der zur Verfügung stehenden alten Abbildungen scheint es sehr wahrscheinlich, dass der Aufbau des Denkmals von Jan Žižka von Trocnov in die Gesamtgestaltung der Festewüstung nicht zu markant zuschlug (Abb. 8–2). Es wurden wohl nur die Zentralfläche planiert und dann drei Treppen aufgebaut. Der hochmittelalterliche Herrschaftssitz hatte die regel­ mäßige Kreisform. Die Befestigung nahm die Lage bei der Höhekante ein und teilweise benutzte sie den westlichen natürlichen Hang (Abb. 3–6). Der Sitzkern wurde vom Rest der Anhöhe ebenfalls durch einen regelmäßigen Graben und Wall abgetrennt. Die erreich­ baren Funde aus dem Raum der Festewüstung kann man ungefähr in die Zeit des letzten Drittels des 13. und des ganzen Verlaufs 14. Jahrhunderts, mit möglichem Übergreifen in den Anfang des 15. Jahrhunderts, legen. Als wichtig betrachten wir die Absenz der Fragmente der Blattnapfkacheln und hauptsächlich der spätmittelalterlichen Keramik. Pavel Drnovský A medieval fortification on the hill of St. Gotthard near Hořice v Podkrkonoší. A contribution to the question of the original form of an aristocratic residence The text is devoted to a high medieval aristocratic residence situated near the St. Gotthard Church in Hořice v Podkrkonoší (Jičín District). Its remains were used to erect a monument to Jan Žižka of Trocnov in 1873 (Fig. 1). In general awareness, the act of building the monument is associated with the prejudice that the original nature of the medieval fortification was fundamentally changed. Based on analysis of available historical depictions, it is very likely that the construction of the monument to Jan Žižka did not significantly affect the overall appearance of the ruined fortified house (Figs. 8–2). The central area was probably levelled and three staircases were built. The medieval aristocratic residence had a regular, circular form. The fortification was situated on the hill’s edge as well as on its natural, west slope (Figs. 3–6). The residence’s core was also separated from the rest of the hill by a symmetrical moat and rampart. The finds available from the area of the ruined fortified house can approximately be placed from the last third of the 13th to the 14th centuries, with a possible overlap into the early 15th century. The absence of fragments of chamber stove tiles and especially of late medieval pottery seems to be of some importance. Recenzovaná studie Příspěvek posoudili: Mgr. Radek Bláha, Muzeum východních Čech v Hradci Králové Mgr. Miroslava Cejpová, Východočeské muzeum v Pardubicích Mgr. Pavel Drnovský, Ph.D. Katedra archeologie Filozofická fakulta Univerzita Hradec Králové pavel.drnovsky@uhk.cz